Malá veterinární příručka pro milovníky koní - díl 21.

To, zda může být rána sešitá a její hojení bude usnadněno, by měl rozhodnout veterinář, a to co nejdříve po vzniku poranění. Majitel či ošetřovatel koně však musí pro sešití rány připravit vhodné podmínky:
– veterináře musí zavolat co nejdříve po vzniku poranění,
– ránu musí vyčistit od větších nečistot,
– ránu by měli zdezinfikovat, což však není nutné, pokud veterinář přijede, protože špatně provedená dezinfekce může hojení rány zpomalit nebo dokonce znemožnit její sešití,
– musí okraje rány co nejméně poškodit,
– musí ránu překrýt sterilním obvazem, aby se do ní nedostala infekce a zároveň bude rána znehybněná a nebude vysychat,
– musí koně držet v klidu, aby si poraněné místo nenamáhal zbytečným pohybem nebo ho jinak nezatěžovat či nepoškozovat (např. otírání poraněného oka),
– nesmí bez svolení veterináře na ránu aplikovat žádné masti ani jiné přípravky (pudry, gely, spreje, odvary apod.), ani nesmí koni podávat žádné celkově působící protibolestivé či jiné léky.
 

• obr. 1: Obvaz končetiny: vždy se nejdříve přikládá měkký a pružný materiál pro vypodložení, na obrázku se jedná o 1 cm silný molitan rozstříhaný na pásy o šířce asi 10–12 cm. Přestože tento materiál není ideální pro obvaz, který má na končetině být delší dobu, pro první pomoc před příjezdem veterináře bohatě stačí, je snadno dostupný, lze ho vyprat a použít znovu. Nejdříve je nutné omotat první kličku okolo spěnky.


• obr. 2: Potom omotáme další kličku níž tak, aby zakryla korunku, horní část kopytní stěny a dostala se pod patky. Pouze tak zajistíme obvazu stabilní polohu na končetině bez klouzání dolů.


• obr. 3: Pak molitan (nebo jiný materiál na vypodložení) rovnoměrnými překrývajícími se kličkami vymotáme nad ránu, ideálně až pod karpální či hlezenní kloub.


• obr. 4: Pružné obinadlo, snadno ho lze sehnat v lékárně, ideální je šířka 10 cm, ze značek je často používané obinadlo Ideal nebo Idealtex, které lze vyprat a znovu použít. Na končetinu ho přikládáme stejným postupem jako molitan. Začneme základní otočkou okolo spěnky.

Některé rány jsou velice nebezpečné, jiné lze úspěšně ošetřit i svépomocí. Mezi těmito dvěma extrémy je celá řada situací, kdy je závažnost rány různá a různí se i způsob jejího ošetření. Proto nelze obecně říct, jak se má laik při poranění koně zachovat, bude-li však dodržovat zásady uvedené v tabulce, neměl by nic pokazit.
 

• obr. 5: Pokračujeme směrem dolů pod patky kopyta. Celou dobu se snažíme obinadlo co nejvíce utáhnout.


• obr. 6: Opět rovnoměrně se překrývajícími kličkami motáme obinadlo až nahoru, pevně utahujeme.


• Obr. 7: Nahoře musí zpod obinadla vyčnívat podložní materiál (molitan), aby nedošlo k zaškrcení končetiny. Uzel je třeba udělat na boční straně končetiny, aby netlačil na šlachy. Pokud je rána na nebo nad karpálním či hlezenním kloubem, nejdříve se provede tento nižší obvaz. Pak motáme další vrstvu molitanu a na něj obinadla, opět od spěnky, přes kopyto a nahoru až nad ránu (čili až nad karpus nebo hlezno). Pouze tak zajistíme, že obvaz z kloubu nesklouzne dolů.

 
Jak může laik ošetřit ránu
Možnosti laika jsou v tomto případě omezené, přesto však může jeho první pomoc rozhodnout o dalším osudu poranění či dokonce o dalším využití koně.
Jak jsem se už zmínila, laik může provést několik úkonů:
– zastavit krvácení,
– ránu vyčistit,
– ránu dezinfikovat,
– ránu přikrýt a znehybnit obvazem.
Desatero první pomoci při poranění je uvedeno v tabulce na straně 60.

