Sdílet:
Jak funguje kůň - část 1.
Kůň a vše, co k němu patří Dnešním dílem bych ráda zahájila nový seriál, který se bude věnovat základům koňské anatomie a fyziologie. Pokusím se v...
Kůň a vše, co k němu patří
Dnešním dílem bych ráda zahájila nový seriál, který se bude věnovat základům koňské anatomie a fyziologie. Pokusím se v něm vysvětlit, jak vlastně fungují jednotlivé části koně i jak je zařízeno, že toto zvíře dokáže přežít a sloužit člověku. Nemám v úmyslu se zabývat akademickými detaily, spíš se pokusím vysvětlit jezdcům, majitelům koní či „jen“ nadšencům, co je vlastně kůň zač a jak se stavba a činnost jeho těla promítá do každodenní praxe. Doufám, že tento seriál přispěje nejen k rozšíření obzorů všech milovníků koní, ale především ke šťastnějšímu životu těchto čtyřnožců v odpovídajících životních podmínkách. Živý organismus je nesmírně složitý systém různých funkčně i strukturálně propojených orgánů, tkání a buněk. Dokáže to, co zatím nezvládá žádný stroj: vzniknout (obvykle) ze dvou buněk, růst a vyvíjet se, postarat se sám o sebe, přizpůsobovat se a existovat v měnících se podmínkách, množit se. Některé organismy jsou jednodušší, jiné složitější, výše uvedené vlastnosti jsou však společné všem. Jak je to vůbec možné? Co všechno musí být ukryto v živém těle, aby bylo živé? Přestože základní podstatu života ještě nikdo neobjevil ani nevysvětlil, víme dnes už mnoho o tom, jaké principy, mechanismy a struktury tento život udržují. A pochopit fungování živého těla, to nemyslím, že by bylo nějak složité. Možná si ještě vzpomínáte na hodiny biologie, kde jste se učili o základních principech „fungování“ lidského těla. Kůň na tom nebude příliš jinak, přesto tu jsou rozdíly, které je třeba znát a mít na paměti, protože jejich přehlédnutí či ignorování (čili polidšťování koně) může být pro vašeho čtyřnohého přítele zdrojem strastí, nepohodlí, nemocí až utrpení. Nejdříve bych vás ráda seznámila s koněm jako celkem. Možná to pro většinu z vás nebude žádná novinka, přesto si myslím, že je vhodné zopakovat základní části koňského těla a jejich obecné úkoly i vzájemné „sestavení“, než se budeme zabývat jednotlivými detaily. Tělo koně můžeme rozdělit na jednotlivé části buď podle topografie, čili podle toho, kde se nachází, nebo podle funkce, čili jaký úkol plní. Jednotlivé orgány, z nichž každý má svoji specifickou a víceméně nenahraditelnou funkci, se sdružují do orgánových systémů. Podívejme se, k čemu vlastně slouží:
| Orgánový systém | Základní funkce |
| kožní | Je to kůže, která má za úkol obalovat celé tělo a chránit všechny vnitřní orgány před vlivy vnějšího prostředí. Kromě toho v sobě obsahuje celou řadu receptorů, které „snímají“ informace z prostředí a předávají je k vyhodnocení a dalšímu zpracování řídícím soustavám (nervová, hormonální). Kůže je výborně prokrvená a spolu s potními žlázami a chlupy (kožní deriváty) se podílí na termoregulaci a hospodaření s vodou a elektrolyty. Důležitým kožním derivátem, čili pozměněnou kůží, je kromě toho i kopyto, které slouží k ochraně dolní části končetin a umožňuje rychlý pohyb koně. Dalším kožním derivátem je mléčná žláza klisen, produkující mléko, první výživu narozených hříbat. |
| pohybový | Kosti, chrupavky, vazy, šlachy - to je lešení, které drží tělo v určitém tvaru v gravitačním poli Země. Pokud k tomu přidáme klouby a svaly, umožní pohybová soustava pohyb celého těla z bodu A do bodu B a zároveň pohyb jednotlivých částí těla vůči sobě. |
| trávicí | Jeho úkolem je zajistit příjem „paliva“ a stavebních látek čili potravy, jeho zpracování, rozložení a vstřebání do krve. Ono „palivo“ je zdrojem životní energie každičké buňky v těle. Dále se podílí na vylučování látek z těla, které už nejsou potřebné nebo jsou dokonce škodlivé. Patří sem i játra, která jsou obrovskou továrnou na výrobu mnoha životně důležitých látek (vitamíny, srážecí faktory, enzymy apod.) ale i detoxikačním centrem v těle čistícím krev a ukládajícím zplodiny, které nelze z těla vyloučit (např. těžké kovy). |
| dýchací | Dodává kyslík, bez něhož by tělo nemohlo spalovat živiny z potravy a vyrábět z nich životadárnou energii. Vylučuje oxid uhličitý a tím se podílí na regulaci pH v těle. Vylučováním vodních par se v menší míře podílí také na hospodaření s tekutinami a termoregulaci. Druhotnou funkcí je hlas. |
| oběhový | Krev proudí v cévách a do pohybu ji uvádí srdce. Roznáší po těle živiny, kyslík, hormony a jiné důležité látky, podílí se na hospodaření s tekutinami a elektrolyty, termoregulaci, udržování pH, imunitě. Odvádí zplodiny a odpadní látky na místa jejich zpracování či vyloučení. |
