Ochrana přírody

Ochrana přírody je pojem. Pojem především dnešní doby. Pokud bychom chtěli tyto věty snad hlouběji studovat a začali tím, abychom si osvětlili slovo pojem, snadno zjistíme, že se nám celá záležitost začne ihned zamotávat a bobtnat. Myslíte, že nikoliv? Tak já vám budu citovat úvodní slova k heslu pojem ze slovníku naučného: pojem, log. elementární forma abstrakce, myšlenka zobecňující entity určité třídy podle některého znaku. A to je jenom začátek výkladu hesla pojem. Tak a teď se pokuste přesně formulovat pojem ochrana přírody! Že si každý pod tímto pojmem představujete něco jiného? Nakonec to není nic, co by nás mělo překvapovat. Ochrana přírody, tato dvojice slov, která na nás denně vykukují ze všech zpráv všech sdělovacích prostředků je stejné povahy jako víra v Boha. Víra v Boha však zformulovala chování celé naší společnosti, u nás se tak děje po více jak tisíc let. Většinou nekrademe, nevraždíme a lež považujeme za společensky nepřijatelnou. A co s tou přírodou? Ke svému okolí bychom se měli chovat tak šetrně, jak to vůbec jsme schopni dokázat.

Taková schopnost je ovšem u každého jiná. Přesto i tady se vztah jednotlivce mění a vznikají nové zákonitosti a společenské normy. Zase ne u každého. Vezměte si třeba takové odpadky, člověku již nepotřebné věci. Již dobře před tisíci léty měl člověk u svých sídel odpadní jámy, kam se všechno nepotřebné odhazovalo. Většinu vám nepotřebných věcí i dnes odložíte přijatelným způsobem, pokud ovšem ten způsob nějak nepřesahuje meze vaší pohodlnosti. Šup s trakařem svinstva ze zahrádky hned přes ulici na území nikoho. Na území, které jinak považujeme za přírodu. Šup s náklaďákem bordelu ze stavby na polní cestu, tam, kam není hned vidět, takže nám to jen tak nedokážou. A taky ani dokazovat nebudou.

• Portrét mladého motáka pochopa.

Tohle jsou asi příklady vztahující se k pojmu ochrana přírody, ano, tak takhle tedy ne! Co však dál? To bude již mnohem komplikovanější, představy každého se budou velmi lišit. A jako obvykle, představy toho, který o věci bude vědět nejméně, budou nejradikálnější.

Z pojmu ochrana přírody se stalo něco velmi podobného náboženství. A jako náboženství má i ochrana přírody své proroky, vykladače, kněze, velekněze a zanícené horlivce. Jenže toto moderní náboženství, které ve své podstatě je shodné, má člověka přimět ke slušnému, chvály hodnému chování, je přeci jenom k nám na zemi poněkud blíže než Bůh na nebesích. Takže můžeme pozorovat všechno to, co je nám namlouváno, vnucováno a přikazováno z mnohem příhodnější vzdálenosti než cokoliv jiného. Je tedy jenom na nás, co všechno si necháme líbit ve jménu ochrany přírody. Já nevím jak kdo, ale já nacházím pod všeobecně přijatelnou slupkou zatraceně věcí nestravitelných.

Naše okolí se mění, zvláště pak tak zvaná zemědělská krajina, která zaniká před očima. Především ztratila svou rozmanitost. Na půdě se v podstatě nehospodaří, půda je obdělávána průmyslově. Ještě horší je to však s okolím polí. To je ponecháno svému osudu. Je tohle snad ochrana přírody? Je nám vnucována myšlenka, že my lidé, ze všech živočichů nejvíce ovlivňujeme svoje okolí a to zásadně negativně. Je nás tady v té naší kotlině deset milionů a zkuste si představit, že by kouzelník Rumburak otočil svým kouzelným prstenem a změnil nás jedním rázem na deset milionů bizonů. Během krátké doby bychom spásli a rozdupali všechno a ještě dříve než bychom pochcípali hlady, by tady byla čistá pustina. Něco jiného je skutečná ochrana, snaha o obnovení různorodosti krajiny, její čistoty a něco jiného je snaha ovládnout lidskou činnost a celou společnost ve jménu ochrany přírody. Nic takového nepozorujete? Nuže.

• Mladý moták pochop na hnízdě.

Server Aktuálně. cz 30. 7. 2007. Nedostatečně chráníte divoké ptactvo, zní z Bruselu. Praha / Brusel – Evropská komise má vážné výhrady k tomu, jak chce Česko chránit na svém území ptactvo. Ekologický eurokomisař Stavros Dimas v dopise ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergrovi kritizoval českou vládu, že při vyhlašování evropské chráněné soustavy Natura 2000 zatím nevyhlásila dvě významné ptačí oblasti v jižních Čechách. Další významná území navíc kabinet navzdory expertním doporučením ornitologického sdružení BirdLife International výrazně zmenšil – – například Třeboňsko.