Jiná poranění
Existují i jiné následky úrazů než rány, například zlomeniny, krevní podlitiny, pohmoždění tkání a orgánů, poranění kloubů, šlach, vazů, apod. Problém je, že tato poranění nebývají na první pohled tolik vidět. Přesto je můžeme krátce po úrazu poznat podle charakteristických akutního zánětu: místo nad poraněním bude pravděpodobně oteklé, teplé, bolestivé, kůň se bude bránit dotyku nebo jeho zatížení.
Koně bychom měli pořádně zkontrolovat po každém úrazu, ať už upadnutí, kopnutí, kousnutí, špatném šlápnutí, nebo i natažení svalu. Pokud po takovém úrazu začne kůň kulhat nebo projevuje jiné známky akutního zánětu či jiné poruchy zdravotního stavu, je třeba informovat veterináře a domluvit se s ním na dalším postupu.
Pokud se jedná o poranění vnitřních orgánů, na první pohled je laik ani odborník nemusí poznat a tak bývají často přehlédnutá. Po jakémkoli „ošklivějším“ úrazu nebo pokud se po úrazu změnil zdravotní stav koně, je třeba volat veterináře na důkladnější vyšetření.

Tabulka: Desatero první pomoci při poranění koně.

1. zástava krvácení	– je-li krvácení silné, má jeho zástava vždy přednost před dezinfekcí a vyčištěním rány – hmotnost krve v těle = ±8 % tělesné hmotnosti (tj. 500 kg těžký kůň má asi 40 kg = 40 l krve) – ztratí-li do 10 % krve, nic se obvykle neděje (tedy asi do 4 l) – ztráta více než 30 % krve ohrožuje život koně (tedy asi 12 l) – krvácení zastavíme tím, že ránu vycpeme obvazem, ručníkem či jiným kusem látky a zavážeme. Pokud krev prosakuje, přidáme další vrstvu. – nikdy nezaškrcujeme tepny škrtidlem, jak se mnozí ve školách učili! Koně to příliš bolí a nohou se velmi bránit, výsledek není zaručen!
2. vyčištění rány	– pokud rána nekrvácí nebo není krvácení silné, má přednost vyčištění rány – nejlepší je ránu propláchnout proudem sterilního fyziologického roztoku, který je možné získat od veterináře a skladovat ve stájové lékárně – rány, které nezasahují ho hlubších tkání, lze opatrně vymýt proudem pitné vody (velká stříkačka, slabší proud z hadice) – drobné nečistoty, jako jsou zrnka písku či kamínky je lepší vybrat rukou nebo pinzetou, než abychom ránu třeli drsným kartáčem a tím ji ještě zhoršovali nebo nečistoty zatlačili ještě hlouběji – rány zasahující do dutiny hrudní, břišní, do kloubu nebo do oka raději ničím nevyplachujeme, pokud nejsou vyloženě znečištěné (pak raději použijeme sterilní fyziologický roztok)
3. dezinfekce	– po vyčištění rány – je lepší ránu nedezinfikovat a ihned volat veterináře, než abychom použili nesprávný roztok nebo koncentraci – vhodný je roztok povidon-jodidu, který lze pro ošetření povrchových ran naředit pitnou vodou, pro ošetření ran hlubších raději sterilním fyziologickým roztokem – povidon-jodid (známý u nás pod názvem Betadyne) z originální láhve (kde je v 10 % koncentraci) naředíme asi padesáti- až stonásobně (do 100 ml vody či fyziologického roztoky přidáme 1–2 ml Betadyne) a získáme tak 0,1–0,2 % roztok, který nepoškodí tkáně, a přesto bude mít výborné dezinfekční účinky – použít lze také roztok chlorhexidinu (0,05 %), velice slabě růžový roztok hypermanganu (několik zrnek na litr vody) – veškeré silnější koncentrace dezinfekcií (tedy i zásypy), jodová tinktura, peroxid vodíku apod. ničí tkáně („pálí“) a tím zpomalují hojení ran popřípadě znemožňují jejich další chirurgické ošetření – nepoužívejte spreje, které barví (Septonex, Aureomycin apod.), protože tak ránu překryjete a veterinář ji nebude moct důkladně prohlédnout
