Veterinář a pan veterinář

Ještě nikdy jsem nepsala do žádné redakce, ale článek pana Zdeňka Stodoly ve Fauně číslo 20/2007 se mi tak líbil, že na něho musím reagovat. Díky za pěkné počteníčko. Chovám třicet sedm roků německé ovčáky a osm roků Čivavy, a tak mám s veterináři mnoho dobrých i špatných zkušeností. Závěr je jediný – je veterinář a pan veterinář.

ilustrační foto

Mojí tříleté fence Německého ovčáka zbývalo asi deset dnů do porodu, když se objevil hnisavý krvavý výtok z dělohy. Přidaly se i horečky. Prostě malér. Co teď? Můj dlouholetý pan doktor veterinář byl samozřejmě na dovolené. Jela jsem tedy na kliniku do Prahy, kde fena panu doktorovi nestála ani za pohled. Aniž se na ni podíval prohlásil, že štěňátka jsou mrtvá a doporučil mi objednat fenu na kastraci. Když jsem si dovolila zaprotestovat, že nechci mladou chovnou fenku kastrovat ale léčit, opět od stolu prohlásil, že jí jde o život. V šoku jsem opustila ordinaci. Zoufale jsem se snažila najít jiného pana doktora, čas běžel jako o závod, fena již byla apatická a měla vysokou horečku. Druhý pan doktor fenu odoperoval, o štěňátka jsem sice přišla, ale fenka byla zachráněna a úspěšně odchovala další vrhy …

Ještě bych se ráda zmínila o novém nařízení týkající se tetování štěňat. Odborník žasne, laik se diví. Doposud každý poradce chovu celé roky ke spokojenosti všech tetoval štěňata. Byl proškolen a měl většinou dlouholetou praxi. Nyní tetovat nesmí, protože není odborně vzdělán. A tak chovatel musí odvézt vystresovaná štěňátka na kliniku, kde je jim někdy vytetováno číslo tak neodborně, že ho nikde nepřečte. Proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě.