V zářijovém čísle časopisu Nová Exota vyšel článek zabývající se chovem astrilda vlnkovaného. Článek textově zajímavý, originální a pro chovatele dr...
V zářijovém čísle časopisu Nová Exota vyšel článek zabývající se chovem astrilda vlnkovaného. Článek textově zajímavý, originální a pro chovatele drobných exotů nadmíru poučný. Navíc mohl být i velice inspirativní, což je pro zachování afrických ptáků v našich chovech v současnosti velice potřebné. Kdyby. Kdyby se totiž nevloudil tiskařský šotek. Dneska se říká spíše virus, ovšem virus velký jako třešně. Jak je v dnešní době zapotřebí, k textu byly přidány i doprovodné fotografie. Na těchto doprovodných fotografiích však bohužel není žádný Astrild vlnkovaný, ale astrild šedý. To je ovšem hrubá chyba. Navíc pod jednou z těchto fotografií je text: „Sameček při sběru“, avšak na snímku je evidentně mladý pták! Nevím, zda tyto chyby jdou na vrub autora článku nebo na vrub redakce. V podstatě je to ovšem jedno, důležitý je výsledek! Ten se v tomto případě nějak nevydařil. Proto jsem se pro tentokrát rozhodl, že se budu věnovat astrildu vlnkovanému, protože jsem již nějaký ten materiál nasbíral.
mapa rozšíření forem
Jak je z titulku zřejmé, tohoto ptáka popsal již Linné a to v roce 1758 ve svém díle Systema Naturae, ed. 10, strana 173. Linné řadil tohoto ptáka do rodu Loxia a jeho vědecké pojmenování z té doby tedy zní Loxia astrild. Je to dokladem mimo jiné i toho, že tento druh ptáků je v Evropě znám již opravdu dlouho. Je to skutečně druh z čeledi astrildovitých, který patří na africkém kontinentu k druhu s největším areálem rozšíření. Není ovšem druhem jediným. Třeba takový astrild pestrý nebo Amarant malý se také vyskytují téměř na celém vhodném území. Zajímavé, příjemné zbarvení těchto ptáků, kteří mají korálově červený zobák a přes oko tmavě rumělkově červenou podélnou pásku, z nich dělá skutečné exoty. Takové zbarvení se musí lidem líbit na první pohled. Mohlo by se zdát, že takové vybarvení na hlavě z nich dělá ptáky, které na první pohled pozná i laik. Chyba lávky. Rod Estrilda, který je dále členěn na další podrody, zahrnuje obvykle i podrod Estrilda, který můžeme považovat za jakýsi typový vzorek pro všechny tyto ptáky. Všechno jsou to ptáci malí a mají tuto červenou pásku přes oko. A dokonce existuje jeden druh ptáků až z druhého konce světa, který podle názoru systematiků až zas tak příbuzný není, ale přesto má jak červený zobák, tak i tuto atraktivní červenou pásku přes oko. Je to astrild rudobrvý, Aegitha temporalis.
Estrilda astrild cavendischi?
Všichni astrildovití pěvci jsou ve své podstatě trávožrouty, jejich základní potravou jsou semena trav. Převážná většina druhů se proto vyskytuje tam, kde jsou rozsáhlé travní porosty, což jsou především savany, stepi, okraje lesních porostů, ale i polopouště. Spíše suché oblasti. Musí tam však být voda. Nejméně dvakrát za den se musí ptáci napít. Některé australské druhy však dokáží využívat i skutečně malá množství vody a vyvinul se u nich způsob pití vody jako u holubů, vodu sají. Protože i proso a jeho nesčetné odrůdy patří do příbuzenstva trav, jsou i ptáci v zajetí krmeni svojí přirozenou potravou. To je základ úspěšných odchovů těchto druhů ptáků v zajetí. Článek v Nové Exotě zdůrazňuje úspěšnost společného chovu ve velké voliéře. Je to zřejmě krok k úspěšným odchovům. Až dosud se tento prvek nijak v odborné literatuře nezdůrazňoval, je však velice pravděpodobný. Postavení takového chovného hejna však nebude v dnešní době asi již možné. Tady jsme asi promarnili příležitost. Ještě relativně nedávno se dal pár astrildů vlnkovaných koupit za směšný peníz. Jestliže stával pár 250 Kč nebo 300 Kč, mohl mít chovatel hejno deseti párů za 3000 Kč. Nebudu takovou částku komentovat, můžete si ji srovnat s cenami papoušků sami. Jenže jsme v první řadě šetřílkové. A také se musíme nějak v drobotině vyznat. Ona přeci jenom vyžaduje trochu více péče než nějaký papoušek. Přičemž se při chovu drobotiny neustále tradují chybné vývody. Většina ptáků v našich chovech bývala překrmena, především vinou mnohem delšího dne, než na jaký je jejich organismus naprogramován. V tropech, tedy v oblastech ležících mezi obratníky, je celoročně den stejně dlouhý jako noc. I ve zmiňovaném článku jsme si mohli všimnout, jak chovatel popisuje, že jeho ptáci se ubírali na kutě značně brzy. Přesto měli možnost přijímat potravu déle než v jejich domovině. A samozřejmě měli omezenou možnost pohybu. To pak tloustne každá živá bytost.