4. obvaz rány zlomenina, poranění šlach, kloubů	– obvazujeme ránu pokud možno vyčištěnou, obvaz slouží k ochraně proti dalšímu znečištění rány, proti vniknutí infekce, znehybňuje okraje rány a omezuje tvorbu nežádoucího otoku okolních tkání – povrchní rány na těle se dobře hojí na vzduchu, na ostatní rány raději přiložte obvaz a volejte veterináře – každý obvaz by měl mít nejméně tři základní vrstvy: sterilní kryt rány (sterilní gázový čtvereček či jinou textilii), podkladový materiál (například obvazová vata, buničitá vata, měkká silná vrstva textilie či molitan apod. – ty zabrání případnému otlačení), obinadlo (nejlépe elastické, aby nezaškrtilo tkáně) – postup přikládání obvazu ukazuje série obrázků – pro lepší znehybnění ošetřované části těla (především končetiny) je možné udělat více vrstev = fixační obvaz (sterilní kryt – podkladový materiál – obinadlo – podkladový materiál – obinadlo atd.), obvaz se zpevní i po omotání náplastí – v případě podezření na zlomeninu, poranění šlachy nebo kloubu přiložíme několikavrstevný obvaz – na ten lze připevnit dlahy (větve, laťky, novodurové trubky apod.). Důležité je pořádné vypodložení!
5. cizí tělesa	– zapíchnutá cizí tělesa nevytahujeme, protože nemůže vědět, jaké cévy ucpávají a jaké krvácení by mohly vyvolat. Kromě toho bychom po vytažení už původní místo nemuseli najít a veterinář pak nebude moct vyhodnotit, co bylo zasaženo a jak je stav vážný. – vyčnívající předměty z trupu zkrátíme asi na 10 cm a omotáme je stočenou izolepu nebo náplastí, aby nevnikly hlouběji – hřebíky zaražené v kopytě pouze zkrátíme tak, aby je při došlápnutí kůň nezarazil ještě hlouběji. Pokud je musíme vyndat, pak místo viditelně označíme, zapíšeme si směr i hloubku vpichu
6. jiná poranění	– pokud ránu nenalezneme, ale postižené místo hřeje a je oteklé a bolestivé (akutní zánět poraněné hlubší tkáně, kam patří například i flegmóna), je dobré ho chladit studenou vodou
7. kopytní korunka	– při poranění kopytní korunky je třeba přiložit tlakový obvaz, tedy ho pořádně stáhnout, popřípadě použít více vrstev, aby okraje rány byly k sobě dostatečně přiložené a pod tlakem. Taková rány vyžaduje okamžité chirurgické ošetření, nejčastěji sešití, protože jinak se na korunce vytvoří jizva, ze které bude odrůstat méněcenná jizvovitá rohovina, vyvolávající někdy kulhání a tvorbu rozštěpů.
8. oči	– ošetřit poranění oka lze pouze na klidném koni – kryt na ránu bude dobré zvlhčit například Ophtalem nebo fyziologickým roztokem, v případě nouze i pitnou vodou, aby se obvaz na oko či ránu nepřilepil – místo obinadla lze pro obvaz hlavy použít Pruban, což je jakýsi „rukáv“ ze síťované textilie, který je elastický a lze ho na hlavu navléct jako kapuci. Pro zdravé oko do něj vystřihneme otvor.
9. vakcinace proti tetanu	– je třeba, aby byl kůň řádně a pravidelně očkován proti tetanu. Díky očkování je už dnes toto smrtelné onemocnění mnohem vzácnější. Vždy se však poraďte s veterinářem, zda nebude vhodné aplikovat také protitetanové sérum.
10. klid	– v každém případě udržujte poraněného koně v klidu, dopřejte mu dostatek vody, ale ne krmivo – pokud si netroufáte ránu sami ošetřit, pokud je kůň nezvladatelný, potom raději zanechejte všech pokusů a volejte co nejrychleji veterináře, který koně uklidní injekčně