Živý poklad z Čech Včela kraňská

Dalším zástupcem zvířat v genových zdrojích ČR, je včela kraňská, lidově nazývaná také kraňka.
Chovem včel se naše rodina zabývá již po desetiletí. Začal s ním můj dědeček a otec ve včelaření pokračuje. Jako malá holčina s dlouhými vlasy jsem však včelky moc v oblibě neměla. A to i přes dědovo stálé ujišťování, že mi včela nechce ublížit, jen si potřebuje na chvilku (nejlépe na některé mé části těla) odpočinout. No nevím, asi jsem nebyla to správné klidné relaxační místo a počet uštědřených žihadel bych sotva spočítala. Často se mi také nějaká zbloudilá medonoska zamotala do vlasů a kdo to zažil, dá mi jistě za pravdu, že v tu chvíli máte pocit, že vám bzučí v hlavě celý roj. Vždycky jsem začala volat o pomoc! Otec sice pokaždé bleskově zasáhl, ale jeho teorie, že je potřeba včelu v mých vlasech zabít dříve, než stačí ďobnout, se nikdy nepotvrdila. Takže pak opět na řadu přišel octový obklad. Když jsem trochu povyrostla, raději už jsem o pomoc nevolala. Stála jsem v klidu s předkloněnou hlavou a vlásek po vlásku vymotávala včelu. Měla jsem ohromnou radost, když jsem poprvé žihadlo nedostala.

Z vyprávění rodičů vím, že v mém batolecím věku se udála ještě jedna příhoda. Otec tehdy vytáčel med, hlavu si samozřejmě chránil včelařskou kuklou, ale protože nemá právě nejmenší nosík, tak se jeho špička dotýkala ochranné sítě kukly. A jak už to v životě chodí, jedna včela trefila svoje žihadlo přímo do něj. Ač můj včelařský taťka nikdy moc neoteče, tentokrát měl hlavu jako meloun. Já jsem prý usedavě plakala, že chci zpátky svého hezkého tatínka a ten ošklivý pán s obrovskou hlavou ať jde pryč. Naštěstí vše dopadlo bez následků a zůstala jen úsměvná příhoda.
Byla bych ale nerada, aby to vyznělo, že nemám ke včelám kladný vztah. To ne! Fascinujeme mě svět těchto úžasně pilných tvorečků. Ta nádherná symbióza jejich světa. Včely jsou pro nás stále ještě obklopeny mnohým tajemstvím a jen velmi zvolna do jejich světa pronikáme. Obdivuji se jim, avšak patřičný respekt z jejich žihadel si stále zachovávám.

Jaká je tedy historie chovu včel v Čechách? Původním plemenem na území Čech a části Moravy byla včela tmavá. V polovině minulého století docházelo k jejímu křížení s jinými plemeny včel, např. italskou či kavkazskou. Došlo ke značné bastardizaci a zanikla původní čistá forma tmavé včely. Již na konci 19. století vznikl plemenářský program na podporu návratu tmavé včely. Do obnovy chovů se začala používat právě včela kraňská, která byla té původní (tmavé) nejvíce podobná. Po první světové válce byl její dovoz ještě více zesílen, tyto včely byly ještě mírnější a přizpůsobivější. Původní včelu se již však nepodařilo znovu obnovit. V roce 1965–66 přestala tmavá včela v čisté formě oficiálně existovat. V roce 1970 byla Českým svazem včelařů přijata dlouhodobá koncepce chovu matek. Jejím cílem byla čistá forma včely kraňské.
Kraňka má svůj původní domov v Gorensku, v hornaté části Slovinska (Kraňsko). Její přirozený výskyt je také v jihovýchodních Alpách, v severním Balkánu, údolí Dunaje a sahá až do Karpat. V současné době se rozšířila také do střední a západní Evropy. S jejím chovem se začíná i v Americe a v Austrálii. Proč je právě toto plemeno tak oblíbené? Čím je tato včela tak výjimečná? Kraňka je středně velká včela s dlouhými končetinami. Její předností je rychlý až velmi rychlý jarní rozvoj, který končí již v plném létě. Má dobrý sběrací a orientační smysl, silnou energii letu. Velmi hospodárně přezimovává. Využívá jak nektarovou, tak i medovinovou snůšku. Je velmi klidná a mírná při manipulaci, odolná proti bakteriálním nákazám plodu a málo tmelí. Kraňka je také velmi přizpůsobivá novému prostředí. Má opravdu tolik předností, že je právem preferovaná oproti jiným plemenům včel.

