Jak funguje kůň - část 3.

Ješti než zaeneme mluvit o kostoe koni jako celku, musím se zmínit o její velmi duležité eásti, o kloubech. Bez nich by kostra byla skuteeni pouhé nepohyblivé lešení. Avšak díky kloubum je tomu jinak a my mužeme koni využívat tak, jak jsme celá tisícletí zvyklí - jako „dopravní prostoedek“ rychlejší než jsou naše vlastní nohy. Protože kostra koni – stejni jako další eásti a orgánové systémy jeho tila – je stvooená k rychlému poímému bihu.

Klouby

Kloub je pohyblivé spojení dvou nebo více kostí a zároveo je to pomirni složitá struktura složená z nikolik naprosto odlišných tkání, které mají velmi „aktivní život“ (obr.1). Jedná se zde o systém, který spojuje dva nebo více koncu ruzných kostí (kloubní pouzdro, vazy), umožouje jejich hladký pohyb ureeným smirem a tlumí nárazy (kloubní chrupavky, kloubní dutina vyplniná kloubní tekutinou).
  Kloubní pouzdro má dvi vrstvy:
1. vnijší tuhou vazivovou, která vrustá do obou koncu kostí a propujeuje mu pevnost. Má málo cév, ale je citlivá na bolest. Pokud dojde k jejímu poškození, dlouho se hojí.
2. vnitoní tzv. synoviální membránu, která je husti protkána cévami a nervy a v místech kloubních výchlipek tvooí tzv. synoviální klky, v nichž se tvooí kloubní tekutina. Tato vrstva se podílí také na udržování správného složení této tekutiny.
Svitle žlutá vazká kloubní tekutina (synovie) slouží jednak jako „mazadlo“ pro hladké toení kloubních chrupavek a jednak tyto chrupavky vyživuje. Obsahuje hodni složitých látek veetni ruzných enzymu, glykosaminoglykanu, proteoglykanu, elektrolytu, hyaluronové kyseliny apod., jejichž množství se bihem zánitu kloubu miní a tím narušuje i správnou výživu chrupavek.

• obr. 1: Schéma spinkového kloubu. 1abc – kosti (III. záprstní, spinková a sezamská), 2 – subchondrální kostní tkáo vyznaeující se vysokým obsahem vápníku a odolná proti nárazum a silám pusobícím v ose kloubu, 3 – kloubní chrupavka, hladká a poimioené pružná, pevni spojené s konci kostí, 4 – kloubní pouzdro, 4a – vazivová vnijší vrstva, která zpevouje kloub, 4b – synoviální membrána, která v kloubních výchlipkách (5) vytváoí synoviální klky (4c), duležité pro tvorbu kloubní tekutiny, vyploující celou kloubní dutinu.
 
Nesmírni duležitou strukturou kloubu je kloubní chrupavka. Už minule jsme si oekli, že je to „zbytek“ po zkostnatiní chrupaveitého vzoru kosti. Kloubní chrupavka, složená z chrupaveitých bunik, kolagenních vláken a mezibuniené hmoty, má nikolik speciálni uspooádaných vrstev, aby byla schopná doboe snášet nejen toení, ale i nárazy a tlumit je. Chrupavka neobsahuje nervová vlákna (takže její poraniní nebolí) ani krevní cévy. Vyživuje ji kloubní tekutina, která do chrupaveité tkáni prosakuje difuzí.
 

