Panenka bělohlavá - Lonchura maja
(Linnaeus, 1766)

Synonyma: amadina bělohlavá
Anglický název: White - headed Munia
Maja Munia
Německý název: Waisskopfnonne

Velikost: délka 104 - 120mm
křídlo 52 - 59mm
ocas 30 - 35mm

• Panenka bělohlavá jižní – vlevo samec, vpravo samice.

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu dva poddruhy.
 

1. L.m.maja - panenka bělohlavá jižní

Zbarvení:
samec má bradu a hlavu bílou, zadní krk krémově hnědobílý. Křídla, záda, kostřec a svrchní krovky ocasní hnědé. Ocas rezavě hnědý. Vole a prsa šedohnědé, boky hnědé. Břicho a spodní krovky ocasní černé. Zobák stříbřitě šedý, oko hnědé, nohy šedé. Takto je ale samec vybarven až od druhého roku života, podobně jako většina druhů panenek. V prvním roce má samec bílou pouze masku, zadní polovina temene a týl jsou krémově hnědobílé.
Samice má bílé pouze čelo, zbytek zbarvení hlavy je šedo až hnědobílé. Vole a prsa jsou šedohnědá, svrchní břicho hnědé a až spodní břicho a spodní krovky ocasní matně černé.
Rozlišení pohlaví na základě rozdílů ve zbarvení, není u tohoto druhu zcela jednoduché, protože u jednotlivých ptáků existuje i určitá barevná variabilita. Navíc mladý samec v prvním roce života je hodně podobně zbarven, jako starší samičky. Základním znakem pro určení pohlaví je tak zpěv samce.

• Panenka bělohlavá vietnamská – vlevo samec, vpravo samice.

Mláďata jsou celkově hnědá, svrchu tmavší. Zobák a nohy mají tmavě šedé.
Výskyt:
Thajsko, Malajsie, Singapur, Indonésie - Sumatra, Jáva, Bali.
 

2. L.m.vietnamensis - panenka bělohlavá vietnamská (severní)

Zbarvení:
je celkově podobné, jako u nominální subspecie, ale hlava je krémově hnědobílá, pouze uzdička a okolí oka je bílé. Rozlišení pohlaví u tohoto poddruhu je ještě složitější, než-li u nominální subspecie.
Výskyt:
Vietnam - delta řeky Megkong.

