Jak funguje kůň - část 4

Dnešní díl bych ráda věnovala základním informacím o páteři. Je to osa těla, propůjčující koni pevnost i jistou dávku pružnosti. Protože plní hned několik různých funkcí najednou, je její uspořádání i stavba velmi důmyslná. A abychom jezdili a trénovali koně tak, že i za dvacet let od obsednutí bude mít zdravý hřbet, je třeba pochopit, jak vlastně tato část jeho těla funguje.

• obr. 1: Šíjový vaz. 1 – provazec šíjového vazu, 2 – nad trny obratlů pokračuje jako nadtrnový vaz, 3 – deska šíjového vazu, 4 – tihové váčky (podle König, Liebich: Anatomie domácích savců).

• obr. 2: Vazy spojující obratle, podélný řez bederní páteří. 1 – nadtrnový vaz, 2 – mezitrnové vazy, 3 – žluté vazy, 4 – horní podélný vaz, 5 – dolní podélný vaz, 6 – trnové výběžky, 7 – rozříznuté oblouky obratlů, 8 – páteřní kanál (mícha není znázorněná), 9 – rozříznutá těla obratlů, 10 – meziobratlové ploténky (podle König, Liebich: Anatomie domácích savců).

Páteř koní, stejně jako jiných obratlovců, je složená z řady navzájem skloubených obratlů. Jedná se o poměrně členité kosti, které mají tzv. tělo, nad ním se klene oblouk, který obklopuje centrální otvor. Nahoře a po stranách obratle jsou různé výběžky: nahoru ční trnové výběžky, do stran příčné, na ně se upínají krční a hřbetní svaly. Dopředu a dozadu vyčnívají kloubní výběžky, které spojují sousední obratle tzv. malými meziobratlovými klouby. Klouby jsou i mezi jednotlivými těly obratlů, jejich součástí jsou pružné meziobratlové ploténky. Všechny tyto klouby mají u koní omezený rozsah pohybu, proto je koňská páteř, na rozdíl například od kočičí nebo i lidské, výrazně méně pohyblivá.
Stabilitu a odolnost vůči zátěži jí poskytují četné silné vazy, které drží obratle pohromadě (obr.1,2). V první řadě je to šíjový vaz, skládající se ze široké a pevné desky, která odstupuje od trnových výběžků krčních obratlů a upíná se na trny prvních dvou hrudních obratlů, a dále z provazce, který odstupuje na týlní kosti lebky, upíná se na vrcholek trnu druhého hrudního obratle a pokračuje dále po trnech všech dalších obratlů až ke křížové kosti. Další dva velmi pevné a dlouhé vazy jdou po spodní straně obratlů a po dně páteřního kanálu. Krátké a velmi silné mezitrnové vazy vyplňují prostor vždy mezi dvěma sousedními trnovými výběžky a drží je pevně v řadě za sebou. Horní části obratlových oblouků spojují další krátké vazy, kterým se říká žluté. Kromě toho jsou krátkými, ale pevnými vazy jištěné všechny malé meziobratlové klouby. O úloze šíjového vazu a efektu snížení hlavy a krku koně na páteř si řekneme více v kapitole o statickém oblouku. Všechny tyto vazy brání nadměrnému prohnutí páteře nahoru nebo dolů, takže u koně se nesetkáte s výhřezem meziobratlové ploténky nebo s „vyskočením“ obratle.

Každá část páteře plní jinou funkci, proto mají obratle jiný tvar (obr.3,4) a jsou navzájem různě pohyblivé (obr.5).

1. Krční páteř: krčních obratlů je 7. První obratel, nosič (atlas) se kloubí přímo s lebkou a nemá tělo, pouze oblouk s otvorem uprostřed a širokými křídly, na které se upínají důležité svaly pohybující hlavou do všech stran. Druhý obratel, čepovec (axis) je charakteristický výrazným hřebenem, který také slouží k upínání důležitých krčních svalů a šíjového vazu. Ostatní krční obratle mají malé výběžky, pouze dole je výrazný hřeben pro upínání svalů, mají tvar podobný válečkům, díky čemuž jsou navzájem dost pohyblivé. Ze všech stran poskytují dostatek plochy pro upínání četných krčních svalů.

