Malá veterinární příručka pro milovníky koní - díl 20.

Žádný majitel či ošetřovatel se nevyhne poranění svého koně. K tomu může dojít během ježdění či jiné práce s koněm, ale i ve výběhu či dokonce v boxe. Každý, kdo má v péči nějakého koně (ale i jiné zvíře) by proto měl mít po ruce lékárničku vybavenou k základnímu ošetření ran a měl by vědět, jak toto ošetření provést. Jsou případy, kdy ono první ošetření bude zároveň i konečným, protože rána je jednoduchá a organismus si poradí sám. Na druhé straně jsou rány, které mohou být velmi nebezpečné, a to svým rozsahem, umístěním nebo komplikacemi. Takové rány by měl co nejdříve vidět veterinář a sám zvolit další postup léčby, majitel či ošetřovatel koně však musí i tyto rány umět základně ošetřit, aby ulehčil jejich hojení. Někdy se může jednat i o další využití koně či dokonce o jeho život. Chtěla bych se proto zmínit aspoň v kostce o tom, s jakými ránami se u koní především setkáme, které z nich jsou „nebezpečné“ a proč a jak různé rány ošetříme či poraněnému koni jinak poskytneme první pomoc.

Co je to vlastně rána a co se ve tkáních děje
Výraz „rána“ můžeme chápat jako viditelné poranění kůže s narušením/ztrátou její celistvosti. Může přitom dojít i k poškození dalších tkání, které se v blízkosti narušené kůže nacházejí. Co se v tomto místě děje a jak se tělo s touto skutečností vyrovná?

1. Po jakémkoli poranění jakékoli tkáně se v místě poranění a jeho okolí vytvoří akutní zánět. Jeho úkolem je udržet celistvost organismu, zlikvidovat infekci a ránu vyčistit. Ihned dojde ke zúžení okolních cév (vazokonstrikce), asi za 5 - 10 minut se cévy naopak roztáhnout (vazodilatace). Zároveň se cévní stěna stane prostupnější a tak do okolních tkání pronikne krev, plazma, různé chemické látky (zánětlivé mediátory a látky způsobující srážení krve), později i některé typy bílých krvinek, jejichž prvním úkolem je zlikvidovat vniklé baktérie. Zánětlivé mediátory jsou vlastně jakési „dorozumívací prostředky“ mezi jednotlivými bílými krvinkami i organismem jako celkem. Navenek poznáme akutní zánět poměrně snadno: postižené místo je

• Rána v oblasti týlu. I přes řádné chirurgické ošetření se rána nehojí a neustále se otevírá, protože sekret, který se zde tvoří, nemá kam odtékat. Podobné problémy jsou s ránami na kohoutku.

- oteklé (protože je v něm nahromaděná krev i plazma),
- hřeje (protože tam neustále proudí další krev) a je
- bolestivé (jednak tlačí otok na receptory bolesti, jednak jsou tyto receptory drážděné zánětlivými chemickými látkami).

• Noční můra – rána na karpu. Velká červená „skvrna“ je granulační tkáň, která snadno přeroste v „živé maso“, světle růžový lem rány je marná snaha organismu zacelit ránu "zdravou" kůžičkou.

- Na nepigmentované kůži (a sliznici) bychom viděli, jak je místo poranění zarudlé.
Zánět trvá podle toho, jak je poranění rozsáhlé a závažné, zda v něm jsou cizí tělesa, zda nedošlo k infekci - to zánět prodlužuje a prodlužuje i hojení poraněných tkání.

• Zanedbaná hluboká rána na hlezně, která se nehojí velmi dlouho a zanechává „díry“ do nohy a zbytnělou okolní tkáň. Samozřejmě funkce kloubu je narušená.

2. Pokud nedošlo k infekci poraněné tkáně a jsou odstraněné zbytky poškozených buněk a tkání, dochází k proliferaci, tedy k bujení či novotvoření tkání. V místě poškození (rány) se tvoří vazivo (jizvovitá tkáň), granulační tkáň, nové cévy, rána se začne pokrývat epitelem, tedy krycí tkání. Tato fáze je zpomalena, pokud je rána znečištěná odumřelou tkání, špínou, krevními podlitinami či baktériemi. Pokud je rána čistá a bez infekce, tato fáze nastupuje už první den po poranění, obvykle asi 4. - 5. den, a trvá asi 2 - 4 týdny. Současně se okraje rány stahují, tomu se říká kontrakce rány. Pokud se granulační tkáň tvoří rychleji, než epitel, říkáme, že v ráně roste „živé maso“, odborně dochází k hypergranulaci. Takové rány se pak nehojí. Obvykle se nacházejí v dolních částech končetin koně (od karpu nebo hlezna níž), protože zde je kontrakce rány omezená nepřítomností řádné vrstvy podkoží a příliš napnutou kůží.
3. Nakonec probíhá fáze zrání rány. Při ní se vazivo, tedy jizvovitá tkáň, mění ve tkáň původní (při ráně na kůži v kůži apod.) a získává takovou strukturu, aby srostlá rána byla odolná v tahu a tlaku stejně, jak před poraněním. Říkáme tomu hojení rány per primam. Ne vždy se to však podaří! Pokud dojde z nějakého důvodu k narušení výše uvedených pochodů, rána se zhojí „per secundam“, čili poškozená tkáň se natrvalo nahradí jizvou. Je to nedokonalá vazivová tkáň, která nemá vlastnosti původní tkáně a může způsobovat celou řadu pozdějších problémů.
Popsaným způsobem se nakonec zahojí každá rána i vnitřní poranění, ale pokud veterinář ránu dostatečně včas sešije, popřípadě ji nechá jiným způsobem „srůst“, výrazně zkrátí a podpoří její hojení „per primam“, takže se předejde komplikacím a ve výsledku bude zhojená tkáň stejně kvalitní, jako před poraněním.
 
