Neposlušné štěně

Koupili jsme si štěně pudla – pejska a máme problémy s jeho dominancí. Dělá-li náš pes něco co nemá a je napomenut důrazně hlasem, přestane dělat tuto nekalou činnost jen na chvilku a znovu se do toho pustí (okusování bot, kousání do nohou, rukou a podobně). Napomenutí párkrát opakujeme a pak přijde potřepání za kožich (za krkem). Bohužel plácnutí nebo potřepání bere jako pobídnutí ke hře a svůj útok stupňuje. Nechceme vychovat tyrana a zároveň nechceme být tyrany. Naše nové štěně je zcela nebojácné. Má dva měsíce. Snažíme se ho chválit, kdykoliv udělá něco dobře. Nicméně jeho nálety, většinou těsně před tím než usne, na naše nohy a ruce jsou náročné. Snažíme se ho zaměstnat hračkami. Takže jeden náš problém je, že je před usnutím nezvladatelný. Druhý problém nastává při odchodu do práce, kdy má zůstat sám. Pláče a zuřivě škrábe na dveře. Jak mu máme vysvětlit, že se vrátíme? Máme stát za dveřmi a čekat až přestane brečet? Náš předešlý pes tak nevyváděl, trochu si pobrečel, ale pak v klidu usnul. Chápu, že dvouměsíční štěně je malé psí miminko, ale jak dlouho může trvat než se vše naučí? Bydlíme v bytě v panelovém domě.
H. B.

Ano, souhlasím, že dvouměsíční štěně je ještě „mimino“, ale samozřejmě, už i toto „mimino“ je zapotřebí vychovávat a vést ke vhodnému chování. Chňapání je v tomto věku u temperamentních jedinců poměrně běžné a opravdu by nemělo přerůst ve zlozvyk nebo v to, že pes nabude přesvědčení, že vrčením a výpady se stane vůdcem smečky (rodiny). Je zapotřebí toto utnout hned v počátcích. Nebuďte samozřejmě tyrany, jak píšete, ale buďte důslední a vaše počínání musí být vždy stejné, tedy psovi jasné.
Konkrétně: nenapomínejte několikrát. Napomeňte ho povelem „fuj“ jen jednou. Jestliže nepřestane nebo v zápětí začne znova, rázným krokem se k němu rozejděte, přimáčkněte jeho tělíčko k zemi (jedna ruka na krku, druhá na zádi) a zase zopakujte povel „fuj“. Jakmile se uklidní (musí se přestat pod rukama zmítat a kňučet či vrčet – musí se zcela uvolnit), pak sevření povolte a dělejte jakoby nic. Pár kroků odejděte. Tento postup je nutné opakovat vždy a v každé situaci, která se vám nelíbí (ať už je to chňapání nebo ničení bot). Tedy netřepat za kůži. I když to člověku přijde srozumitelnější či jaksi lehčí, pro psa třepání za kůži má jiný význam. Přeloží si to jako: predátor třepe s kořistí a asi mě zabije a sní. Kdežto striktní přimáčknutí „s vrčením“ pro něho znamená výchovný pohlavek od maminy, která mě vychovává a říká, že toto dělat nesmím.
Co se týče toho, že nechce být sám a dělá u toho strašné scény – musíte pejska co nejčastěji a zpočátku na krátký čas nechávat o samotě. Třeba ho i na pár minut zavírejte v jiných místnostech nebo ještě lépe – vy se zavírejte před ním (ať to nebere jako trest). Často odcházejte ven vchodovými dveřmi a zase přicházejte, jako by se nic nedělo. Nelučte se a nevítejte. To můžete až tehdy, až pejsek se s vaším odchodem smíří a bude relativně v pohodě. Snažte se vracet v momentě, kdy nekňučí a neškrábe na dveře. Nemá cenu se vrátit a vynadat mu, když hodně vyvádí, protože si může snadno spojit: když budu vyvádět, přivolám páníčky. Psovi je v ten moment jedno, jestli dostane vynadáno nebo ne. Hlavně, že nebude už sám. Také ho můžete často na krátkou chvilku někde uvazovat (u obchodu apod.) a celkově vyhledávat situace, kde bude ponechán na chvíli o samotě nebo s cizími lidmi.
A jak dlouho mu vše bude trvat? To vám při nejlepší vůli nejsem schopna říct. Je to strašně individuální, s ohledem na povahu psa a na přístup, jaký zvolíte. Hlavně nic nevzdávejte a snažte se z pejska vychovat příjemného společníka. Jak jej povedete přibližně do roka života, takového pejska budete mít. A protože se pudlíci dožívají vysokého věku, myslím, že ten rok dřiny za ty dlouhé roky následující harmonie opravdu stojí.
Snad jsem na nic nezapomněla … Hlavně nezapomínejte na hraní a dostatek pohybu, aby alespoň částečně vybil svůj temperament a nevybíjel si ho na nevhodných předmětech a při nevhodných hrách. Přeji hodně radosti s vaším pejskem.