Chocholaté andulky

Téměř všichni chovatelé andulek již slyšeli o chocholatých andulkách nebo tyto také již viděli na fotografii. Je jen málo těch, kteří se jejich chovem zabývají a pokusili se přivést tuto mutaci na výstavní úroveň a soutěžit s nimi. Mezi takové chovatele nesporně patří Gunter Planert z obce Gruna u Chemnitz. V prosinci 1971 představil na XVI. DDR – SCHAU čtyřčlennou kolekci chocholatých andulek. V letech 1972 až 1974 vystavoval v Lipsku ptáky v kvalitě 80 bodů.

První zpráva o chocholaté andulce se dostala na veřejnost v roce 1920 v australském městě Sydney. Od tohoto ptáka byli pravděpodobně odchováni australští chocholatí. Protože se v té době neprováděla žádná kontrola vývozu ptáků z Austrálie, je možné, že bylo do jiných zemí dovezeno několik chocholatých ptáků. V roce 1963 založila skupina nadšenců, kteří v té době měli ve svých klecích a voliérách chocholaté andulky, speciální klub s názvem The Crested Budgerigar Club se sídlem v Anglii. Není sporu o tom, že právě tito chovatelé mají velkou zásluhu na zvyšování úrovně této mutace. Záznamy a kresby nám ukazují, že krátce před vypuknutím druhé světové války se na evropském kontinentu vyskytla jiná chocholatá mutace. Tato evropská chocholatá mutace se pravděpodobně rozšířila v poměrně krátké době do celé Evropy. Existují záznamy o další chovatelské mutaci, která se vyskytla v roce 1948 v Kanadě. Chocholatí v USA jsou pravděpodobně potomci kanadských chocholatých, což však není docela jasně patrné z dochovaných záznamů. Chocholatí ptáci museli být do USA podloudně dopraveni přes Mexiko. První chocholaté andulky přivezl do Anglie pan. R. Brown v roce 1938 a pocházely z australských chocholatých. Angličané uznávají dvě formy, tj. americkou a evropskou kontinentální. Dědičnost je u obou naprosto stejná, rozlišují se pouze umístěním chocholky. Kontinentální forma má střed chocholky uprostřed temene, z čehož vyplývá značné roztažení peříček, které se ohýbají do stran po celém obvodu hlavy. Americká forma má střed chocholky posunut do zadní části hlavy. Peříčka rostou více či méně vzpřímeně. V průběhu let došlo ke smíšení obou těchto forem a nyní můžeme od jednoho páru odchovat mláďata s oběma typy chocholek. Existují tři typy chocholek, tj. špičatá, půlkruhová a kruhová. The Crested Budgerigar Club připravil vzorník, ve kterém je slovně i obrazem představen každý typ chocholky. Tento vzorník byl uznán a převzal jej také World Budgerigar Society. Vzorník slouží především jako směrnice pro chovatele a posuzovatele. Nejdůležitějším a současně určujícím kritériem pro posouzení je vedle tvaru také rovnoměrnost chocholky. Nejčastěji se vyskytuje špičatá chocholka. Může se nám jevit jako rozcuchané peří nebo výrazná chocholka na čele. Požadovaná chocholka se musí skládat ze vzpřímeně stojících per, která se zvedají přes čelo v délce 3/8 coulu. Druhou nejčastěji se vyskytující je polokruhová chocholka. Taková chocholka musí tvořit půlkruh z peříček a jeví se jako třásně visící z čela a směřující k očím a zobáku. Peří na zadní části hlavy musí být zcela uhlazené. Třetí je kruhová chocholka, která se musí na hlavě rozprostírat ve tvaru kruhu, musí být plochá a jednotlivá peříčka se budou ze středu hlavy paprskovitě rozdělovat. Tento druh chocholky se nám jeví jako nejhezčí a u chovatelů je velice oblíbený. Variace u každého typu chocholky jsou nekonečné. Posunutí chocholky ze středu hlavy jí propůjčuje šikmý vzhled. Může to být důsledek nevhodného sestavení rodičovského páru. Dokonce existuje několik ptáků s dvojitou chocholkou, kteří mají velmi neuspořádaný vzhled. Jednu chocholku mají vpředu a druhou na zadní části hlavy.

