První kroky

Každý kůň má jiný charakter a temperament, který se projevuje v jeho chování. To bychom měli vždy zohlednit při práci s koněm, kdy by mělo být dosaženo rozumného kompromisu mezi našimi nároky a požadavky na jedné straně, a mezi schopnostmi a možnostmi koně na straně druhé. Hovoříme-li přitom o schopnostech koně, hovoříme o schopnostech fyzických i psychických. Mnoho poruch v chování koní pramení z jejich přetěžování, na vině jsou často i nevhodné výcvikové metody. Uvědomme si, že i psychické strádání koně a frustrace mohou být častou příčinou různých onemocnění. Totéž platí o opačném extrému, kdy majitel jeví o svého koně jen minimální zájem či spíše nezájem a zvláště tehdy, pokud není koni zajištěn dostatek pohybu a zvíře tráví celé hodiny ve stáji. Známé Komenského rčení „škola hrou“ by mělo být dodržováno i při výcviku a při práci s koněm. Od koně můžeme očekávat maximální nasazení a výkon jen tehdy, pokud v něm vzbudíme o danou činnost dostatečný zájem. Stačí jeden zcela obyčejný příklad z každodenního života. Určitě jste už mnohokrát zažili situaci na jízdárně, kdy zvíře bylo neochotné a líné a z jezdce stékal pot, když je měl dostat do svižnějšího tempa. Ve chvíli, kdy byl tento kůň ale puštěn do výběhu mezi ostatní, předvedl takový cval, o kterém se mu mohlo na jízdárně jenom zdát. Výcvikové hodiny by měly být spíše kratší a častější než naopak. Většina koní nemá ráda jednotvárnou činnost, jejich pozornost poměrně rychle ochabuje. Snažte se proto práci vždy zpestřit a koně zaujmout. Práci na jízdárně je vhodné prokládat vyjížďkami do terénu, neboť stejně jako nám lidem i většině koní změna prostředí jen prospěje. I během těchto vyjížděk můžeme koneckonců zkoušet jízdárenskou práci a namísto umělých překážek lze využít ty přírodní. Učení někde na klidné louce místo na jízdárně bude pro mnoho koní i jezdců vítanou změnou. Tento systém má navíc tu výhodu, že koně můžeme během cesty ze stáje dostatečně rozpohybovat. Pro koně je to přitom mnohem přirozenější a určitě i zábavnější, než když o něco podobného usilujeme na lonži. Při návratu pak můžeme koně dostatečně zklidnit a uvolnit. Je to navíc opět velké plus pro jeho psychiku. Návrat terénem je určitě mnohem přirozenější, než když koně odvedeme z jízdárny rovnou do stáje. Vhodné je i střídání práce ze sedla a ze země. Při práci ze země můžeme navíc dokonale využít tak zvané metody přirozeného partnerství s koněm. Metoda je založená na principech komunikace, kterou se mezi sebou dorozumívají koně. Mnoho "koňáků" tyto metody odsuzuje, zvláště v naší zemi, kde jsou stále ještě upřednostňovány tradiční metody výcviku. Ale pokud se něco z tohoto přirozeného partnerství naučíte a budete tyto metody používat, každodenní práci s vaším koněm si můžete výrazně ulehčit. Řada těchto metod je navíc založena právě na hře, nikoli na drilu, a proto bude vašeho koně možná i více bavit.
Stejnou pozornost, jakou věnujeme výcviku a výchově našeho koně, bychom měli také věnovat jeho kondici a zdravotnímu stavu. Kondici koně lze významně ovlivnit také vhodným a vyváženým krmením.