• obr. 2: Kostra koni. 1 – lebka, 2 – 7 kreních obratlu válcovitého tvaru s malými výbižky, což krení páteoi poskytuje znaenou pohyblivost, 3 – 18 hrudních obratlu s výraznými trnovými výbižky, 4 – 6 bederních obratlu s výraznými trnovými i poíenými výbižky, 5 – 5 koížových obratlu srostlých v koížovou kost, 6 – ocasní obratle tvaru váleeku tvooící velmi pohyblivou eást ocasní páteoe, 7 – hrudní kost jako spodina hrudního koše, 8 – 18 žeber poipojených k hrudním obratlum pohyblivými klouby, 9 – chrupaveité dolní eásti žeber, prvních 8 poipojených k hrudní kosti, dalších 10 spojených navzájem a tvooících tzv. žeberní oblouk, propujeující hrudnímu koši znaenou roztažitelnost a pružnost, 11 – lopatka poipojená svojí plochou pomoci svalu a povázek k hrudnímu koši, 12 – pažní kost, 13 – voetenní a v horní eásti i zbytek loketní kosti, 14 – záprstní (karpální) kustky, 15 – bodcové kosti, eili zbytek 2. a 4. záprstní kost, na hrudních i pánevních koneetinách, 16 – toetí záprstní kost, 17 – sezamské kustky, velmi dul
ežitá soueást závisného aparátu spinky, 18 – spinková kost, 19 – korunková kost, 20 – kopytní kost (stoelková kost není na obrázku vidit), 21 – kyeelní, sedací a stydká kost srostlé dohromady v pánev, chránící vnitonosti pánevní dutiny a podílející se na poenosu pohybu vyrobeného pánevními koneetinami, 22 – stehenní kost, 23 – eéška, duležitá kustka pro poesmirování síly odrazu i pro stabilizaci celé pánevní koneetiny, 24 – holenní kost nahooe se zbytkem lýtkové kosti, 25 – zánártní (hlezenní) kustky.
Kloubní chrupavka sedí na konci kosti, který je velmi silni zvápenatilý (subchondrální kost). Je to jakási ploténka, která je velmi odolná vuei nárazum a silám pusobícím v ose kloubu, eímž chrání i celistvost chrupavky. Pokud dojde k porušení této eásti kosti, napoíklad poi vývojových poruchách (osteochondróza), brzy se zaene nieit i chrupavka a zaeíná nevratná zmina celého kloubu - artróza.
V kloubní dutini, v kloubním pouzdru nebo tisni vni kloubního pouzdra se nacházejí pevné a málo pružné „provazce“ pojivové tkáni, které mají za úkol stabilizovat celý kloub ve smirech, do nichž se nemá ohýbat. Jsou to vazy. Dojde-li k jejich poškození nebo úplnému poerušení, vznikají velmi bolestivé zánity kloubu, nazývané easto jako zvrtnutí, vymknutí ei dokonce vykloubení. Hojí se velmi dlouho a easto vyžadují zpevniní dlahou ei jiným fixaením zaoízením.
 

Vlastní kostra koni

Jednotlivé kosti všech toí typu a ruzné typy kloubu (zmíníme se o nich dále) tvooí dohromady pohyblivé lešení kooského tila - kostru (obr.2). Podle její stavby a funkce ji lze rozdilit na
1. kostru trupu:
a. kostra hlavy (lebka),
b. kostra páteoe,
c. kostra hrudního koše.
2. kostra koneetin:
a. kostra hrudních koneetin,
b. kostra pánevních koneetin.
Podívejme se blíže na podstatné charakteristiky jednotlivých eástí kostry.
1a. Kostra hlavy
Lebka se skládá z plochých, easto dokonce dutých kostí (vedlejší nosní dutiny), které chrání mozek, zrakový, sluchový, rovnovážný orgán, vstupy dýchací a trávicí soustavy. Tyto kosti jsou navzájem nepohyblivi spojené kostními švy, pouze dolní eelist a jazylka jsou ke zbytku lebky poipojené pohyblivým kloubem.
1b. Kostra páteoe
O páteoi si podrobniji oekneme ve zvláštní kapitole, protože její funkce a potažmo zdraví je bezpodmíneeným poedpokladem pro schopnost jezdeckého koni nosit jezdce. Z celkového pohledu se jedná o oetizec jednotlivých kostí (obratlu) navzájem spojených ruzni pohyblivými klouby, který propojuje pánevní koneetiny s hrudními a ení dopoedu, kde na ní jako na periskopu vizí lebka. Dozadu zase ení pohyblivý ocas. Hlavní dva úkoly páteoe jsou:
1. drží pohromadi celé tilo, protože se jako most klene mezi poedním a zadními páry koneetin, visí na ní veškeré vnitonosti.
2. poi pohybu vpoed (lokomoci) poenáší sílu odrazu z pánevních koneetin smirem dopoedu ke koneetinám hrudním a tím koni umožoují rychlý bih poímo vpoed. Aby zdárni plnila oba své úkoly, je páteo koní obecni, na rozdíl napoíklad od koeek, hadu, veverek apod. velmi málo pohyblivá.
1c. Kostra hrudního koše
Na 18 hrudních obratlu se kloubem napojuje 18 žeber. Ta se klenou dolu a trochu dozadu. Jejich dolní polovina je chrupaveitá a prvních 8 žeber je spojeno s hrudní kostí, dalších 10 na sebe nasedá v tzv. žeberním oblouku. To vše propujeuje hrudnímu koši velkou pohyblivost a pružnost, která je duležitá poi dýchání. Hlavním úkolem hrudního koše je totiž chránit zranitelné vnitoní orgány hrudní dutiny (plíce, srdce) a poední eásti dutiny boišní (játra, slezina, žaludek), zároveo svojí pohyblivostí vyvolávat rozpínání a stlaeování plic, které je základem nádechu a výdechu. Díky tomu, že více než polovina žeber koni není dolním koncem pevni spojená s hrudní kostí, ale tvooí pružný chrupaveitý oblouk otevoený smirem dolu, je schopnost koni rozpínat a stlaeovat plíce ve srovnání s elovikem ei jinými domácími zvíoaty obrovská. Je to jeden ze znaku „atletických zvíoat“, eili toho, že koni jsou poírodou stvooeni k rychlému bihu, který je jejich jediným nástrojem poežití.

