Malá veterinární příručka pro milovníky koní - díl 24.

Na závěr seriálu bych se ráda aspoň trochu zmínilo o tom, že některým nemocem lze předcházet. Preventivní opatření by měla být nedílnou součástí běžné péče o koně, ať už ve velké komerční stáji či hřebčíně, nebo v malé soukromé stájičce či u koníků žijících na zahradě.
Ať už se snažíme o co nejpřirozenější chov koní, ve středoevropských podmínkách jim nikdy nenabídneme to, co měli kdysi jejich divocí předkové - neohraničený prostor, relativně nízkou hustotu zvířat na určité ploše a výběr potravy skutečně dle své momentální potřeby. Koně mají v naší přírodě omezené možnosti vyhledat potravu a různé rostlinné či minerální „doplňky“, které by jim zajistily dostatečné zásobení živinami i různými pomocnými nebo dokonce léčivými látkami. Zároveň je koní v naší republice „husto“ - to je ideální prostředí pro různé infekce či parazity, kterým se prostě nelze vyhnout (obr.1,2). Proto musí nastoupit člověk, který se dodatečně postará o zvýšení obranyschopnosti koní i o snížení koncentrace patogenů v prostředí. Jak to může udělat? Dodržovat určité hygienické zásady a zajistit koním potřebnou preventivní péči. K tomu patří:

• obr. 1: Ani rozsáhlá pastvina nezajistí koním všechno potřebné pro zdraví.

1. Správná zoohygiena, ať už ve stáji či na pastvině.
- Odpovídající teplota (ve stáji 6 - 20°C podle ročního období), na pastvině možnost ukrýt se před sluncem, deštěm, větrem,
- vlhkost vzduchu (nejlépe 60 - 80%),
- čerstvý vzduch (ve stáji proudění vzduchu 0,2 - 0,5m/s podle ročního období, ale bez průvanu),
- minimum, ideálně žádné dráždivé plyny (k nim patří i oxid uhličitý!), prach,
- dále pravidelná dezinfekce stájí a věcí a předmětů, s kterými přicházejí koně do styku,
- péče o travní porost, uklízení trusu, udržování čisté podestýlky boxu,
- čistota nádob na vodu i krmení včetně žlabů a napáječek (obr.3),
- odpovídající drenáž výběhu, sklon podlahy ve stáji,
- bezpečné ohrazení výběhů, pastvin, boxů apod.

• obr. 2: I v zimě by měli koně trávit co nejvíce času venku. Bohužel jejich „hustota“ v zimních výbězích bude vždy vyšší a tím se zvýší i nebezpečí přenosu nakažlivých nemocí.

2. Správná výživa a napájení koní.
- Kvantitativně, čili dodávat tolik energie a bílkovin, kolik kůň momentálně potřebuje pro svoji záchovu plus práci, růst, březost apod., což zkušení najdou v krmivářských tabulkách, méně zkušeným poradí odborníci či si zakoupí kompletní krmné směsi pro koně dané kategorie. Koně nepřekrmovat, neboť krásně kulatý koníček ještě neznamená zdravý koníček!
- Kvalitativně, takže koni podávat pouze kvalitní a zdravotně nezávadná krmiva, základní krmiva doplnit o minerální přípravky v potřebném množství určené pro koně, seno i čerstvě sklizené jádro je třeba nechat vydýchat nejméně 6 týdnů, je nutné hlídat i čistotu a čerstvost vody, kterou mají mít koně stále k dispozici.
- Způsob krmení, čili krmit koně tak, aby se trávicí pochody co nejvíce podobaly jeho životu v divočině. To znamená, že trávicí trakt musí být neustále poloplný. Koně mají celý den s přestávkami spásat trávu či požírat seno, jádro je třeba rozdělit do více malých dávek a krmit až po pozření sena. Seno i jádro, popřípadě nasekanou trávu, dávat na zem, aby koně žrali se skloněnou hlavou.

• obr. 3: Především napáječky v boxech se velmi rychle znečistí - je třeba je denně kontrolovat a v případě potřeby ihned pořádně vyčistit.

3. Dodržování zásad tréninku a výcviku a bezpečnosti při manipulaci s koňmi, jinými slovy respektovat anatomické, fyziologické, etologické a tréninkové (výcvikové) principy koně, který - jakožto „nástroj pro ježdění“ musí provádět nanejvýš nepřirozenou činnost, a to nosit jezdce na svém hřbetě. Koně je proto třeba vždy považovat za atleta a jakožto atleta ho k jeho životnímu údělu náležitě připravit=natrénovat a vycvičit ho na nošení jezdce, na požadovanou intenzitu a dobu trvání zátěže.

• obr. 4: Není pravda, že o bosá kopyta se postará příroda sama. Velmi snadno se může stát, že přerostou nebo porostou nerovnoměrně a budou příčinou mnoha pohybových problémů.

4. Korektury kopyt - protože v našich středoevropských podmínkách není zajištěná rovnováha mezi opotřebováním a nárůstem kopytní rohoviny, je třeba kopyta koní pravidelně kontrolovat a často i upravovat. Bosý trim se má provádět „podle potřeby“ často, což může znamenat i několikrát do týdne, minimálně jednou za několik měsíců by měl však kopyta vidět a upravit zkušený kopytář (obr.4). Pokud je kůň okovaný, je třeba překovávat každých 6 týdnů, maximálně 8 týdnů. Ve všech případech je nutné udržovat kopyta ve správném tvaru, čili vyvážená. Pouze tak lze zajistit zdraví končetin koně. U rostoucích koní je správná a odborná péče o kopýtka jednou z nejdůležitějších činností, protože v tuto dobu lze mnoho napravit - ale i pokazit!

