Drozdík běločapkový

skleník

Drozdík běločapkový (Cossypha albicappila) patří, stejně jako dalších 20 popsaných druhů drozdíků, do čeledi drozdovitých (Turtidae). Drozdi jsou velikostí a tvarem těla podobní drozdům žijícím u nás, avšak jejich zbarvení je mnohem pestřejší (různé odstíny červené, hnědé, šedé s různým zastoupením černé a bílé barvy). Všechny druhy obývají tropickou část Afriky. Žijí jednotlivě nebo v párech v okolí potůčků a řek. Jsou velmi plaší a žijí skrytě ve vlhké a hustě zarostlé krajině. Spatřit je lze jen velmi obtížně, ale za soumraku je možné slyšet jejich velmi libozvučný zpěv. Dovedou však napodobovat i hlasy jiných ptáků. Potravu sbírají převážně na zemi a tvoří ji převážně hmyz. Hnízdo mají vždy velmi pečlivě ukryto v polodutinách břehů nebo v nízkém porostu. O způsobu a průběhu hnízdění v přírodě ani v zajetí není mnoho známo.

párek drozdíků Cossypha albicappila

dvoudenní mládě na hnízdě

Chov a odchov
Před třemi lety jsme získali dva Drozdíky běločapkové. Ptáci byli z odchytu a bez určení pohlaví, které lze určit pouze endoskopicky, případně podle zpěvu samečka. Ptáky jsme umístili do skleníku o rozměrech 10×3×3 m. Skleník, kterým do malého jezírka protéká potůček, je hustě zarostlý bujnou vegetací. Také skála, která tvoří celou jednu podélnou stěnu, skýtá mnoho možností úkrytu. Ve skleníku je celoročně udržována vysoká vlhkost (tekoucí voda, mlžící trysky), teplota ani v zimních měsících neklesá pod 18 °C a celoročně je udržován dvanáctihodinový světelný režim. Drozdíci obývají skleník společně s několika dalšími druhy ptáků (loríčci, loriové, charmozíni, turaka, kruhoočka, křepelky, astrildi, květomilové), tropickými žabami, vodními a suchozemskými želvami. Přestože se v tomto pestrém společenství podařilo docílit několika úspěšných odchovů (turaka, kruhoočka, křepelky) a všechna zvířata se bezproblémově snáší, o drozdících jsme více než dva roky v podstatě „nevěděli“. Bylo velmi obtížné je spatřit a ani jedenkrát se hlasově nijak neprojevili. Před necelým rokem jsme ze skleníku přemístili neustále hnízdící pár Turak fialových. Zanedlouho potom se z úkrytu začal ozývat velmi krásný tichý zpěv. Drozdíky bylo možné občas spatřit, nikdy ne však společně. Toto se nám podařilo až letos v květnu. Bylo to však bohužel až v době, kdy nosili hmyz na pečlivě ukryté hnízdo. V miskovitém hnízdě, spleteném z tmavohnědých uschlých lístků, ukrytém asi dva metry nad zemí v hustém fíkovníku, bylo jedno tmavohnědé vajíčko a jedno asi dvoudenní tmavohnědě ochmýřené mládě. I když se rodičovský pár o mládě staral a měl k dispozici i dostatek hmyzí potravy (cvrčci, mouční červi, hmyzí míchanice, mušky), zůstalo po týdnu v opuštěném hnízdě pouze nevylíhlé vajíčko Vzhledem k tomu, že i po „odstranění“ turak je i nadále ve skleníku mnoho rušivých elementů (zejména páry Charmozínů papuánských a Loriů mošusových), je velmi pravděpodobné, že toto mohlo být hlavní příčinou neúspěšného odchovu. Nyní pár začal opět budovat hnízdo ve skalní rozsedlině …

sameček

Chovatelů hmyzožravých ptáků nebylo nikdy mnoho a úspěšné odchovy byly vždy spíše ojedinělé nejen u nás, ale i v celé Evropě. Přesto jsme ještě donedávna mohli vídat ve voliérách kruhoočka, timálie, sojkovce a další „hmyzáky“ relativně často. Vzhledem k definitivnímu zákazu dovozu těchto ptáků do EU (faremní odchov?!) a jejich sporadickým úspěšným odchovům je jen otázkou času, kdy z voliér chovatelů, ale i zoologických zahrad zcela zmizí.

opuštěné hnízdo