O sedlání a uzdění – aneb pár rad a triků jak na to

Sedlo a uzdění patří mezi základní jezdeckou výstroj, a proto bychom měli být pečliví jak při jejich výběru, tak při jejich pravidelném ošetřování. Sedlo by mělo splňovat naše požadavky a nároky, zároveň by jsme se v něm měli cítit vždy pohodlně. Dobře padnout by mělo i našemu koni, to se týká pochopitelně i uzdění. Problémů, které se mohou vyskytnout, pokud zvolíme špatnou velikost, je mnoho. Nejčastějším důsledkem jsou otlaky a odřeniny, které se pak mohou poměrně dlouho hojit, stejně tak jako bolesti hřbetu koně a jeho předčasná únava při práci pod sedlem. Nesprávný typ uzdění nebo jeho velikost se může stát důvodem k případné nervozitě koně a špatné spolupráci mezi jezdcem a koněm.

Důvodem k nežádoucím reakcím koně ale často nemusí být jen výstroj samotná, mnoha chyb se můžeme dopustit již při samotném sedlání a uzdění, pokud nepostupujeme správně.

Reakce zvířete při sedlání mohou být různé. Pokud postupujete správně a sedlo vašemu koni dobře sedí, měl by jej přijmout zcela v klidu. Takové zvíře často i sedlo sleduje, nechá se osedlat i neuvázané, ještě před nauzděním. Po osedlání by jste neměli zaznamenat změny ani v dýchání koně. Stejně tak je ale i mnoho nežádoucích projevů, které nejen že nám mohou značně zkomplikovat práci, ale mnohdy mohou být pro jezdce i koně nebezpečné, neboť oba riskují zranění. Prvním znakem, že něco není v pořádku, může být váš vlastní strach při sedlání, že vás kůň kopne. Takové zvíře má už se sedláním patrně velmi špatné zkušenosti z minulosti a nejde o nic jiného, než o jeho odmítavé a tedy i obranné reakce. Na tuto skutečnost dbejte důsledně už při samotné koupi koně. Takovému chování může být velmi obtížné koně odnaučit. Dalšími znaky nežádoucího chování zvířete může být naopak jeho nervozita. Tu projevuje různě. Některý kůň znervózní už ve chvíli, kdy sedlo zahlédne, jiný začne vyvádět ve chvíli, kdy mu položíme sedlo na hřbet, další zase sklopí uši. Nervózní kůň také často napne celý hřbet, jakmile na něj sedlo položíme.

Sedlo umožňuje pohodlnější jízdu koni i jezdci, umožňuje koni rozložit váhu jezdce na svém hřbetě. Položili jste si už někdy otázku, jak vlastně kůň vnímá vlastní tělo? Ví, kde má hřbet? Uvědomuje si vůbec věci, které jsou nahoře nebo nad ním? Reaguje stejně citlivě, když mu dáte deku nebo nasednete? Pokud budete koně připravovat na sedlání s ohledem na tyto skutečnosti, překonáte možná mnohé obtíže. Všimněte si také, jaký druh sedla je používán v zemi původu vašeho koně. Pro kovbojské koně jsou typická westernová sedla, naopak pro teplokrevná plemena se v minulosti často používala vojenská sedla. Sedlo vybírejte podle vašeho jezdeckého zaměření. Základními druhy sedel jsou: sedlo všestranné (většinou pro běžné rekreační ježdění ), sedlo turistické (používá se většinou při jízdě na delší vzdálenosti), sedlo skokové, sedlo dostihové (je velmi lehké), sedlo westernové.

Při sedlání důsledně dodržujte následující zásady. Sedlo položte na hřbet koně takovým způsobem, aby ho včetně hmotnosti jezdce netlačilo ani do páteře, ani do ledvin nebo bederní krajiny a zároveň nebránilo volnému pohybu ramen. Vždy také pečlivě dbejte na to, aby střed sedla ležel nad těžištěm koně. Posedlí je třeba umístit vodorovně, jezdec by neměl sedět před či za svým těžištěm. Zkontrolujte také třmenové řemeny, i při používání mají viset kolmo dolů. Důležité je rovněž pravidelně pečovat o hřbet koně. Před i po vyjížďce je dobré jej umýt, masírovat nebo jemně kartáčovat. Ještě než koně budete seznamovat se sedlem, ujistěte se, že nemá případně strach ze sedlové podložky.

