Konopka obecná, její chov a křížení s kanáry

Konopka obecná (Carduelis cannabina) je z našich pěnkavovitých ptáků nejlepším zpěvákem, a proto byla dříve často chována v klecích. Jedná se celkem o nenápadného ptáka, ale sameček v jarních měsících dostává svatební šat v barvě karmínově červené čepičce a stejně karmínovou barvu má i na hrudi. Má tmavě hnědý hřbet, letky jsou černé s bílou podélnou skvrnou a spodek těla je šedohnědý. Kostřec je skvrnitě šedobílý a ocas černý s šedými okraji. Samička postrádá karmínově červenou barvu, proto je méně nápadná, i když ostatní zbarvení má podobné jako sameček. Samečka od samičky v zimních měsících poznáme dosti těžko. Karmínově červené zbarvení dostává až v jarních měsících. Je to vzácný úkaz u pěnkavovitých ptáků, kdy v jarních měsících dochází u samečků k tak výrazné změně zbarvení.

Zpěv samečka je nádherná směs kovově flétnových a cvrčivých zvuků. Na zpívajícího samečka někde na větvi je nádherný pohled, ale i poslech jeho písničky je krásný. Samečci se ve svém zpěvu neustále zdokonalují a milovník ptačího zpěvu rozezná, zda se jedná o mladého samečka nebo o staršího veterána, který má již vytříbenou zpěvní zásobu. Sameček konopky dovede napodobit i zpěv jiných ptáků a to zejména v zajetí.

Na svá hnízdiště přilétají konopky většinou v měsíci dubnu, ale někdy i dříve, to záleží na počasí. V současné době, přilétají do míst svého hnízdění i dříve. Hnízdo si konopka postaví dosti rychle a buduje ho pouze samička, ale sameček ji doprovází a obšťastňuje svým zpěvem.V této době je velmi ostražitý a nesnese v okolí žádného jiného samečka svého druhu. Vyskytne-li se v blízkosti takový sameček, dochází k potyčce. Hnízdo bývá umístěno různě. Může být těsně nad zemí a nebo i ve výšce několika metrů. Nejraději používá ke stavbě svého hnízda různé keře, ale hnízdo může být umístěno i na stromě. Dříve konopky různě hnízdily na hřbitovech v tújích, ale jejich počet v současné době klesá. Je to možná dáno tím, že hřbitovy v současné době osídlilo mnoho nepřátel konopek, jako zdivočelé kočky, veverky, různé sovy a podobně. Jinak je možno konstatovat, že konopka při volbě hnízdiště není nijak vybíravá. Dnes používá ke svému hnízdění předzahrádky rodinných domků, kde jsou vysazovány okrasné dřeviny.

Samička snáší čtyři až šest vajíček, ze kterých se vylíhnou mláďata za 13–14 dní a jsou jemně ochmýřená. Hnízdo opouštějí asi po 16 dnech a zbarvením se podobají samičce. Konopky hnízdí dvakrát do roka a druhé hnízdění probíhá v červnu až červenci. Svá mláďata krmí většinou hmyzem. Jinak se živí semeny pampelišky, jitrocele, bodláku, máku, konopí, lnu, řepky, čekanky, ohnice apod. Po vyhnízdění se konopky sdružují do hejn a navštěvují místa, kde se nacházejí semena různých plevelů.