Krmení koně je základem toho, jak dosáhnout patřičných výsledků v jeho výchově a využití. Potrava musí být vždy čerstvá, vhodně upravená a podávaná v patřičném množství. Jakékoliv překrmování nebo naopak nedostatečná výživa mohou mít pro koně vážné zdravotní následky a mohou vést dokonce i k úhynu. Používejte stravu suchou, šťavnatou a jadrnou. Z jadrného krmiva jmenujme oves, který se používá nejčastěji. Dále je možno doplňkově zmínit ječmen, kukuřici, pšeničné otruby a lněné semínko. Oves koně posiluje a pomáhá mu získat kondici. Nelze používat čerstvě sklizený oves, lze ho použít teprve po šesti týdnech. Musí být čistý a bez zápachu. Můžeme ho namačkat, což zvyšuje jeho účinnost, pro koně je lépe stravitelný, ale nesmíme ho déle skladovat. Kukuřice je krmení energeticky vydatné, s vysokým podílem tuku. Používá se spíše jako součást šrotu podobně jako ječmen. Ten se používá rovněž spíše jako doplňkové krmivo, především pro pracovní koně. Zrno je velice tvrdé a bobtnavé a je nutno ho sešrotovat nebo uvařit. Lněné semínko má vliv především na trávení koní. Může se podávat sešrotované nebo rozvařené. Horkým lněným semínkem můžeme také zalít dávku ovsa s pšeničnými otrubami, tuto směs pak necháme dvě až čtyři hodiny zapařit, po promíchání se koním podává „na teplo“. Je to výživné krmivo, především pro sportovní a těžce pracující koně, stejně jako pro kojící klisny. Lněné semeno usnadňuje také přelínávání srsti. Pšeničné otruby jsou energetické a dobře stravitelné. Podávejte je však vždy zvlhčené teplou vodou, suché jsou pro koně špatně stravitelné a mohou způsobit koliku. Nejběžnější kombinací pro průměrně pracujícího koně je směs drceného ovsa a zvlhčených pšeničných otrub. Kvalitní seno je suchým objemovým krmivem a zároveň základním krmivem vůbec! Mělo by být vždy dostatečně proschlé. Nikdy nedávejte koním plesnivé seno. Plesnivé seno může způsobit těžkou koliku a může vést i k úhynu zvířete. Zásoby plesnivého sena vždy vyhoďte, pokud možno na místo, kam nemají koně přístup. Nelze podávat ani čerstvě posečené seno, po posečení jej musíme skladovat osm týdnů. Ideální, a to pro celkovou kondici koně vůbec, jsou pastviny. Je to v podstatě jediné přirozené prostředí, které má značný pozitivní vliv i na psychiku koní. Právě u jedinců, kteří jsou o pobyt na pastvinách ochuzeni a žijí jen v malém výběhu nebo jsou zavření ve stáji, se často objevují poruchy chování. Ty mohou být doprovázeny dalšími zdravotními problémy. Pokud tedy můžeme našemu koni dopřát pobyt na přiměřeně rozlehlé pastvině, ve společnosti ostatních koní, ušetříme tím i sobě spoustu starostí a mnohdy i vydání. Čerstvá tráva je totiž poměrně vydatným krmivem, takže průměrně zatěžovaný kůň, který může být podstatnou část dne venku, již nepotřebuje tolik ostatního krmiva. Dá se tvrdit, že v letních měsících, pokud je pěkné počasí, koně vlastně stáj vůbec nepotřebují. Pokud jim na dostatečně velké pastvině zřídíme přístřešek, kde najdou ochranu před spalujícím sluncem nebo před deštěm a větrem, budou šťastní. Nezapomínejte však vždy zajistit dostatečné množství čerstvé vody. S pobytem na pastvině souvisí ještě jedno důležité upozornění, především v jarních měsících. Koně jsou zvyklí po zimě většinou jen na seno, náhlý příjem většího množství čerstvého zeleného krmení by jim mohl způsobit vážné zdravotní potíže, například zchvácení kopyt nebo průjem. Musíme je proto na čerstvé zelené krmení postupně uvykat. Zpočátku by tak koně měli trávit na pastvině jen kolem patnácti, maximálně třiceti minut. Teprve postupně lze tuto dobu prodlužovat. Asi každý majitel, který má svého koně rád, se neubrání čas od času tomu, dát nějaký ten pamlsek. Kromě