Čich

Čich jako takový
Každý pes je schopen pracovat na stopě – využívat svůj čich. Otázkou však je, do jaké úrovně. To, že daný pes bude výborným stopařem neovlivňuje jen psovod a jeho znalosti, zkušenosti, odhodlání a neúnavnost. Některý pes má k vrcholovému stopování větší dispozice, jiný menší. A totéž platí i pro člověka.
U psa je to dáno kvalitou čichového orgánu, jeho učenlivostí, možnou mírou soustředěností atd. Dát dohromady dobrého psovoda stopaře a psa s velkým nadáním je často věcí štěstí, i když je možné trochu tomu štěstí napomoci výběrem vhodného štěněte, u kterého jsou genetické předpoklady úspěšné práce i na složitějších stopách. Chybným vedením psa, zejména nebráním v úvahu rozmanitostí a vlivů prostředí, povrchů, počasí nejenže psa nic nenaučí, ale může se zhoršit z původní úrovně natolik, že bude pro stopovaní zcela nepoužitelný.

Čichový orgán
Nejen nejvyvinutějším, ale jakýmsi hlavním smyslovým orgánem u psa je čich. Je pro psa téměř tak nepostradatelný, jako pro nás oči. Nachází se v dutině nosní a zaujímá největší část horního nosního průduchu a zadní část nosní přepážky. Skládá se z lamelového systému velmi jemných chrupavek a kostí. Celý je pokryt sliznicí. Právě ve sliznici se nachází velké množství čichových buněk, na jejichž výběžcích se nacházejí čichové řasy. Čichové řasy jsou citlivé na pach, předávají impuls čichovým buňkám a tyto dále za pomoci nervové soustavy dávají podnět mozku, kde způsobují pachový vjem. Čichový orgán patří k orgánům chemického smyslu. Sliznice díky čichovým buňkám disponuje zvláštní citlivostí. Podráždění pachovými částicemi vyvolává „pocit pachu“.
Citlivost čichu psa není u všech jedinců stejná, ale je značně individuální. Plocha nosní sliznice o tloušťce 0,1 mm dosahuje u psa v průměru asi 135 cm2, např.u plemene Německý ovčák dosahuje až 170 cm2. U člověka při tloušťce 0,006 mm nosní sliznice s čichovými buňkami má rozlohu pouze 5 cm2. Pro představivost: pes vnímá pach syrového masa o váze 0,002 g. Člověk neucítí syrové maso ještě ani při 100× větším množství. Nejen proto platí, že pes je tedy schopen zachytit pach přibližně ve stokrát menší koncentraci než člověk. Aby pes začal intenzivněji pach vnímat, je na to zapotřebí několika rychle za sebou jdoucích krátkých, ale výrazných vdechů.

Největší dispozice aneb vytříbenost čichu
Kvalita čichu jednotlivých psů však rozhodně není jen o velikosti nosní sliznice nebo, jak se někdy traduje, o velikosti čenichu, ale kromě správného tréninku hraje významnou úlohu již zmíněná genetika – zděděné schopnosti. Je sice všeobecně známé, že psi „krátkonosí“, jako např. Německý boxer, Americký buldok a další mají menší počet čichových buněk, dýchání v extrémnějších klimatických podmínkách je pro ně problematičtější a síla vdechu (slabší nasátí pachu) je menší než u psů s „dlouhými nosy“. To ale nevylučuje fakt, že se i u těchto plemen najdou velmi dobří stopaři. Dalo by se říci, že každý pes, každého plemene a každého původu, má reálnou šanci naučit se sledovat pach na stopě – pracovat svým čichem Otázkou však zůstává, do jaké úrovně. Být alespoň průměrným stopařem tedy může jakýkoliv pes, má-li psovod o toto odvětví zájem a dokáže-li psa natolik dobře motivovat a provádět tréninkem, aby pes své čichové nadání rozvinul.
I když má pes omezený počet čichových buněk, praxí a dobrým vedením se čich zdokonaluje. Tedy se vytříbí. Pro lepší pochopení vám může pomoci přirovnání k povolání degustátor vín. Jedná se také o vytříbenosti chuti praxí.
Čím více vzduchu se dostává do nosní dutiny, tím snáze se dostávají pachové částice k čichovým buňkám. Je rozšířen názor, že psi s prostornou čichovou houbou s velkými otvory mají větší předpoklady pro dobrou práci psa na stopě. K tomu navíc dopomáhá dobrá fyzička psa, na kterou nesmí psovod zapomínat. Nesmí být opomíjen ani zdravotní stav. Důležitá je např. vlhká nosní sliznice. Pes, který má byť slabou rýmu, je schopný pracovat daleko méně efektivně, než je u něho při plném zdraví běžné. Jedná-li se o fenu, tak dalším kvalitu ovlivňujícím aspektem je, zda není březí nebo právě nehárá. Podle výzkumů K. Hartla má březí fena sníženou čichovou vnímavost o 30-40%. Doporučuje se s nimi pracovat na stopách lehkých nebo nestopovat v tomto období vůbec.