Jak jsem již uvedl, důležitou otázkou je rovněž to, zda vůbec používáte vhodné sedlo pro disciplínu nebo jezdecký styl, kterému se věnujete. Každé sedlo bylo původně vyvinuto k tomu, aby v určité disciplíně podpořilo jak koně, tak jezdce. Existují sedla na všestranné použití, ale jiná je možné použít jen pro určité disciplíny. Sedlo pro určitý účel by vás mělo posadit do správného sedu pro danou disciplínu a současně by mělo co nejlépe sedět na hřbetu koně, tedy tak, aby neomezovalo jeho pohyblivost a nosnost. Pro základní jezdecký výcvik si pořiďte kvalitní všestranně použitelné sedlo. Mnoho jezdců dává dnes přednost westernovému sedlu před anglickým. Je pravdou, že zvláště pro tzv. víkendové jezdce může být nejvhodnější, především pokud jejich kůň často trpí bolestmi hřbetu. Také mnoho mladých koní si díky westernovému sedlu lépe poradí s váhou jezdce, která se jim rozloží na větší plochu hřbetu. To samé platí pro koně, kteří nosí svého jezdce více hodin v terénu. Důvodem k velké oblibě westernových sedel je především fakt, že dobře stavěné westernové sedlo umožňuje jezdci rovnovážný a stabilní sed. I z tohoto důvodu se doporučuje také začátečníkům nebo méně sebejistým jezdcům, nehledě na to, že jej mnohem lépe snáší i mnoho koní.

Mnoho jezdců také často podceňuje výběr vhodné sedlové podložky. Je možné zvolit mnoho variant. Složenou pokrývku, silnou plstěnku, koženou sedlovou podložku, sedlovou podložku z ovčí kožešiny, bavlněnou sedlovou podložku, sedlovou podložku vyplněnou gelem, a tak dále. Ať už ale zvolíte kteroukoliv z nich, vždy by měla plnit dvě základní funkce. Zaprvé by měla chránit koňský hřbet před otlaky nebo odřeninami způsobenými sedlem, zadruhé by měla účinně chránit sedlo samotné před agresivním koňským potem a před nečistotou, která zkracuje životnost kůže. K tomu je třeba dodržovat dvě zásady. Sedlovou podložku bychom měli udržovat vždy v čistotě (většinu sedlových podložek je dnes už možné prát i v pračce), při samotném sedlání pak důsledně dbejte na to, aby podložka nebyla nikde zmačkaná, v opačném případě můžete způsobit zvířeti i vážné odřeniny. Vyzkoušejte také citlivost hřbetu vašeho koně zkušebními doteky a poklepáním na hřbet od kohoutku po bedra. Jestliže kůň před vaší rukou cuká, je oslabený ve hřbetě. Pečlivě sledujte, zda není srst pod sedlem krátká, zdrsnělá nebo barevně odlišná. To může být znakem vznikajících otlaků. Váš kůň vám koneckonců může dát sám dostatečně najevo, zda mu sedlová podložka vyhovuje. Nechte si jej předvést pod sedlem s různými druhy podložek a posuzujte je podle toho, jak na každou z nich reaguje, především jakou radost má z pohybu, jak dostatečně je uvolněný. Westernoví jezdci často dávají svým koním pod sedlo několikrát složenou deku nebo dokonce velký vycpaný polštář. Každopádně si výběr vhodné podložky dobře rozmyslete a rozhodně na ní nešetřete. Případné otlaky nebo odřeniny vám mohou značně zkomplikovat práci s vaším koněm, pro koně samotného mohou být pak značně nepříjemné a bolestivé a jejich léčení může být i zdlouhavé.

Dalším častým kamenem úrazu mnoha jezdců se stává dopínání podbřišníku. Stejně jako při sedlání i zde mohou být důvodem dvě hlavní příčiny. Buďto podbřišník zvířeti z nějakého důvodu nevyhovuje, zde je hlavní příčinou zpravidla nevhodná délka podbřišníku, nebo při dopínání podbřišníku nepostupujeme správně. I v tomto případě se opět vyplatí sledovat reakce vašeho koně na dotahování podbřišníku. Samozřejmě nejlepší je, pokud váš kůň při dotahování stojí klidně, uvolněně a pravidelně dýchá. Jestliže ale například kope zadní nohou po podbřišníku, jakmile se podbřišník dotkne břicha, ohání se po vás, jakmile chcete podbřišník dotáhnout, klká nebo polyká při dotahování vzduch, není něco v pořádku. To samé platí i tehdy, pokud musíte koně například velmi často dotahovat nebo zvíře při dotahování hodně nafukuje břicho a podbřišník v první chvíli sotva dosáhne k sedlu. Kůň, který má zábrany z dotahování podbřišníku, nepůsobí při jízdě přirozeným dojmem. Během práce se necítí dobře a zadržuje dech. Povrchovým dýcháním ohrožuje své zdraví, neboť hřbet i klouby zůstávají ztuhlé a nepohyblivé, kopyta došlapují příliš natvrdo. Zatěžují se plíce a krevní oběh a váš kůň se rychleji unaví. Napjaté držení těla a tvrdé došlapování není zdravé ani pro páteř a klouby jezdce, nemluvě o tom, že takové zvíře může být pro jezdce dokonce i nebezpečné. Kůň vás může najednou kopnout nebo kousnout, případně se splaší a začne vyhazovat.