Pokud by Praha kritiku Evropské komise nevyslyšela a nezjednala nápravu, vážně jí hrozí žaloba u Evropského soudního dvoru. Soud s Bruselem o chráněná území Natura 2000 přitom žádný členský stát ještě nevyhrál.

Text pak dále pokračuje, ale nehodlám jej publikovat celý. Je značně demagogický a výhružný. Okamžitě mě napadla situace Kypru, kterému bylo vyhrožováno, že nebude přijat do EU, protože zde chytají a jedí zpěvné ptactvo. Oni odpověděli, že je to součást jejich tisícileté kultury, jsou Kypřané a jedí ptáky. Basta! Situace u nás je naprosto jiná. Ptáky nejíme, lovíme jen několik druhů a to podstatně méně než v západní Evropě. O co tedy jde? V podstatě o vliv na území. Máme snad méně rezervací, národních parků, chráněných krajinných oblastí a jak se všechna ta území, kde je lidská činnost více nebo méně omezována předpisy než jich mají jinde? Jen si vezměte mapu a podívejte se. Chcete-li postavit dálnici z Prahy do Saska, musíte vybojovat malou válku. Protíná totiž tak zvanou chráněnou krajinnou oblast České středohoří. Oblast nad jiné zničenou lidskou nečinností. Ochránci výstavbě brání zuby nehty a říkají, že dálnice musí tuto chráněnou oblast obejít severněji. Demagogie. Na České středohoří plynule navazuje další chráněná oblast Lužické hory. Celá naše země je různě chráněnými oblastmi prošpikována.

A jak pak pan komisař Dimas tak dobře ví, že to u nás děláme špatně? Samozřejmě to dobře ví díky naším domácím žalobníčkům. Pokusím se popsat jednu ze zmiňovaných stížností. Vláda dosud nevyhlásila za významnou ptačí oblast systému Natura 2000 rybník Dehtář, kterou naši profesionální ochránci navrhovali. Ta opovážlivost! Takže nejdříve místopisný popis pocházející od samotných ochránců, avšak kráceno. Okraje rybníka jsou tvořeny úzkým pruhem litorální vegetace, která přechází do lučních porostů a dále do orané zemědělské půdy. Na menších částech obvodu rybníka se vyskytují také křovinná společenstva s dominující vrbou a lesní společenstva s převahou borovice a dubu. Na dvou místech u břehu jsou chatové osady. Rybník je využíván pro intenzivní chov ryb. Východní část rybníka bývá zvláště v letním období hojně využívána lidmi (rekreace, vodní sporty), západní část je však po celý rok relativně klidná. Právě tato část rybníka je díky své rozloze a konfiguraci terénu ideálním místem pro vodní ptáky. Ochrana území: přechodně chráněná plocha (120 ha) vyhlašovaná od roku 1998 na období od 15. července do 30. listopadu. Ohrožení: ke zklidnění západní části rybníka přispěla omezená myslivecká aktivita vyhlášením přechodně chráněné plochy. Většinu návrhů na zlepšení stavu této lokality se do konce 90. let podařilo splnit. Je možné předpokládat, že v blízké době nehrozí žádné výrazné změny, které by mohly současný stav lokality negativně ovlivnit. A helemese! Přesto se žaluje až do Bruselu, že vláda tuto oblast nepovýšila na chráněnou oblast Natura 2000. No bodejť! Myslíte, že by to těm žalobníčkům stačilo? Ne, nestačilo! To by byl jenom start k dalším akcím. Vodní sporty raus! Chataři taky koukejte zmizet! Rybáři budou konat nikoliv podle toho, aby snad měli nějaký zisk, ale podle pokynů ochrany. Zisk, no fuj! Tak významná chráněná oblast by nakonec asi byla příliš malá a musela by se nutně rozšířit. Myslíte si, že je to nějaká pitomost? Tak to vás asi musela posednout až nebezpečná bláhovost.

Příklad druhý. Pan komisař Dimas zdvíhá prst, zachraňte motáka! Motáka? Tak tedy teď krapítko o motákovi. Moták pochop – Circus aeruginosus, o kterého jde, je dravec. Je to dravec, který je do určité míry vázán na vodu, protože totiž obvykle hnízdí v rákosí. Živí se pak většinou drobnými obratlovci, to jsou v jeho případě hlavně myši. Podstatnou část jeho potravy však tvoří i hmyz. S velkou oblibou sbírá velké kobylky usazené někde na obilných klasech. V krajině je dosti nápadným zjevem, když létá nízkým, klikatým letem někde nad poli. Odtud i jeho pojmenování. Je to pták tažný, obvykle zimuje v západní Africe. Nejoblíbenější zimoviště jsou v bažinatých krajích povodí řeky Nigeru. Obě pohlaví jsou podle zbarvení peří jasně odlišitelná. Jak to bylo s jeho výskytem u nás v minulosti? Začátkem dvacátého století se u nás vyskytoval, byl však řídkým zjevem. Dr. Jirsík píše – V literatuře nalézáme jednak zprávy nevylučující hnízdění, v nejnovější době pak dokladné zprávy o hnízdění: 6. VII. 1921 zastřelen mladší samec u Močovic na Čáslavsku, což svědčilo o možnosti hnízdění na některém zdejším rybníku. Zda nyní pochop u nás hnízdí, nemáme bezpečných dokladů, ač letní úlovky (20. VII. 1932 dva exempláře a 30. VII. 1936 dva exempláře, vesměs u Bohdanče) tuto možnost nevylučují.