Panenka bělohlavá obývá otevřenou krajinu, travnaté savany, rýžová pole, zemědělsky kultivovanou krajinu, ale i vesnické zahrady. Vyskytuje se jak v nížinách, tak i ve výšce asi 1500m.n.m. Ve většině areálu výskytu jde o obecně běžný druh, který se vyskytuje ve velkých hejnech, často společně s panenkou muškátovou. Ptáci jsou velmi sociální, hřadují i zalétávají za potravou ve velkých hejnech (několik tisíc kusů). V těchto společenstvech jsou zastoupeni především mladí ptáci, ve stáří jednoho roku (i do dvou let). Ve Vietnamu se slučují také s panenkou černohlavou. Zákla- dem potravy jsou semena trav a bylin, ale i kulturních plodin - rýže, obiloviny. Zde pak mohou sezónně páchat i určité škody. Nocují skupinově, nejčastěji v rákosinách nebo třtinových porostech. Snůška činí 3 - 7 vajíček, inkubační doba je 12 - 13 dnů a mladí vyletují po 20-23 dnech. I když jednotlivé páry panenek bělohlavých hnízdí nedaleko sebe nebo v blízkosti jiných druhů (panenky, snovači), nejsou koloniálně hnízdícím druhem.
Panenka bělohlavá byla v Evropě známa již v roce 1752 a od té doby se vyskytuje na trhu (Robiller). Zpravidla nechybí v žádném importu ptáků z Asie a Indonésie. Mimo to jsou v evropských chovech již dostatečně početné kmeny těchto ptáků. Panenky bělohlavé přicházejí do Evropy ve velmi dobrém stavu a velmi slušně se i adaptují. Ztráty většinou nedosahují 5%, a to nejen v importech, ale i v následné karanténě (součtem). Pouze vyjímečně mívají ptáci alimentární obtíže, které ale, pokud se již objeví, mívají pouze lehký charakter a k jejich odeznění postačí dieta, bylinné čaje nebo extrakty a zabezpečení klidu. Z veterinárního pohledu se jedná o bezproblémový druh. Občas lze diagnostikovat kokcidiózu, vzácněji se objeví invazní tracheo - bronchytida (prskavka). V následném chovu stojí za zmínku ještě cochlosomóza. Po příchodu potřebují teplotu 20 - 23°C, při vlhkosti asi 60%r. Hodnoty lze snižovat rychle, ale vždy s ohledem na zdravotní stav a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota 18 - 20°C, při vlhkosti asi 50%r. Hned zpočátku dobře berou běžnou směs zrnin pro panenky, kterou podáváme zprvu v suchém stavu, pokud se neobjeví alimentární obtíže, můžeme ji nabízet i předklíčenou. Na vaječnou směs se naučí velmi záhy a i v následném chovu ji pak obvykle berou dobře. Zájem o živé krmivo je individuální, obecně ale ne příliš velký. Důležité je pravidelné dávkování vitamínů a minerálních látek, hlavně vápníku (Ca). V karanténě podáváme jednou týdně aminokyseliny, jako preventivní opatření proti deficitu bílkovin. Ptáci bývají zpočátku nervóznější, ale poměrně rychle se uklidňují. Jedná se dlouhověký druh astrildovitých. Podle některých pramenů žili ptáci v zajetí 10 - 15 let a při dobrém zacházení není ani odchov nikterak složitý. Na svého chovatele si rychle zvyknou a ztrácejí postupně svoji plachost. K případným spoluobyvatelům jsou snášenlivé, brání si pouze bezprostřední okolí hnízda. Po dobré adaptaci jsou tito ptáci klidní a stále uhlazení. Působí elegantním dojmem. Pokud mají možnost, nocují v budkách nebo hnízdech. Jako jiným druhům rodu, i panenkám bělohlavým rychle přerůstají drápky. Chovatel by na to měl pamatovat a včas je zastřihávat. Je také možné do klece nebo voliéry umístit vertikálně několik silnějších travních stébel (chrastice) nebo rákosových stvolů. Při šplhání po nich dochází alespoň k částečnému obrušování drápků. Panenky bělohlavé nemají nijak „přehnané“ nároky na mikroklima. V mimohnízdním období postačuje denní teplota 16 - 18°C, s