Sdílet:
O chovu snovačů oranžových
Čeleď snovačovitých (Ploceidae) zahrnuje asi 175 druhů a představuje důležitou ptačí skupinu etiopské oblasti. Většina druhů má domov v Africe. S...
Čeleď snovačovitých (Ploceidae) zahrnuje asi 175 druhů a představuje důležitou ptačí skupinu etiopské oblasti. Většina druhů má domov v Africe.
Snovač oranžový (Euplectes orix) je znám ve dvou zeměpisných formách, a to franciscana (snovač kaferský) vyskytující se v severozápadní a východní Africe a orix (forma nominální) v jižní Africe. Ve volné přírodě žijí v polygamii. Za potravu jim slouží různé druhy semen a hmyzu.
Většina druhů snovačů se často importuje a proto jsou běžně nabízeni na ptačích burzách a v zoo obchodech. Jsou pestře zbarveni, atraktivní a proto i líbiví. K jejich oblibě přispívá i neustálý pohyb. Chov v klecích a ve voliérách snášejí dobře. Nároky na potravu jsou srovnatelné s nároky astrildovitých. Všechny tyto uvedené vlastnosti lákají milovníky a chovatele k zakoupení různých druhů.
Je třeba přiznat, že jejich schopnosti k rozmnožování jsou trochu složitější. Podle Rutgerse byly již častěji odchovány tyto druhy: snovač ohnivý (Euplectes hordaceus), snovač černobříchý (Euplectes nigroventris), snovač rudozobý (Quelea quelea) a snovač oranžový (Euplectes orix).
Ve svém chovu jsem vystřídal snovače rudozobé (Quelea quelea), snovače zahradní (Ploceus cucullatus) a snovače oranžové formy franciscana. Odchovů jsem žádných nedocílil, především proto, že u mne pobyli vždy jen velice krátkou dobu. Stavbě hnízd se samečkové věnovali velice aktivně. Používali především různé druhy travin s dlouhými latami a úzkými listy. Ke snůškám nikdy nedošlo, ale i tak bylo moc pěkné pozorovat snovače při jejich letových aktivitách.
O snovači oranžovém formy franciscana odborná literatura uvádí, že i když se samečkové věnují stavbě hnízd, k hnízdění často nedojde. Rutgers doporučuje dát jednomu samečkovi několik samiček. A ještě musím připomenout, že mnoho z dovozu získaných samiček se později vybarví na samce. Sám jsem se často u dovozců přesvědčoval, že samečkové byli ve většině. Popis
1,0 – ve svatebním šatě má vrch, strany hlavy a celou spodní část těla černou. Krk, hřbet, svrchní i spodní krovky ocasní jsou šarlatově červené. Křídlo a ocas jsou temně hnědé, zobák černý a nohy hnědé.
0,1 – vrch těla světle hnědý, temně žíhaný, hruď a boky žlutozelené, břicho bílé, křídlo a ocas hnědé. Nad okem je žlutobílý proužek. Zobák a nohy jsou hnědé. Samec se v zimním šatě liší od samice pouze širšími temnými pruhy na hřbetě.
Životní prostředí
Snovač oranžový obývá travnaté stepi, savany i zemědělsky obdělávané krajiny, dále úzké porosty na březích řek s rákosím. Po vyhnízdění se snovači shlukují do velikých hejn, která nocují právě v trnitých křovinách i v rákosí na močálech. V některých letech dochází k tak velikému přemnožení snovačů, že působí zemědělcům na polích nedozírné škody. Doba hnízdění je shodná s obdobím dešťů. Sameček si chrání vyhlédnutý prostor, kde si postaví několik hnízd, která mají vakovitý tvar. Jako stavební materiál používá stébla tráv a rákosí, na výstelku hnízdní kotlinky poslouží měkké kořínky. Snovači žijí v polygamii a každý sameček má v péči dvě až pět samiček (partnerek). Samičky se zabydlí v hnízdech, která pro ně sameček postavil Svatební tance jsou velice atraktivní a během nich dochází také k páření.
