Malá veterinární příručka pro milovníky koní - 23. díl

V každé stáji, ať už se jedná o malou stáj pro jednoho koně nebo o velké jezdecké středisko, by měla být zařízená lékárna první pomoci, určená nejen pro lidi, ale i pro koně. Koně mají svá specifika, na která se při zařizování lidské lékárny neberou ohledy. Jedním z těchto specifik je velikost zvířete, kterému se musí přizpůsobit především množství obvazového materiálu.
Obsah takové stájové lékárny bude vždy záviset na majiteli zvířete nebo stáje, na jeho schopnostech či zkušenostech. Jinak vybavenou lékárnu bude mít veterinář nebo humánní lékař a jinak novopečený majitel koníka, který zatím o tomto živočišném druhu příliš neví. Některé věci by však neměly chybět v žádné lékárně. Jsou také léky, které by v „laické“ lékárně být neměly (například kortikoidy, jiné protizánětlivé a protibolestivé léky, antibiotika), protože jejich použití může jednak být pro koně velmi nebezpečné nebo bude snadná dostupnost vést k jejich laickému „zneužití“. To, že tyto léky někteří majitelé koní či ošetřovatelé mají, je především věcí konkrétní domluvy s veterinářem. Takový majitel by však měl být spolehlivý, řádně poučený a lék by měl použít pouze v tom případě, pro který mu ho veterinář (na vlastní zodpovědnost) poskytl.
V dnešní době je velice moderní léčit různými „přírodními produkty“ nebo bylinkami. Jsem velký příznivec těchto prostředků, ale každý si musí uvědomit, že účinnost i použití těchto preparátů má svoje hranice, můžeme navždy zbavit koně jeho jezdeckého využití, když budeme s nejlepším úmyslem léčit vymknutou nohu a zatím došlo k natržení šlachy, či vážně ohrozíme život koně, když budeme bylinkami mírnit koliku, zatímco se v jeho břiše vyvíjí zauzlení střev. Nelze podcenit vyšetření veterinářem, i kdyby to mělo vytáhnout z peněženky o „pár korun“ víc. Konečná částka by se pak totiž mohla vyšplhat do závratných výšin…
Ať už máte v lékárně jakýkoli lék či jiný zdravotnický materiál, dodržujte pečlivě přiložený návod k použití, tam je mimo jiné uveden i způsob skladování a doba expirace.

• obr. 1: Příklad některých obvazových materiálů, které jsou dostačující pro laickou první pomoc a lze je snadno a levně sehnat: 1. – na pruhy nastříhaný 1 cm silný molitan stočený do roličky, 2. – různé typy pevných elastických obinadel, které lze po sejmutí vyprat v pračce a znovu použít, 3. – jednorázové elastické obinadlo Peha-crep, které je vhodné spíš už pro odborné ošetření končetiny koně, 4. – široká „leukoplast“.

Jak má lékárna vypadat a kam ji umístit

Podle obsahu můžeme lékárnu udělat z kufru, bedny či skříně. Platí však jedna zásada: lékárna by měla být natolik prostorná, aby v ní byl přehled. Je důležité, aby byla uzavíratelná. Nesmí se do ní dostat myši, kočky či malé děti. Fungující dvířka nebo víko také zabrání zaprášení obsahu lékárny.
Vnitřek lékárny udržujeme v úzkostlivé čistotě. Protože některé léky nemají rády světlo a horko, měla by lékárna být ve stínu a aspoň jedna její část by měla být zatemněná (například šuplík nebo malá neprůhledná bedýnka). Při první pomoci nebudeme obvykle potřebovat prostředky, které musí být umístěné v ledničce. Přesto může být někdy lednička s mrazícím boxem v blízkosti stáje užitečná (led, skladování některých léků od veterináře).
Lékárna by neměla být přímo ve stáji, protože stájové prostředí není bezprašné, pohybuje se tam mnoho lidí i zvířat. Nejlepší je umístit ji do přilehlé, čisté a větratelné místnosti (klubovna, šatna apod.). Především ve větších stájích, kde se pohybuje více lidí, by měla být výrazně označená, například modrým křížem.
Lékárna vyžaduje pravidelnou kontrolu, spojenou s úklidem. Během této kontroly totiž zjistíme, zda některé léky nemají prošlou expirační dobu nebo nejsou jinak znehodnocené. Bude dobré pořídit si do lékárny sešit, kam se bude zaznamenávat, co jsme použili. Díky tomu pak budeme moct lékárnu průběžně doplňovat a nestane se, že v kritické situaci nebudeme schopni sehnat potřebný lék nebo pomůcku, které tam ještě před několika dny byly.
 

