Výzva pro chovatele drobných exotů

Vážení chovatelé, obracím se na vás jménem Klubu přátel exotického ptactva – KPEP, jedné z nejstarších exotářských organizací v republice s výzvou, která reaguje na současnou situaci v chovech drobných exotických pěvců – astrildů, snovačů, zvonohlíků a dalších zrnožravých pěvců.
Současná situace v chovech těchto exotů je diametrálně odlišná od situace, která panovala před nástupem veterinárních opatření ohledně ptačí chřipky. Prostřednictvím dovozních firem se v našich chovech objevovala nepřeberná řádka druhů, ať již úplně nových či staronových, která přispěla k oživení chovu těchto exotů. Jednalo se takřka bez výjimek o odchytové jedince a drtivá většina chovatelů, kteří započali s jejich chovem, pravidelně doplňovala své chovy dalšími ptáky z odchytu. Upřímně, nic jiného ani nezbývalo, spousta nových druhů se sice rozmnožila, ale bez dalších doplnění z odchytu bylo takřka nemožné vybudovat životaschopné kmeny.
Ptačí chřipka sice do dneška neudeřila slibovanou silou, nicméně EU na tento problém navlékla nejnovější opatření, trvalý zákaz dovozu odchytových ptáků do svých zemí. Toto opatření se sice netýká jen drobných pěvců, ale i dalších ptáků, myslím si však, že právě u drobných exotů bude situace nejvážnější. Vzhledem k tomu, že lze za určitých podmínek dovážet ptáky pocházející z faremních zařízení, očekávám např. u papoušků příležitostné obohacování našich chovů. Rovněž poměrná dlouhověkost papoušků a dalších ptáků zde hraje podstatnou roli. U drobných pěvců jsme naproti tomu odkázáni na populace, které se uvnitř EU již vyskytují. Navíc ptáci budou rychle stárnout a je otázka, jestli odchovy stačí pokrýt ztráty. Tyto mé dohady jenom potvrzují stále stoupající ceny drobných exotů na burzách v Holandsku, Belgii či Německu. Jen těch málo desítek druhů, u kterých už probíhá nějaký stupeň domestikace podložený i výskytem mutací, dává naději do budoucna, že u těchto druhů se nemusíme obávat jejich postupného vymizení z našich chovů.
Když to vezmu čistě pragmaticky, nedělám si iluze o tom, že i při využití dostupných legálních možností se nám podaří zachovat úplně všechny dovezené druhy pro generace budoucích chovatelů. Ale pokud by se zdařilo získat životaschopné kmeny alespoň menší části druhů tak, aby jejich chovy nebyly odkázány na doplňování jedinci z odchytů, to stojí myslím za to, přiložit ruku k dílu.
Klub přátel exotického ptactva proto založil pracovní skupinu jednoduše zvanou PS KPEP, která se touto nastalou situací intenzivně zabývá. Při klubové práci jsme totiž už mnohokráte zažili stejný scénář. V naší republice jsou chovatelé organizovaní i neorganizovaní, jak to každému vyhovuje, i KPEP má okolo sebe spoustu chovatelů, kteří sice nejsou členy, ale úzce s klubem spolupracují, ať už při organizování a obesílání výstav, či při výměně chovného materiálu a podobně. Nicméně je to vždy poměrně úzká skupina chovatelů, kteří o sobě vědí, setkávají se na burzách a tak dále. Pak jsou ale další chovatelé, kterým vyhovuje dělat svého koníčka samostatně, což ale neznamená, že v jejich chovech nenajdeme skvělé a mnohdy vzácné ptáky. Situace, která zde ale nastává, zvláště v chovech drobných exotů, přímo volá po užší spolupráci. Nechci nikomu nařizovat, aby se organizoval, i když to nese spoustu výhod, ale jen vědět, kdo co odchoval či naopak co shání, kdo by přistoupil na vzájemné dopárování lichých jedinců, jak jsou kteří ptáci u jednotlivých chovatelů vzájemně příbuzní či nikoliv. To vše jsou informace, které jsou v této době přímo zlatem vyvážené. Jen pokud tohle budou chovatelé vědět, tak mohou jejich chovy drobných exotů existovat a jen tehdy se nám může podařit to, o čem se zmiňuji v předešlém textu.
Program PS KPEP je založen na jednoduchém principu, který je spousty let v různých modifikacích používán v zoologických zahradách po celém světě a se kterým jsem jako pracovník zoo v Praze důkladně obeznámen. Spočívá v pravidelné výměně listin v podobě dotazníků, kam každá zoo vypíše údaje o svých chovech. Z nich pak vzniká ročenka, ze které ostatní čerpají nedocenitelné informace při dalším plánování svých chovů.
Každý chovatel, který by se přihlásil do PS KPEP, by zaslal koordinátorovi údaje formou dotazníku, který by se inovoval v pravidelných intervalech několikrát do roka, a zpětně by dostával vyplněné formuláře, které by mu zajistili tyto nezbytné informace:
– nabídka ptáků,
– poptávka ptáků,
– přehled o velikosti populací druhů,
– přehled o věkovém rozložení populací,
– vzájemná příbuznost jednotlivých chovů.
Prostě vše potřebné pro úspěšný chov drobných exotů. Všechny osobní údaje samozřejmě podléhají zákonu na ochranu osobních dat, který klub jako právnická osoba je povinen respektovat a dodržovat. To je samozřejmá podmínka celého programu, aby nemohlo dojít k jeho zneužití formou krádeží ptáků a podobně.
Pokud by o program měli zájem, a já doufám že ano, i chovatelé již organizovaní, je zcela logické se k němu připojit přes svou organizaci a vstoupit do PS KPEP jejím prostřednictvím. Jako podmínku jsme při vzniku programu uvedli vstup do KPEP, ne proto, abychom využili této situace pro zvětšení členské základny, ale proto, abychom prostřednictvím členských příspěvků financovali agendu okolo programu. Jsem toho názoru, že pokud by tato aktivita dokázala to, proč vznikla, tak se těch pár korun každému chovateli či organizaci bohatě vrátí v podobě prosperujících chovů. Nakonec člověk zjistí, že ptáky, pro které jel na druhý konec Evropy a stáli spoustu peněz, chová kolega v sousedním městě. Jen to mělo drobnou chybičku, nevěděli jsme o sobě.
Pro to vše, co jsem zde uvedl, se obracím na širokou chovatelskou veřejnost s touto výzvou, abychom vzájemnou spoluprací dokázali uchovat drobné exotické pěvce v takové pestrosti, na jakou jsme poslední léta byli zvyklí, i přes zákazy a nařízení státních institucí. Když se to podařilo předchozím generacím s australskými druhy, proč ne nám dnes s těmi ostatními.