Chov
U nás měl snovače oranžové zkušený chovatel astrildovitých Alois Arazim z Čelákovic. Někteří z jeho samečků sice přímo vášnivě stavěli jedno hnízdo za druhým, ale jejich partnerky vejce nesnesly. Arazim své samečky proto označoval jako „košikáře“. Hnízda, která snovači postavili využívaly různé druhy astrildovitých. Ti měli velmi usnadněnou práci, protože stačilo z jemného sena, kokosových nebo sisalových vláken připravit hnízdní kotlinku.
Rád bych naše čtenáře seznámil se zkušenostmi německé laborantky Lüdkeové. Ve voliérce o rozměrech 150×100×65 cm (d×v×h) měla skupinu několika druhů snovačů oranžových, vdovek a astrildovitých. Jakmile začal jeden pár snovačů se zřetelnými přípravami k hnízdění, byl ve voliérce ponechán sám a ostatní ptáčci byli odchyceni. Sameček postavil z dlouhých kokosových vláken, trávy a lýka silnostěnné hnízdo a stále lákal samičku, aby létala dovnitř. Tok byl velice intenzivní a nápadný. Pět snesených vajíček zahřívala pouze samička velice intenzivně a z hnízda vylétala jen aby se vyprázdnila, napila a nazobala. Holátka měla světle masobarvou holou kůži, pouze na hlavičce s řídkým bílým chmýřím. Krmena byla pouze samičkou.
Po šesti dnech se ptáčátkům otevřela očička a za dalších sedm dnů opustila hnízdo. Zbarvena byla jako samička, jen byla trochu menší velikosti. V krmení pokračovala opět jen samička. Po uplynutí čtyř týdnů byli mladí soběstační a bylo možno je z voliéry odchytit. Chovatelka Lüdkeová krmila mladé moučnými červy, mušími larvami, čerstvými kuklami lučních mravenců a naklíčeným prosem.
Dále vylíčím zkušenosti chovatele Bindera. Z importní zásilky si vybral párek snovačů oranžových a po krátké karanténě je umístil do vnitřní voliéry o rozměrech 1,5×1,0×2,5 m (dך×v) propojené s výletem 2,5×1,0×2,5 m (dך×v). Výletová část byla hustě osázená a porostlá pámelníkem bílým (Syphoricarpos rivularis). Ačkoliv dostávali snovači stále hodně čerstvých zelených rostlin (smetánka lékařská – pampeliška, hlávkový salát, žabinec ptačinec aj.) dávali ptáci trvale přednost pámelníku bílému. Jen díky rychlému dorůstání listí a výhonků se snovačům nepodařilo tento porost zničit.
Spoluobyvateli voliéry byli pár pásovníků červenozobých a pár zebřiček pestrých. Všichni práci se výborně snášeli, což bylo asi způsobeno dostatečně velkým prostorem voliéry.
V popisovaném období se pár snovačů nacházel v pelichání. Přebarvování do svatebního šatu probíhalo velice pomalu. Ke stavbě hnízda byly podávány čerstvé laty trávy, sena a sisalová vlákna. Sameček snovač se velmi intenzivně zabýval stavbou hnízd ve vnitřní i výletové voliéře. Nejvíce se zajímali o porosty pámelníku. Žádné hnízdo nebylo dostavěno a proto bylo pojato podezření, že si sameček jen hraje. Ani po přepeření do bezvadného svatebního šatu nevěnoval své samičce žádnou pozornost. Vůči pásovníkům i zebřičkám se snovači chovali stále dokonale mírumilovně.
Léto minulo a na prahu zimy se začal sameček přebarvovat ze svatebního šatu do šatu klidu. Přebarvování nebylo úplné, protože sameček zůstal i na jaře v šatu klidu.
Chovatel W. krmí své snovače oranžové prosem, senegalským prosem v klasech, lesknicí, všechno v suchém i naklíčeném stavu. Na doplnění dával ovesnou rýži a samostatně ještě naklíčenou pšenici. Přednost dávají snovači vaječnému krmivu s nastrouhanou mrkví a vitamíny, dětským piškotům a na kousky rozkrájeným moučným červům.
Uplynuly již plné tři roky co si chovatel W. snovače oranžové opatřil a po celou tuto dobu se chovali úplně klidně. Už se smířil s tím, že od nich odchovu nedocílí. Věděl, že je to vzácnost, když se to podaří. Na podzim dokončil stavbu nové zděné ubikace s voliérou o rozměrech 7 m délka×2,5 m šířka×2,5 m výška. Dvě veliká okna nasměrovaná k jihu zajišťovala dostatek světla. Ve voliéře bylo instalováno výkonné vytápění a proto zde mohli být ptáci umístěni po celý rok. Podlaha byla oseta trávou a prostor byl vyzdoben květinami.
V lednu byli do této voliéry vypuštěni kromě snovačů oranžových ještě po páru pásovníci, holoubci diamantoví, tygříčci a astrildi rákosní. Vše proběhlo v úplném klidu a pohodě. V dubnu byly do voliéry zavěšeny různé hnízdní budky a současně nabídnut různý stavební materiál. Sameček snovač oranžový přepeřil do svatebního šatu opět jen částečně, jak již bylo zmíněno a hlavně se zabýval nekonečným pletením hnízd. Při úklidu voliéry bylo na zemi nalezeno jedno světle zelené vejce, které nepochybně snesla samička snovače. Pokusně bylo podloženo chůvičkám, ale ukázalo se, že je neoplozené. Po 14 dnech byla v prázdné budce nalezena dvě stejně zbarvená vejce, která ale byla také neoplozená. Chovatel vyrobil z pletiva kulovité hnízdo, které ovinul sisalovými vlákny. Chtěl tím stimulovat samičku k návštěvám, ale opět marně. Toto umělé hnízdo obsadili pásovníci a dokončili si je.
Chovatel W. ztratil trpělivost a rozhodl se, že vymění samečka snášející samičky. Nově sestavený pár se okamžitě spřátelil. Nový sameček začal stavět hnízdo výlučně ze sisalových vláken. Počínal si velice obratně a stavbu dokončil během několika málo dnů. Neustále tokal, třepetavě létal okolo hnízda a skřehotavě si prozpěvoval. Samička hnízdo stále častěji navštěvovala a když začátkem července nebyla po celý den k vidění, byla provedena kontrola a v hnízdě nalezena tři vejce. Aby bylo možno tuto kontrolu povést, bylo nutno samičku z hnízda energicky vyhnat. Po skončené kontrole se ihned vrátila zpět. V tomto období byl sameček velice neklidný a nestrpěl nejen v bezprostřední blízkosti hnízda, ale i ve větší vzdálenosti od něho, žádného z ostatních obyvatel voliéry. Bylo rozhodnuto odstranit z tohoto kritického prostoru veškeré hnízdní budky a ukázalo se, že rozhodnutí bylo správné. 16. 7. byla v hnízdě nalezena dvě čerstvě vylíhlá mláďata snovačů, třetí vejce nebylo oplozené. Ke krmení bylo nyní podáváno veliké množství na malé kousky rozstříhaných moučných červů. Kromě toho samička obratně lovila ve voliéře malé mušky a komáry a nosila je mladým do hnízda. Jistě není bez zajímavosti, že vaječné krmivo, které snovači až dosud velice rádi přijímali, nyní odmítali. Na krmení mladých se sameček vůbec nepodílel a také neprojevoval samičce jakoukoliv pozornost. Samička vynášela z hnízda trus mladých v zobáčku, takže v hnízdě bylo stále čisto a sucho. Mláďata prospívala výborně. První opustilo hnízdo 27. července a druhé 29. července a zpět do hnízda se už nevracela, zdržovala se ale v jeho blízkosti. Let mladých byl dosud nejistý a neobratný. Opeření bylo jen volné a zbarvení podobné samičce. Samička krmila mladé pilně 14–16 dnů až do jejich soběstačnosti. V tomto okamžiku bylo nutno mladé z voliéry odchytit, protože je začal sameček nebezpečně honit. Důvodem byla zvyšující se další hnízdní aktivita. Sameček postavil v rákosí druhé hnízdo, ve kterém bylo 9. srpna nalezeno první vejce. Z této snůšky byla úspěšně odchována dvě mláďata. Průběh tohoto hnízdění byl zcela shodný s průběhem prvního hnízdění. Ke třetímu hnízdění došlo v září, kdy ze dvou snesených vajec byla bez problémů odchována dvě mláďata. Ke čtvrtému hnízdění došlo ještě v říjnu, ale obě snesená vejce nebyla oplozená, což chovatel přičítal začínajícímu pelichání páru. V příštím roce snesla samička ve čtyřech hnízděních 10 vajec, z nich bylo šest oplozených. Vylíhlo se šest mladých, která samička spolehlivě odchovala.
