Papoušek hnědý - Poicephalus rueppellii

Rod Poicephalus zahrnuje devět druhů papoušků menší a střední velikosti (viz monografie M. Vašíčka) pocházejících z Afriky. Papoušek hnědý je méně chovaným druhem.

Popis: samec je hnědý, příuší má stříbřitě šedé, kostřec a spodní krovky ocasní s modrým nádechem. Spodní krovky křídelní a okraje křídel žluté, holenní peří žluté s oranžovým nádechem (proměnlivé). Zobák šedavě černý, duhovka červená, běhák hnědavě šedý. Délka je asi 22 cm.

Několik informací jsem získal ze švýcarského časopisu G. Freund. Chovatel si nejdříve sehnal samce a o rok později dvě samice. Všechny tři ptáky umístil do zahradní voliéry (výlet 2,4×1,7×2,0 m, vnitřní voliéra 2×1×1 m dך×v). V zimním období byl vnitřní prostor trvale vytápěn na šest stupňů Celsia. Ve vnitřní voliéře byla menší hnízdní budka a ve výletu další dvě různě velké. Ptáci se snášeli dobře, ale v únoru se situace změnila. Z voliéry se ozýval silný křik a jeden ze samečků byl nalezen těžce poraněný na zemi. Chovatel ho neprodleně z voliéry odchytil a okamžitě byl klid. Začátkem dubna bylo na zemi objeveno jedno vajíčko, druhé snesla samička do budky 50×50×80 cm, ale nezasedla. Vejce byla vložena do umělé líhně, a jak se ukázalo, byla oplozená. Mláďata se nevylíhla, zárodky asi ve stáří 10 dnů uhynuly. Od začátku května se samice zdržovala trvale v budce a začátkem června se odtud ozýval hlas mladých. Jelikož byl pár velice neklidný a po prováděné kontrole trvalo velmi dlouho, než se opět vrátil do budky, bylo od dalších kontrol upuštěno. Mláďata, která opustila budku létala tak divoce, že si jedno z nich poranilo zobák i čelo.

Krmení: směs semen pro papoušky v suchém i naklíčeném stavu, hodně různého ovoce, mrkve, kukuřice, šípků, senegalského prosa v klasech, burských oříšků aj. Při odchovu mladých dostávali papoušci míchanici z tvarohu a sýra, s přídavkem aminokyselin, vitamínů, minerálií, práškových kvasnic a gritu. Tato míchanice byla obohacována suchým vaječným krmivem z obchodu. Spotřeba nebyla příliš vysoká, proto po odchovu mladých byla míchanice podávána nepravidelně.

Pro úspěch v chovu nebývá rozhodující ani tak krmení, jako chování chovného páru. Pár má být klidný a především harmonující.