Doporučení, jak takovým situacím zabránit, je asi následující. Zásadní a základní pravidlo číslo jedna (mnohými jezdci často opomíjené), nikdy nedotahujte podbřišník najednou, ale postupně. Zvolte takovou délku podbřišníku, abyste bez problémů dosáhli na první dírku a přitom nemuseli koně utahovat. Pokud je podbřišník dlouhý příliš, budete mít problémy při dotahování. V první chvíli je třeba podbřišník pouze přichytit, teprve postupně je možné ho zkracovat. Nechte koně dostatečně vyfouknout břicho. Až podbřišník přichytíte, začněte koně například uzdit. Zvíře tak bude mít dostatek času na uvolnění. Po nauzdění koně opět podbřišník dotáhněte. Před nasednutím na koně byste měli zkontrolovat dotažení podbřišníku ještě jednou a případně jej ještě dotáhnout. Kůň se při cestě ze stáje ven zpravidla ještě více uvolní. Podbřišník by měl být dotažený tak, aby kůň mohl volně dýchat a sedlo bylo zároveň pevně přichycené. Po definitivním dotažení by měl mezi podbřišníkem a břichem koně zůstat prostor na zhruba tři prsty. Někteří koně mají rádi celokožené podbřišníky, pomoci může i podložka podbřišníku z ovčí kožešiny. Po dotažení podbřišníku také vždy zkontrolujte, zda není nikde překroucený. Stejně jako ostatní části jezdecké výstroje, i podbřišník je třeba udržovat v čistotě a pravidelně kontrolovat jeho stav. Jakákoliv nečistota, především pak zaschlé bahno, může způsobit odření břicha koně. Zpuchřelá kožená přezka, která drží podbřišník zapnutý k sedlu, pak může při svém přetržení pochopitelně způsobit, že se ocitnete i se sedlem na zemi. Máte-li koně lechtivého nebo citlivého na dotek, měli byste ho před dotahováním lehce poklepat pod břichem naplocho rukou. Na břicho koně nezapomínejte ani při čištění, stejně jako pravidelným hlazením na břiše i na hřbetu tak koně přivykáte na kontakt se sedlem i s podbřišníkem. To je velmi důležité především u mladých koní, kteří si na tento kontakt teprve zvykají.

Stejně jako sedlání, i uzdění může mít svá mnohá úskalí. Stejně jako sedlo, i uzdění je třeba vybírat podle toho, jakému jezdeckému stylu se hodláte věnovat a jakou práci budete od koně vyžadovat. Rozhodně nemusíte vždy používat nejpoužívanější druh uzdění pro danou disciplínu. Rozhodující je, zda uzdění plní účel, ke kterému jej používáte a zda koni vyhovuje. Zda se koni udidlo líbí, poznáte poměrně dobře podle hry jeho uší, výrazu očí nebo pěny kolem udidla. Sledujte, které udidlo kůň při nauždění přijímá rád a které naopak odmítá například skousnutím zubů nebo vyhazováním hlavy. Vyberte takové udidlo, které kůň přijme rád hned zpočátku, skloní krk a zůstane uvolněný v šíji. Pokud je váš kůň „tvrdý na hubu“, ale přesto poslušný, můžete jezdit i bez udidla. To samé platí i tehdy, pokud si chcete vyzkoušet, nakolik důvěrné je vaše vzájemné souznění. Ostatně ježdění bez udidla už dnes zas až tak velkou vzácností není. Mnoho jezdců, kteří pracují se svým koněm na základě metody tzv. „přirozeného partnerství“, používá místo klasického uzdění s udidly tzv. provazovou, někdy také nazývanou Parelliho ohlávku. Princip této ohlávky je založen na tom, že namísto tlaku v hubě, způsobovaného udidlem, je pomocí speciálních uzlů vyvíjen tlak na hlavu koně, a to v určitých konkrétních bodech, na které je třeba působit, aby bylo zvíře ovladatelné. Nejenže si tak ušetříte starosti s výběrem vhodného udidla, ale ušetříte tím tak i koně samotného, neboť ježdění bez udidla v hubě je pro koně pochopitelně přirozenější. Tato speciální ohlávka, která je schopná nahradit klasickou uzdečku, je vhodná zvláště pro rekreační jezdce. Znám dokonce jednu kobylu s deformitou v oblasti nozder, která pro svůj handicap nemůže udidlo přijmout. Díky této speciální ohlávce je přesto jezditelná a dá se s ní pracovat i pod sedlem.

