Canisterapie ve Fakultní nemocnici v Motole

Canisterapie, neboli působení psa k zlepšení kvality života, je novou, ale poměrně atraktivní terapií, která se v Čechách rozvíjí již od roku 1999. Ve FN v Motole jsme začali s pejsky docházet za pacienty v roce 2003. První dva dobrovolníci navštěvovali onkologicky nemocné děti a pomocí svých pejsků se jim snažili zvednout náladu a ulehčit jim tak jejich trápení. Tento první pokus měl velký úspěch. Děti se na přítomnost pejsků těšili a od rodičů jsme často slýchali, že se po dlouhé době děti chovají „jako zdravé“. Děti totiž při hraní s pejsky nemyslí na svou bolest a trápení, přítomnost psů je naprosto odreaguje.

Od počátečních návštěv dětské onkologie uplynula spousta času a mnohé se v docházení dobrovolníků se psy změnilo. O pravidelné návštěvy pejsků projevila zájem léčebna dlouhodobě nemocných a dětská psychiatrická klinika. Při nárazových akcích, které se konají každých šest až osm týdnů, za námi může přijít jakýkoliv pacient z celé nemocnice a zkrátit si tak dlouhou chvíli v přítomnosti pejsků.

Pejsek, který se svým „páníčkem“ dochází, musí mít splněné canisterapeutické zkoušky, které pořádá řada organizací. Při těchto zkouškách se ověřují povahové vlastnosti psa, zvláště pak jestli není agresivní a nebo přehnaně bojácný. Hodnotí se však nejen chování psa, ale hlavně celého týmu – páníčka a psa. Sleduje se, jak se vyrovnají s neobvyklými situacemi, které mohou při výkonu canisterapie nastat. Po úspěšném absolvování získává tým certifikát.

Nedá se říci, že by na canisterapii bylo nějaké plemeno ideální. Spíše se u každého plemene dají najít vhodní jedinci. Pejsek musí v první řadě milovat kontakt s lidmi, ale také musí být ovladatelný. Do FN v Motole dochází pejsci plemen Border kolie, Zlatý retrívr, ale také bostonští teriéři, americký kokršpaněl, stafordšírský bulteriér, Francouzský buldoček, labrador, chodský pes, špringl španěl a bulteriér. Každý pes má svojí osobnost a je na jeho majiteli, jak s ní při docházení za pacienty naloží. Výborně využívat se dají i extrémně živí, hraví jedinci, kteří rozveselí snad každého.

Když přijde do Dobrovolnického centra ve FN v Motole nový zájemce s pejskem, který již má složené canisterapeutické zkoušky, není „hozený“ přímo před pacienty. Psovod nejprve absolvuje jednodenní školení dobrovolníků. Na školení se probírají podstatné věci týkající se dobrovolnictví v nemocnici a zvláště pak jak se správně chovat ve FN v Motole. Důležité je vědět, jací pacienti jsou na kterém oddělení, aby si dobrovolník mohl vybrat pro sebe a svého psa nejvhodnější oblast působení. Po školení jde dobrovolník se psem za pacienty v doprovodu zkušenějšího dobrovolníka, který mu prvotní kontakt velmi usnadní.

Osvědčilo se nám, aby na skupinové návštěvy docházeli minimálně dva dobrovolníci se dvěma psy. Více jak tři pacienty je velmi těžko zvládnutelné zabavit s jedním pejskem. Na individuální terapii je pak samozřejmostí jeden dobrovolník s jedním či dvěma psy. Protože pravidelné návštěvy jsou pro dobrovolníka i psa psychicky náročné, dbáme na to, aby dobrovolník dopřál svému psu po návštěvě pacientů procházku či chvilku hraní. Následný odpočinek by měl být samozřejmostí. Pro dobrovolníky jsou pak důležitá supervizní setkávání (1× za dva měsíce), ve kterých se ve skupinách dobrovolníků probírají zkušenosti, úspěchy a problémy. Nový dobrovolníci tam mohou získat podstatné informace od zkušenějších dobrovolníků a všem je nápomocen zkušený supervizor. Dobrovolníci – psovodi – jsou označeni pro lepší orientaci pacientů i personálu veselými žlutými tričky s obrázkem psa a pejsci samotní mají na krku barevný šátek.

Nemocnice je místem, kde se v první řadě všichni snaží o uzdravení pacienta. V dnešní době by se však nemělo zapomínat i na psychický komfort. Pro dlouhodobě hospitalizované pacienty jsou psi velkou vzpruhou a třeba i motivací k uzdravení a pokračování v často komplikované léčbě. Canisterapie v nemocnici však musí mít přesně daná pravidla. Výsledný úsměv na tváři pacienta je nakonec pro všechny tou největší odměnou.