Konopka je pták velice bystrý a snadno si zvykne na svého chovatele, zejména, když je odchována ve voliéře. V současné době, kdy je zapotřebí k jejímu chovu příslušné povolení, protože patří mezi chráněné druhy, chovatelů tohoto krásně zpívajícího ptáčka ubylo. Jelikož konopky jsou snášenliví a mírumilovní ptáci, lze je chovat ve voliéře s jinými pěnkavovitými ptáky. Nejvhodnějším prostředím je pro ně postavená venkovní voliéra osázená zelení, nejlépe tújemi. Někdy postačí i vhodně umístěné kanáří hnízdo chráněné větvičkou nějakého jehličnanu, nejlépe borovicí, která po zaschnutí neopadává. Je vhodné, aby voliéra byla částečně zastřešena, a to z jedné poloviny. Konopky krmíme semeny pro evropské ptactvo, která jsou k dostání v prodejnách s chovatelskými potřebami. Velmi dobře přijímají různá semena v mléčné zralosti. Krmíme zejména různými prosy a plevely. V době hnízdění nesmíme zapomínat na vaječnou směs a naklíčená semena. Ve voliéře musí mít k dispozici písek a sépii. Přijímají i ovoce, nejlépe jablka. Konopky se ve voliéře rády proletují, ale chodí i po zemi, kde sbírají různá naklíčená semena. Proto je nutné v nezastřešené části voliéry semena rozházet, aby naklíčila. Výborná k tomuto účelu je řepka, ale i semena různých plevelů. Pár konopek, který ve voliéře odchovává mláďata, nikdy neoddělujeme a necháváme je spolu i přezimovat. Není ani vhodné měnit prostředí voliéry. Mláďata po osamostatnění z voliéry oddělujeme a dáváme je do společné voliéry s mláďaty kanárů, kde společně přepeřují. Má to tu výhodu, že jsou na kanáry navyklé a jsou snáze přístupné ke společnému hnízdění a tedy i křížení.

Jelikož je konopka nejlepším zpěvákem z našich tvrdozobých ptáků, jsou i Kříženci konopka×Kanár i opačně velmi dobří zpěváci a mezi milovníky ptačího zpěvu jsou velmi oblíbení. Svým zbarvením většinou nevynikají, ale zpěvem ano. Pěkně vybarvené křížence lze získat křížením kanár×konopka, kdy ke křížení používáme samečky saténové, kteří produkují nejatraktivnější potomky. Samičky konopky jsou dobrými matkami a své potomky většinou samy odchovají a to nejlépe ve voliéře. Chceme-li křížence na zpěv a nezáleží nám na jejich vybarvení, použijeme ke křížení samičky kanárů dutopěvců. Zpěv těchto kříženců je méně hlučný a příjemnější na poslech. U těchto kříženců je velmi důležité mít dobrého předzpěváka. Kříženec po konopce je schopen napodobovat zpěv jiných ptáků. Staří chovatelé používali jako předzpěváky slavíky a černohlávky. Já osobně jsem měl křížence po konopce, který napodobil hlas skřivana polního. Bylo to v době, kdy jsme s přítelem Frainšicem chovali křížence u letiště v Brně Medlánkách a na letišti hnízdili skřivani polní. Bylo to v době, kdy ve voliérách nebyl žádný kanáří sameček, ale pouze samičky s evropskými ptáky.

Chceme-li odchovat křížence po konopce s kanárem, musíme samečkovi konopky věnovat patřičnou pozornost v přípravě na rozmnožování. Nejlépe je použít samečka konopky, který byl pod kanáří samičkou. Takový sameček je na kanáří samičku navyklý a přebírá i zvyky kanárů. Dáme-li samečkovi konopky samičku kanára ve stejné barvě jako byla samička, která ho odchovala, máme úspěch zajištěn. Jinak je nutné, aby sameček konopky se samičkou kanára společně přezimovali. Máme-li samečka konopky odchovaného pod kanáří samičkou, můžeme ho používat k páření stejně jako kanářího samečka a po nasazení samičky ho použít k páření na jinou kanáří samičku. Já osobně jsem tuto metodu v minulosti praktikoval, a to tak, že jsem odchoval kanáry a pak jsem samičky kanárů napářil evropskými ptáky. Bylo to v době, kdy jsem s odchovem kanárů začínal v měsíci lednu. Odchoval jsem dvě hnízda kanárů a třetí hnízdo kříženců. Třetí hnízdo vycházelo na měsíc květen, kdy samečci evropských ptáků byli již v toku.