Estrilda astrild kempi?
Pro chovatele, který by se snad rozhodl nebo lépe řečeno, by se mu nyní naskytla příležitost sestavit takové nějaké chovné hejno, zůstává základní předpoklad. Musí umět rozeznat astrildy vlnkované od jiných, jemu příbuzných druhů. Možná se to zdá směšné, ale jak dokazuje článek v Nové Exotě, není to zase tak samozřejmé, jak by si jeden mohl myslet. Od astrilda šedého se však dá astrild vlnkovaný vcelku spolehlivě rozeznat. Vlnkování na těle však není tím prvotním a nejdůležitějším rozlišovacím znakem. Někteří starší samci astrildů šedých mají na horní části těla někdy také dosti výrazné vlnkování. Tím se však nesmíte nechat zmást. Všechny zeměpisné formy astrildů vlnkovaných mají však tmavé spodní krovky ocasní! Kromě samice formy damarensis, ta je má mít vlnkované. Tato tmavá část jejich opeření je dokonce značně spolehlivým znakem pro rozlišení samců od samic. Zatímco samci mají spodní krovky ocasní obvykle sytě černé, samice je mají tmavě hnědé. Spolehlivě se tón barvy dá posoudit, pokud držíte ptáky v ruce. Astrildi šedí mají vždy spodní krovky ocasní výrazně světlé.
Není ovšem astrild vlnkovaný jeden jako druhý. Bylo popsáno až 17 různých zeměpisných forem, které se však vzájemně liší jen pramálo. Navíc u různých autorů se počet zeměpisných forem liší. To je poměrně zapeklitá otázka. V odborné literatuře jsou obvykle jednotlivé zeměpisné formy popisovány tak vágně, že se nemáte čeho chytit. To je jedna strana mince. Dalo by se možná uvažovat o popisu jednotlivých forem tenkrát, kdybychom spolehlivě věděli, z které oblasti Afriky byli ptáci k nám do Evropy dodáni. Jenže to nevíme a slovům obchodníků nemůžeme věřit. Onehdá jsem navštívil jednoho dovozce a ten měl v klecích dvě dodávky astrildů vlnkovaných přímo z Afriky. Tedy přímo, krapítko zprostředkovaně. Držel však ptáky odděleně a na první pohled byli jiní, tedy dvě zeměpisné formy. Jenže jaké? Tak jsem se ptal: víte odkud ti ptáci pocházejí? Jistě! Tihle jsou ze Senegalu a tihle jsou z Guinee. Poznamenal jsem si to na kousek novin, protože jak známo, lidská paměť je faktorem, který bývá jen málo spolehlivý. Pak jsem se na to doma hned podíval. No jistě. Žádná odborná literatura neuvádí astrildy vlnkované ze Senegalu. Pak jsem na tohle téma následně hovořil s jiným dovozcem na burze. Ten se smál. Tak ti, co měli být ze Senegalu, byli z Guinee a ti, co měli být z Guinee byli z Mosambiku. My jsme jim prodali celou zásilku. Mezi tím jsem si přestal pamatovat jak ti ptáci vypadali, takže to celé mi bylo, víte na co. Spolehlivých pramenů pro skutečné rozlišení jednotlivých zeměpisných forem je v Evropě asi tolik, co pohádkové živé vody. Jestliže již dnes existuje v odborné literatuře záznam o prvotních popisech jednotlivých druhů, u zeměpisných forem to postrádám. Bez původních popisů se však člověk při bedlivějším studiu neobejde. A nemůžete se spolehnout ani na literaturu z nejodbornějších.
Estrilda astrild jagoensis?
