Malá veterinární příručka pro milovníky koní - díl 25.

Povídáním o odčervení a všemu co k tomu patří se rozloučíme s tímto seriálem, který - jak doufám - aspoň trochu osvětlil majitelům koní a jezdců základní zdravotní problematiku koní.
 

Antiparazitární program

Schválně nemluvím pouze o odčervování, ale o antiparazitárním programu. Jedná se komplexní boj proti nejčastějším vnitřním a vnějším parazitům u koní, kteří, pokud jsou v těle nebo na těle přítomni ve větším množství, výrazně narušují zdravotní stav koně a jeho dobrou pohodu. Takže nestačí koni podávat někdy nějakou „odčervovací pastu“, je třeba bojovat systematicky a cíleně. Co takový program „boje proti parazitům“ znamená:

1. Odčervování koní speciálním přípravkem a v určitou dobu - čili zahubení již přítomných parazitů v těle nebo na těle koně. Nevýhodou je, že parazit se již do těla dostal a mohl v něm způsobit menší či větší škody. Nelze proto nikdy spoléhat pouze na odčervování bez dalších opatření, která minimalizují riziko, že se parazit do koně vůbec dostane. Pokud odčervujeme koně, pak je potřeba tak učinit u všech koní žijících společně v jedněch prostorách. Před a několik dní po odčervení je vhodné dodržovat zvýšenou hygienu pastvin, výběhů a boxů a koně mít po tuto dobu na menší omezené ploše, kterou lze snadno vyčistit. Nově příchozího koně je nutné odčervit před zařazením do stávajícího stáda.

2. Péče o pastviny. Sem patří všechna preventivní opatření, které pomohou zbavit se vývojových stádií parazitů žijících mimo tělo koně. Protože většina parazitů se do prostředí dostává v trusu koní, je hlavním předmětem tohoto bodu pravidelné (ideálně každodenní) sbírání trusu. Larvy nebudou mít čas dostat se dál od hromádky koblížků a přeruší se tím jejich vývojový cyklus. Stejně tak sem patří vysekávání nedopasků, protože v bohaté trávě se dobře dařím některým parazitům či jejich larvám, drénování mokrých míst, která mají různí parazité nebo jejich mezihostitelé rádi, vápnění pastviny, hnojení pouze kompostovaným hnojem a nepoužívání koňského hnoje ke hnojení pastviny určené pro koně. Na větších pastvinách, kde nelze denně sbírat trus, se pak osvědčuje pasení koní v oplůtcích, které se vždy po nějaké kratší době mění, střídání pastvin se skotem, popřípadě ponechání vždy části pastviny na jeden rok „ladem“=bez koní.

3. Stejně tak je třeba se starat o hygienu stájí, k níž patří každodenní důkladná výměna podestýlky a několikrát denně uklízení trusu, každoroční dezinfekce stájí (stěn, předmětů, mříží, podlah apod. spojená s naprostým vyhození veškeré podestýlky, kompostování hnoje před použitím k hnojení, volba jiných způsobů podestlání boxů než hluboká podestýlka.

4. V případě potřeby (nebo zvědavosti či podezření na rezistenci používaných odčervovacích prostředků) nechat provést rozbor trusu a na základě výsledků cíleně jednat. Nelze se však na tuto metodu spoléhat, protože nikde není psáno, že zrovna v námi odebraném kousku trusu budou vajíčka parazitů. Na druhé straně, pokud už tam vajíčka jsou, znamená to, že v koni proběhl celý vývojový cyklus parazita, který v jeho těle už stačil napáchat škody.

• obr. 1: Kde v těle koně mohou škodit nejběžnější vnitřní koňští parazité a jejich larvy.
1 – Dutina ústní, pysky, jazyk: larvy koňských střečků.
2 – Plíce: plicní červi, larvy škrkavek, strongyloidů.
3 – Játra: larvy některých velkých strongylů, jaterní motolice.
4 – Žaludek: larvy habronemy, některých koňských střečků.
5 – Tenké střevo: strongyloides, koňská škrkavka, koňská tasemnice.
6 – Tlusté a slepé střevo: malí a velcí strongylidé.
7 – Konečník: roupi.
8 – Přední mezikružní tepna: larvy některých velkých strongylidů.

V současnosti se u koní nejčastěji vyskytují:
střevní hlístice
- malí a velcí strongylidi, kteří jsou charakteristickými pastevními parazity (vajíčka a larvičky žijí na pastvině a čekají, až je kůň s trávou pozře),
- strongyloidi - paraziti škodící především novorozeným hříbatům, která se mohou nakazit mlékem matky nebo z hluboké podestýlky,
- škrkavky, které napadají hlavně hříbata a mladé koně, jejich vajíčka jsou velmi odolná a vydrží v prostředí (pastvina, stáj, hnůj) i 10let!,
- roupi množící se na pastvinách i ve stáji,
tasemnice
- koňské tasemnice, které pro svůj vývoj potřebují mezihostitele (tím jsou roztoči),
hmyz
- žaludeční střečci, opět pastevní parazité (létající mouchy kladou vajíčka na srst koní), popř. střečci „kravští“ či „srnčí“, kteří ovšem neprojdou v těle koně celým vývojem,
- habronemy, jejichž princip parazitismu je podobný žaludečním střečkům,
- celá řada vnějších parazitů od vší, všenek, zákožek (svrab) až po krev sající hmyz a jiné členovce.
 