5. Péče o chrup. Domestikace, degenerace následkem křížení a nepřirozené chovné selekce a ne zcela přirozené životní podmínky mají za následek i nerovnoměrné obrušování zubů či jiné problémy s chrupem. Tak jako by člověk měl chodit pravidelně na kontroly k zubaři, měl by i kůň být přibližně jednou za rok (v případě potřeby častěji) zkontrolován veterinářem či koňským zubařem. Lze tak zjistit začínající problémy, které se snadno a bez vážných následků odstraní (obr.5).
6. Vakcinace je vlastně naprogramovaný boj proti některým infekčním nemocem. Budeme se jí zabývat podrobněji.

7. Antiparazitární program je další důležitou preventivní činností, kterou by měl mít každý majitel koně nastudovanou a zavedenou do praxe - o tom v příštím díle.

Vakcinace koní
Vakcinace se nazývá také aktivní imunizace. Znamená to, že se do těla koně vpraví oslabený patogen („živá vakcína“), usmrcený patogen („inaktivovaná, neživá vakcína“) či různě upravený patogen nebo jeho část (u koňských vakcín zatím hudba budoucnosti), který v těle vyvolá odezvu imunitního systému. Ten začne mobilizovat své síly proti tomuto patogenu, začnou se tvořit protilátky (u živých vakcín i „smrtící“ buňky) a pokud se v určité době do těla vakcinovaného jedince dostane skutečný patogen, nenapáchá tolik škody, protože tělo už na něj bude aspoň částečně připraveno.
Je třeba vždy počítat s tím, že chvíli trvá, než imunitní systém na vakcínu dostatečně zareaguje (asi 10 - 14 dní) a taky že tato reakce není věčná a „pohotovost k boji“ časem ochabne. Proto se koně očkují celoživotně v určitých intervalech (revakcinují se). Při vakcinaci je třeba myslet také na to, že zvířata nemocná, oslabená nepříznivým prostředím, ve stresu (závody, přeprava, změna prostředí…), špatně živená apod. nemají dostatek „sil“ správně na vakcínu zareagovat. To stejné platí i u mladých hříbat, jejichž imunitní systém ještě není dostatečné zralý (přibližně do věku 4 měsíců). V takových případech lze provést imunizaci pasivní, čili do těla koně vpravit přímo protilátky proti určitému patogenu, kterým se často říká „sérum proti nemoci XY“.
Koně v našich zeměpisných šířkách vakcinujeme především proti virovým nemocem postihujícím dýchací trakt:
- chřipka koní - povinné pro koně, kteří se převážejí „přes okres“ nebo se účastní hromadných akcí, nepovinně vhodné pro jakékoli koně, protože chřipkový virus nezpůsobuje pouze lehké nachlazení, ale může vážně poškodit plíce, svaly, klouby, srdce - a hlavně se velmi často nedostatečně léčí a je jednou z příčin vzniku dušnosti u koně.
- Herpesvirová rhinopneumonie koní, spojená s herpesvirovým abortem (nepovinné, vhodné u chovných klisen). Tento virus, neškodně přítomný ve většině koňské populace, se může v určitých situacích „probudit“ a škodit. U koní pak může vyvolávat příznaky podobné chřipce, u mladých koní nervové poruchy spojené s ataxií, u březích klisen zmetání v pozdním stádiu březosti či narození slabých a neživotných hříbat.

• obr. 5: Tak daleko by to dojít nikdy nemělo!

Dále lze očkovat proti:
- vzteklině - především pastevně žijící koně v oblastech s hlášeným výskytem vztekliny,
- virovým encefalitidám (u nás se zatím nevyskytující záněty mozku, které jsou přenášené hmyzem a mohou se jimi nakazit i lidé),
- tetanu (nepovinné, ale doporučuje se pro všechny koně, protože jsou velmi citliví na tetanus a většinou mu ve velkých bolestech podlehnou),
- trichofytóze, čili kožní plísni (obvykle se očkuje pouze z léčebných důvodů, nikoli jako prevence).
 
Schéma vakcinace je vždy třeba hledat v návodu výrobce konkrétní vakcíny. Obecně však vypadá asi takto:

Hříbata se poprvé očkují ve věku 3 - 6 měsíců. V případě hrozící nákazy se očkuje samozřejmě dřív a častěji, ale to už je věc, o které rozhodne přivolaný veterinář.
Březí klisny lze očkovat pouze inaktivovanými („mrtvými“) vakcínami, které jsou bezpečné. Primovakcinaci by měly mít ukončenou před připuštěním. Asi 4 - 6 týdnů před očekávaným termínem porodu se jim aplikuje vakcína, kterou chceme chránit novorozené hříbě (většinou proti chřipce a tetanu). Vzniklé protilátky se dostanou do mleziva a tak se po porodu předají hříběti.
Pokud chceme chránit klisnu před herpesvirovým zmetáním, je třeba provést ještě před připuštěním primovakcinaci a poté klisnu revakcinovat 5., 7. a 9. měsíc březosti.

Samozřejmostí je dodržování všech hygienických a epizootologických zásad. K nim patří pravidelná dezinfekce stájí a předmětů, ideálně i výběhů a pastvin. Při stěhování koní je třeba přísně dodržovat všechny zásady dané zákonem, kromě toho je vhodné nového koně umístit do karantény, která trvá přibližně 4 týdny. Ve větších stájích by měla platit zásada, že mladí, chovní a pracovní koně se nemají nikdy mísit, každá skupina má mít své prostory, protože si s sebou také nese svá specifická rizika infekčních nemocí.