• obr. 4: Kostra koně shora. Legenda viz obr. 1.

• obr. 3: Kostra koně z boku. 1 – sedm krčních obratlů, nahoře nevýrazný trnový výběžek, dole výrazný hřeben, 1a – nosič, zajišťující velmi pohyblivé spojení páteře s lebkou, 1b – čepovec s výrazným hřebenem nahoře a zubem kloubícím se s nosičem, 1c – v kroužku je vidět, jak do sebe krční obratle zapadají tzv. malými meziobratlovými klouby, 2 – osmnáct hrudních obratlů vyznačujících se v přední části, čili oblasti kohoutku, vysokými trnovými výběžky (2a) a hlavně klouby, jimiž se pohyblivě pojí se žebry, 2b – 16. hrudní obratel s kolmým trnovým výběžkem, 3 – šest bederních obratlů s plochými a dlouhými žeberními výběžky (3a), 4 – křížová kost, 5 – ocasní obratle.

Krční páteř má za úkol pohybovat hlavou do všech stran a umožnit koni vynikající přehled o okolí, což je důležité pro jeho přežití (obr. 6). Při pohybu zase krk svým pohybem udržuje jako balanční tyč rovnováhu celého koně a pomáhá mu běžet vpřed.

2. Hrudní páteř: skládá se z 18 hrudních obratlů. Pro hrudní obratle jsou charakteristické výrazné trnové výběžky, především v oblasti kohoutku, tedy u prvních 10 hrudních obratlů. Ty slouží jako dostatečně velká plocha pro odstup mohutných krčních svalů. Zároveň zajišťují dostatečnou stabilitu páteře v místě, kde se k hrudníku připojují hrudní končetiny nesoucí větší část hmotnosti těla koně. Díky ním je tato oblast velmi stabilní vůči silám působícím dolů a nahoru, které vznikají při pohybu koně. Hrudní obratle jsou dále charakteristické tím, že mají speciální výběžky a plochy, kde se kloubí se žebry. Jamky u předních obratlů jsou hlubší a pohyblivost těchto žeber je menší, než u obratlů v zadní části hrudní páteře.

Úkolem hrudní páteře a potažmo celého hrudníku je totiž v přední části být stabilní a poskytnout mohutným svalům krku a pletence ramenního pevnou základnu, v zadní části umožnit hladké roztahování plic při dýchání, ale přesto být schopen přesně přenášet síly vznikající v zádi koně a směřující dopředu k hrudním končetinám.

3. Bederní páteř: bederní obratle (kterých může být 5 - 7) mají při pohledu shora výrazně dlouhé a ploché žeberní výběžky, ty společně s trnovými výběžky (nakloněnými mírně dopředu) a výrazným hřebenem na dolní straně těla obratlů poskytují dostatečnou plochu pro odstup bederních a břišních svalů. Malé meziobratlové klouby jsou velmi pevné a neumožňují bederní páteři skoro žádný pohyb do strany, stejně tak omezené je i prohýbání dolů či nahoru.

Bederní páteř musí být velmi stabilní, protože má za úkol přenášet během pohybu koně síly vzniklé v zádi („motor“) směrem dopředu. Zároveň je to strop, z něhož visí těžká střeva. Tato část páteře je proto (společně se zadní částí hrudní páteře) velmi namáhána a bývá zdrojem bolestivých procesů, které se jen velmi těžko diagnostikují.

4. Křížová kost: křížové obratle se směrem dozadu výrazně zmenšují a jsou srostlé v křížovou kost. Ta tvoří pevný strop pánevní dutiny. Je spojená s pánví (konkrétně s kyčelní kostí) plochým, téměř nepohyblivým kloubem, sakroiliakálním, a velmi pevnými širokými vazy. Na druhé straně s posledním bederním obratlem je spojená velmi pohyblivým kloubem, lumbosakrálním. Díky tomu je umožněn pánvi poměrně široký rozsah pohybu vůči bederní páteři a zároveň vertikální pohyb pánve, spojený s pohybem pánevních končetin, se přesměruje dopředu.

