Sdílet:
Bažanti rodu chysolophus
Do tohoto rodu bažantů, jenž je nejznámějším a zároveň nejpočetněji chovaným v zajetí, patří bažant diamantový, zlatý a jejich mutace. Snadnost ch...
Do tohoto rodu bažantů, jenž je nejznámějším a zároveň nejpočetněji chovaným v zajetí, patří bažant diamantový, zlatý a jejich mutace. Snadnost chovu, krása těchto ptáků a v neposlední řadě i jejich velmi nízká pořizovací cena činí z těchto druhů ideální volbu pro začínajícího chovatele.
Jsou to poměrně malí, polygamní ptáci. Plodní jsou většinou už v prvním roce, do šatu dospělých se však vybarvují až v roce druhém. Charakteristickým znakem tohoto rodu je límec, který v toku rozevírají, dle čehož se také někdy nazývají bažanty límcovými. Zimu v našich podmínkách přečkají bez problémů. Nejsou nároční a jejich chov je snadný. Kohout může mít i čtyři slípky, voliéra by měla mít rozměr alespoň 3×1×2 m, třetinu zastřešenou a část upravenou jako závětří. Uvnitř má být úkryt pro slípku pokud je kohout agresivní, dále pak několik bidel na hřadování. Samozřejmě okrasné nejedovaté keře a jehličnany jsou nejpřirozenější a i nejhezčí součástí voliéry.
Já chovám bažanty ve voliéře o velikosti 5×2×2 m, osázené borovicemi, ibišky a pierisy. Bažanty krmím po celý rok granulovaným kompletním krmivem BŽ3 a směsí zrnin (pšenice, řepka, kardi, hrách, peluška, proso), v období od října do konce roku přidávám i slunečnici a kukuřici. V období únor až do konce snášky nahrazuji BŽ3 směsí BŽN. Dále přidávám před snáškou naklíčené zrniny. Jinak trávu, salát, jablka, jeřabiny a další ovoce a zeleninu podle toho, co mi zahrada v tu kterou dobu poskytne. Ani odchov bažantů tohoto rodu není náročný. Pokud má kohout jen jednu slípku, pak je velmi pravděpodobné že ta zasedne a sama kuřátka vysedí a odvodí. Pokud tomu tak není, vejce se podloží pod kvočnu zdrobnělého plemene slepic. Já používám zakrslé kočinky, s nimiž mám ty nejlepší zkušenosti. Další variantou pak je použití líhně.
Žije v centrální a jihozápadní Číně, kde obývá převážně bambusové porosty, křoviny a lesy do výšky až 2000 m. Jeho populace v přírodě je zatím početná.
Kohout dosahuje délky až 110 cm přičemž 60–70 cm připadá na ocas, váží okolo 600 g . Na hlavě má žlutou lesklou velkou chocholku. Brada a boky hlavy jsou hnědé. Vzadu na krku má tmavě oranžový límec, který je příčně lemován na každém pírku dvojicí černých proužků. Krk zepředu, hruď a břicho jsou červené, křídla modrá, záda pod límcem zelená, zbytek zad a kostrč žlutá. Ocas hnědý, černě mramorovaný. Nohy žluté s ostruhou, oko světle žluté.
Slípka je dlouhá až 80 cm, váží okolo 500 g. Je celá žlutohnědá s černým příčným lemováním, břicho světle žlutohnědé, nohy žluté, oko tmavé. Snáška bývá 7–12 vajec, inkubace trvá 22 dnů. Odchov je snadný, kuřatům podávám po vylíhnutí směs BŽ1 a občas přidávám mravenčí kukly. Od druhého měsíce stáří přecházím na BŽ2 a od 4 měsíců stáří na BŽ3. Zároveň přikrmuji zelené (smetanku, jitrocel) a ovoce (jablka, bezinky).
Tuto mutaci ustálil a rozšířil profesor Ghigi v padesátých letech minulého století, do našich chovů jí v šedesátých letech přivedl pan Livio Zanotto, vynikající chovatel, zakladatel Klubu chovatelů bažantů a zároveň jeho první předseda.
Tato mutace se liší od původního druhu pouze zbarvením. Kohout má límec a chocholku stejné barvy jako nominální druh, břicho hruď a záda včetně kostřece jsou stejné barvy jako chocholka, bradu a tváře má šedobílé, záda pod límcem šedočerná, křídla světlehnědá, ocas bílý s šedobílým mramorováním. Nohy žluté, oko světle žluté.
Slípka je šedobílá se stejnou kresbou jako nominální druh. Nohy žlutošedé, oko tmavé.
Nejstarší mutace zlatého bažanta, známá více než jedno století, barva je jako u původního druhu, jen podstatně tmavší. Pouze tváře a brada jsou černohnědé a ocas není mramorovaný, ale proužkovaný. Oko světlé, nohy šedožluté.