Mláďata z prvního, druhého a třetího hnízdění musela být vždy po osamostatnění odchycena a přemístěna do jiné prostorné voliéry, protože je sameček nejen v blízkosti hnízda, ale i ve větší vzdálenosti intenzivně a dá se říci i nebezpečně pronásledoval.
Trochu jiné to bylo při posledním čtvrtém hnízdění. Obě mláďata, ačkoliv již soběstačná, mohla u rodičů zůstat, protože je sameček, který začal přepeřovat, ve své blízkosti strpěl.
Po skončení tohoto posledního hnízdění byla z voliéry odchycena samička, aby byla izolována a mohla obnovit síly pro příští chovnou sezónu.
Chovatel W. netrpělivě čekal na přebarvení mladých, aby mohl určit jejich pohlaví, ale po celém dlouhém roce zůstalo jejich zbarvení beze změny. Že by se jednalo o šest samiček, to se zdálo úspěšnému chovateli málo pravděpodobné.
Z knihy A. Rutgerse: „Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vogel“ uvedu pro úplnost ještě několik praktických údajů. Snovač oranžový kaferský (Euplectes franciscana orix)
Chov: i v případech, že snovači stavějí pilně hnízda, ale jsou umístěni v obyčejné voliéře, sotva se budou pokoušet o hnízdění. Doporučuje se mít samečka ve skupině s několika samičkami, protože v přírodě žijí v polygamii. Ke stavbě hnízd jsou nutná stébla zelených trav. Zavěšování hnízd mezi stébly rákosu bývá často úspěšné.
Při nákupu snovačů oranžových se doporučuje pamatovat na skutečnost, že mnoho zakoupených jedinců jako samičky se projeví později jako samci. Ve velkém prostoru voliéry můžeme chovat snovače společně s jinými drobnými astrildovitými. Ale pozor, v době hnízdění se samec stává agresivním vůči každému ptáku, který se přiblíží do jeho rajonu. Nejvíce ale útočí na jedince vlastního druhu. Při dobrém krmení obsahujícím také míchanici a pravidelně i trochu rybího tuku (pozor! pozor! naši zkušení chovatelé mají však k aplikaci rybího tuku pro chované ptáky výhrady!), po jehož dávkách snovači dobře přepeří a samci získají svoje temné oranžové zbarvení zpět.
Snovač oranžový oryx (Euplectes o.oryx)
Chov: tento poddruh snovače zahnízdí snáze a ochotněji než jiné druhy snovačů. Je veliká škoda, že se samičky jen obtížně shánějí. Na stavbu hnízd používá zelenou kůru a zelenou trávu. Hnízda mají tvar vejce s trychtýřovitým postranním vstupem. Nejvhodnější místo pro zvolení hnízda jsou 2–4 silnější větve nevysoko od země. Lze používat stvoly rákosu. V době hnízdění konzumují snovači s oblibou zrniny ve stavu mléčné zralosti, různé druhy brouků i jiný hmyz. V prvních dnech po vylíhnutí mladých musí být dávky hmyzu, především mravenčí kukly a mouční červi, velice vysoké, protože jinak mláďata uhynou.
Samečkové jsou ve svatebním šatě klidnější a snášenlivější než jiné druhy rodu Euplectes. Napadáni bývají samci téhož druhu.
Použitá literatura:
Rutgers, A. – Příručka pro chov cizokrajných ptáků
Neumann–Verlag (něm.)