Obsah koňské lékárny

Podle toho, co lidé pro základní vyšetření a ošetření koní obvykle potřebují, bych doporučovala následující obsah lékárny. Samozřejmě, není to nediskutovatelné dogma, pouze návrh a nápady, co bychom měli mít „po ruce“ a nemuseli pak běhat po stáji nebo nejbližších sousedech.

1. Obvazový materiál a prostředky k zástavě krvácení. Při vážnějším poranění koně obvykle nebude stačit automobilová lékárna. Čím větší kůň, tím více obvazového materiálu spotřebujeme k jeho ošetření. Obvazový materiál je všeobecně dost drahý, ale stojí za to do něj investovat, protože ho většinou nenahradí obyčejné hadry a mnohokrát použité pracovní bandáže. Proto bychom měli mít v lékárně sterilní roušky neboli kryty na rány (obvykle „čtverečky“ z gázy o rozměrech asi 10×20cm), stejně tak i roušky nesterilní. Potřebný je dostatek podložního materiálu, kterým je obvazová vata (nejlépe vinutá), buničitá vata nebo například tenký molitan nastříkaný na pruhy a srolovaný. Dostatek zde znamená několik rolí nejméně 10 cm široké vaty či molitanu. Dále budeme potřebovat několik roliček elastického obinadla (je bezpečnější na používání než obinadlo neelastické) o šířce opět 10cm a více. Pevná elastická obinadla (např. Ideal, Idealtex) lze při šetrném zacházení používat mnohokrát a k různým účelům. Dobré je mít v lékárně také několik roliček „obyčejného“ neelastického obinadla („obvaz“), které můžeme použít mimo jiné k ucpání krvácející rány, vypodložení kopyta nebo k přivázání různých předmětů. Tato obinadla jsou k dostání sterilní i nesterilní. Existují „samodržící“ elastická obinadla různé šíře (např. Coban). Velice dobře se s nimi manipuluje, všechna jsou ale poněkud dražší a nemyslím, že by se bez nich nedalo obejít. Vhodné je však mít roličku širší náplasti (leukoplast) (obr.1).

• obr. 2: Dezinfekce, nesterilní gázové čtverečky (5×5 cm a 10×10 cm), krabička s nůžkami, pinzetami apod.

2. Další materiál pro použití při poranění, ale i pro jiné případy: několik vypraných a důkladně vyžehlených kapesníků, plen nebo utěrek, nejlépe bavlněných. Ty dáme do mikrotenového sáčku, který neprodyšně uzavřeme (například přelepíme lepící páskou). Tím si zajistíme, že zůstanou čisté. Vhodné je mít v lékárně i několik prázdných mikrotenových sáčků či igelitových pytlíků (tašky, sáčky do odpadkových košů). Dále „obyčejnou“ vatu, špejle. Z nich můžeme udělat vatové tampónky. Čistý(é) ručník(y) na utření rukou. Zlomeniny končetin u koní nejsou příliš častým úrazem, avšak, pokud je v lékárně nebo vedle ní místo, neuškodí mít po ruce několik provizorních dlah. K tomuto účelu mohou dobře posloužit novodurové trubky (nejlépe podélně rozříznuté napůl), pevné latě nebo tyče. Čím delší budou tyto dlahy, tím lépe, zkrátit je můžeme vždy.

