Mauremys caspica rivulata Bataguridae Výskyt: žije na území mezi Chorvatskem na západě a Bulharskem na východě. Na jihu je její areál ohraničen...
Mauremys caspica rivulata Bataguridae
Výskyt:
žije na území mezi Chorvatskem na západě a Bulharskem na východě. Na jihu je její areál ohraničen výskytem na ostrově Kypru a v Izraeli.
Je jedním ze dvou poddruhů želvy kaspické – M. caspica. Tím druhým je M. c. caspica, která oblastí výskytu navazuje na areál tohoto druhu a je rozšířena směrem na východ až po Irán a Irák. Naproti tomu západním směrem žije druh M. leprosa. Většinou dává přednost stojatým a pomalu tekoucím vodám. Žije také ve vodou zatopených příkopech apod. V novějších pracích se někdy uvádí M. c. rivulata jako samostatný druh.
Popis:
karapax může mít až 25 cm dlouhý, je hnědě zbarvený stejně jako břišní část krunýře. Ta je u samic obvykle světlejší než u samců. Nohy a hlava jsou většinou zelenohnědé s podélným žlutohnědým proužkováním.
Chov:
jde o nenáročné želvy, které nejsou zahrnuty v žádné mezinárodní ochraně volně žijících zvířat. Jsou poměrně dostupné a občas se dováží z Chorvatska a Bulharska. Nejlépe se jim daří v zahradním bazénku s dostatečně hlubokou vodou, minimálně 50 cm při chovu v letním období a 80 cm, pokud zde chceme chovat želvy celoročně. Nutností je mělčina a plynulý přechod na souš. Toho želvy s radostí využívají za teplých slunných dnů, kdy se rády vyhřívají v těsné blízkosti vody.
Samičky snáší kolem 10 vajec, která zahrabou do písčité až hlinitopísčité půdy někde kolem vody. Mláďata se z nich v přirozených podmínkách líhnou za 2 měsíce a ani v zajetí se při inkubační teplotě 28 °C doba vývoje příliš neliší.
Já sám chovám pár těchto želv již čtvrtým rokem v zahradním jezírku. Získal jsem je jako dospělé z dovozu z Černé hory. Bohužel samec mi po roce chovu uhynul během zimy a pak mi asi rok trvalo, než jsem sehnal samečka náhradního. Mohu říct, že jde o hezké a zajímavé želvy. Poslední rok je chovám společně s americkými želvami Ch. s. elegans a nevznikají mezi nimi žádné roztržky. Zpočátku jsem se snažil krmit želvím pudinkem, připraveným podle receptur z literatury. Toto krmení se mi však nijak zvlášť neosvědčilo. Želvy ho požíraly jen částečně a většina se ho pak rozložila, čímž způsobovala brzké kažení vody. V současnosti krmím výhradně kočičími granulemi s přídavkem tuňáka. Velikost granulek je asi 0,5 cm a všechny želvy je s chutí přijímají. Občas jim zpestřuji krmnou dávku o rybí filé a myší holata. Bohužel musím konstatovat, že k rozmnožení v mém chovu prozatím nedošlo. Samička sice v loňském roce vyhrabávala jamky v písku kolem jezírka, nicméně vajíčka se mi nepodařilo nalézt. Mohu jen doufat, že je nesnesla někde ve volně navazující zahradě a vejce se zde nezachladila.
I tak se ovšem domnívám, že jde o želvy nesmírně zajímavé a vhodné jak pro začínající, tak i pokročilé teraristy.
Autor textu: Vladimír Cerha
Autor fotografií zdroj: Vladimír Cerha