Český stavák bělouš - baborák

Český stavák bělouš se u nás vyskytuje pouze v modré a vzácně i červené barvě. Pokusy o žluté bělouše skončily v minulosti vždy nezdarem, byly totiž považovány chovateli spíše za “špatného žemláka”. Naposledy byl jeden kus tohoto rázu vystaven koncem sedmdesátých let na speciálce v Praze.

• 1.0 český stavák modrý mramorovaný (bělouš)

V zahraniční literatuře je pro tuto barevnou modifikaci vžitý název “grizzly”, u nás mimo starého lidového označení “baborák” se v posledních desetiletích používal název “mramorovaný”.

Domovem je český stavák - bělouš ve východočeském kraji, kde se prokazatelně vyskytoval již v 19. století, zejména na Hradecku. Tam také vznikl původní libozvučný název “baborák”. Druhá lokalita, kde byl paralelně chován, bylo Rakovnicko, což mohlo také souviset s tamními chovy mramorovaných rakovnických kotrláků, kteří mohli být jejich předchůdci.

Bělouši představují zvláštní barevnou modifikaci, která je vytvářena bílým žíháním barevných per po celém těle (mimo křídelních pruhů a ocasního pruhu u modrých), zbarvení volete je poněkud tmavší. Pruhy na křídlech jsou u modrých černé a u červených červené. Ocasní pruh u modrých je rovněž černý, asi 2 cm široký. Nepravidelné žíhání peří vytváří dojem mramorování. Nejčastějšími vadami u šimlů je výskyt náznaku třetího pruhu, příliš světlá hlava a nedostatky kresby na spodní části těla a ve štítech křídel. Vzhledem k dlouhodobým problémům s čistozobostí u modrých doporučujeme i lysou kresbu (u červených by byla málo výrazná.

Na první speciální výstavě čs. staváků v roce 1929 v Praze bylo vystaveno jen 8 kusů “baboráků” (3 červení a 5 modrých), všichni od Františka Hudce, po kterém je pojmenován do dnešních dnů memoriál, ve kterém soutěží právě vzácné rázy českých staváků, vč. šimlů. Dále se o udržení této krásné barevné modifikace v minulosti zasloužili, mimo “bezejmenných” východočeských nadšenců, zejména přátelé Vošta, Vácha, Rajchrt a v posledních letech J. Hudec, MVDr. J. Náhoda a K. Tihelka.

Na jedné z největších speciálních výstav čs. Staváků v roce 1967 v Praze, kde bylo 1750 staváků, bylo jen 20 kusů šimlů a to jen modrých.

• 1.0 červený mramorovaný

Chovatel běloušů by měl dobře ovládat genetiku holubích barev, zejména rozdílnosti při heterozygotním (nečistokrevném) založení a při homozygotním (čistokrevném) založení.

Bělouši, kteří jsou jedním z nejstarších rázů českých staváků, si dodnes zachovali také jeho původní dobré vlastnosti, t.j. dobré stavění a temperament. Je proto škoda, že jsou chovateli tak neprávem opomíjeni.