Veger, Zd.: – Kapesní atlas cizokrajných ptáků
Pedagogické nakladatelství Praha
Vít R.: – O chovu snovačů oranžových
Z časopisu „Die Voliere“ (něm.)
Snovač oranžový (Euplectes orix) je znám ve dvou zeměpisných formách, a to franciscana (snovač kaferský) vyskytující se v severozápadní a východní Africe a orix (forma nominální) v jižní Africe. Ve volné přírodě žijí v polygamii. Za potravu jim slouží různé druhy semen a hmyzu.
Většina druhů snovačů se často importuje a proto jsou běžně nabízeni na ptačích burzách a v zoo obchodech. Jsou pestře zbarveni, atraktivní a proto i líbiví. K jejich oblibě přispívá i neustálý pohyb. Chov v klecích a ve voliérách snášejí dobře. Nároky na potravu jsou srovnatelné s nároky astrildovitých. Všechny tyto uvedené vlastnosti lákají milovníky a chovatele k zakoupení různých druhů.
Je třeba přiznat, že jejich schopnosti k rozmnožování jsou trochu složitější. Podle Rutgerse byly již častěji odchovány tyto druhy: snovač ohnivý (Euplectes hordaceus), snovač černobříchý (Euplectes nigroventris), snovač rudozobý (Quelea quelea) a snovač oranžový (Euplectes orix).
Ve svém chovu jsem vystřídal snovače rudozobé (Quelea quelea), snovače zahradní (Ploceus cucullatus) a snovače oranžové formy franciscana. Odchovů jsem žádných nedocílil, především proto, že u mne pobyli vždy jen velice krátkou dobu. Stavbě hnízd se samečkové věnovali velice aktivně. Používali především různé druhy travin s dlouhými latami a úzkými listy. Ke snůškám nikdy nedošlo, ale i tak bylo moc pěkné pozorovat snovače při jejich letových aktivitách.
O snovači oranžovém formy franciscana odborná literatura uvádí, že i když se samečkové věnují stavbě hnízd, k hnízdění často nedojde. Rutgers doporučuje dát jednomu samečkovi několik samiček. A ještě musím připomenout, že mnoho z dovozu získaných samiček se později vybarví na samce. Sám jsem se často u dovozců přesvědčoval, že samečkové byli ve většině. Popis
1,0 – ve svatebním šatě má vrch, strany hlavy a celou spodní část těla černou. Krk, hřbet, svrchní i spodní krovky ocasní jsou šarlatově červené. Křídlo a ocas jsou temně hnědé, zobák černý a nohy hnědé.
0,1 – vrch těla světle hnědý, temně žíhaný, hruď a boky žlutozelené, břicho bílé, křídlo a ocas hnědé. Nad okem je žlutobílý proužek. Zobák a nohy jsou hnědé. Samec se v zimním šatě liší od samice pouze širšími temnými pruhy na hřbetě.
Životní prostředí
Snovač oranžový obývá travnaté stepi, savany i zemědělsky obdělávané krajiny, dále úzké porosty na březích řek s rákosím. Po vyhnízdění se snovači shlukují do velikých hejn, která nocují právě v trnitých křovinách i v rákosí na močálech. V některých letech dochází k tak velikému přemnožení snovačů, že působí zemědělcům na polích nedozírné škody. Doba hnízdění je shodná s obdobím dešťů. Sameček si chrání vyhlédnutý prostor, kde si postaví několik hnízd, která mají vakovitý tvar. Jako stavební materiál používá stébla tráv a rákosí, na výstelku hnízdní kotlinky poslouží měkké kořínky. Snovači žijí v polygamii a každý sameček má v péči dvě až pět samiček (partnerek). Samičky se zabydlí v hnízdech, která pro ně sameček postavil Svatební tance jsou velice atraktivní a během nich dochází také k páření.
Chov
U nás měl snovače oranžové zkušený chovatel astrildovitých Alois Arazim z Čelákovic. Někteří z jeho samečků sice přímo vášnivě stavěli jedno hnízdo za druhým, ale jejich partnerky vejce nesnesly. Arazim své samečky proto označoval jako „košikáře“. Hnízda, která snovači postavili využívaly různé druhy astrildovitých. Ti měli velmi usnadněnou práci, protože stačilo z jemného sena, kokosových nebo sisalových vláken připravit hnízdní kotlinku.