Slípka je tmavě kakaově hnědá se stejnou kresbou jako nominální druh.
Je podobný bažantu zlatému žlutému, břicho a hruď má hnědoskořicovou barvu, ocas je proužkovaný a ne mramorovaný. Slípka je o něco tmavší než zlatá žlutá.
Kohout má hlavu, chocholku, záda a břicho světle oranžové, límec šedobílý s černým dvojitým lemem, ocas, stejně jako bažant zlatý, žlutý, nohy šedožluté, oko světlé.
Slípka je světlejší než zlatá žlutá.
Mutace bažanta zlatého se v od původní formy nijak neliší jak dobou inkubace tak ani nároky na chov a odchov.
Tento nenáročný krásný pták, jenž dostal jméno po manželce guvernéra Indie William Pitt Amhersta, je rozšířen od Tibetu, jižní Číny až po sever Barmy. Do Evropy byli dovezeni poprvé v roce 1828, avšak pouze kohouti. Při rozmnožování bylo použito slepic bažanta zlatého, s nímž se snadno kříží. S těmito kříženci se setkáváme dodnes. Bohužel při křížení s diamantovým, je zlatý bažant dominantní, takže vrátit se k původnímu diamantovému trvá několik generací. Samozřejmě do Evropy se dostaly v průběhu let další dovozy a s nimi i originální čistokrevné slepičky. Bohužel se jejich potomstvo mísilo s kříženci a v čistokrevné formě se diamantový bažant vyskytoval pouze ojediněle. V současné době se WPA (světová organizace pro chov bažantů) zasazuje o čistokrevný chov všech druhů bažantů a od členů v ní organizovaných se dají pořídit čistokrevní jedinci. Problém kříženců se bohužel týká i jiných druhů bažantů.
Kohout bažanta diamantového má hlavu, krk a hřbet tmavě zelený, na krku a hřbetě tmavě lemované. Okolo oka, které má žlutou duhovku, je lysá kůže žlutobřidlicové barvy, která pod okem tvoří jakousi kapku. Na začátku týla má úzkou červenou chocholku. Na krku pak sněhobílý límec dvojitě příčně černě lemovaný, který v toku rozevírá. Břicho a boky má opět sněhobílé, peří na nohou může být černé, ale nikdy hnědé nebo červené. Křídla tmavě modrá. Nohy vyšší, břidlicové barvy. Žlutý hřbet přechází v oranžový kostřec, který pokračuje v ocas. Střední pero ve tvaru V je stříbřitě bílé, jemně žíhané a příčně pruhované širokými černými pruhy, mezi nimi jemně černě žíhané. Délka ocasu může dosahovat 100–110 cm, celková délka je 150–170 cm, váha okolo 700 g. Oproti tomu zlatý bažant je drobnější na nižší noze.
Slepička bažanta diamantového je větší než zlatá a je tmavě hnědá s širokou kresbou, temeno a krk čokoládové, břicho světlé, skoro bílé, nohy břidlicové. Střední ocasní pero hnědé, jakoby se stříbrným nádechem s příčnými pruhy, konec ocasu pak zakulacený, nikdy špičatý.
V dubnu snáší slípka 6–12 vajec, při odebírání je počet dvojnásobný. Vejce mají narůžovělý odstín s tupou špičkou (ne nažloutlá a špičatá) a jsou o něco málo větší než u bažanta zlatého. Inkubace trvá 24 dnů. Odchov je podobný jako u bažanta zlatého. Kohouti se od slepiček dají rozeznat již ve stáří 6–8 týdnů podle lysé kapky pod okem a podle oka, které jim začíná světlat a slípky ho mají tmavě hnědé.
Jak jsem se již dříve zmínil, snadné křížení bažanta diamantového se zlatým způsobilo takřka vymizení tohoto druhu v jeho původní čisté formě z našich chovů. V minulosti se v naší republice chovem, rozšiřováním čistokrevné populace diamantových bažantů a osvětou podporující její čistokrevný chov zabývali především dva velcí a úspěšní chovatelé bažantů, pan Zanotto z Líbeznic a pan Lažnovský z Vinařic.
Bohužel je současný stav čistokrevné populace v našich chovech tristní. Kromě mého chovu původem z Nizozemí a Německa a dalších dvou či tří chovů původem taktéž ze zahraničí se v naší republice pravděpodobně další čistokrevní jedinci nenacházejí.
Chtěl jsem tímto článkem alespoň trochu upozornit na problém kříženců, který chov těchto bažantů po celá léta provází a zároveň se snad trochu pokusit přispět ke zlepšení stavu v němž se nachází. Vždyť stačí jen trocha informací, k chovu pak využívat pouze čistokrevné jedince a populace čistokrevných diamantových bažantů by se mohla stát početnější. Věřím, že si to tento druh, který si mě již v ranném mládí podmanil svou krásou, jistě zaslouží.