tradiční mrkve nebo jablek dnes najdeme v obchodech celou řadu výrobků. Obecně platí, že s pamlsky bychom to opravdu neměli nikdy přehánět. Koním se po nich kazí zuby, větší množství například jablek může způsobit i koliku, nemluvě o tom, že se dobrotami často kazí chování. Zkrátka jedna mrkev pro chuť každý večer neublíží, ale jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Cukr moje koně vidí dvakrát do roka, na vánoce a pak vždy v únoru, to když mají své „koňské narozeniny“. I k vyvážené stravě je dobré občas dodávat i různé vitamíny a minerály. V každém boxe či stání by měl mít kůň svůj solný liz, který je asi nejrozšířenějším výrobkem, stejně jako vitaminový doplněk. Vitamíny a minerály jsou obsaženy i v různých doplňkových krmivech. Na trhu jich dnes najdeme nepřeberné množství v různých cenových kategoriích a také v různé kvalitě. Zde si opět dovolím poznamenat, že ne vše, co je nejdražší, musí být i nejlepší. Proto výběru výrobku věnujte dostatečnou pozornost. Vitamíny a minerály, případně další doplňková krmiva se podávají hlavně koním ve větší zátěži, hříbatům a mladým koním pro jejich zdravý vývoj a také například kojícím klisnám, pro dostatečnou tvorbu mateřského mléka. V případě, že si nevíte rady, můžete se obrátit na vašeho veterináře.

Zdravotní péčí nerozumíme jen veterinární ošetření. Koně udržujeme v dobré zdravotní kondici i řádnou každodenní péčí. Pro zdravou a kvalitní srst je nutné pravidelné hřebelcování a kartáčování, což má i významný výchovný přínos. Nezapomínejte na pravidelné čištění kopyt a na jejich mazání, i v tomto případě předejdete řádným a pravidelným ošetřováním řadě onemocnění a problémů. Každých šest až osm týdnů by měl kovář vystrouhat koni kopyta a dát mu nové podkovy. Tuto záležitost opravdu nepodceňujte, jinak vašemu koni hrozí potíže, přinejmenším v podobě kulhání a bolestí. Navíc, pokud je korektura kopyt dlouhodobě zanedbávána, může se jednat o nevratný proces. Kůň musí dostat i všechna potřebná očkování a odčervení.
Dalším samostatným bodem je výbava koně a jezdce. Mé základní doporučení zní, vždy se snažte najít rozumný kompromis mezi kvalitou a cenou. Není dobré kupovat ty nejlevnější výrobky. Vše co pořídíte, by mělo být z kvalitního materiálu, který bude příjemný vám i vašemu koni a bude v dobrém provedení. To platí zejména o uždění, sedlech a o jezdeckém oblečení. Nekvalitní výrobky nejenže málo vydrží, ale mohou být dokonce i nebezpečné. Na druhou stranu je asi zbytečným plýtváním peněz pořizovat si značkové vybavení věhlasných firem, pokud patříte třeba mezi rekreační jezdce.
„Čištění“ pro vašeho koně by mělo být vždy pohromadě, v nějaké krabici nebo vaku – koupíte ve většině obchodů s jezdeckými potřebami nebo můžete improvizovat. Každý kůň má mít své vlastní čištění, zabráníte tím přenosu parazitů a kožních onemocnění. Souprava na čištění koně by měla obsahovat:

– háček na kopyta, užívá se k vyškrabávání kopyt,
– tvrdý (rýžový) kartáč, používá se k odstranění zaschlé špíny, bláta, je užitečný zejména pro koně na pastvinách,
– měkký (žíněný) kartáč, používá se k odstranění prachu, lupů a potu, k uhlazení srsti a k pročesávání hřívy a ohonu,
– kovové hřbílko, používá se k čištění měkkého kartáče, nikdy jím nečistěte koně samotného,
– gumové nebo plastové hřbílko, používá se rovněž k čištění měkkého kartáče, případně k odstranění odolnější špíny,
– hřeben na hřívu, používá se při česání, vytrhávání nebo zaplétání hřívy,
– mycí houby, užívají se k omývání očí, nozder a okolí ocasu,
– stájová utěrka, slouží k závěrečnému otření koně po čištění,
– stěrka na vodu, používá se k setření potu a vody po mytí,
– štětec a mazání na kopyta.