Rád bych naše čtenáře seznámil se zkušenostmi německé laborantky Lüdkeové. Ve voliérce o rozměrech 150×100×65 cm (d×v×h) měla skupinu několika druhů snovačů oranžových, vdovek a astrildovitých. Jakmile začal jeden pár snovačů se zřetelnými přípravami k hnízdění, byl ve voliérce ponechán sám a ostatní ptáčci byli odchyceni. Sameček postavil z dlouhých kokosových vláken, trávy a lýka silnostěnné hnízdo a stále lákal samičku, aby létala dovnitř. Tok byl velice intenzivní a nápadný. Pět snesených vajíček zahřívala pouze samička velice intenzivně a z hnízda vylétala jen aby se vyprázdnila, napila a nazobala. Holátka měla světle masobarvou holou kůži, pouze na hlavičce s řídkým bílým chmýřím. Krmena byla pouze samičkou.
Po šesti dnech se ptáčátkům otevřela očička a za dalších sedm dnů opustila hnízdo. Zbarvena byla jako samička, jen byla trochu menší velikosti. V krmení pokračovala opět jen samička. Po uplynutí čtyř týdnů byli mladí soběstační a bylo možno je z voliéry odchytit. Chovatelka Lüdkeová krmila mladé moučnými červy, mušími larvami, čerstvými kuklami lučních mravenců a naklíčeným prosem.
Dále vylíčím zkušenosti chovatele Bindera. Z importní zásilky si vybral párek snovačů oranžových a po krátké karanténě je umístil do vnitřní voliéry o rozměrech 1,5×1,0×2,5 m (dך×v) propojené s výletem 2,5×1,0×2,5 m (dך×v). Výletová část byla hustě osázená a porostlá pámelníkem bílým (Syphoricarpos rivularis). Ačkoliv dostávali snovači stále hodně čerstvých zelených rostlin (smetánka lékařská – pampeliška, hlávkový salát, žabinec ptačinec aj.) dávali ptáci trvale přednost pámelníku bílému. Jen díky rychlému dorůstání listí a výhonků se snovačům nepodařilo tento porost zničit.
Spoluobyvateli voliéry byli pár pásovníků červenozobých a pár zebřiček pestrých. Všichni práci se výborně snášeli, což bylo asi způsobeno dostatečně velkým prostorem voliéry.
V popisovaném období se pár snovačů nacházel v pelichání. Přebarvování do svatebního šatu probíhalo velice pomalu. Ke stavbě hnízda byly podávány čerstvé laty trávy, sena a sisalová vlákna. Sameček snovač se velmi intenzivně zabýval stavbou hnízd ve vnitřní i výletové voliéře. Nejvíce se zajímali o porosty pámelníku. Žádné hnízdo nebylo dostavěno a proto bylo pojato podezření, že si sameček jen hraje. Ani po přepeření do bezvadného svatebního šatu nevěnoval své samičce žádnou pozornost. Vůči pásovníkům i zebřičkám se snovači chovali stále dokonale mírumilovně.
Léto minulo a na prahu zimy se začal sameček přebarvovat ze svatebního šatu do šatu klidu. Přebarvování nebylo úplné, protože sameček zůstal i na jaře v šatu klidu.
Chovatel W. krmí své snovače oranžové prosem, senegalským prosem v klasech, lesknicí, všechno v suchém i naklíčeném stavu. Na doplnění dával ovesnou rýži a samostatně ještě naklíčenou pšenici. Přednost dávají snovači vaječnému krmivu s nastrouhanou mrkví a vitamíny, dětským piškotům a na kousky rozkrájeným moučným červům.