Jsou to poměrně malí, polygamní ptáci. Plodní jsou většinou už v prvním roce, do šatu dospělých se však vybarvují až v roce druhém. Charakteristickým znakem tohoto rodu je límec, který v toku rozevírají, dle čehož se také někdy nazývají bažanty límcovými. Zimu v našich podmínkách přečkají bez problémů. Nejsou nároční a jejich chov je snadný. Kohout může mít i čtyři slípky, voliéra by měla mít rozměr alespoň 3×1×2 m, třetinu zastřešenou a část upravenou jako závětří. Uvnitř má být úkryt pro slípku pokud je kohout agresivní, dále pak několik bidel na hřadování. Samozřejmě okrasné nejedovaté keře a jehličnany jsou nejpřirozenější a i nejhezčí součástí voliéry.
Já chovám bažanty ve voliéře o velikosti 5×2×2 m, osázené borovicemi, ibišky a pierisy. Bažanty krmím po celý rok granulovaným kompletním krmivem BŽ3 a směsí zrnin (pšenice, řepka, kardi, hrách, peluška, proso), v období od října do konce roku přidávám i slunečnici a kukuřici. V období únor až do konce snášky nahrazuji BŽ3 směsí BŽN. Dále přidávám před snáškou naklíčené zrniny. Jinak trávu, salát, jablka, jeřabiny a další ovoce a zeleninu podle toho, co mi zahrada v tu kterou dobu poskytne. Ani odchov bažantů tohoto rodu není náročný. Pokud má kohout jen jednu slípku, pak je velmi pravděpodobné že ta zasedne a sama kuřátka vysedí a odvodí. Pokud tomu tak není, vejce se podloží pod kvočnu zdrobnělého plemene slepic. Já používám zakrslé kočinky, s nimiž mám ty nejlepší zkušenosti. Další variantou pak je použití líhně.
bažant zlatý – samec
Žije v centrální a jihozápadní Číně, kde obývá převážně bambusové porosty, křoviny a lesy do výšky až 2000 m. Jeho populace v přírodě je zatím početná.
Kohout dosahuje délky až 110 cm přičemž 60–70 cm připadá na ocas, váží okolo 600 g . Na hlavě má žlutou lesklou velkou chocholku. Brada a boky hlavy jsou hnědé. Vzadu na krku má tmavě oranžový límec, který je příčně lemován na každém pírku dvojicí černých proužků. Krk zepředu, hruď a břicho jsou červené, křídla modrá, záda pod límcem zelená, zbytek zad a kostrč žlutá. Ocas hnědý, černě mramorovaný. Nohy žluté s ostruhou, oko světle žluté.
Slípka je dlouhá až 80 cm, váží okolo 500 g. Je celá žlutohnědá s černým příčným lemováním, břicho světle žlutohnědé, nohy žluté, oko tmavé. Snáška bývá 7–12 vajec, inkubace trvá 22 dnů. Odchov je snadný, kuřatům podávám po vylíhnutí směs BŽ1 a občas přidávám mravenčí kukly. Od druhého měsíce stáří přecházím na BŽ2 a od 4 měsíců stáří na BŽ3. Zároveň přikrmuji zelené (smetanku, jitrocel) a ovoce (jablka, bezinky).
bažant zlatý – samice
Mutace bažanta zlatého
bažant zlatý žlutý
Tuto mutaci ustálil a rozšířil profesor Ghigi v padesátých letech minulého století, do našich chovů jí v šedesátých letech přivedl pan Livio Zanotto, vynikající chovatel, zakladatel Klubu chovatelů bažantů a zároveň jeho první předseda.
Tato mutace se liší od původního druhu pouze zbarvením. Kohout má límec a chocholku stejné barvy jako nominální druh, břicho hruď a záda včetně kostřece jsou stejné barvy jako chocholka, bradu a tváře má šedobílé, záda pod límcem šedočerná, křídla světlehnědá, ocas bílý s šedobílým mramorováním. Nohy žluté, oko světle žluté.
Slípka je šedobílá se stejnou kresbou jako nominální druh. Nohy žlutošedé, oko tmavé.
bažant zlatý tmavý
Nejstarší mutace zlatého bažanta, známá více než jedno století, barva je jako u původního druhu, jen podstatně tmavší. Pouze tváře a brada jsou černohnědé a ocas není mramorovaný, ale proužkovaný. Oko světlé, nohy šedožluté.