• Mladí pochopi na hnízdě.

A co údaje nynější? V ČR bylo první hnízdění pochopa doloženo v roce 1940, do roku 1950 už pochopi hnízdili na mnoha místech a do roku 1973 byl počet hnízdících párů v tehdejším Československu odhadnut na 50. Zvyšování početnosti neustále pokračovalo, takže v období prvního mapování v letech 1973–77 byl stav odhadnut na 250–450 hnízdících párů. V období 1985–89 to bylo již 900–1200 párů a při posledním mapování v letech 2001–03 byl zaznamenán další nárůst až na 1300 až 1700 párů, což představuje nárůst o 40 %. Znamená to tedy, že zhruba za 30 let mapování došlo ke každoročnímu nárůstu asi o 10–15 %. Stejně tak se zvětšovalo i území obsazené pochopem. Zatímco v letech 1973–77 obsadil v ČR 22 % kvadrátů (kvadrát = území 10×10 km), v období 1985–89 to bylo již 59 % kvadrátů a při posledním mapování v letech 2001–2003 to bylo 79 % kvadrátů.

Tento krátký přehled o výskytu motáka pochopa, alias pochopa rákosního nesvědčí v žádném případě o nějakém jeho ohrožení v našich krajích a tak nezbývá než pogratulovat panu komisaři a jeho tuzemským našeptávačům ke vskutku nejlepšímu výběru k představení ohroženého ptačího druhu. Je to něco, co pseudoochranářské snahy skutečně dobře představuje v celé nahotě. Jestli to skutečně někomu stále nic neříká, potom nás ochraňuj Bůh.

Jako dodatek, jako třešničku na dortu si můžeme dopřát ještě ve zprávě zmíněný územní spor. Vláda nehodlá motáka chránit někde u Ostravy, ale na Českolipsku. Je to trochu legrační, protože na Českolipsku je na mnoha místech naprostá divočina, kam se nikdo netlačí. Jedete-li z Prahy do České Lípy, potom projíždíte obcí Zahrádky. Nejdřív dolů, v úzkém hrdle po hrázi Novozámeckého rybníka a zase nahoru. Rychle juknout doprava a vídávali jste jeho téměř nedozírnou hladinu. To je historie. Dneska je rybník zanesený a v podstatě to není ani rybník, ale ochranáři tolik opěvované mokřady. O tom svědčí i skutečnost, že tady dnes hnízdí i jeřáb popelavý, typický pták severských bažinatých krajů. Takže chránit tady v dnešní době pochopa je záležitost tak samozřejmá, že to žádnému ochranáři stačit nemůže. Nikdo a nic jej tady neohrožuje, takže se tady ani nikdo žádnou ochranou nevybouří. Ledaže by snad ňákýho magora napadlo zavést Novozámecký rybník odpadky z Německa, když už to skoro stejně žádný rybník není.

Víte, já si venkovcem myslím, že žádná tak zvaná ochrana nic moc ničemu nepomůže. K ničemu to nevede. I když jsou lidé, kteří se sebevíc snaží a skutečně za to nic nemají. To je boj s větrnými mlýny. Na druhé straně jsou zástupy jiných, kteří z toho mají tučné prebendy a hlavně pak moc nad těmi, kteří tomu vůbec nevěnují žádnou pozornost. Pokud všechno někomu nepatří a on se pak musí o vše patřičně starat, potom to nikam nepovede. Tak to bývávalo. Možná, že dneska je to již jinak. V severní Austrálii je krokodýl tak chráněný, že toho okamžitě využil a rozmnožil se natolik úspěšně, že již sežral dva lidi, kteří si hověli na své zahrádce na předměstí města Darwinu. V hlavním městě USA, Washingtonu, kde v okolí zakázali lov jelenů, je nejčastější příčinou dopravních nehod srážka aut s těmito zvířaty, která odmítají respektovat dopravní předpisy. Asi není daleko doba, kdy i u nás nějakého houbaře sežere medvěd. No to budou mít ochránci pořádnej orgasmus. Budu se na to dívat raději jen po internetu.