Uplynuly již plné tři roky co si chovatel W. snovače oranžové opatřil a po celou tuto dobu se chovali úplně klidně. Už se smířil s tím, že od nich odchovu nedocílí. Věděl, že je to vzácnost, když se to podaří. Na podzim dokončil stavbu nové zděné ubikace s voliérou o rozměrech 7 m délka×2,5 m šířka×2,5 m výška. Dvě veliká okna nasměrovaná k jihu zajišťovala dostatek světla. Ve voliéře bylo instalováno výkonné vytápění a proto zde mohli být ptáci umístěni po celý rok. Podlaha byla oseta trávou a prostor byl vyzdoben květinami.
V lednu byli do této voliéry vypuštěni kromě snovačů oranžových ještě po páru pásovníci, holoubci diamantoví, tygříčci a astrildi rákosní. Vše proběhlo v úplném klidu a pohodě. V dubnu byly do voliéry zavěšeny různé hnízdní budky a současně nabídnut různý stavební materiál. Sameček snovač oranžový přepeřil do svatebního šatu opět jen částečně, jak již bylo zmíněno a hlavně se zabýval nekonečným pletením hnízd. Při úklidu voliéry bylo na zemi nalezeno jedno světle zelené vejce, které nepochybně snesla samička snovače. Pokusně bylo podloženo chůvičkám, ale ukázalo se, že je neoplozené. Po 14 dnech byla v prázdné budce nalezena dvě stejně zbarvená vejce, která ale byla také neoplozená. Chovatel vyrobil z pletiva kulovité hnízdo, které ovinul sisalovými vlákny. Chtěl tím stimulovat samičku k návštěvám, ale opět marně. Toto umělé hnízdo obsadili pásovníci a dokončili si je.
Chovatel W. ztratil trpělivost a rozhodl se, že vymění samečka snášející samičky. Nově sestavený pár se okamžitě spřátelil. Nový sameček začal stavět hnízdo výlučně ze sisalových vláken. Počínal si velice obratně a stavbu dokončil během několika málo dnů. Neustále tokal, třepetavě létal okolo hnízda a skřehotavě si prozpěvoval. Samička hnízdo stále častěji navštěvovala a když začátkem července nebyla po celý den k vidění, byla provedena kontrola a v hnízdě nalezena tři vejce. Aby bylo možno tuto kontrolu povést, bylo nutno samičku z hnízda energicky vyhnat. Po skončené kontrole se ihned vrátila zpět. V tomto období byl sameček velice neklidný a nestrpěl nejen v bezprostřední blízkosti hnízda, ale i ve větší vzdálenosti od něho, žádného z ostatních obyvatel voliéry. Bylo rozhodnuto odstranit z tohoto kritického prostoru veškeré hnízdní budky a ukázalo se, že rozhodnutí bylo správné. 16. 7. byla v hnízdě nalezena dvě čerstvě vylíhlá mláďata snovačů, třetí vejce nebylo oplozené. Ke krmení bylo nyní podáváno veliké množství na malé kousky rozstříhaných moučných červů. Kromě toho samička obratně lovila ve voliéře malé mušky a komáry a nosila je mladým do hnízda. Jistě není bez zajímavosti, že vaječné krmivo, které snovači až dosud velice rádi přijímali, nyní odmítali. Na krmení mladých se sameček vůbec nepodílel a také neprojevoval samičce jakoukoliv pozornost. Samička vynášela z hnízda trus mladých v zobáčku, takže v hnízdě bylo stále čisto a sucho. Mláďata prospívala výborně. První opustilo hnízdo 27. července a druhé 29. července a zpět do hnízda se už nevracela, zdržovala se ale v jeho blízkosti. Let mladých byl dosud nejistý a neobratný. Opeření bylo jen volné a zbarvení podobné samičce. Samička krmila mladé pilně 14–16 dnů až do jejich soběstačnosti. V tomto okamžiku bylo nutno mladé z voliéry odchytit, protože je začal sameček nebezpečně honit. Důvodem byla zvyšující se další hnízdní aktivita. Sameček postavil v rákosí druhé hnízdo, ve kterém bylo 9. srpna nalezeno první vejce. Z této snůšky byla úspěšně odchována dvě mláďata. Průběh tohoto hnízdění byl zcela shodný s průběhem prvního hnízdění. Ke třetímu hnízdění došlo v září, kdy ze dvou snesených vajec byla bez problémů odchována dvě mláďata. Ke čtvrtému hnízdění došlo ještě v říjnu, ale obě snesená vejce nebyla oplozená, což chovatel přičítal začínajícímu pelichání páru. V příštím roce snesla samička ve čtyřech hnízděních 10 vajec, z nich bylo šest oplozených. Vylíhlo se šest mladých, která samička spolehlivě odchovala.