Pes má velmi dobře vyvinutou pachovou paměť. Je schopný i po létech podle pachu rozpoznat člověka, který mu ubližoval, stejně jako člověka, který ho vychovával. Stejné je to také zpravidla u věcí, které dle pachu dokáže i po létech identifikovat, pokud si na ně kdysi vytvořil kladnou či naopak zápornou vzpomínku.
Na druhou stranu, jestliže stopuje jednu stopu příliš dlouho (jedná-li se o několikakilometrovou stopu), jeho čich postupem času částečně otupí na daný pach a nevyvolává takový podnět jako v počátcích dané stopy. K tomu se přidá únava, neboť jak již zaznělo, stopování je fyzicky i psychicky velmi náročné. Tedy v závěru stopy má pes již problémy udržet pach ve své paměti. Proto je nutné na tento fakt včas myslet a přizpůsobit taktiku při stopování na velmi dlouhých stopách.
Když uvedeme dobrého psího stopaře na vlastní stopu psovoda, přičemž se po pár metrech přidá například pět i více lidí, kteří půjdou za sebou tak, že budou došlapovat všichni přesně do stejné šlápoty a následně se postupně všichni odpojí, třeba i v lomech, dopadne to tak, že pes zůstane na vlastní stopě - na kterou byl uveden a dopracuje se k samotnému psovodovi či předmětu psovoda (záleží, čím je stopa ukončena). Těžší je to pro psa samozřejmě se stopou cizí, ale i v tomto případě je dobrý psí stopař schopen takovou stopu zdárně vypracovat.

Pach člověka na stopě
Zvýšeným pocením usnadňuje pachatel psovi práci. Pocení způsobuje zejména stres, strach, vzrušení, vysoká okolní teplota a nadměrná fyzická zátěž. Chemické složení potu u jednoho člověka není rozhodně vždy stejné. Mění se v závislosti na intenzitě změny látek v organismu, v případě nemoci, podle typu stravy a tekutin, používáním léků, ale také v závislosti na momentální náladě a pocitech, což je pro člověka často nepředstavitelné.
Tento celkový souhrn pachu člověka snadno pohlcuje oděv a obuv, které během krátké chvíle nasají individuální pach daného člověka. Ovšem např. zcela nové, „novotou“ páchnoucí boty, nasají a následně do okolí předávají pach člověka až po několika hodinách, nejpozději však do čtyřiadvaceti hodin od počátku používání.
Individuální pach člověka není ani tak rozdílný v počtu látek obsažených v potu, ale v množství jednotlivých látek. Zdravý člověk denně, při průměrné teplotě a zátěži, vypotí celkem přibližně 500–800 ccm potu.
Souhrn všech pachů obsažených v jedné stopě se nazývá „komplexní“.
Pach člověka rozdělujeme na:
• osobní pach (individuální, regionální),
• všeobecný pach.
Každý člověk má tedy svůj osobitý – osobní pach. Ten rozlišujeme na individuální a regionální, a dále pak na všeobecný. Regionální pach člověka, tímto názvem jsou označena jednotlivá místa na těle s nejintenzivnějším pachem. Jedná se zejména o místo v podpaždí, na chodidlech a prstech nohou, pach hlavy a pach pohlavních orgánů. Pach potu po celém těle se poměrně výrazně různí, a nejen dle místa, kde se nachází. Přesto je pes v nich schopen najít jaksi společný, takzvaný individuální pach člověka. Tento pach se u každého člověka různí a skládá se nejen z potu (kterého je různé množství na různých částech těla), pachu kožního tuku a z odlupujících se částeček (šupinek) kůže (epidermisy). A že se nejedná o zanedbatelnou část postačí poukázat na číslo – je to kolem 15 g i více, za jediný den. Svou roli hrají také metabolické a hormonální procesy. Z pokožky člověka se vypařují nejen látky tekuté, ale také mastné a plynné. Dalo by se zjednodušeně říci, že lidská pokožka dýchá.
Nálady a stavy, jako např. strach, rozčílení, vzrušení …, způsobují různou změnu individuálního pachu člověka a pes ji dokáže velmi dobře vnímat. A proto také zkušený, služebně vedený pes, je často schopný rozpoznat mezi dalšími pachy na shodném místě pach pachatele a po jeho stopě se vydat. Při trestném činu, co se týče použití psa v akci, je stopa pachově výraznější, protože pachatel se zpravidla více potí a vydává pro člověka nepostřehnutelný pach, kterým na sebe upozorní.
