Výskyt Tato velká a barevně atraktivní ještěrka žije v jihovýchodní Evropě mezi Chorvatskem, Řeckem a Tureckem. Dále pak v Malé Asii přes Turecko...
Výskyt
Tato velká a barevně atraktivní ještěrka žije v jihovýchodní Evropě mezi Chorvatskem, Řeckem a Tureckem. Dále pak v Malé Asii přes Turecko na východ až do Iránu a na Kavkaz, směrem na jih pak je hranicí jejího rozšíření Izrael.
V biotopu upřednostňuje sluncem zalité stráně polosuchého charakteru s kamením a nízkými křovinami, v nichž hledá úkryt. I proto ji není snadné ulovit. Je nesmírně plachá a její útěková vzdálenost přesahuje několik metrů.
Typická lokalita výskytu Lacerta trilineata.
Popis
Ačkoliv se některé místně oddělené populace mohou v barvě lišit, v zásadě je zbarvení samců zářivě zelené s opalizujícím leskem, na břišní straně a hrdélku pak jasně citrónově žluté. Samičky jsou naproti tomu méně zářivé, někdy s náznaky podélných pruhů na hřbetě. Břišní strana je u nich spíše žlutozelená a hrdélko nenápadně modrozelené. Jako u většiny ještěrek mají samci v dospělosti robustnější hlavu, především na její bázi pod ušními otvory. U samců jsou patrné femorální póry ozdobené mazovým kartáčkem na vnitřní straně stehen.
L. trilineata žije od pobřeží až do 1000 m. n. m.
Mláďata jsou čerstvě po vylíhnutí hnědá, později, zhruba od třetího měsíce stáří, se třemi jasnými béžovými podélnými proužky na hřbetě.
Chov
Pro chov se hodí, jako pro většinu jejích příbuzných, polosuché terárium o základně asi 50×100 cm. Výška není podstatná. Nutné je silné nasvícení a UV záření, jinak ztrácí své zářivé barvy a zároveň se snižuje jejich aktivita. Několik kamenů, písek nebo jeho směs s hlínou, pokroucený kořen a miska s vodou, to je celé zařízení ubikace. Bodová žárovka v krytu z pálené hlíny zajišťuje průměrnou teplotu 25–28 °C a především umožňuje občasné vyhřátí těla na minimálně 35 °C.
Jde o zvířata nenáročná, která požírají prakticky jakýkoliv hmyz, v zajetí nejčastěji cvrčky. Pro rozmnožování je nutný alespoň dva měsíce trvající pokles teplot a zkrácení světelného dne.
Samičky snáší kolem osmi vajec, z nichž se mláďata při inkubační teplotě 28 °C líhnou za 75 až 85 dní.
Svůj pár jsem získal na teraristické burze v roce 2005. Šlo o nádherně vybarvená, plně dospělá zvířata. Samec měřil v té době 45 cm, samička byla o něco málo menší.
Z důvodu nedostatku místa jsem je ubytoval v teráriu pro odchovy, které je velké 60×40×30 (v) cm. Na dně byl písek, jako úkryt posloužil rozbitý květináč a prostor rozčlenila zahnutá větev. Samozřejmě nechyběla miska s vodou. Toto přechodné ubytování vlastně posloužilo jako karanténa. Během následujícího měsíce jsem pro ještěrky připravil terárium 80×50×50 cm. Zařízené bylo prakticky stejně, jako ubikace předchozí. To byl ale už podzim, a tak jsem zde po krátké aklimatizaci vypnul světla a přestal krmit. Protože nádrž byla umístěná v místnosti, kde jsou ostatní zvířata, mimo jiné chameleoni, krajty, sklípkani, apod. a teplota je zde přes zimu udržována na stabilních 20–22 °C, bylo zimování ještěrek balkánských nedokonalé. Přesto se po návratu k normálním teplotám – rozsvícení žárovek a zářivek (26 °C průměr a 40 °C lokálně) začaly u samce projevovat snahy o námluvy a páření. Samička se nejdříve skrývala a jeho projevy náklonnosti neopětovala. Nicméně po zhruba šesti týdnech začala vyhrabávat zkušební jamky a o týden později vykladla snůšku osmi vajec.
Ta jsem přemístil do inkubátoru, který používám pro gekončíky a agamy. Teplota je zde udržována na stabilních 28 °C a vlhkost na přibližně 90 % r. v.
Po dvou týdnech jsem byl nucen oddělit 5 vajec, která byla neoplozená. Vlastně jsem to zjistil už asi třetí den po snášce, ale jak už to tak u chovatelů bývá, nechtěl jsem si neúspěch připustit a stále se utvrzoval v naději, že to tak má asi být a že je všechno v pořádku. Nebylo. Díky tomu, že jsem neoplozená vejce oddělil pozdě, a také proto, že jsem celou snůšku inkuboval vcelku (neodděloval jednotlivá vejce), došlo k napadení zdravých vajec plísní a posléze k odumření zárodků. Týden po oddělení neoplozených vajec jsem musel vyhodit i vejce s mrtvými a plísní prolezlými embryi.
V následující zimě (2006–7) jsem obě ještěrky převedl na zimovací teplotu 10 °C a umístil je ve spodní části chladničky. Vše probíhalo zdánlivě bez problémů, až koncem ledna jsem zjistil, že samička je mrtvá. Její smrt jsem nejspíš zavinil sám, a to tím, že jsem dostatečně nepohlídal vlhkost substrátu. V chladničce totiž, ačkoliv se to zdá nepravděpodobné, vlhkost velmi rychle klesá odparem.
Samec přežil bez úhony a po probuzení ze zimního spánku začal projevovat všechny znaky sexuální aktivity. Protože se mi však nepodařilo sehnat novou samičku, jeho snahy vyšly naprázdno a i dnes, když píšu tento článek, žije ve svém teráriu docela sám.