Nesešitá rána se hojí pomaleji a nese větší riziko infekce (bakteriální či plísňové), po zhojení v jejím místě může zůstat jizva, která není tak pevná, jako tkáň původní nebo může z rány vyrůstat „živé maso“, které úplně brání jejímu zacelení. Jizvou zhojená rána může potom významně ovlivňovat funkci postiženého orgánu (například srůsty šlachové pochvy se šlachou, tření špatně srostlých okrajů víčka o oko apod.). Jaké jiné faktory mohou ovlivnit hojení rány, uvádí tabulka 1.

Tabulka 1: Nejčastější faktory, které mohou nepříznivě ovlivnit hojení rány.

Co ovlivní hojení rány	Co lze proti tomu dělat
stáří a celkový stav koně (např. infekce, nemoci jater, ledvin, ztráta krve, některé hormonální nesrovnalosti, parazitózy apod.)	– udržovat koně v dobrém výživném a zdravotním stavu – informovat veterináře o stavu koně i jeho věku
podvýživa, nedostatek bílkovin	– zajistit koni dobré krmení
nedostatek některých minerálních látek (zinek, měď, vápník, železo, mangan) a vitamínů	– zajistit koni vyvážený, avšak ne nadměrný přísun těchto prvků a látek
některé léky (především kortikosteroidy)	– nepodávat koni žádné léky bez svolení veterináře
poškození rány a okolních tkání	– snažit se co nejméně zasahovat do rány – udržovat koně v klidu a zamezit mu v dalšímu poškození rány a jejího okolí (okusování apod.) – pokud dezinfikujeme, pak pouze vhodnými přípravky ve vhodných koncentracích!
infekce	– ránu včas a správně vyčistit, popřípadě dezinfikovat a přikrýt sterilním obvazem
pohyb	– koně nechat v klidu, ránu pokud možno znehybnit a dále se řídit pokyny veterináře
vysušení rány a jejich okrajů	– ránu překrýt sterilním obvazem
otok okolí poranění	– můžeme ho omezit přiložením obvazu popřípadě chlazením vodou či ledem, pokud se nejedná o otevřenou ránu

Jaké známe rány a jaká bývá jejich závažnost
Podle toho, co ránu způsobilo, známe rány:
- sečné nebo řezné (způsobené ostrým předmětem, „říznutím“),
- tržné (způsobené tupým předměte, roztržením tkáně),
- bodné (způsobené ostrým, tenkým předmětem, bodnutím či píchnutím),
- kusné (způsobené kousnutím jiným zvířetem),
- odřeniny (způsobené odřením o drsný povrch),
- popáleniny, omrzliny (působení vysoké nebo nízké teploty na kůži).
Podle hloubky rozeznáváme rány:
- povrchové (neproniknout celou vrstvou kůže),
- hluboké (proniknou celou kůží až na podkoží či ještě hlubší tkáně).
Podle velikosti a tvaru rány:
- plošné,
- lineární („čára“),
- bodné (tečka).
Podle znečištění:
- čisté (téměř vyjímečně),
- kontaminované (obvykle znečištěné rány s přítomností obvyklých baktérií na jejich povrchu),
- infikované (do rány se již dostaly baktérie a změnily tkáně).
Dále dělíme rány podle místa poranění.

• Několik dní stará rána na přední straně spěnkového kloubu (viditelný ještě otok celého okolí kloubu) musí být velmi pečlivě léčená, aby granulační tkáň nepřerostla a okraje se mohly stáhnout.

Sečné nebo řezné rány
Obvykle se jedná o poranění o ostrý předmět (sklo, kov, nůž apod.). Tyto rány jsou obvykle lineární („čáry“), mají ostré okraje a okolní tkáň bývá neporušená. Je třeba dát pozor na to, zda předmět nebyl znečištěn. Tyto ráno se dobře zahojí po vyčištění a zašití. Nebezpečné jsou především v dolních částech končetin, kde může dojít k rozříznutí šlach, kloubů nebo cév. Veterinář by měl rozhodně vyšetřit hloubku poranění a možné zasažení hlubších tkání či orgánů.

Tržné rány
K těm dochází při poranění o tupější předmět nebo o ostrý předmět, který však kůži natrhne (hřebík, drát, větev, ale i zuby, podkova apod.). U nich už došlo k většímu poškození okraje rány a někdy i jejího okolí (např. při kousnutí, kopnutí). Tyto rány musejí být vyčištěné, pokud možno dezinfikované. Jejich hojení je horší a snáze se infikují. Rozhodně by takovou ránu měl vidět veterinář, aby posoudil možnost jejího sešití či jiného ošetření.

