Káně

Již mnoho let bydlím s rodinou na samotě v areálu Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Libčic nad Vltavou nedaleko Prahy. Není zde nouze o zajímavé zážitky se zvířaty z volné přírody. Nedávno nás zaujal souboj káňat ve vzduchu. Bylo to nádherné divadlo a hlavně s dobrým koncem, kdy obě káňata odletěla zcela nezraněná. Ptáci na sebe nalétávali z různých úhlů a zase se od sebe na krátkou vzdálenost vzdalovali, aby mohli na sebe nalétnout znovu. Chvíli byli vysoko a chvíli zase nízko, až se zdálo, že se dotknou země. Nakonec se stalo, že obě káňata přilétla k nám na balkón. Jedno jsme viděli sedět na zábradlí, ale druhé nám zmizelo ze zorného úhlu pohledu. A protože jsme byli zvědaví, kam se druhé káně podělo, odhrnuli jsme nejprve záclonu na balkónových dveřích, první káně nás uvidělo a hned uletělo. Druhé jsme stále neviděli, tak jsme se rozhodli podívat se přímo. Když jsme vstoupili na balkón, uviděli jsme druhé káně na zádech v krabici a v drápech svíralo myš. Už nám bylo jasné, proč se káňata prala. Káně na nás z krabice nešťastně koukalo a nám došlo, že bez naší pomoci se z ní nedostane. S manželem jsme ho vzali každý za jedno křídlo a pomohli mu z krabice ven. Postavili jsme ho na podlahu balkónu, odešli zpět do domu a oknem se dívali, jak to všechno dopadne. Káně si přesunulo myš z obou pařátů jen do jednoho a vyletělo na zábradlí. Odtud se rozhlíželo po sokovi, ten však už byl dávno pryč, jak se polekal naší přítomnosti. Káně si s odletem dávalo na čas, vůbec nejevilo známky strachu a my jsme si mohli zblízka prohlédnout tohoto nádherného dravého ptáka. Nakonec také roztáhlo křídla a odletělo i se svou kořistí do nedalekého lesa na skále za naším domem.

Na našem území se vyskytuje káně lesní, káně rousná a velmi vzácně káně bělochvostá. Káně lesní je v barvě velmi variabilní, vyskytují se jedinci, kteří jsou zcela bílí a mají jen ocas a letky tmavé nebo naopak jsou kusy, kteří jsou celí černohnědí. Nejčastěji je káně lesní tmavohnědá, vespod nepravidelně bíle skvrnitá, příčně nebo podélně pruhovaná. Ocas je poměrně hustě tmavě páskovaný. Duhovka oka je vždy hnědá a běháky jsou lysé bez peří a mají žlutou barvu. Na rozdíl od káni lesní má káně rousná na nohách až po prsty peří – „rousy“ a její zbarvení není tak rozmanité.

Káňě lesní hnízdí na okrajích lesa a je jedno jestli je smíšený, listnatý, či jehličnatý. Hnízdo si staví 8–15 m nad zemí a po celou dobu hnízdění ho podle potřeby upravuje. Plná snůška čítá 2–3 vejce, výjimečně 4–5 vajec. Na vejcích sedí oba rodiče 28–31 dní. Poté se z nich vylíhnou malá, šedobílým prachem opeřená mláďata. Oba rodiče se o ně velmi pečlivě starají až do doby, kdy jsou plně samostatná.

Káňata vidíme nad námi létat skoro každý den. Neúnavně vydrží kroužit ve vzduchu snad celé hodiny. Máme za to, že zde také hnízdí. Jeden rok jsem zcela náhodou objevila jejich hnízdo na vysokém smrku, kterému chyběla špička. Šla jsem ráno do Máslovic na autobus. Cesta vede lesem do docela strmého kopce a tak už v polovině jsem se na chvilku zastavila, abych nabrala dech a rozhlížela jsem se po lese. V tom mne zaujal pohyb právě na smrku s uraženou špičkou. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dívala do hnízda se čtyřmi mladými dravci. Zatím jsem ale nevěděla, jakého dravého ptáka jsou ta mláďata, a protože jsem pospíchala na autobus, musela jsem své pozorování přerušit. Když jsem se večer vrátila domů, vše jsem řekla manželovi a druhý den jsme se šli na hnízdo podívat. Sedli jsme si na okraj cesty a čekali co se bude dít. Zanedlouho přiletěla dospělá káně s potravou a my jsme mohli pozorovat, jak krmí svá mláďata. Bohužel nás pak zpozorovala a začala nad námi s varovným pískáním létat. Raději jsme vyklidili pole a vrátili se domů.

Káně lesní, také se jí říká myšilov, je jeden z nejužitečnějších dravých ptáků. Podle vyhlášky 134/1996 Sb. Ministerstva zemědělství je káně lesní hájena celoročně s vyjímkou paragrafu 6 této vyhlášky, kde se uvádí, že: „hájení se nevztahuje na jedince, kteří opakovaně útočí na domácí drůbež nebo holuby. Tyto jedince je možné v místě, kde působí škody a v bezprostřední blízkosti tohoto místa, lovit celoročně.“

Vědci zabývající se výzkumem dravých ptáků udělali rozbor žaludku mnoha zastřelených nebo uhynulých kání a zjistili, že potravu z 80 % tvoří drobní hlodavci, jako jsou myši, hraboši, křečci, krtci, rejskové, hryzci atd., 15 % ptáci, např. drobní pěvci, holubi, slepice, koroptve, bažanti atd., dále zajíci, králíci, veverky atd., a 5 % uhynulá zvířata. Dr. Hanzák v knize Světem zvířat II. díl – ptáci uvádí: „Nejdokonalejší rozbor provedl německý ornitolog Rörig, který prohlédl 1237 žaludků kání a našel v nich 1896 drobných hlodavců, 57 křečků, 115 krtků, 104 rejsky, 4 veverky a 10 syslů, 16 zjištěných zajíců a 4 srnčí kůzlata byla pozřena jako zdechliny. Z ptáků bylo 18 koroptví, 11 bažantů, 6 holubů, 4 slepice a 44 dalších ptáků.“

Je tedy zřejmé, že v potravě kání převažují škodliví hlodavci. Počet hrabošů se odráží i na populaci káněte lesního. V letech přemnožení hraboše polního se zvyšuje populace kání a naopak v letech, kdy klesá populace hraboše, klesá i populace kání.

V posledních letech jsou zemědělci budována na polích a loukách tzv. „téčka“. Bidla, na kterých mohou káně číhat na drobné hlodavce. Uvědomíme-li si, že jedna káně spotřebuje denně 8 až 10 hrabošů, není o její užitečnosti pochyb. Káni můžete spatřit všude tam, kde les sousedí s velkým volným prostranstvím, např. louka nebo pole. Když jedu vlakem na Kladno, vídám je sedět v poměrně hojném počtu u dráhy na sloupech s elektrickým vedením.

Náš klub Klub přátel exotického ptactva pořádá jednou za měsíc členskou schůzi se zajímavou odbornou přednáškou na různá témata týkající se života a chovu ptáků. Na jednu takovou schůzi byl výborem klubu pozván i myslivec – sokolník a velmi poutavým způsobem nám vyprávěl o životě dravých ptáků. Mě zaujala pasáž, kde popisoval, jak má doma ochočenou samici káněte a ta mu spolehlivě sedí na podložených vejcích různých dravých ptáků a vyvádí mladé ptáky. Káně se totiž dá velmi snadno ochočit a naučit lovu drobných zvířat, ale protože je poměrně neohrabaná a má krátké a tupé drápy, tak se k těmto účelům moc nepoužívá.