• obr. 2: Vývojový cyklus strongylidů.
1 – Infekční larvy v kapce rosy na stéblech trav jsou pozřené pasoucím se koněm.
2 – S potravou se dostanou do střev, kde provádějí vývoj přes několik larválních stádií, u velkých strongylidů dokonce migrují tělem do tepen, pobřišnice či jater.
3 – Dospělí strongylidi žijí ve střevech a kladou zde vajíčka, která odcházejí trusem opět na pastvinu.
4 – V hromádce trusu se z vajíček vylíhnou larvičky, které aktivně putují do okolí, přichytí se na stébla trav a tak se vyvíjejí v infekční larvu (1), čímž se uzavírá vývojový cyklus.

Co se týče odčervovacích přípravků, v současné době se používají poměrně účinné a bezpečné látky. Vždy je třeba použít pouze preparát, který je schválený pro použití u koní! Jedná se zde o perorální pasty, suspenze či prášky, injekční přípravky, používané u skotu, mohou u koní napáchat škody především v místě aplikace - a dále nejsou pro koně určené a ověřené z hlediska účinnosti. Odčervovací přípravky patří do několika skupin podle svého chemického složení a principu působení na parazity. Látky z jedné skupiny působí na určité druhy parazitů, na jiné působit nemusí, to je třeba zohlednit při sestavování antiparazitárního programu. Obecně platí pravidlo rotace přípravků, čili každé odčervení se má provádět přípravkem patřícím do jiné skupiny.
1. benzimidazoly působí proti hlísticím a ve vysokých dávkách mohou zabrat i na tasemnice. Jsou velmi bezpečné a lze jimi odčervovat i velmi mladá hříbata. Bohužel se následkem jejich nesprávného používání rozmáhá rezistence u malých strongylidů.
fenbendazol: Panacur
mebendazol: Antiverm, Telmin

• obr. 3: Vývojový cyklus strongyloida.
1a – Infekční larva se dostane do hříběte infikovaným mateřským mlékem.
1b – Infekční larva se aktivně provrtá skrze kůži.
2 – Další vývoj larvy probíhá v plicích hříběte.
3 – Potom se dostává do střeva, kde dozraje a samička klade vajíčka.
4 – Vajíčka s vyvíjející se larvičkou odcházejí trusem do prostředí, kde se vyvíjejí buď v mléčné žláze nakažené matky nebo v prostředí (především v hluboké podestýlce) v infekční larvu, která se pak opět dostává do hříběte (1a, 1b).

• obr. 4: Vývojový cyklus koňské tasemnice.
1 – Infekční larva v roztoči, oba jsou pozření pasoucím se koněm.
2 – Dostanou se do střev, kde se z larvy postupně stává dospělá tasemnice produkující vajíčka.
3 – Vajíčka tasemnice s trusem odcházejí ve článcích ven.
4 – V prostředí jsou vajíčka pozřena roztoči, v nichž probíhá další vývoj tasemnice v infekční larvu.

2. avermektiny jsou druhou nejrozšířenější skupinou, působící proti střevním hlísticím, migrujícím larvám i proti larvám hmyzu. Nepůsobí proti tasemnicím a nejsou bezpečné pro mladá hříbata. I u nich se začíná objevovat rezistence (především u staršího ivermectinu), zatím však působí i proti malým strongylidům většinou dobře.
ivermectin: Eqvalan, Noromectin, Ecomectin, Equimax
moxidectin: Equest

3. praziquantel působí proti tasemnicím a u nás ho lze sehnat v kombinaci s avermektiny.
- Equimax
- Eqvalan Duo
- Abamitel plus (+abamectin=insekticid)
4. tetrahydropirimidiny působí proti hlísticícm (i když i zde je rezistence malých strongylidů) i tasemnicím. Jeho zástupcem je pyrantel, který u nás není zatím k dostání v žádném přípravku určeném pro koně, lze pouze sehnat v zahraničí.

• obr. 5: Jedna z možností odčervovacího plánu stálého stáda koní žijícího přes léto na pastvinách či ve výbězích, který zahrnuje boj proti běžným parazitům i střídání účinných látek.

Je třeba mít na mysli, že parazité mají určitý rozmnožovací cyklus. Mezi pozřením larvy nebo vajíčka a objevením se vajíček v trusu koně uplyne vždy určitá doba a během ní může migrující larva napáchat v těle koně velké škody. Na to je třeba myslet především tehdy, když chce majitel odčervit koně až na základě vyšetření trusu. Je proto lepší koně odčervovat podle toho, v jakých podmínkách žije - takové parazity můžeme očekávat.
Obecně platí, že poprvé se odčervuje hříbě ve věku 1 - 3 týdnů po narození, zároveň se odčerví i jeho matka. V této době bojujeme hlavně proti strongyloidům a použijeme benzimidazoly. Poté se mladí koně odčervují v pravidelných intervalech zhruba po dvou měsících (mladší i častěji, aspoň během pastevní sezóny).
Dospělí koně, kteří chodí přes léto na pastvinu, mívají antiparazitární program trochu nepravidelný:
- v dubnu až v květnu se odčerví proti hlísticím,
- v červnu až v červenci (čili za 2 měsíce) i proti tasemnicím,
- v případě potřeby lze provést další odčervení na přelomu srpen a září, a to opět proti hlísticím,
- nakonec po pastevní sezóně, to je asi říjen až listopad (po prvních mrazech) je vhodné koně „vyčistit“ od hlístic, tasemnic i případných larev střečků,
- přes zimu většinou není odčervování nutné, někdo však odčervuje začátkem roku před vakcinací.
Stájoví koně, kteří nechodí na pastviny, ale jen do výběhu, kde se uklízí trus, nejsou parazity tolik ohrožení. Obvykle se odčervují jednou nebo dvakrát do roka.