Součástí sledovaného pachu na stopě je další, zpravidla označovaný jako „všeobecný“ nebo „specifický“. K tomuto patří pach oblečení daného člověka – typ materiálu (např. kožené oblečení je velmi aromatické), také záleží na místu jeho skladování, délce nošení bez vypraní, na vůni aviváže a pracího prášku, na použití deodorantu apod. Dalším aspektem je potřísnění oblečení – s čím přišlo do styku (např. motorové oleje jsou výrazné), významnou roli hraje také místo předchozího pobytu člověka (intenzivní je např. pach z restaurací …). Velmi důležitý je také pach obuvi. Například gumové boty drží jen minimum pachu člověka, ale zejména v teplých dnech má výrazné aroma guma. Plátěné či kožené boty mají sice také svůj specifický pach (kožené poměrně výrazný), ale obojí dobře absorbují pach člověka, který tyto boty nosí. Tedy zanechávají na stopě výrazný individuální pach. Proto pro psy začátečníky klademe stopy v plátěných teniskách a ne v gumových holinkách. Chceme vychovat psa, aby sledoval hlavně individuální pach člověka. Proto musí být první stopy, co se týče individuálního pachu, co nejvýraznější. Důležité je také např. to, zda člověk kouří nebo bydlí s kuřákem, v jakém domě bydlí, co nedávno snědl nebo vypil, zda má čerstvě nakrémované boty, jestli má doma zvířata a jaká …
Ovšem pach na stopě nemá podobu pouze konkrétního člověka. Další aroma ještě přidá pach země, po které kladeč jde, přičemž svým pohybem a váhou rozdrtí rostliny, různou měrou poruší zeminu a v ní organické a anorganické látky, apod.. Tyto pachy se nejčastěji nazývají „přidružené“, (někdy jsou označovány jako „racionální“). Díky časté změně povrchu terénu delších stop se mohou na jedné stopě různě měnit, tedy i tím komplikovat psovi práci. Na druhé straně právě tyto přechody psa nutí sledovat osobitý pach člověka, nikoli pach přidružený.
Z důvodu pozdějšího křížení stop a nacházení předmětů, které zmiňované vedlejší pachy téměř postrádají, musí pes dokázat svým jemným čichem rozdělit a rozeznat konkrétní pach „individuální + regionální“ a pach „vedlejší“.Tedy položená stopa kterou má pes sledovat je souhrnem všech těchto pachů, které jsou v konečné fázi pro psa nezaměnitelné a tvoří jeden celek.
Individuální pach = představa nahého člověka, bez pachu voňavek, bez pachu ze zaměstnání apod.
Všeobecný pach = oblečený člověk, např. v montérkách, se zablácenými botami.
Vedlejší pach = rozšlapané rostliny a hmyz, porušená hlína …
Poznámka: pojmenování pachu na stopě (regionální, osobitý, vedlejší …) se často autor od autora liší. Není však podstatné umět pojmenovat tyto pachy odborným názvem, ale musíme vědět, jaké typy pachu se na jedné stopě objeví, jak působí a nakolik jsou pro psa při stopování důležité. Přidružené pachy mohou dokonce často přebíjet individuální pach člověka.
Je důležité také zjištění, že stejně jako lidem někteří lidé voní a jiní jsou jim po této stránce nepříjemní, stejně je na tom pes. Dlužno podotknout, že vnímání pachu „příjemného“ a „nepříjemného“ mají jiné, ale zato vnímají daleko intenzivněji než lidé. Jakýkoliv pach i pach člověka může psa přitahovat, podněcovat, odpuzovat nebo dokonce mu být lhostejný. I tento faktor v některých situacích může na stopách zahrát svou úlohu. Ovšem cílem výcviku psa na cizích stopách je, aby kvalitně pracoval na všech stopách, na které je uveden. Tedy i tyto „nechutě“ musí zvládnout potlačit a plně se soustředit na předloženou práci. Proto je důležité učit psa stopovat cizí stopy našlápnuté různými kladeči. Přesto platí, že hodně psů na cizí stopě pracuje přesněji a důsledněji, než-li na stopě psovoda. To proto, že cizí stopa je pro ně zajímavější.

Pachy všeobecně
Ze všech předmětů (pevných a kapalných) se odpařují plynné látky – „pach“, tvořený z atomů či molekul. Snad u všech kapalných a pevných hmot platí: „čím je teplota vyšší, tím se z nich pach odpařuje rychleji“. Všechny pachy, v určité koncentraci, cítí člověk, zvíře nebo je zaznamená analytický přístroj.
Pach může být vůní příjemnou nebo nepříjemnou s tím, že pod pojmem např.“příjemný pach“ si nezřídka člověk vybaví něco jiného, než-li pes. Každá hmotná věc má nějaký specifický pach, více či méně trvanlivý a výrazný.