možným nočním poklesem na 12 - 10°C, při vlhkosti asi 50%r. V době hnízdění pak potřebují denní teplotu 20 - 23°C, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti 60 - 65%r. Ani prostorové nároky nejsou vysoké. K realizaci chovu i odchovu stačí klece dlouhé alespoň 60cm nebo malé voliérky (0,3m3), kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Jejich chov je možný i ve velkých, společných voliérách. U tohoto druhu je lepší, a z pohledu chovatele i jednodušší, pokud mají ptáci možnost vybrat si partnera do páru samovolně. Na druhou stranu to ale není podmínkou pro dosažení úspěšného odchovu a většinou ptáci přijmou bez problémů i partnera dodaného chovatelem.
Dobře sestavený a připravený pár zahnízdí záhy po sesazení. Je dobré předsadit do chovného prostoru o 5 - 7 dnů samičku, která se může lépe seznámit s novým prostředím a zvyknout si na ně. Páry zahnízdí v budce nebo košíčku (12×12×12 nebo 15×15×15cm), někdy obsadí a upraví i opuštěná hnízda jiných druhů ptáků. Mohou si ale postavit i volné hnízdo v houští nebo koniferách. Na jeho stavbě se podílejí oba partneři. Samec donáší stavební materiál, samička jej zpracovává. Předkládáme seno, podélně cupované listy rákosu nebo kukuřice, kokosová a sisalová vlákna, chlupy apod. Tok je podobný, jako u dalších druhů panenek. Samec čepýří peří, střídavě zdvíhá a kloní hlavu. Přibližuje se k samičce za stálého zpěvu, a to jak s otevřeným, tak i zavřeným zobákem. Ocas má mírně roztažený. V sezení na snůšce se přes den střídají oba partneři, v noci sedí obvykle společně (nemusí to být pravidlem). Názory na kontrolu hnízda se různí. Robiller (1978) udává, že ptáci jsou velmi citliví na vyrušování. Jiní chovatelé (i já osobně) máme opačné zkušenosti - ptákům kontrola hnízda nijak nevadí. Mláďata po vylíhnutí mají tmavší pokožku. Zobákovou kresbu tvoří podkovovitá skvrna se dvěmi podélnými tečkami na horní čelisti a téměř na špičce horního zobáku černá čárka ve tvaru trojúhelníku bez základny. Na hnízdě krmí mladé oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7mm. Rodiče dokrmují mladé ještě 2 - 3 týdny po vylétnutí. V prvních dnech se mladí ještě vracejí do hnízda, přes den odpočívat (3 - 5 dnů) a i nocovat (5 - 10 dnů, mnohdy ale i déle). Je proto vhodné je po osamostatnění odstavit. Mladí bývají přepeřeni ve stáří 4 - 5 měsíců (někdy se přepeření může i protáhnout), ale plně adultně vybarveni jsou až ve druhém roce. Patrné je to hlavně u samců. V jedné sezóně necháme chovné páry vyhnízdit nejvýše třikrát, pak ptáky raději rozdělíme podle pohlaví.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs. Ve dvou až čtyřtýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro uvedenou periodu.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice, oves). V době odchovu podáváme vaječnou směs, kterou můžeme obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary apod. Nabídnout lze i živou potravu - larvy plesnivců, potemníků, kukly, smýkaný hmyz apod., ale názory na její podání se různí. Někteří chovatelé ji považují za důležitou součást krmné dávky v době krmení mláďat. Jiní jsou přesvědčeni, že živou potravu ptáci k úspěšnému odchovu nepotřebují. Pokud ji rodiče berou, bez toho, aby došlo k opuštění mláďat a zahájení nového hnízdního cyklu, je to v pořádku, protože odchovy pak bývají silnější a životaschopnější. Je na každém chovateli, aby znal potřeby svých ptáků a postupoval podle nich. V jedno až dvoutýdenním cyklu dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro uvedenou periodu.
 