Bodné rány
Klasickým příkladem je píchnutí vidlemi, nášlap (šlápnutí kopyta na hřebík), zaražení třísky, zapíchnutí ostrého tenkého předmětu do končetiny apod. Ty jsou velmi nebezpečné, protože často nelze odhadnout jejich hloubku a tedy i možné poškození hlubších tkání či orgánů. Bodné rány bývají malé, někdy je člověk přehlédne. Přitom se v nich může velice dobře vyvíjet infekce, protože se baktérie mohou uvnitř uzavřené ranky nerušeně množit. Takové rány bývají příčinou tetanu, flegmóny, různých abscesů, hnisavých infekcí kloubů či kopyt, problémů s očima.

• Neošetřená rána na korunce má za následek vznik jizvy a růst jizvovité rohoviny (prasklina, sloupek), která může být příčinou kulhání.

Pokousání
Koně může obvykle pokousat pes nebo jiný kůň. Obecně se tyto rány považují za nebezpečné, protože jsou provázené rozsáhlým pohmožděním okolní tkáně a bývají infikovány, přinejmenším baktériemi, žijícími v dutině ústní zvířat. Zároveň je třeba počítat s možným nakažením vzteklinou, především při pokousání psem nebo liškou! Pokousání liškou nebo i psem, především pak do končetin, bude vyžadovat rozhodně veterinární ošetření, pokousání jiným koněm po těle nemusí být závažné, pokud není provázené otokem či výraznou bolestivostí okolí nebo není narušen celkový zdravotní stav koně.

Odřeniny
K odřeninám dochází při upadnutí koně, při odření o nějaký drsný nebo ostřejší předmět, odřít končetiny koně může i jedno zrnko písku zachycené v kamaši, pokrčená dečka pod sedlo nebo podbřišník, špatně padnoucí sedlo nebo uzdečka, pokrčená podsedlová dečka atd. Trochu hlubší odřeniny obvykle provází výrazné krvácení, protože v kůži je spletitá síť vlásečnic. Toto krvácení však není nijak nebezpečné a brzy samovolně ustane. Problémy vznikají především při rozsáhlých odřeninách, které se mohou špatně hojit, nebo po úrazu (např. upadnutí), došlo-li k poranění i jiných částí těla nebo při znečištění rány pískem, kamínky nebo jinými nečistotami. Pokud je odřenina povrchová, neproniká tedy skrze kůži, a není poškozená okolní nebo hlubší tkáň, může být ošetřená i laicky a nemusí vyžadovat veterináře. Pokud však proniká kůží (lze vidět podkožní tkáně, klouby, kosti apod.), je silně znečištěná (např. trusem) nebo ji provází jiná komplikace (kulhání, silné krvácení, otoky, horečka, kolika), je nutné veterináře zavolat. Mnoha odřeninám se lze vyhnout volbou správné výstroje koně a péčí.

• Přestože tato rána po upadnutí koně na beton, je poměrně velká a vypadá ošklivě, naštěstí došlo pouze poškození kůže, podkoží a svalů. Na rozdíl od mnohem menších ran v dolní části končetin se tato rána zhojí poměrně dobře a bez vážných následků.

Popáleniny, omrzliny
Tyto rány bývají v běžném životě poměrně vzácné, s omrzlinami se lze teoreticky setkat pouze u příliš mladých nebo nemocných koní pobývajících delší dobu na velkých mrazech. Zdraví koně jinak snášejí pobyt na mrazu dobře, nevadí jim ani dlouhodobější stání ve sněhu. Popáleniny i omrzliny by měl vždy ošetřit veterinář, protože mohlo dojít i k jinému, vážnějšímu poškození organismu vysokou nebo nízkou teplotou.

To, jak se bude rána hojit a zda nebudou další komplikace, také ovlivní místo poranění. Nebezpečné jsou jakékoli rány v okolí kloubů, šlach, velkých cév, očí. Některá poranění šlachových pochev nebo kloubů může doprovázet vytékání synoviální tekutiny. Jakékoli poranění těchto tkání může vést k infekčním zánětům a nevratným změnám, při poranění velkých cév může dojít k vykrvácení! Předpokládáte-li poranění těchto tkání a orgánů, ihned zavolejte veterináře. Také jakékoli poranění očních víček vyžaduje okamžitý zásah veterináře. Špatně srostlá oční víčka budou totiž dráždit rohovku při každém mrknutí. Není radno otálet ani při hlubším poranění korunky, protože zde může vzniknout jizva, ze které bude vyrůstat nekvalitní rohovina. Obecně komplikované jsou rány na dolních částech končetin, protože zde je hodně citlivých tkání, rány se zde snadno infikují a tlakové poměry zpomalují jejich hojení a podporují růst živého masa. Na těle se poměrně dobře zhojí i relativně rozsáhlá poranění, protože kůže je zde poddajná a je „vypolstrovaná“ mohutnými svaly.