| vylučovací | Ledviny filtrují a čistí krev a ve formě moči zbavují tělo nepotřebných až nebezpečných látek. Podílí se na hospodaření s tekutinami a elektrolyty. |
| pohlavní | Zajišťuje rozmnožování. |
| nervový | Je to jeden z řídících systémů organismu. Receptory (kam patří i smysly) vnímají podněty z vnějšího a vnitřního prostředí, tuto informaci pouští po nervových vláknech do center, mozku či míchy, která ji vyhodnotí a nařídí reakci. Tento pokyn putuje opět po nervových vláknech k výkonnému orgánu (obvykle svalu). |
| endokrinní | Jedná se o několik tzv. žláz s vnitřní sekrecí, což jsou tkáně rozmístěné po celém těle, které tvoří chemické látky (hormony), podílející se na řízení všech ostatních orgánů. |
| imunitní | Opět jsou to jednotlivé tkáně a buňky, které se starají o rozpoznávání cizích a vlastních buněk, o boj proti škodlivým látkám či organismům, o odstraňování odumřelých buněk a cizích částeček. Podílejí se na takzvané obranyschopnosti organismu. |
Topografické rozdělení těla koně:
| Část těla | Obecná funkce | |
| 1 | hlava | Část těla, která dobře ční do prostoru, proto je ideálním místem pro uložení smyslů: zraku, sluchu, čichu, chuti a částečně hmatu. Dále je to právě čnící a všude se cpoucí hlava, kde začíná dýchací a trávicí soustava, dobře do sebe nasaje vzduch a „vyšťourá“ potravu. Zároveň je zde v kostěné schránce - lebce - uložený důležitý orgán podílející se na řízení všech životních funkcí: mozek. |
| 2 | krk | Podkladem krku je velmi pohyblivá krční páteř, která je „obalená“ spoustou větších a menších svalů. Díky tomu je nejpohyblivější částí těla koně a může do všech stran „vystrčit“ hlavu jako periskop. Svým způsobem v krku není nic moc navíc - kromě několika „hadiček“ vedoucích z hlavy do trupu vzduch (průdušnice), potravu (jícen), krev (tepny krkavice a jugulární žíly) aj. |
| 3 | trup | Celý trup je nahoře vyztužený poměrně rigidní páteří, jinak je dutý a jsou v něm uložené všechny důležité a méně důležité orgány. U savců se dělí na tři části: |
| 3a | hrudník (hrudní dutina) |
Je to pevná schránka pro křehké plíce a srdce, tvořená hrudní páteří, žebry a hrudní kostí, díky svalům se může s nádechem a výdechem roztahovat a stahovat. Ve své zadní části je uzavřen největším dýchacím svalem: plochou bránicí. |
| 3b | břicho (dutina břišní) |
Za bránicí už se nachází dutina břišní, jejíž stěny jsou měkké, tvořené pouze břišními svaly. Vyplňují ji orgány trávicí soustavy, čili žaludek a střeva, dále játra, slezina a ledviny. U březích klisen se zde v děloze vyvíjí hříbě. |
| 3c | pánev (pánevní dutina) |
Tato dutina je bezpečně chráněná kostmi pánevními a shora křížovou a nacházejí se v ní pohlavní orgány, kromě ledvin i orgány vylučovací a konec trávicí soustavy. |
| 4 | hrudní končetiny | Tyto čtyři kostěné sloupy s klouby, obalené svaly či šlachami, jsou pohyblivě spojené s trupem a slouží k udržení těla v gravitačním poli Země i k jeho lokomoci (pohybu). |
| 5 | pánevní končetiny |
Pro lepší přehled a orientaci uvádím obrázek, kde jsou popsány hlavní viditelné útvary na těle koně. 1 – Okraj nozdry,
2 – dolní okraj tvrdého kostěného podkladu nosní dutiny,
3 – nosní kost,
4 – lícní hřeben,
5 – jařmový oblouk,
6 – čelistní kloub,
7 – příušní slinná žláza,
8 – okraj křídla nosiče,
9 – příčný výběžek 3. krčního obratle,
10 – šíjový vaz,
11 – přední okraj lopatky,
12 – hrbol hřebene lopatky,
13 – horní chrupavčitý okraj lopatky,
14 – zadní okraj lopatky,
15 – poslední (18.) žebro,
16 – levá ledvina (nehmatná),
17 – kyčelní hrbol,
18 – trnový výběžek posledního (6.) bederního obratle,
19 – lumbosakrální kloub (mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí),
20 – křížový hrbol,
21 – 1. ocasní obratel,
22 – velký chocholík stehenní kosti (kousek od kyčelního kloubu),
23 – sedací hrbol,
24 – čéškové vazy,
25 – patní hrbol,
26 – vnější a vnitřní kotník,
27 – šlachy ohýbačů prstu,
28 – kopytní chrupavka,
29 – hrbol korunkového kloubu,
30 – čéška,
31 – pánevní ohbí velkého kolonu (nehmatné),
32 – dolní a horní levá sloha velkého kolonu (nehmatné),
33 – žeberní oblouk,
34 – chrupavčitý konec hrudní kosti,
35 – loketní hrbol,
36 – základna vnitřní bodcové kosti,
37 – mezikostní sval,
38 – vychlípení pouzdra spěnkového kloubu,
39 – knoflíkovité rozšíření konce bodcové kosti,
40 – žlábek s jugulární žílou,
41 – žlábek na dolní čelisti, kde lze hmatat lícní tepnu.
Autor textu: MVDr. Dominika Švehlová
Autor fotografií zdroj: MVDr. Dominika Švehlová
