Český strakáč (ČS)

Králík český strakáč patří do skupiny plemen, která jsou plemeny národními a na jejich vyšlechtění se podíleli naši chovatelé. Tato jsou registrována v centrální plemenné knize a pokud chovatel splňuje stanovené podmínky, dostává i na chovného králíka finanční příspěvek na podporu genových rezerv. Dá se říci, že český strakáč patří mezi nejstarší plemeno králíků, i když strakáč dnešní kresby a typu se objevuje až po roce 1900. Dříve to byli většinou různě strakatí králíci o různých hmotnostech. Podobně jako dnes u neorganizovaných chovatelů, kteří strakaté králíky nazývají právě “českými strakáči”, přestože se jen stěží dají k tomuto plemeni rovnat.

Jsem si vědom, že u mnohých chovatelů králíků vzbudí můj příspěvek pozornost a také mnozí se mnou nemusí souhlasit. Mám totiž v paměti reakce některých chovatelů na můj příspěvek cca před sedmi roky v časopise chovatel. Právě proto jsem se rozhodl o tomto plemeni napsat, protože již tehdy publikované stati bohužel platí stále. Domníval jsem se totiž, že po otevření opony se chovatelé poohlédnou po strakáčích v zahraničí a udělají si jasno, přestože jsou tito králíci chováni pod jinými názvy a s nepatrnými hmotnostními odchylkami. Nakonec i pohled na strakáče na Evropské výstavě v Brně, kde dominovali strakáči ze zahraničí, mohl našim chovatelům otevřít oči…

• pěkný český strakáč

Sám jsem dva roky české strakáče (spolu s anglickými) choval a jisté poznatky získal. Především musím předeslat, že je mylný názor, že český strakáč je plemeno ze všech plemen nejnáročnější. Souhlasím však, že se králík s ideální kresbou hledá obtížně a že mnohdy se ve vrhu ani neobjeví. Na straně druhé chovatel okamžitě po narození mláďat pozná, zda se vrh povedl a pokud ne, vrh utratí a králici okamžitě připustí. Což je nesporná výhoda oproti např. jednobarevným plemenům, kde chovatel čeká pět a více měsíců .

Čeští strakáči jsou chováni v mnoha barevných rázech, nejčastěji však vídáme zbarvení černé, modré, havanovité a černožluté. Hmotnost dospělého králíka by se měla pohybovat od 3,30 kg do 4 kg. Ideální okolo 3,5 kg. Pravdou však je, že králíci měli v minulosti problémy s hmotností a tato se pohybovala právě těsně nad hranicí 3,3 kg. Dnes jsou vidět strakáči v solidní hmotnosti okolo 3,60 kg.

Plodnost králic je dobrá a ty jsou také dobrými matkami. Ve vrzích bývá 6-10 králíčat. Chovatel však početné vrhy redukuje a mnohdy také podloží jedné králici a ostatní znovu připustí. Proto většina chovatelů zapouští několik králic ve stejný den, aby toto mohla učinit. Jen málokdy se ve vrhu objeví více pěkně “kreslených” králíčat, která jsou vhodná k výstavním účelům. Právě kresba je ostře sledována samotnými chovateli.

• český strakáč černožlutý

Tato se skládá z kresby hlavy a těla. Zabarvení hlavy spočívá v očních kroužcích, motýlku, skráňových skvrnách a zbarvení uší. Na nose nad motýlkem vyčnívá tzv. trn. Kresbu těla tvoří úhoř (pruh, který protíná hřbet od pírka k uším a boční kresba. Právě boční kresba, která by ideálně měla mít pět skvrn zrcadlově rozložených je nesnadno dosažitelná. Často zde vídáme skvrny hrubé či příliš jemné. Z vad, které dále vídáme na výstavách, jsou časté především nečistá kresba hlavy (což jsou různé skvrny v bílém základě), šikmý trn, nepravidelné oční kroužky (široké, zoubkované) a také nepravidelné ohraničení uší. Často vyskytující se vadou je také téměř spojení skvrny skráňové s očním kroužkem- úplné znamená výluku. Setkáváme se také se zabarvenými drápy a také bílými vousy (které jsou vadou přípustnou). Z vad vylučujících je třeba rozlišit vady silně dědičné, které znamenají výluku a vady méně dědičné -- neklasifikován. To jen stručně. Právě různý pohled na kresbu českého strakáče a neznalost plemene samotnými chovateli způsobuje mnohdy až nenávist vůči samotným posuzovatelům. Pro příklad uvedu loňskou meziokresní výstavu v Bohdalově, kdy kolega posuzovatel př. Šebesta (a já mu to podepsal) vyloučil strakáče pro bílou skupinu v úhoři-zátylku. Byl jsem šokován, co jeho “chovatel” vyváděl. O to víc mě mrzí, že je to zkušený chovatel a nezná znění vzorníku! Stačí se podívat do vad nepřípustných, kde doslova zní: Bílá nebo jiná barva podsady v barevné kresbě-výluka!

A tak se mnohdy z chovatelů - kamarádů stávají “šílenci” bez reálného uvažování a toto škodí především plemeni samotnému. Podobné je to s pohledy na tvar tohoto králíka. Právě proto, že chovatelé hledí především na kresbu a vše ostatní je mnohdy vedlejší, máme strakáče takového, jaký je. Je to o to více zarážející, že v zahraničí jsou strakáči (dnes i čeští) s perfektní zádí a přesvědčil jsem se o tom naposledy v prosinci v Bavorsku, kde jen málokterý králík měl vystouplé kyčle. Bohužel naši strakáči až na vyjímky nesnesou přísnější pohled . Většina strakáčů má zádě sražené s náběhy na tuto vadu. Zaráží mě to o to víc, že chovatelská základna je široká, plemeno má tradici a navíc se dá mnoho vylepšit dovozem kvalitních králíků ze zahraničí. Kdysi jsem slyšel od samotného chovatele - dívejte se na kresbu, vše ostatní je vedlejší . A tak asi myslí většina chovatelů a to není dobře. Rozhodně neposouvá naše národní plemeno vpřed. Je to škoda už proto, že by měl plemenářskou práci a směr šlechtění řídit klub. Ten by měl také seznamovat své členy i se zněním vzorníku. Vím, že tento je již zastaralý a potřeboval by urychlenou novelizaci, na které by se měli podílet i samotní chovatelé. Do té doby musí ctít vzorník stávající, jinak se chov našich strakáčů nezlepší.