Mláďata z prvního, druhého a třetího hnízdění musela být vždy po osamostatnění odchycena a přemístěna do jiné prostorné voliéry, protože je sameček nejen v blízkosti hnízda, ale i ve větší vzdálenosti intenzivně a dá se říci i nebezpečně pronásledoval.
Trochu jiné to bylo při posledním čtvrtém hnízdění. Obě mláďata, ačkoliv již soběstačná, mohla u rodičů zůstat, protože je sameček, který začal přepeřovat, ve své blízkosti strpěl.
Po skončení tohoto posledního hnízdění byla z voliéry odchycena samička, aby byla izolována a mohla obnovit síly pro příští chovnou sezónu.
Chovatel W. netrpělivě čekal na přebarvení mladých, aby mohl určit jejich pohlaví, ale po celém dlouhém roce zůstalo jejich zbarvení beze změny. Že by se jednalo o šest samiček, to se zdálo úspěšnému chovateli málo pravděpodobné.
Z knihy A. Rutgerse: „Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vogel“ uvedu pro úplnost ještě několik praktických údajů. Snovač oranžový kaferský (Euplectes franciscana orix)
Chov: i v případech, že snovači stavějí pilně hnízda, ale jsou umístěni v obyčejné voliéře, sotva se budou pokoušet o hnízdění. Doporučuje se mít samečka ve skupině s několika samičkami, protože v přírodě žijí v polygamii. Ke stavbě hnízd jsou nutná stébla zelených trav. Zavěšování hnízd mezi stébly rákosu bývá často úspěšné.
Při nákupu snovačů oranžových se doporučuje pamatovat na skutečnost, že mnoho zakoupených jedinců jako samičky se projeví později jako samci. Ve velkém prostoru voliéry můžeme chovat snovače společně s jinými drobnými astrildovitými. Ale pozor, v době hnízdění se samec stává agresivním vůči každému ptáku, který se přiblíží do jeho rajonu. Nejvíce ale útočí na jedince vlastního druhu. Při dobrém krmení obsahujícím také míchanici a pravidelně i trochu rybího tuku (pozor! pozor! naši zkušení chovatelé mají však k aplikaci rybího tuku pro chované ptáky výhrady!), po jehož dávkách snovači dobře přepeří a samci získají svoje temné oranžové zbarvení zpět.
Snovač oranžový oryx (Euplectes o.oryx)
Chov: tento poddruh snovače zahnízdí snáze a ochotněji než jiné druhy snovačů. Je veliká škoda, že se samičky jen obtížně shánějí. Na stavbu hnízd používá zelenou kůru a zelenou trávu. Hnízda mají tvar vejce s trychtýřovitým postranním vstupem. Nejvhodnější místo pro zvolení hnízda jsou 2–4 silnější větve nevysoko od země. Lze používat stvoly rákosu. V době hnízdění konzumují snovači s oblibou zrniny ve stavu mléčné zralosti, různé druhy brouků i jiný hmyz. V prvních dnech po vylíhnutí mladých musí být dávky hmyzu, především mravenčí kukly a mouční červi, velice vysoké, protože jinak mláďata uhynou.
Samečkové jsou ve svatebním šatě klidnější a snášenlivější než jiné druhy rodu Euplectes. Napadáni bývají samci téhož druhu.
Použitá literatura:
Rutgers, A. – Příručka pro chov cizokrajných ptáků
Neumann–Verlag (něm.)
Veger, Zd.: – Kapesní atlas cizokrajných ptáků
Pedagogické nakladatelství Praha
Vít R.: – O chovu snovačů oranžových
Z časopisu „Die Voliere“ (něm.)
Autor textu: Rudolf Vít
Autor fotografií zdroj: Rudolf Vít