Zda váš kůň zůstane i při nauzdění klidný a veselý, závisí nejen na jeho vychování, ale i na respektu z jezdce. Neklid nebo neposlušnost koně při nauzdění mohou být také znamením, že uzdečka koni správně nesedí. Na vině může být například příliš úzký nátylník, který tlačí koně za ušima. Čelenka může být příliš krátká, udidlo v hubě buď příliš malé a lehké nebo velké a těžké. Proto je nutné uzdečku nejdříve důkladně zkontrolovat. Příčinou problémů může být ale i vaše vlastní nervozita, pak ztrácíte klid a trpělivost a postupujete nesprávně. Netlačte udidlo na zuby koně, počkejte, až sám otevře hubu. Pokud kůň hubu otevřít odmítá, zasuňte váš palec do koutku jeho huby, kde je kůň citlivý a kde zároveň nemá žádné zuby, takže vás nemůže kousnout. Nátylník přetáhněte přes sklopené uši, nesnažte se zvedat uzdečku nad špičky uší. Uzdečku musíte vždy přizpůsobit hlavě koně. Uši koně by neměl omezovat ani nátylník, ani čelenka. Udidlo umístěte v hubě koně tak vysoko, aby se v koutcích tvořily slabé vrásky a udidlo přitom nenaráželo na zuby, to je pro koně velmi nepříjemné a může ho to při práci značně rozptylovat a znervózňovat. Na šířku by mělo být od udidla ke kroužkům místo asi na 3 až 5mm. Vyberte si udidlo, které vám umožní jízdu s lehkou rukou. Uvědomte si také, že ostrá udidla nebo například pákové udidlo patří do rukou zásadně jen zkušenému jezdci, který má ve svých rukách dostatečný cit. V opačném případě můžete koni značně ublížit nebo ho dokonce nenávratně zkazit, protože takové zvíře pak ztratí v hubě veškerý cit. Taková udidla nepatří do huby ani mladému koni, který si na uzdění teprve zvyká.

Až budete pořizovat výbavu pro svého koně, přihlédněte v první řadě vždy k vašim skutečným potřebám, ke své jezdecké úrovni a k tomu, co od ježdění a od svého koně vlastně očekáváte. Právě při pořizování vhodného sedla a uzdění není vhodné příliš šetřit. Nejde jen o pohodlí, ale jde především o zdraví a bezpečnost vaši i vašeho koně. I z tohoto důvodu není příliš vhodné kupovat opotřebené věci z druhé ruky, zvláště pokud nemáte větší zkušenosti. Na druhou stranu pokud patříte mezi rekreační jezdce a neuvažujete v blízké budoucnosti o profesionální závodní kariéře, je asi zbytečné utrácet za špičkové výrobky renomovaných výrobců. Pokud si nejste při výběru vhodného sedla a uzdění jisti, vřele doporučuji, abyste se nejdříve poradili se svým trenérem, případně s někým zkušeným z vaší stáje. Obchodníkům jde většinou o zisk, takže bych si dovolil pochybovat, zda vám opravdu vždy nabídnou pro vás to nejvýhodnější. Nezapomeňte také změřit vašemu koni všechny potřebné míry, než půjdete do obchodu.

Pro zachování dlouhé životnosti a spolehlivosti vaší jezdecké výbavy nezapomínejte, jak již bylo uvedeno, udržovat vše řádně čisté. Kožené části sedla i uzdění je třeba pravidelně promazávat.

Nepředvídatelných situací je kolem koní vždy požehnaně, ale pokud budete dodržovat zásady správného sedlání a uzdění, budete s vaším koněm vycházet zase o něco lépe.