Na odchov kříženců má velký vliv krmení samečka konopky. Je nutné, aby bral vaječnou míchanici, naklíčené zrní a vitamínové, případně minerální přípravky. Odchováváme-li křížence ve voliéře a jdeme tzv. s přírodou, většinou jde kanáří samička do toku dříve a první snůška bývá neoplodněná. S přítelem Frainšicem to praktikujeme tak, že kanáří samičku napáříme kanářím samečkem. Samičku odchytneme, dáme ke kanářímu samečkovi a po odpáření vrátíme zpět do voliéry k samečkovi konopky. Toto provádíme až do snesení čtvrtého vajíčka, kdy samičku nasadíme. Druhé hnízdo už je většinou oplodněno samečkem konopky, který se dostal do toku. Někdy se stane, že samice kanára pomáhá s krmením mladých kanárů a bere je jako svoje vlastní mláďata. Nikdy se nestalo, že by kanáří samička samečka konopky odmítla po předchozím páření samečkem kanára. Většinou je nutné, aby sameček konopky využil svolnosti kanáří samičky k páření a k tomu musí být chovatelem připraven. Odchováváme-li křížence ve voliéře, je možné dát k samečkovi konopky více kanářích samiček, to záleží na velikosti voliéry. Je-li voliéra větších rozměrů, je možno dát ke kanářím samičkám více samečků evropských ptáků, ale nikdy nedáváme více, jak jednoho samečka stejného druhu, protože by docházelo k šarvátkám mezi nimi a někdy až k zabití.

Konopka se většinou kříží s kanářicí červené barvy a to jak v lipochromu, tak i v melaninu. Docílíme křížence, kteří jsou podobně vybarveni jako samečci konopky v přírodě, ale musíme podávat barvivo. Podotýkám, že takto budou vybarveni pouze samečci těchto kříženců. Samičky zůstanou nevýrazné barvy. Nám se osvědčilo používat lipochromové samičky intenzivní červené barvy a červenočerné intenzivní v melaninu. Chceme-li samečky kříženců po konopce v barvě žluté, používáme kanáří samičku žlutohnědou. Samečci těchto kříženců mají hruď do žluté barvy. Jsou-li samečci kříženců po konopce chováni v prostorné venkovní voliéře, je u nich na jaře možno pozorovat intenzivnější vybarvení hrudi buď do červena nebo do žluta. Je to podobné jako u samečka konopky na jaře v přírodě. Je to dáno tím, že v jarních měsících ve voliéře mají dostatek naklíčených různých semen a to i plevelů. Při podávání různých semen plevelů vždy nějaké zapadne na dno voliéry a na jaře vyklíčí.

Co se týče plodnosti těchto kříženců, jsou samičky vždy neplodné. Na rozdíl od samiček kříženců po stehlíkovi, jsou tyto samičky i špatné chůvy. Většinou o hnízdění nejeví vůbec zájem, nestaví hnízdo a nesnáší vajíčka. Samečky jsme zkoušeli několikrát pářit zpět na kanáří samičku, ale vajíčka byla vždy neoplozena, i když páření bylo pozorováno. Pářili jsme křížence ve věku 2 a 3 let. Zkoušeli jsme pářit tyto křížence i mezi sebou, ale rovněž bez úspěchu. Samičky o hnízdění nejevily zájem. Páříme-li křížence mezi sebou, dostaneme další generaci kříženců označovanou jako F2. Při zpětném křížení páříme křížence se svým rodičem a pak používáme označení B1. Jeden z rodičů se používá k dalšímu páření proto, že většina samiček kříženců F1 generace je neplodných. To se většinou opakuje i v další generaci. Jde o liniový chov, při kterém se mladí kříženci opět geneticky i exteriérově přibližují k původnímu druhu. Při třetím takovém páření se již ale nejedná o křížence. Místo F2 nebo F3 se také používá označení míšenec.

Chovem kříženců se v současné době zabývá jen málo chovatelů a je to dáno tím, že držení evropského pěnkavovitého ptáka je trestné. Ke křížení je nutné získat jedince odchovaného v zajetí, který má potřebné osvědčení a tím i povolení k chovu v zajetí. Musí být okroužkován nesnímatelným kroužkem. V naší základní ČSCH K1 Brno jsou organizováni chovatelé, kteří příslušná povolení k chovu evropského ptactva mají. Pak není problém takového evropského ptáka legálně získat, protože je každoročně odchovávají.

Na světových výstavách jsou kříženci ozdobou a docilují uznání chovatelské dovednosti. Chovatelé v zahraničí berou povolení chovu evropského ptactva jako samozřejmost, tak jako chovatelé papoušků, kteří jsou uvedení na CITES. Již mnoho chovatelů na ilegální chov evropského ptactva doplatilo trestním postihem a nepříjemnou domovní prohlídkou. Této nepříjemnosti by se měl každý chovatel evropského ptactva vyhnout a svůj chov zlegalizovat.