Ve výbavě některých majitelů nechybí ani šampony na hřívu a další kosmetické přípravky. Já osobně nejsem příliš zastáncem této kosmetiky, a to hned z několika důvodů. Předně je to podle mého názoru poněkud proti koňské přirozenosti, za druhé mohou tyto přípravky vyvolat u některých koní i nežádoucí reakce, například při přecitlivělosti kůže. Přitom bych se příliš nespoléhal na nápisy na obalech, hlásající, že výrobek prošel potřebnými testy a je zcela neškodný. Nechci žádnému výrobci sahat do svědomí ani do jeho testovacích procesů, ale nechtěl bych být tím koněm, na kterém se tyto přípravky testovaly, než se ukázaly jako vyhovující. K tomu je nutné si uvědomit, že si koně, na rozdíl od nás lidí, až tak moc v čistotě nelibují, takže váš krásně vyšampónovaný kůň se při první možné příležitosti rád vyválí v bahně.
Nejjednodušším a nejužívanějším uzděním je uzdečka se stíhlovým udidlem. To může být buď lomené s kroužky nebo s olivkami. Uzda představuje vyšší stupeň uzdění. Má stihlové i pákové udidlo a měli by ji používat jen zkušení jezdci s jemnýma rukama. Užívá se hlavně při soutěžích a drezúře. Je nevhodná pro mladé, fyzicky ještě nedospělé nebo málo vycvičené koně. Hackamore je typ bezudidlového uždění. Sedlo, stejně jako uzda, má být pevné, zhotovené z kvalitní kůže. Správným zacházením a pečlivým ošetřováním se výrazně prodlužuje jeho životnost. Pro ošetřování sedla, stejně jako dalších kožených součástí, se prodávají speciální masti. Třmeny se obvykle vyrábějí z nerezavějící ocele a často jsou opatřeny na spodní části gumovými podložkami, které jezdci pomáhají udržet nohu ve třmenu. Třmen musí být dostatečně široký, aby umožňoval volné zasunutí i vysunutí nohy. Třmenové řemeny se pro větší pevnost vyrábějí ze surové kůže. Oblouky třmenů mohou být prohnuté a u bezpečnostních třmenů, určených zvláště pro děti, jsou konstruovány tak, aby v nich noha jezdce nemohla při pádu uvíznout. K základní výbavě každého koně patří pochopitelně i kvalitní ohlávka a vodítko. Ohlávka by měla být v oblasti nátylníku a nánosníku vypodložená, zabráníme tak otlakům a odřeninám. Měla by být dostatečně velká a nesmí koně nikde škrtit. Na druhou stranu zase nesmí být příliš volná, aby ji kůň nemohl z hlavy snadno stáhnout. Vy jako jezdci se neobejdete bez kvalitních jezdeckých bot a kalhot. Oceníte i chrániče holení, tak zvané chapsy a jezdecké rukavice. Na koně by jste neměli také nikdy nasedat bez kvalitní jezdecké přilby a v tomto případě při koupi rozhodně penězi nešetřete. Řada ochranných pomůcek se vyrábí i pro koně, například zvony, kamaše či bandáže. To je asi základní výčet jezdecké výstroje, kterou budete nezbytně potřebovat. Její úplný seznam by zabral ještě hodně místa a je dobré se o jejím výběru vždy poradit například s vaším trenérem.

Záměrem tohoto třídílného seriálu rozhodně nebylo podrobně vylíčit svět koní. Měl pomoci začínajícím, ale i zkušení jezdci a trenéři jsou stavěni stále před další problémy a denně musí řešit nové otázky. Právě nalézání odpovědí na tyto otázky je tím, co je na světě koní a lidí kolem nich tak jedinečné. Je to snaha porozumět tomu druhému, porozumět koňské duši. Přeji vám, aby jste v tomto směru dosáhli co největších úspěchů.