Panenka černohrdlá - Lonchura ferruginosa
(Sparrman, 1789)

Synonyma: panenka černohlavá černohrdlá, amadina černohlavá černohrdlá
Anglický název: Black - throated Munia
Java Maja Mannikin
Německý název: Schildnonne

Velikost: délka 105 - 116mm
křídlo 53 - 55mm
ocas 30 - 33mm

• Panenka černohrdlá – různé barevné varianty (samci).

Rozšíření:
Indonésie - ostrovy Jáva a Bali.

Zbarvení:
samec má hlavu bílou, zadní krk šedobílý. Křídla hnědá. Záda, kostřec a svrchní krovky ocasní kaštanově hnědé, podobně jako ocas. Hrdlo a horní krk černé, úzký pás (variabilní) na prsou hnědý. Boky hnědé břicho a spodní krovky ocasní černé. Existuje i barevná varianta, kdy je u samce celá spodina (od brady po spodní krovky ocasní) černá. Oko hnědé, zobák šedý, nohy tmavě šedé.
Samice je zbarvena podobně jako samec, ale na temeni a týlu je zbarvena šedobíle, s občasným tmavším perem. Na prsou je širší pás hnědé barvy, oddělující černé hrdlo a břicho. Svrchní ocasní pera jsou spíše šedohnědá.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší.
Tento druh je často uváděn pouze jako poddruh (L.atricapilla ferruginosa) panenky černohlavé (Lonchura atricapilla).