Chuť psa do stopování člověka se může lišit také podle zkušenosti s danou osobou. Pokud se stopovanou osobou má pes špatné zkušenosti, bude takovou stopu vypracovávat zcela jinak, než-li stopu oblíbené osoby nebo figuranta.
Existuje tak velké množství variant počasí, terénů, typů lidí..., že pro psa je souhrn pachových částic na stopě pokaždé trochu jiný, samozřejmě o to více, pokud se jedná o stopy cizí a kladeči stop se střídají.
Jednotlivé látky obsažené v jednotlivých stopách se vypařují různě rychle, tedy pachové složení a jejich intenzita identické stopy bude jiná deset minut po našlápnutí a jiná po pěti hodinách.
Pachy živočišného původu jsou mnohem trvanlivější, než-li pachy rostlinného původu. Dále pak existují pachy minerální, které zpravidla mají nejmenší množství pachových částic. Z živočišných, rostlinných a minerálních látek se neustále do vnějšího prostoru vylučují nepatrné částice své hmoty, ale jsou tak nepatrné, že vylučováním pachu tato látky neztratí téměř vůbec na své váze.
Tedy pachy na stopě se dělí dle původu na:
• pachy rostlinného původu (rozmanité pachy, ale zpravidla s krátkou trvanlivostí),
• pachy živočišného původu (rozmanité pachy, ale s výraznou trvanlivostí),
• pachy nerostného původu (velmi omezená rozmanitost, zpravidla minimální trvanlivost).
Existují látky (pachy), které jsou téměř neměnné a nevyprchající. Jedná se např. o pepř, vanilku, lyzol a další. Jedná se zároveň o natolik výrazné pachy, že přehluší mnohé jiné pachy. Takové látky na stopě kladeče by tvořily psovi samozřejmě velké problémy.
Co se zejména chemických látek týče, bylo prokázáno, že některé chemické látky vnímáme stejně nebo dokonce intenzivněji, než-li psi. Není pravda, že když má pes mnohonásobně citlivější čich, že i nelibé chemické vůně musí vnímat několikanásobně výrazněji. Nezřídka je tomu tak, že různé pachy pes vnímá v porovnání s člověkem různě intenzivně, podle toho, nakolik jej daný pach zajímá. Například pach krve vnímá přibližně 50× silněji než člověk, podobné je to také s krmivem. Naopak vůně květin je pro něj natolik nezajímavá, že je pro něj přibližně stejně vnímána, ne-li méně, jak ji vnímá člověk. Ovšem je to jako u degustátorů vína. Pokud se pro něj stane nějaká látka cílem jeho práce, tedy zaměří-li se psovod na to, aby pes rozeznával např. typy koření, čich psa se časem stane natolik vytříbený, že pach se stane pro něj „zajímavým“ a začne jej vnímat několikanásobně výrazněji, než-li člověk.

Vlivy prostředí na kvalitu stopy
Rozšlapané rostliny, hmyz a rozrušená půda jsou velmi aromatické a paradoxně pachovou práci psa spíše znesnadňují. Pes musí jít po individuálním pachu člověka. Všechny přítomné pachy, které na pachové stopě cítí, musí roztřídit tak, aby vnímal jako hlavní pouze individuální pach kladeče, který je zpravidla mnohem méně výrazný, něž-li pachy přidružené.
Na kvalitě stopy a složení pachového mraku se podílí také pach místa, kde se stopa nachází. (Příklad něčeho, i pro člověka představitelného: zorané řepkové pole, prostředí nemocnice, restaurace …) I když, nebo možná právě proto, že je čichový aparát psa velmi citlivý, může se stát, že silně aromatické pachy snadno přebijí slabý pach látky jiné. Toto platí ve větší míře o psech, kteří ještě nemají zcela rozvinutý čich, tedy o stopařských začátečnících a mírně pokročilých.
Také dopravní prostředky mají výrazný vliv na kvalitu položené – sledované stopy. Za každým rychle projíždějícím autem vzniká tlaková vlna, která udělá s pachem takový vír, jako když si představíte rychle jedoucí auto v prašném prostředí (např. suchá hlíněná cesta). Pach je tím nejen rozvířen, rozmetán do stran, částečně zničen, ale také smíchán s výfukovými plyny. Stopování na frekventovaném místě je tedy velice ošemetné.
Zejména v jarním období je nutné být při výběru místa ke stopovaní velmi obezřetný. Některá pole se hnojí chemickými přípravky, což může být psovi i životu nebezpečné.
Jednoznačně lze říci, že je intenzita čichání v momentě, kdy pes otevře mordu menší. Ovšem je-li teplo a pes se potřebuje ochlazovat, vyplázne jazyk a otevře mordu.