Křížová kost je tak důležitou „převodovkou“ pro přesměrování pohybu vznikajícího v zádi na páteř, kudy se může šířit přímo dopředu k hrudním končetinám.

5. Ocas: ocasní obratle jsou jako korálky. Jejich výběžky jsou minimální, upínají se na ně ocasní svaly a umožňují této části páteře výrazný pohyb do všech stran. Přestože se ocas nepodílí na vlastním pohybu koně, jeho nesení je známkou uvolnění či ztuhnutí ostatních částí páteře.

• obr. 5: Pohyblivost jednotlivých částí páteře podle H.Clayton, The Mysteries of the Back, Dresage Today, Feb. 1999. Graf ukazuje stupně rozsahu pohybu směrem nahoru mezi dvěma sousedními obratli. Nejpohyblivější je spojení nosiče a lebky, potom ostatní klouby mezi krčními obratli a lumbosakrální kloub. Pohyblivost hrudních a bederních obratlů je velmi malá, v oblasti kohoutku a beder jen pár stupňů, v místě pod jezdcem o trochu více.

Přestože jednotlivé části jsou tak odlišné, tvoří celá páteř nedělitelnou jednotku. Podívejme se ještě jednou na princip a funkci páteře koně jako celku:
1. V první řadě je to schránka pro míchu, jdoucí od lebky až po křížovou kost. Centrální otvory obklopené oblouky obratlů tvoří páteřní kanál, v němž se nachází mícha. Mezi jednotlivými obratli jsou otvory, kudy do těla vycházejí míšní nervy.
2. Dále je páteř, především její hrudní a bederní část, jako pevný klenutý most, či ještě lépe klenba, vepředu a vzadu podepřená končetinami, na níž visí trup se všemi těžkými vnitřnostmi. Klenutá je proto, aby ji ta tíha neprohnula časem dolů, což se nezřídka stává u starších, chovných nebo špatně ježděných koní! Trnové výběžky předních hrudních obratlů jsou výrazně skloněné dozadu, jejich sklon se postupně zmenšuje, 16. hrudní obratel má trn kolmý a směrem k bedrům se trny postupně sklánějí dopředu. To podporuje princip klenby. Stavba a uspořádání hrudních a bederních obratlů a jejich spojení dlouhými a krátkými vazy je důmyslný systém, jak udržet páteř vyklenutou a odolnou vůči silám působícím především shora dolů, aniž by to koně stálo energeticky náročnou svalovou práci, vazy, kosti a klouby jsou pasivní struktury. V této souvislosti mluvíme o tzv. statickém oblouku koně, o němž si řekneme později.
3. Pevné připojení křížové páteře s pánví a tedy i pánevními končetinami a pohyblivý kloub mezi křížovou kostí a bederní páteří zajišťuje vynikající přesměrování vertikální pohybové síly vyvinuté mohutnými stehenními a hýžďovými svaly horizontálně. Tato pohybová síla jde po páteři dopředu, protože obratle se navzájem pohybují, ale zároveň jsou schopné udržovat téměř stabilní tvar celé páteře a „neutíkají“ do strany. Díky tomu je kůň schopen poměrně „lehce“ utíkat velkou rychlostí přímo vpřed. Páteř zde hraje úlohu „luku“, který je napínán „tětivou“ (svaly). V této souvislosti zase mluvíme o dynamickém oblouku.

• obr. 6: Kůň je schopen otočit hlavu skoro o 180° dozadu. Nejvíce mu v tom pomůže pohyblivá krční páteř, výrazně méně hrudní páteř, zatímco bedra a samozřejmě pánev jsou rovné. Ocasní páteř je ještě pohyblivější než krční.

V příštím díle si řekneme něco o funkci páteře z hlediska ježdění a výcviku, o nesprávných názorech, které jsou mezi jezdci rozšířené, i o nemocech, které mohou páteř koně postihnout následkem špatného výcviku či ježdění.