Je třeba si uvědomit, že v chovu včel není nejdůležitější co největší výnos medu z včelstva, ale i jejich mírné neagresivní chování. Podívejme se do Brazílie, kde při stále se zvyšujícím nároku na množství medu, opomněli klást důraz na povahu včel. Došlo k bastardizaci včelstev a jejich zvýšené agresivitě. Vznikly tak známé včely „zabijáci“, které mají na svědomí bezmála 600 lidských životů. Proto tak významná preference čistokrevnosti včel a podpora chovu včely kraňské, která vyniká svou mírnou povahou.
Ale není včela jako včela! V úlu najdeme včely dělnice, včely trubce a veledůležitou královnu matku. Každá včela přesně ví, jaké má v úlu poslání. A vsaďte se, že ho do puntíku splní, i kdyby jí to mělo stát život. Pojďme se tedy společně zamyslet nad životem jedné „obyčejné“ včely. Jak vlastně začne její životní pouť ? Nejdříve královna matka naklade vajíčko. A co se z něho vylíhne? To překvapivě nezáleží na genetické dispozici, ale na způsobu péče o vajíčko. Pokud se má z larvy vyklubat královna, musí být vajíčko uložené ve speciálně tvarované komůrce. Larva královny je po vylíhnutí krmena zvláštní šťávou od mladých včel, tzv. mateří kašičkou. Larvy dělnic jsou zase živeny od šestého až sedmého dne života směsí pylu, medu a vody. Dělnice nemají zcela vyvinuté rozmnožovací orgány, ale přesto, pokud uhyne královna matka, mnoho dělnic začne snášet neoplodněná vajíčka. Jsou to tzv. trubčice. Vylíhnou se však jen trubci a to úl stejně nezachrání. Trubci jsou vyživováni stejnou směsí jako dělnice, ale pochází z neoplodněných vajíček. Život dělnice trvá pouhých třicet až sedmdesát dní v létě a sedm až devět měsíců v zimě. Během něj včela splní několik rozličných rolí. První čtyři dny po vylíhnutí se stane uklízečkou. Čistí plástve, protože do znečištěných by královna svá vajíčka nenakladla. Od pátého až jedenáctého dne se stane chůvou, kdy krmí larvy. Pak zastává funkci skladnice a urovnává donesený nektar do buněk. Také v případě potřeby ochlazuje včelí úl pomocí rychlého kmitání křídly. Čtrnáctý den je z ní stavební dělník, tvořící šestihranné plástve. Osmnáctý den je jejím posláním ochránit úl před vetřelci, jako jsou např. sršni a vosy. Teprve osm dní před svým koncem života se stane sběračkou. Sbírá nektar, pyl a léčivý propolis. Není toho málo za tak kratinký život, nemyslíte? Tedy klobouk dolů! Napadá mě, že přirovnání „pilná jako včelička“ je dosti pravdivé. No, některým z nás by mohly jít včely svou pracovitostí příkladem. A pak že jsme nejdokonalejší tvorové na naší planetě.
Opustíme na chvilku dělnice a zaměříme pohled na trubce. Jakou ti plní v úlu funkci? Pouze jednu jedinou, sice velmi záslužnou, ale vděku se za ni nedočkají. Trubci, ty chlupaté a neohrabané včely, jsou v úlu po krátkou dobu tolerováni pouze jako potencionální partneři královny k oplodnění. Začátkem jara či léta nastoupí ke svatebnímu letu a oplodní královnu. Pokud se jim to podaří, téměř ihned umírají. Dělnice je tolerují ještě do konce léta, ale pak jsou bez milosti vyhoštěni.

A jak je to s královnou matkou? Jak jsem již zmínila, královna se vylíhne z larvy, která je krmena speciální mateří kašičkou od mladých včel. Oproti ostatním včelám žije tři až čtyři roky. Během svého života snese kolem dvou miliónů vajíček. Při slunovratu dokáže za jediný den naklást až dva tisíce vajíček. Během svého relativně dlouhého života tedy určitě nezahálí.
Kdo ale vládne celému tomu společenství? Včelí národ se jeví jako jedna bytost s kolektivním myšlením. Jak si vysvětlit komunikaci mezi včelami, kdy při návratu do úlu dokáže včela sdělit ostatním, pomocí tzv. včelího tanečku, vzdálenost a kvalitu zdroje potravy. Kdo zadá povel, když začne hrozit přemnožení včel v úlu? Včely pak sníží množství krmení pro královnu, nasadí jí dietu a královna po zhubnutí může opět létat. Následně opustí starý úl i s částí svých družek a letí si hledat nový domov. To je to známé rojení včel. Odtud také známe přísloví: „kouká jako když mu ulétly včely.“ Po vyrojení nastoupí na trůn nová královna, která uklidní zbytek rozrušeného včelstva a vše začne opět vzorně fungovat. Včelí svět je dokonalá spolupráce, kde každý jednotlivec plní své poslání. A tak ten koloběh včelího života plyne stále dokola. Zůstává ale ještě spousta nezodpovězených otázek.
Proč jsou vlastně včely pro lidstvo důležité? Jednoduše by bez nich nebyl život, na těchto malých tvorech spočívá existence lidstva. Včely opylují až 80 % rostlin, bez nich by rostliny vyhynuly a následně asi všechen další život na zemi. Neméně významná je i ochranná funkce včel pro rostliny. Při vnikání do rostliny vytřásá včela z květů i vajíčka škůdců. Omezuje tak výskyt škodlivých larev či housenek. Sbíráním mšicové medovice očišťuje listy a snižuje výskyt houbových chorob (čerň na ovoci). Proto si včely zasluhují naší větší pozornost, než se jim dosud zpravidla dostává.

Lidská populace využívá pro svou potřebu několik včelích produktů, ať je to včelí med, vosk, mateří kašička či propolis. Jsou využívány v potravinářství, farmacii, kosmetice a jiných odvětvích. Včelí med tvoří včely z nektaru nebo medovice, je základem potravy pro včely. Je pravda , že ho včely tvoří většinou více, než ho samy spotřebují. Mezi včelaři se říká, že ho určitou část rády lidem přenechají. Pokud se včelám nechá dostatek medových zásob pro jejich potřebu, tvrdí včelaři, že se včely při vytáčení medu na ně nezlobí. Neútočí na ně a chovají se klidně. Pro představu: dělnice, aby naplnila jednu sklenici medu musí vyletět 40 000 krát z úlu. Navštíví tak 1,5 miliónu květů.
Stále více je také využíván propolis (včelí tmel). Je to směs pryskyřice, balzámů, včelího vosku, éterických olejů a pylu. Jsou prokázány jeho blahodárné účinky na naše zdraví a má také výrazné antiseptické účinky. Mateří kašička je další zázrak pro lidské tělo. Jsou známy její léčivé účinky při bronchitidách, astmatu a arterioskleróze. Výrazně také zpomaluje proces stárnutí.

A co říci závěrem?
Připomenout si můžeme výrok Alberta Einsteina z roku 1921: „Pokud by na Zemi zmizely včely, zůstaly by lidem jen 4 roky života.“ Co k tomu dodat ? Snad jen, že ač se nám může zdát včela jen obyčejným hmyzem, existence lidstva je na ní závislá. Zasluhuje si proto naší větší pozornost, péči a úctu. Doufejme, že se nikdy géniova teorie nenaplní.
Projekt ochrany včely kraňské v rámci Národního programu zajišťuje a informace zájemcům poskytuje: Výzkumný ústav včelařský, s.r.o., Dol, pošta Libčice nad Vltavou 252 66.