Před dvěma léty se mi podařilo koupit na světovém šampionátu v Bad Salzuflen veletlustou bichli Handbook of the Birds of Europe the Middle East and North Afrika. Pořídíte ji u nás asi za pět tisíc. Tohle byl nějaký výprodej, takže to přišlo na necelou tisícovku. Nekupte to! Tady je uváděn i astrild vlnkovaný, který byl vysazen nebo se rozmnožil po úniku ze zajetí nejprve v Portugalsku a následně ve Španělsku. Tady ovšem panuje tak zvané středomořské klima. Zima se s tou naší prostě srovnávat nedá. Astrild vlnkovaný je tady vyobrazen, jsou to však malované ilustrace, vypadají dobře. Přesto jim nemohu důvěřovat. Samec a samice jsou tady vymalováni tak, jak jsem to nikdy neviděl. Tak to prostě být nemůže. Zřejmě jsou tady „umělecky“ zdůrazněny některé partie těla, kterých si má čtenář všímat, ve skutečnosti to tak není. Tato superodborná ornitologická literatura zdůrazňuje, že ptáci patří k zeměpisné formě Estrilda astrild jagoensis Alexander. Tato forma pochází původně ze západního pobřeží Afriky, z rovníkové oblasti. Mimo jiné i z Angoly. Ta byla původně Portugalskou kolonií a možná se právě z toho vyvozuje, že jde o ptáky této formy. Nicméně jsem celý ten anglický text podrobně nestudoval, někdy bývají v takových případech i podrobnější informace. Protože však tady nějaké opravdu spolehlivé vyobrazení není, pro skutečný vzhled této formy je nám to k ničemu.
Horst Bielefeld představuje astrilda vlnkovaného na dobré fotografii a dokonce pod obrázkem uvádí, že jde o formu occidentalis. Zase tady něco nehraje. Tuto stejnou fotografii použil již o dvacet let dříve i Dr. sc. Franz Robiller ve své knize Prachtfinken, která vyšla ještě v bývalé NDR. Ten však zeměpisnou formu neuvádí. Nakonec však bomba. V roce 2002 byl v německém časopise Gefiederte Welt, číslo 10, uveřejněn článek právě Dr. Robillera z jeho cesty do Kamerunu. Jmenuje se to Wellenastrild mit partiell weissem Gefieder. Autor popisuje, jak u místního vývozce ptáků objevil jeden kus s bílou barvou na hlavě, částečného albína. To je jedna fotka. Druhá fotka potom nese podtitulek: přírodně zbarvený sameček (Estrilda astrild occidentalis) z Kamerunu. Máme tedy poprvé celkem dobrý portrét jedné zeměpisné formy, kterému můžeme asi opravdu věřit. Jenže tihle ptáci vypadají naprosto jinak, než forma occidentalis, jak ji představuje Bielefeld. Jsou tmaví, mají výrazné vlnkování jak na zádech, tak i na bocích. Horní krovky ocasní mají dosti tmavě hnědé s výrazným, ještě tmavším vlnkováním. Rýdovací pera černá. Bielefeldův pták je mnohem světlejší, vlnkování není tolik výrazné na horní části těla, na horních krovkách ocasních se téměř ztrácí. Rýdovací pera šedá s nevýrazným hnědým okrajem, celkový dojem je mnohem světlejší. Jde viditelně o jinou zeměpisnou formu. Ale o jakou? Babo raď!
Estrilda astrild damarensis?
Potom máme slavnou knihu Finches & Sparrows od P. Clementa. Tady jsou namalované čtyři zeměpisné formy, všechny pak mají šedohnědá rýdovací pera s příčným hnědým páskováním! Některé formy pak mají světlá prsa, téměř bez vlnkování. Nakolik mohu skutečně věřit tomuto malovanému vyobrazení si však nedovedu dobře ani představit. Pokud budu chtít určit zeměpisnou formu ptáků, které mám na fotografiích, budu muset vždy do určité míry hádat. Mohu také postupovat vylučovací metodou, avšak některé použité prvky budou zase jen z oblasti předpokladů. Mohu například vyloučit téměř s jistotou, že by se mi v Evropě podařilo vyfotografovat ptáky z Jihoafrické republiky. Tedy nominátní formu. Odtud se astrildi vlnkovaní do Evropy nedováží. Asi znám vzhled formy z Kamerunu, mohu ji tedy také vyloučit. K nám byli dováženi v posledním desetiletí převážně ptáci z Guinee a potom z východní Afriky a to konkrétně z Tanzánie a Mozambiku. To je jediné, i když poměrně slabé vodítko.