3. Pro ošetření vnějších poranění budeme potřebovat nějaký dezinfekční prostředek. Velice spolehlivý a stále populárnější je roztok povidon-jodidu, což je jakási „mírnější verze“ jodové tinktury. Povidon-jodid (např. Beta- dyne) (obr.2) je velice účinný v boji proti mnoha baktériím, virům i plísním. Na rozdíl od jodové tinktury není dráždivý a nepoškozuje tkáně, proto jej lze použít i pro dezinfekci a výplach hlubších ran. Jeho další výhodou je to, že v ráně neštípe a nebarví ruce ani oblečení, lze jej snadno smýt. Povidon-jodid obvykle seženeme v 10% roztoku. K ošetření ran se používá nejlépe roztok 0,1 - 0,2%. To znamená, že tmavě hnědý roztok z originální láhve naředíme v poměru 1:100 (1ml 10% zakoupeného roztoku do 100ml vody) nebo 1:50 (2ml 10% roztoku do 100ml vody). Koncentrovanější roztoky mohou poškodit buňky a nemají tak dobrý dezinfekční účinek, protože ve zředěnějším roztoku se účinný jód rychleji a lépe uvolňuje z vazeb. Dobrým dezinfekčním prostředkem je i roztok hypermanganu. Ten připravíme tak, že do vody přidáme několik zrnek krystalického hypermanganu, aby vznikl světle růžový roztok (postačí i jedno zrnko na 1litr vody). Hypermangan je dobrým oxidačním činidlem, proto je vhodný při výplachu rány jako prevence proti tetanu. Není ale dobré ho používat dlouhodobě, protože brzdí hojení ran. Ve větších koncentracích leptá. Jodová tinktura je velice dobrým a spolehlivým dezinfekčním prostředkem, ale silně poškozuje tkáň a tím například znemožní její sešití. Zároveň ránu obarví a může tak veterináři znesnadnit její vyšetření. Nevhodný je i peroxid vodíku, který je sice spolehlivým oxidačním činidlem, ale je příliš agresivní a už v 3% koncentraci poškozuje tkáně. Známý Septonex zase nemá dostatečně široké spektrum působnosti (působí jen proti některým bakteriím a plísním). „Fialka“, tedy fialově barvící sprej Aureomycin je dalším běžně používaným prostředkem k ošetření ran. Mějte ale na paměti dvě věci: jedná se antibiotikum (v kombinaci s genciánovou violetí), takže je třeba pracovat s ní jako s antibiotikem. Oproti dezinfekčním prostředkům nemá ošetření rány antibiotiky žádnou výhodu a navíc s sebou nese riziko vzniku rezistence. Další nevýhodou je vlastnost genciánové violeti barvit do fialova, což velice znesnadní veterináři další prohlídku a ošetření rány (obr.3).

4. Do oka však nepatří žádný z výše uvedených prostředků, dokonce ani pitná voda! Proto je dobré mít v lékárně nějaký speciální přípravek na výplach oka. Není problém sehnat Ophtal nebo borovou vodu.
5. Je otázkou, zda by v lékárně měl pro každý případ být i fyziologický roztok, pokud možno sterilní. Jedná se o takový roztok, který má stejný osmotický tlak jako tělní tekutina, a proto nepoškozuje tkáně. Pitná voda je hypotonická („příliš zředěná“), proto by se neměla používat k výplachu hlubších ran nebo oka. Fyziologický roztok (obvykle 0,9% roztok NaCl, tedy kuchyňské soli) lze snadno dostat od veterináře v malých či větších plastikových lahvích. Tímto roztokem pak můžeme pro šetrnější ošetření rány naředit například povidon-jodid. Použijeme-li fyziologický sterilní roztok, bude ošetření rány opravdu kvalitní. Fyziologickým roztokem můžeme také vypláchnout oko.

