Chování koček

Kočka má řadu pudových instinktů, které fungují od prvních minut jejího života. Právě narozené koťátko má hned pocit hladu a bezpečně dokáže najít zdroj potravy. Hlazení proti srsti u koček vyvolává příjemné pocity, které se projevují slastným předením. Pokud kočce hodíte např. míček, okamžitě v ní probudíte lovce. Instinktivní jednání probíhá automaticky, bezmyšlenkovitě. Je to: příjem potravy, předení, vyprazdňování, mytí se, odchov mláďat, sexualita, pohyby, spánek, lov. Lovcem se sice kočka rodí, ale drobné triky, potřebné pro úspěšný lov, se musí naučit. Díky tomu můžeme pozorovat kočky více či méně inteligentní. Inteligence se musí rozvíjet. Je potřeba, aby kočka mohla stále reagovat na různé podněty, řešit nové a nové situace. Pokojové kočky to mají mnohem těžší, než kočky venkovní. Nemusí lovit, shánět si potravu, bojovat o přežití. Pokud se pokojová kočka nemá čemu učit, „zhloupne“. Proto by se majitelé „pokojových tygrů“ měli co nejvíce svými miláčky zabývat, vymýšlet pro ně různé hry, nabízet jim nejrůznější hračky. Každá hračka se jednou omrzí a kočku dříve či později začne nudit.

Jako je každá kočka jinak učenlivá, stejně tak je každá jinak vychovatelná. Většinou však záleží na naší trpělivosti a důslednosti. Pokud kočka „zlobí“, v žádném případě ji nesmíte fyzicky trestat. Jestliže např. škrábe obývací stěnu nebo pohovku, je dobré po kočce stříknout trochu vody z injekční stříkačky, hodit po ní polštářek, plácnout vedle ní složenými novinami. Kočka je individualista, dokáže trucovat, každou křivdu si pamatuje. Některá kočka je temperamentní, jiná je flegmatická, dále kočka může být zbabělá, přívětivá, náladová, cholerik i vyrovnaná. Musíme mít na paměti, že kočka je stvoření samostatné, svobodomyslné a sebevědomé.

Život venkovní a pokojové kočky je značně odlišný. Venkovní kočka si přichází a odchází podle svého rozhodnutí, domů se zpravidla vrací jen pro potravu, pohlazení a klidný spánek. Potom se zase vyplíží z domu za dalším dobrodružstvím. Pokojová kočka vyhledává klidná místa. Někdy se dokáže dokonale schovat a dělá jí radost, když ji její majitel hledá. Dlouho na volání nereaguje, ale nakonec se objeví, jakoby se nic nestalo. I ten nejživější domácí tygr potřebuje chvilku klidu jen pro sebe, potřebuje nabrat síly, odpočinout si. Nezáleží na tom, jestli ve svém pelíšku, v naší posteli nebo v koutku za skříní.