Slípka je tmavě kakaově hnědá se stejnou kresbou jako nominální druh.
bažant zlatý skořicový
Je podobný bažantu zlatému žlutému, břicho a hruď má hnědoskořicovou barvu, ocas je proužkovaný a ne mramorovaný. Slípka je o něco tmavší než zlatá žlutá.
bažant zlatý oranžový
Kohout má hlavu, chocholku, záda a břicho světle oranžové, límec šedobílý s černým dvojitým lemem, ocas, stejně jako bažant zlatý, žlutý, nohy šedožluté, oko světlé.
Slípka je světlejší než zlatá žlutá.
Mutace bažanta zlatého se v od původní formy nijak neliší jak dobou inkubace tak ani nároky na chov a odchov.
bažant diamantový
Tento nenáročný krásný pták, jenž dostal jméno po manželce guvernéra Indie William Pitt Amhersta, je rozšířen od Tibetu, jižní Číny až po sever Barmy. Do Evropy byli dovezeni poprvé v roce 1828, avšak pouze kohouti. Při rozmnožování bylo použito slepic bažanta zlatého, s nímž se snadno kříží. S těmito kříženci se setkáváme dodnes. Bohužel při křížení s diamantovým, je zlatý bažant dominantní, takže vrátit se k původnímu diamantovému trvá několik generací. Samozřejmě do Evropy se dostaly v průběhu let další dovozy a s nimi i originální čistokrevné slepičky. Bohužel se jejich potomstvo mísilo s kříženci a v čistokrevné formě se diamantový bažant vyskytoval pouze ojediněle. V současné době se WPA (světová organizace pro chov bažantů) zasazuje o čistokrevný chov všech druhů bažantů a od členů v ní organizovaných se dají pořídit čistokrevní jedinci. Problém kříženců se bohužel týká i jiných druhů bažantů.
Kohout bažanta diamantového má hlavu, krk a hřbet tmavě zelený, na krku a hřbetě tmavě lemované. Okolo oka, které má žlutou duhovku, je lysá kůže žlutobřidlicové barvy, která pod okem tvoří jakousi kapku. Na začátku týla má úzkou červenou chocholku. Na krku pak sněhobílý límec dvojitě příčně černě lemovaný, který v toku rozevírá. Břicho a boky má opět sněhobílé, peří na nohou může být černé, ale nikdy hnědé nebo červené. Křídla tmavě modrá. Nohy vyšší, břidlicové barvy. Žlutý hřbet přechází v oranžový kostřec, který pokračuje v ocas. Střední pero ve tvaru V je stříbřitě bílé, jemně žíhané a příčně pruhované širokými černými pruhy, mezi nimi jemně černě žíhané. Délka ocasu může dosahovat 100–110 cm, celková délka je 150–170 cm, váha okolo 700 g. Oproti tomu zlatý bažant je drobnější na nižší noze.
Slepička bažanta diamantového je větší než zlatá a je tmavě hnědá s širokou kresbou, temeno a krk čokoládové, břicho světlé, skoro bílé, nohy břidlicové. Střední ocasní pero hnědé, jakoby se stříbrným nádechem s příčnými pruhy, konec ocasu pak zakulacený, nikdy špičatý.
bažant diamantový
V dubnu snáší slípka 6–12 vajec, při odebírání je počet dvojnásobný. Vejce mají narůžovělý odstín s tupou špičkou (ne nažloutlá a špičatá) a jsou o něco málo větší než u bažanta zlatého. Inkubace trvá 24 dnů. Odchov je podobný jako u bažanta zlatého. Kohouti se od slepiček dají rozeznat již ve stáří 6–8 týdnů podle lysé kapky pod okem a podle oka, které jim začíná světlat a slípky ho mají tmavě hnědé.
Jak jsem se již dříve zmínil, snadné křížení bažanta diamantového se zlatým způsobilo takřka vymizení tohoto druhu v jeho původní čisté formě z našich chovů. V minulosti se v naší republice chovem, rozšiřováním čistokrevné populace diamantových bažantů a osvětou podporující její čistokrevný chov zabývali především dva velcí a úspěšní chovatelé bažantů, pan Zanotto z Líbeznic a pan Lažnovský z Vinařic.
Bohužel je současný stav čistokrevné populace v našich chovech tristní. Kromě mého chovu původem z Nizozemí a Německa a dalších dvou či tří chovů původem taktéž ze zahraničí se v naší republice pravděpodobně další čistokrevní jedinci nenacházejí.
Chtěl jsem tímto článkem alespoň trochu upozornit na problém kříženců, který chov těchto bažantů po celá léta provází a zároveň se snad trochu pokusit přispět ke zlepšení stavu v němž se nachází. Vždyť stačí jen trocha informací, k chovu pak využívat pouze čistokrevné jedince a populace čistokrevných diamantových bažantů by se mohla stát početnější. Věřím, že si to tento druh, který si mě již v ranném mládí podmanil svou krásou, jistě zaslouží.
Autor textu: Miloslav Stehlík
Autor fotografií zdroj: Miloslav Stehlík
