Jak na „hluchotu“?

Myslím, že téměř každý majitel psa už zažil situaci, kdy jeho čtyřnohý přítel na procházce někde venku v polích a lukách buď navětřil nebo z krytu trávy či obilí vyrušil zajíce či jinou zvěř a okamžitě za ní vyrazil, přičemž k povelům a volání svého pána „ohluchl“.
Vím, je to vina majitele, který z jakýchkoliv důvodů nedokázal svého psa dokonale naučit přivolání za jakékoliv situace. Nicméně řada psů má tak silný lovecký pud, že když má zvěř takříkajíc „na oči“, nelze ho zvládnout. Je v tom samozřejmě riziko pro zvěř i pro psa.

Protože psy chovám už řadu let, sleduji pochopitelně nejrůznější informace o chovu a výcviku v časopisech i knihách, z nichž jsem některé koupil i v antikvariátech. A v jedné z nich, v překladu německého originálu autora Manfreda Kocha „400 rad pro milovníky psů“, jsem objevil mimo jiné, i zajímavé rady, jak bránit tomu, aby se pes pustil za prchajícími zvířaty.
S některými metodami nemohu souhlasit (např. cvičná pouta nebo ostnatý obojek), ale jeden nápad mne zaujal a tak jsem ho vyzkoušel. Jde o velmi jednoduchý a relativně hodně účinný způsob, o který bych se rád podělil.

Jedná se o jednoduchý dřevěný kolík – „obušek“, dlouhý asi 30–40 cm a o průměru asi 3–4 cm. Ten se velmi krátkým úvazkem a karabinou připne psovi na obojek tak, že pokud je pes v klidu nebo se pohybuje chůzí či lehkým klusem, má kolík zhruba v úrovni hrudi a tak psovi nepřekáží - viz ilustrační foto.
Ve chvíli, kdy se ale prudce rozběhne a tryskem pádí třeba právě za zvěří nebo začne sledovat stopu s nízkým nosem, začne se mu kolík plést do předních nohou, případně ho do nich i tlouct a překážet v běhu. Samo o sobě to sice psa nezastaví, ale natolik to rozruší jeho lovecké zaujetí – vytrhne ho to z transu, takže opět slyší a vnímá pána a lze ho přivolat.
Před časem jsem stejný úvazek viděl i v jednom televizním cestopisném pořadu z rumunských hor. Tam ho používají místní pastevci u svých pasteveckých psů, kteří jim hlídají stáda. Nejsou při tom nijak jinak „zabezpečeni“.
I to mne vedlo k přesvědčení a praktickému vyzkoušení. Od té doby mého psa takovým úvazkem s úspěchem opatřuji vždy, když se pohybujeme v místech, kde lze očekávat výskyt drobné zvěře. V každém případě jde o levnou a poměrně efektivní náhradu dnes tak módních a reklamou často nabízených elektrických obojků.