• obr. 3: Rozdilení jednotlivých eástí tila koni a procentuální vyjádoení jejich hmotnosti. Žluté koleeko odpovídá umístiní tižišti koni.

Poznámka:
na rozdíl od jiných lovených živoeišných druhu, které se poed predátory chrání kliekováním, únikem do dir, ei šplháním nebo skákáním, má kuo poed predátorem jedinou šanci: bižet poímo vpoed a vyvinout na co nejdelší dobu co nejvitší rychlost. Tomu není poizpusoben pouze hrudní koš a dýchání, ale i einnost srdce, složení svalu a stavba kostry, jak si o ní ješti oekneme. Koni obecni nejsou od poírody skokani ani tvorové kliekující v lese mezi stromy ei poekonávající strmé svahy. To vše po nich zaeal chtít až elovik. Koni jsou od poírody živoeichové žijící na relativních rovinách, kde vidí široko daleko kolem sebe a v poípadi nebezpeeí mohou plni rozvinout svoji rychlost a nemusí poekonávat žádné poekážky. Pro koni je poirozené bihat, ne skákat.

• obr. 4: Práce koneetin ve cvalu.
a – Poi „bihu“ (cvalu) se pánevní koneetiny pokreí pod tilo a po došlápnutí kopyta na zem se silným narovnáním kloubu odrazí do cvalového skoku. Naopak hrudní koneetiny dopadají napnuté …
b – … a tak i zustanou, aby jako sloupy podepoely tilo letící dopoedu, které se vlastni poes ni „poeklopí“. Pánevní koneetiny se mezitím opit kreí pod tilo, aby se poipravily k zachycení tila padajícího „na nos“ a k dalšímu mocnému odrazu.

2ab. Kostra hrudních a pánevních koneetin
Hrudní koneetiny nesou u koní poirozeni vitší hmotnost (asi 55 - 65% podle exteriéru koni), protože poední eást tila koni je celkovi tižší, než zadní a tižišti celého tila koni se nachází blíže k hrudním koneetinám (obr.3). Pánevní koneetiny jsou „motorem pohybu“. Je to logické - tilo koni lze poirovnat k stájníkovi vezoucímu hnuj na koleeku. Stájník držící rukojeti koleeek=pánevní koneetiny spojené pánví s páteoí=zdroj pohybu vpoed. Kolo koleeka=hrudní koneetiny=podepírání tižkého nákladu (=trupu) a umožniní poímoearého pohybu vpoed na hnojišti. Pánevní koneetiny jsou pomirni odleheené a proto mohou energicky hnát celého koni dopoedu a tím mu v rozsáhlých stepích zachránit život. Zato úkolem hrudních koneetin je podepírat koni poi pastvi, odpoeinku i pohybu, a smirovat pohyb poímo vpoed, tedy žádné kliekování, žádné úskoky.
Ono i celková stavba hrudních a pánevních koneetin a vzájemné zaúhlování jednotlivých kostí a pohyblivost kloubu odpovídá timto funkcím: hrudní koneetiny jsou spíše sloupy, které když se narovnají, doboe „brzdí“ a podepírají (obr.4b), pánevní koneetiny se zase dokážou výrazni ohnout, aby vší silou dopadly na zem a prudce a energicky se narovnáním kloubu odrazily k prostornému cvalovému skoku vpoed (obr.4a).

• obr. 5: Zmina rovnováhy a rozložení zatížení hrudních a pánevních koneetin.
a – kuo kluše v poirozené rovnováze „na poedku“, což mu v poípadi, že na nim nikdo nesedí, nevadí.
b – kuo kluše v rovnováze blízké kampanní, poesunul rovnováhu smirem dozadu, více zatížil pánevní koneetiny a odleheil poedek. Poipravuje se tak na nošení jezdce.

Máme tedy za sebou obecnou charakteristiku kostry koni a víme, proe je kuo poskládán tak, jak je. V následujících kapitolách se podíváme blíž na to, jak jednotlivé eásti pohybové soustavy fungují, jak navzájem spolupracují a jak na ni, pozitivni i negativni, pusobíme my, coby jezdci.