Panenka černohrdlá obývá travnaté savany, kde preferuje vlhčí travnaté biotopy, rákosiny, porosty v okolí vodních zdrojů apod. Nikde není vyloženě hojným druhem, objevuje se spíše lokálně. To je asi dáno sezónností jejího výskytu. Hlavně mladí ptáci (ještě nepřebarvená mláďata a ptáci do druhého roku) se shlukují do hejn a migrují krajinou. Občas ve společnosti panenek bělohlavých, ale i dalších druhů. Velmi často zalétají na rýžové porosty (plané i kulturní), kde si opatřují potravu. Její základ tvoří drobná semena trav a bylin, ale i již uvedená rýže a obiloviny. Panenky černohrdlé nevytvářejí tak početná hejna, jako panenka bělohlavá, a i ve společných skupinách bývají v menšině. O jejich životě ve volné přírodě toho není mnoho známo. Hnízdo umisťují do stvolů trav nebo do křovin, většinou do jednoho metru nad zemí. Snůška činí 4 - 7 vajíček, nejčastěji 4 - 5, inkubační doba je 13 - 14 dnů a mladí vyletují za 20 - 23 dnů.
První zprávy o panenkách černohrdlých jsou datovány okolo roku 1858, ale první dovoz do Evropy se měl podle Russe uskutečnit v roce 1869 (R. Vít). Na trhu byla vždy vzácná a i po delší období nebyla nabízena. Nicméně mohla být uváděna jako panenka černohlavá, protože po dlouhou dobu tvořila pouze poddruh tohoto druhu (v části literatury je tak vedena dodnes). Koncem 20. století byla nabízena pravidelně a v dostatečných počtech. Ptáci přicházejí do Evropy v dobrém stavu, i když nejsou tak odolné jako panenky bělohlavé. Ztráty jen málokdy přesahují 5 - 7%. Občas mívají alimentární obtíže (nespecifická gastroenteritida), patrně v důsledku odchytového a transportního stresu. Většinou se ale jedná o lehčí formu, která odezní po aplikaci diety, bylinných čajů nebo extraktů a zabezpečení dostatku klidu. Vyjímečně je potřebné nasadit metronidazol. Z veterinárního pohledu je tento druh celkem bez problémů. Občas se objeví kokcidióza a invazní tracheobronchytida (prskavka), v ojedinělých případech i aspergilomykóza. Zde je nejlepší léčbou prevence - udržení přijatelné vlhkosti (70 - 55%r) a snížení prašnosti, jak prostředí, tak i krmiv. V následném chovu stojí za zmínku ještě cochlosomóza. Po příchodu potřebují ptáci teplotu 20 - 24°C, při vlhkosti 60 - 65%r. Hodnoty lze snižovat rychle, ale vždy s ohledem na zdravotní stav a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota 18 - 20°C, při vlhkosti asi 50 - 55%r. Ptáci berou dobře běžnou směs zrnin pro panenky. Zpočátku ji podáváme v suchém stavu, pokud se neobjeví alimentární obtíže, můžeme ji nabízet i předklíčenou. Na vaječnou směs si ptáci zvykají déle a ani v následném chovu ji neberou vždy ochotně. Také zelené krmivo nemá mnoho ptáků tohoto druhu v takové oblibě, jako ostatní panenky. Živou potravu přijímají s různou intenzitou. Obecně zřejmě netvoří nijak výrazný podíl v krmné dávce. Z preventivních důvodů ji raději v prvních týdnech nepodáváme a případný deficit bílkovin snižujeme některým preparátem s obsahem aminokyselin (1×týdně). Důležité je pravidelné dávkování vitaminů a minerálních látek, hlavně vápníku (Ca). Po dobu karantény dávkujeme stejně, jako v období hnízdění. Po správné aklimatizaci a adaptaci jsou tyto panenky značně odolným a nenáročným druhem. Nejsou tak klidné, jako panenky bělohlavé, ale jsou vždy uhlazené a působí elegantně. Nejčilejší bývají v ranních a podvečerních hodinách. Jsou velmi snášenlivé i k menším druhům astrildovitých a lze je tedy zařazovat i do společných voliér. Dobře adaptovaní ptáci potřebují v mimohnízdním období teplotu přes den 16 - 18°C, s možným nočním poklesem na 15 - 12°C, při vlhkosti asi 50%r. Ptáci snesou i nižší teploty, ale jejich vystavení takovýmto teplotám (pod 10°C) je pouze nevhodným pokusem. V době hnízdění by měla být denní teplota 20 - 24°C, s možným nočním poklesem k 15°C, při vlhkosti asi 60 - 65%r. Jejich nároky na prostor jsou podobné, jako u panenek bělohlavých. Chov i odchov lze realizovat v kleci 60 - 70cm dlouhé nebo malých voliérkách (0,3 - 0,5m3), kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. Pochopitelně je možný jejich chov i ve velkých, společných voliérách. I u tohoto druhu je lepší, pokud si ptáci mohou vybrat samovolně partnera do páru. Zvýší se tak předpoklad pro úspěšný odchov. Dobře sestavené a připravené páry zahnízdí krátce po jejich sesazení. Je dobré o 5 - 7 dnů předsadit do chovného zařízení samičku. Má tak možnost lépe se seznámit s prostředím a zvyknout si na ně. Ptáci zahnízdí v budce nebo košíčku (12×12×12 nebo 15×15×15cm), ale postaví si i volné hnízdo v houští nebo koniferách. Na jeho stavbě se podílejí oba partneři, samec donáší stavební materiál, samice jej zpracovává. Podáváme suchou i zelenou trávu, kokošku pastuší tobolku, podélně cupované listy rákosu nebo kukuřice, sisalová a kokosová vlákna apod. Tok je podobný, jako u panenky bělohlavé a černohlavé. Přes den se v sezení střídají oba partneři a i v noci sedí často v hnízdě oba společně, ale není to obecným pravidlem. Názory na kontrolu hnízda se, podobně jako u panenky bělohlavé, liší, ale všeobecně lze říci, že rozumná kontrola hnízda, co do počtu i provedení, jim nevadí. Mladé na hnízdě krmí oba rodiče. Po vylétnutí je ještě asi dva týdny dokrmují. Na prvních několik nocí se vrací do hnízda. Mladé po osamostatnění oddělíme. Přepeřovat začínají ve stáří dvou až tří měsíců a výměna opeření trvá poměrně dlouho. Přepeřeni jsou mladí ptáci asi v šesti měsících, ale plné adultní zbarvení získávají až ve druhém roce života. Chovné páry necháme v sezóně vyhnízdit nejvýše třikrát a pak ptáky rozdělíme podle pohlaví. I ve volné přírodě se ptáci zdržují v párech pouze po dobu hnízdění a pak se znovu začlení do hejna.
V mimohnízdním období je základem krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo (hlavně ptačinec), které ale u tohoto druhu není tak oblíbené, jako u jiných druhů panenek, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou týdně podáme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené dafnie, gamary apod. Ve dvoutýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.
V období hnízdění rozšíříme krmnou dávku o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin. V době odchovu podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit výše uvedeným způsobem. Je možné podat i živou potravu (larvy plesnivců, potemníků, kukly apod.), ale velká většina párů toto krmivo ke zdárnému odchovu nepotřebuje. Je na chovateli, aby znal potřeby jednotlivých párů. Týdně dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dotujeme způsobem obvyklým pro toto období.
Tento druh lze doporučit, podobně jako panenku bělohlavou, i začínajícím chovatelům.