Tu a tam se ještě vyskytuje jeden typ chocholatosti, který je nazýván Frilled – Typ. Takoví ptáci mají nejen chocholatou hlavu, ale na zádech mezi křídly se nachází rozetové opeření (viz foto 1). Chocholatokrevní ptáci jsou mezi chovateli známí jako Crest-bred, jsou bez chocholky, od normálních andulek jsou k nerozeznání a pocházejí z chocholatých. Tito chocholatokrevní ptáci jsou velice důležití a potřební ve spojení s chocholatými protějšky. Na rodokmen hladkohlavého ptáka uvedeme poznámku: pochází z chocholatých rodičů! Dědičnost chocholky není jednoznačná - není možné, aby gen chocholatosti byl odstupňován jako dominantní, recesivní nebo pohlavně vázaný. Gen chocholatosti Cr nemůže být úplně dominantní, jako je tomu v případě šedých nebo dominantních strak. Když spáříme chocholatého ptáka s chocholatokrevným, můžeme očekávat větší počet chocholatého odchovu, než když dáme do páru chocholatého ptáka s hladkohlavým. Je znám případ, kdy chocholatokrevný ve spojení s normálním měli v hnízdě jedno chocholaté mládě. Je důležité si uvědomit, že chocholatokrevný a štěpitelný není totéž.! Bylo zjištěno, že chocholatost není vázána na pohlaví. Problematikou chocholatosti se zabývalo několik známých osobností. Dne 28. května 1964 publikoval v časopise Cage an Aviary Burda své poznatky o chocholatosti Dr. J. E. Fox z Kansas Univerzity – USA. V červnu 1970 však dřívější zjištění nahradil novým poznatkem o semi – dominantním genu. Velmi podrobně studoval způsob dědění chocholky Ziswiler, pracovník Zoologického ústavu univerzity v Curychu, který v letech 1955–1963 vychoval ze 450 hnízdění více než 500 mláďat a své poznatky shrnul v objektivní vědecké práci. Podle Ziswilera je faktor chocholatosti dominantní a ptáci s jedním faktorem mají střed chocholky na přední části hlavy, i když variabilita chocholek je veliká. Pera chocholky jsou až 20 mm dlouhá v maximálním počtu 160 kusů. Ptáci se dvěma faktory mají chocholky dvojité nebo kombinované. Z mláďat s jedním nebo dvěma faktory odumírá 48 % ve vajíčku dvanáctý den líhnutí. Ptáci s dvojitým faktorem mají omezenou vitalitu i plodnost. Z dvaceti takových samců pouze čtyři byli schopni oplodnit samičku, ostatní při toku padali v křečích na zem.

foto 1

Spojení samce s dvojitou chocholkou s normální samicí bylo pouze 27 % vajec oplozeno. Ze spojení normálního samce se samicí s dvojitou chocholkou byla abnormálně malá vejce s vysokým procentem úhynu zárodků. Mláďata, která se vylíhla, měla symptomy onemocnění, jako třesení, držení hlavy stranou, poruchy rovnováhy a neschopnost letu. Změny na lebce i mozku ukazují, že se jedná o chorobnou dědičnou mutaci. Podle nejnovější teorie o dědičnosti chocholatosti je k faktoru chocholatosti přídaný ????? negativní překážkový faktor. Zda je tento negativní faktor letální, autor teorie neuvádí. Podle Rutgerse má pták s viditelnou chocholkou dva faktory. Naproti tomu pták pouze s jedním faktorem je chocholatokrevný a nemá viditelnou chocholku. Pro chovatelskou praxi je nutné vědět, že je lépe se vyhnout párování chocholatý x chocholatá, které má nejvyšší procento úhynu mláďat před vylíhnutím i po něm. Podle Rutgerse je chocholatokrevný z první generace k chovu vhodnější než podobný s dlouholetým původem z chocholatých. Chovatelé nyní věnují těmto ptákům velkou pozornost a výsledky jsou na výstavách patrné.

V celém světě uznávaný chovatel a posuzovatel andulek pan Ghalib Al Nasser z Anglie poopravil názor pana Ziswilera z Curychu. Příčinou utváření chocholky je neúplně dominantní gen Cr. Na hlavě je zvláštní polokulovitý hrbolek, na němž vyrůstají prodloužená a někdy i odlišně zbarvená pera tvořící chocholku. Chocholatá andulka je mutace – pták má abnormální růst peří, který známe také jako feather – duster. Pták se špičatou chocholkou spářený s chocholatokrevným ptákem může produkovat všechny tři typy chocholek a pták s kruhovou chocholkou spářený s chocholatokrevným ptákem může také produkovat všechny tři typy chocholek. Hlavním faktorem je původ z chocholatokrevných. Ze spojení nepříbuzných jedinců 1,0 chocholatý×0,1 chocholatá získáme největší počet chocholatého odchovu a navíc několik chocholatokrevných ptáků. Zastávám názor, že toto spojení nepřináší žádné výhody pro chov andulek výstavního typu, odchováme totiž jen ptáky podřadné kvality. Ze spojení chocholatá×chocholatokrevná získáme nejvíce chocholatého potomstva, navíc chocholatokrevné a normální. Právě toto je správné spojení, které splňuje požadavky na velikost a kvalitu. Při použití tohoto spojení je důležité, aby chocholatokrevný pták pocházel po rodičích, z nichž jeden byl viditelně chocholatý. Ze spojení chocholatá×normální získáme několik chocholatých, ale většina bude chocholatokrevných a normálních. Takové spojení musíme tu a tam učinit, abychom zlepšili velikost a celkovou kvalitu chocholatých a chocholatokrevných. Normální pták, který bude použit do chovu, musí mít vynikající výstavní typ a velikost. Chocholaté mládě rozeznáme v hnízdě asi 12 dnů po vylíhnutí podle zkroucených péřových pisků stojících na hlavě. Typ chocholky rozeznáme teprve ve věku tří týdnů. Doufám, že po přečtení tohoto článku se objeví noví chovatelé chocholatých andulek.