Estrilda astrild occidentalis
Vypracoval jsem mapu rozšíření astrilda vlnkovaného podle tří zdrojů z poslední doby a ještě ji hodlám upravovat podle nejnovější knihy, která je v hantýrce známá jako Fry. Je to jméno jednoho z autorů velmi rozsáhlého díla o ptácích z Afriky. Má ji u nás jenom několik institucí. Nahlížel jsem do ní v Národním Muzeu a na přírodovědecké fakultě UK. Přijde ten jeden díl na víc jak pět tisíc. S touto publikací mapa zatím porovnána není. Přesto se již dá říci, že astrildi vlnkovaní, kteří se u nás v posledních deseti letech objevovali, mohli s vyšší pravděpodobností náležet jen k pěti zeměpisným formám. Především k západoafrické formě kempi. Významný počet ptáků nám však byl dodán rovněž z východní Afriky. Pokud je mi známo, pak především z Tanzánie a v menší míře i z Mozambiku. V takových dodávkách se mohly objevit následující formy: cavendischi, massaica, minor a muenzneri. Všechny tyto východoafrické formy by měly mít spodní stranu těla světlou, téměř bez vlnkování. Pokud se týká červeného nebo růžového nádechu na spodní části těla, nepovažuji takový znak za zcela spolehlivý pro určování zeměpisné formy, protože červená barva je značně individuální a může být spíše znakem rozlišení pro pohlaví, než pro formu. U formy minor se uvádí jako nejdůležitější rozlišovací znak malá velikost. Jenže všichni astrildi vlnkovaní jsou tak malí, že i tento znak můžete vlastně použít jen ve dvou případech. Buď musíte ptáky přeměřit, anebo jejich velikost musíte porovnat s jinou formou. V případě porovnání se obávám, že jejich menší velikost nebude zas až tolik znatelná.
Je tedy zřetelné, že určit zeměpisnou formu astrildů vlnkovaných je záležitost téměř nemožná. A prostudovat všechny původní popisy forem je práce na celá léta, když vlastně ani nevíte kdo formu popsal a kde ten popis nalézt. A samozřejmě také nevíte, jestli ten popis bude natolik přesný, že se podle něj dá forma spolehlivě určit. Spolehlivá metoda? Jeďte třeba do Kamerunu, chytněte na přesném místě astrilda vlnkovaného a dokonale jej fotograficky zdokumentujte ze všech stran. Potom přesně opravte slovní popis, pokud možno podle zavedené ornitologické topografie ptačího těla a barvy uveďte v názvech podle tabulek. Protože zatím nic takového neexistuje, bude to vědecká práce v záslužné kvalitě.
Estrilda astrild peasii?
Leckomu by se mohlo zdát, že zabývat se zeměpisnými formami astrildů vlnkovaných je pro chovatele naprostá zbytečnost. Jenže právě tady může pramenit značný díl neúspěšnosti při odchovech. Vždyť do určité míry jde o Křížence. Snažíte se třeba dát do páru ptáky, kteří se již ze své podstaty nesnáší. Na obrázcích vám představuji astrildy vlnkované, kteří se poněkud liší. Na jedné fotografii je astrild vlnkovaný, který je prakticky shodný s ptákem, kterého Dr. Robiller představuje jako formu occidentalis, tady jsou spekulace nejmenší. U dalších uvádím otazníky. Všimněte si třeba zbarvení rýdovacích per, vlnkování na hlavě, tónu základní barvy pod vlnkováním, vlnkování spodní části těla, zbarvení spodních krovek ocasních a tak podobně. Může toho být samozřejmě i více. Nakonec i červená barva na spodní části těla, pokud je silně rozlitá. Červená se může vyskytovat i na horních krovkách ocasních. Na spodní části těla se nemusí vyskytovat vůbec. Jde o to, nalézt zcela typický znak pro určení té, které formy.
Dříve se chovatelé, ke své škodě, o různé formy ani příliš nezajímali. Astrildi vlnkovaní bývávali na trhu v podstatě vždy za levný peníz. V Holandsku je drželi jako ozdobu bytu. Jeden uhynul, koupili jste za rohem nového. S tím je však konec a pokud se nyní bude chtít někdo jejich chovem zabývat, bude se také muset o ně zajímat hlouběji. Na tohle jsem tedy chtěl upozornit a také na to, že to zase tak lehké a samozřejmé nebude.