Babský vandr Hipocentra Koryčany

Je sobota 13. října. Probouzíme se do pošmourného rána. Celou noc pršelo. „Jak to asi všechno dopadne“, říkáme si. Dnes totiž vyrážíme na Druhý babský vandr. V devět se scházíme na stáji Hipocentra Koryčany. Přestává pršet, dokonce vykukuje sluníčko. V dobré náladě sedláme a za hodinku jsme již na koních. Je nás dvanáct „bab“. Nejmladší je devět, nejstarší dvaapadesát.

Míříme na Vlčák, kde bude první zastávka. Nálada v „mužstvu“ je výborná, barevné lesy voní přicházejícím podzimem, sluníčko trochu hřeje, prostě nádhera. Na Vlčáku povolujeme jen sedla, zastávka bude krátká. Počkáme na naše dvě kamarádky a jedeme. Máme před sebou ještě aspoň tři hodiny jízdy. Vybrali jsme si krásnou trasu z Vlčáku údolím Dlouhé řeky na Smraďavku. Tam máme domluvený oběd. No, je na čase, jsme vyhladovělé jako vlčáci.

Po téměř dvouhodinové siestě jedeme přes hrad Buchlov na Zikmundov a odtud to máme na „naši“ základnu už jen kousek. Bivakujeme na skautské základně na Starých Hutích. Krásný koutek uprostřed přírody jako vystřiženy z Foglarovek nám i našim koníkům poskytuje útočiště. Přijíždíme už za soumraku, více jak pět hodin v sedle nám přece jen dalo trochu zabrat. Ale po příjezdu brzy ožíváme. Na místě je náš „cateringový servis“. Holky nám přivezly zásoby pro koně i něco na zub. Oheň v krbu krásně praská a v chatě je víc než příjemně. Paráda! Rychle nakrmit a napojit koníky, schovat je na noc pod deky, ať je jim hezky teploučko a hurá na večírek. Jsme na vandru samý baby a to se musí oslavit. No, není to tak bouřlivé. Po večeři na nás rychle padá únava, a tak jdeme spát. Někteří využijí možností skautské chaty, tři statečné ulehnou do blízkého lesíka, aby byly koním nablízku. Jsou naše pojistka.

Neděle ráno. Obraz jako z kýčovitého filmu. Tráva je pokrytá jinovatkou, sluníčko vykukuje přes vrcholky vzrostlých smrků. Bude krásný den. Krmíme sebe i koníky a v deset vyrážíme opět přes Zikmundov směrem na Stupavu a odtud po červené do Koryčan. Krok, klus a cval, jsme sehraná parta. Jedeme svižně, ale bezpečně. Koníci šlapou a my v hlavách probíráme zážitky krásného víkendu.

V poledne jsme už doma na Hipu. Stihneme oběd i Velkou pardubickou. Co víc si přát. Koně jsou v pořádku, my jsme plné dojmů a loučíme se slovy: „Tak zase za rok ahoj.“