Druhý odchov činčil

V prvním článku o mých začátcích s činčilami, ve Fauně č. 10/2006, jsem skončil umístěním samičky a samce do společné voliéry postavené ze staré skříně. Snášeli se velice dobře. Po určité době (naneštěstí si kvůli pracovní vytíženosti u činčil neznačím data a hodiny) bylo na velikosti samice vidět, že vzájemná snášenlivost bude korunována potomstvem. Krmení v té době tvořila směs dvou druhů suchých lisovaných granulí a zrninové směsi pro tento druh zvířat. Čistou vodu dostávali každý druhý den, jakmile vyprázdnili napáječku. Termín narození jsem si vypočítal tak „od boku“. Prostě jsem zhruba určil datum od kdy byli spolu v kleci, dal jim týden na spáření a přičetl dny březosti. Očekával jsem porod. Při kontrole v termínu (plus mínus týden) jsem ráno našel na dně voliéry (vystlané vrstvou hoblin do výšky asi 5 cm) ztuhlé mrtvé mládě. Bylo světlé barvy, jako samec, jen o něco tmavší. Tmavá nebo více intenzivní černá byla na uších a hlavě. Celkově bylo mládě více „popelavé“. Důvod úhynu mně není jasný. Mrtvolka ležela venku u vchodu do činčilího „domečku“. Napadlo mě, že mohla spadnout z vrchního ochozu, ale dopad na 5 cm měkkých hoblin se senem se mně nezdál až tak moc tvrdý …
Jako další možnost mě napadla nějaká genetická kombinace letálního faktoru. Podle literatury se nemají křížit white mutace s white, black s black a podobně. Jenže já nevím, jak se genetika projevuje dále. Navíc ani u jednoho mého chovance neznám rodokmen. Je možné, že samec je třeba z kombinace Black a White. Jak se tedy potom na mých mladých projeví křížení mého samce („poloviční black“) se samicí Black? Snažil jsem se najít více informací na toto téma, ale bohužel marně. Navíc já genetiku a křížení moc nechápu ani u mých papoušků, takže na podobná témata nejsem vůbec odborník. Spíše se u papoušků řídím tím, co si přečtu.

Dcerka s manželkou z tohoto úhynu nebyly moc nadšené. Manželka mně řekla, že odchovávám pouze mrtvolky (letos mě pár papoušků konžských neodchoval jedno mládě a senegalci neměli ani jedno) a dcerka šla vystrojit pohřeb. Navíc mně řekla, že jim mám konečně udělat nový domeček. Smutný začátek. Inu, když se daří …
Připravuji se tedy fyzicky i psychicky na stavbu domečku. Nástroje přichystané, snažím se nakreslit na desce, co nemá ani jeden rovný kraj, úhelníkem devadesát stupňů. Jde to v pohodě. To jsem ani nečekal.

Teď je šmiknout. Pracně řežu desky, rup – ničím první plátek v elektrické pilce z megamarketu za 300 Kč. Nechápu proč, ale ta pilka táhne silně doprava, chvílemi doleva. Lámu druhý plátek. Konečně mám nařezáno. Cvičně skládám díly stěn k sobě. Zhruba centimetrové rozdíly ve výškách a šířkách dávám jednoznačně za vinu vadě úhelníku a hrubě zanášející pilce. Co chcete za tři kila? Dorovnání rozdílů je otázka chvilky, jen co jsem vyměnil třetí zalomený plátek v pilce. Horší je to s prohnutím desek. Když se slícují, vytvoří po všech stranách jakési větrací otvory. Věřím že doba, kdy bude u budek pro zvířata v módě tento doplněk přijde, ale pro tentokrát to řeším násilím. Věta „Když tě všecko zradilo, pomůže ti kladivo“ je na akci jako vyšitá. Hrubým násilím a ránami rovnám desky k sobě. Ve svěráku je okamžitě sbíjím. Volnější hřebíky nahrazuji vruty. Dnes už není ani hřebík co býval, asi je na vině velké pnutí materiálu. Drží!
Hrubou kostru čtyř stěn a dna dávám na ponk. I po dorovnání pilkou a úhelníkem letí mírně nalevo a celek se na ponku houpe. Ponk je dobrý, rovný, ten jsem nedělal já. Už to nechávám tak, nemám plátky do pilky. Vytvoření víka je otázkou chvilky. Zespoda jsem nabouchal pár latěk pro ucpání otvorů a škvír a je to. Názor a reakce mé manželky na hotový domeček nebudu sdělovat. Fotku hotového domečku vám neukážu … Dcerka byla nadšená, od toho jsou tatínci! Společně jsme domek umístili do voliéry. Samec, velmi zkoumavá činčila, na něj vyskočil hned. To bylo večer.
Ráno mě stav domečku poněkud překvapil. Zvířata sice mají silnou větev na ohryz, ale měkké dřevo domečku, hlavně střechy, bylo asi vhodnější. Přesně vyměřovaný efektní převis stříšky nad vchodem byl ze 3/4 zlikvidovaný. Takže stejně platí, na co bych to dělal perfektně, když to stejně sežerou. Za dva dny se stav domku ustálil. Asi jim přestal chutnat. Dalším jednoduchým součtem jsem došel k dalšímu pravděpodobnému termínu porodu. Ten nastal 17. 10. 2006 večer. Při doplňování krmiva jsem si všiml, jak oba rodiče sedí stále vedle sebe, mimo domeček. Mezi nimi jsem spatřil malý světlý ocásek. Mé tušení, že se asi jedná o mládě, se potvrdilo. Samička, která je plašší, se trošku pohnula a vykoukla malá hlavička! Ok, takže co nejméně rušit, doplnit proviant a zavřít klec. Ráno jsem ke kleci přistupoval velice obezřetně. Mládě sedělo na ochozu mezi rodiči, živé a zdravé. Odpoledne po návratu z práce bylo také vše v pořádku. Večer už mládě lezlo samo po všech koutech klece. Povedlo se mě jej odchytit. Zkontroloval jsem ho a dal zase zpátky. Barva je stejná jako u prvního mláděte. Je podobné samci, jenom mladší. Opět jde o něco málo tmavší variantu tatínka. Tmavě popelavě zbarvené (asi tmavší faktor od samice) je tentokrát i tělo. Mládě krásně prospívá, je velice čilé a vůbec se nebojí. Krmnou dávku jsem obohatil o různé komerční pamlsky jako je vitamínový „špalek“ semen od Vitakraftu (1× za týden), tvrdý kus veky, vánočky apod. Tolik tedy k mému dosavadnímu chovu těchto krásných zvířat.