6. Určitě se vyplatí mít po ruce prostředky k ošetření kopyt. Vhodný je dřevitý dehet, modrá skalice nebo Kubatol (sprej, který slouží mimo jiné jako „tekutý obvaz“).

• obr. 3: Rána zastříkaná „fialkou“ jednak „spálila“ tkáň, takže ji už nelze sešít či ošetřit tak, aby se nehojila jizvou, jednak ji zamaskovala barvou natolik, že ani po několika dnech není možné si pořádně ránu prohlédnout a posoudit.

7. Pro případ, že by došlo v letním horku k přehřátí a dehydrataci koně, stojí za to mít v lékárně nějaké komerčně dostupné elektrolyty, které mu přidáme do pitné vody.

8. Může se někdy stát, že budeme potřebovat kůži chránit proti vodě nebo proti vysychání či rozpraskání. K tomu bude dobrá nějaká neparfemovaná mast nebo krém. Doporučovala bych například Dermazulen, který má uklidňující účinek na kůži a udrží ji mastnou a vláčnou, a proto ji chrání před vodou i popraskáním. Vhodná však bude i nějaká jiná heřmánková či měsíčková mast nebo i obyčejná bílá vazelína. Podle potřeby a zkušeností majitelů či ošetřovatelů můžeme lékárnu obohatit o různé chladivé či hřející gely, mast nebo gel na úrazy (výborné jsou prostředky obsahující arniku montanu). Použití různých snadno dostupných protizánětlivých gelů či mastí (např. Voltaren Emulgel) by však měl raději každý předem konzultovat s veterinářem.

9. Pro základní vyšetření zdravotního stavu koně budeme potřebovat teploměr, možná i fonendoskop, na ruce nebo po ruce bychom měli mít hodinky se sekundovou ručičkou nebo stopky (obr.4).

10. A dostáváme se k tomu, že rozhodně bude nezbytné mít v lékárně některé nástroje. Často přijdou vhod injekční stříkačky různé velikosti (výplach oka, hlubších ran), ať už sterilní nebo ne. K výplachům větších ran nebo zalévání obvazů či k jiným účelům se určitě hodí jedna nebo více plastikových lahví ze šroubovacími uzávěry. Dále by zde neměly chybět ostré nůžky (nejlépe s jedním koncem špičatým a druhým kulatým), nabroušený nůž na kopyta, štípací kleště, několik náhradních podkováků, kladívko, (kopytní) rašple, fungující baterka, pinzeta, různé provazy a provázky (pevné), popřípadě i gumové rukavice.
11. Nástroje potřebné k fixaci koně: nosní skřipec, lonž(e).

• obr. 4: Fonendoskop, digitální teploměr a svítilna.

12. Určitě přijde vhod, když poblíž bude také dostatečně velká a teplá deka, nějaká čistá plachta, pevný(é) popruh(y) nebo lonžovací obřišník(y).

Ve stáji nebo její těsné blízkosti by rozhodně měla být k dispozici studená pitná a teplá voda. Potřebná je také hadice s nastavitelným proudem vody, kterou poteče aspoň studená voda. V každé pořádné stáji by neměl chybět jeden nebo více čistých a neděravých kyblíků. Ošetřující osoby (a samozřejmě i veterinář) by měli mít možnost si v blízkosti stáje umýt teplou vodou a mýdlem ruce.

V lékárně nebo na jiném známém a dostupném místě by měl být seznam telefonních čísel na jednoho nebo více veterinářů, na kováře, popřípadě jiná důležitá čísla (majitelů jednotlivých koní, majitele stáje, ošetřovatele, policii, hasiče, okresní veterinární správu atd. atd.).

Věřím, že vás napadnou i jiné „důležité“ nástroje či přípravky. Jak jsem již řekla, fantazii se meze nekladou a kdo ví, kdy a co může ještě přijít vhod!