Kruhoočka a ochrana přírody

Když chcete něco udělat, ať již je to cokoliv, měli by jste o té věci něco vědět. Když chcete třeba házet oštěpem, musíte si všimnout, jak se ten klacek drží v ruce a jak se má ta ruka pohybovat. Jen se nesmějte, na vlastní oči jsem viděl, jak se kdysi jeden právě tohoto předmětu chopil jako zábradlí, pak se jej snažil mrštit dopředu, přičemž se jedním jeho koncem praštil zezadu do hlavy tak prudce, že jsme jej museli křísit. Při ochraně přírody se vám nejspíš takový úraz nestane. Přesto můžete velice často napáchat více škody než užitku. Většinou to tak bývá.

Kruhoočko indické.

Začátkem října se již několik let na výstavišti v Lysé nad Labem koná výstava Náš chov. Nebo tak nějak se to jmenuje. Koně, traktory, ovce, slivovice, prostě jarmark. Mnohokrát jsem se tam ocitnul, dal si slivovici u jednoho ve valašským klobouku a koupil si pravý, vlněný fusekle a samozřejmě nějakou tu klobásu. Většinou jsem tam byl jaksi služebně. Začátkem prosince se tam již několikrát konala velká, soutěžní výstava exotického ptactva, která mívá opravdu dobrou úroveň. Je to vlastně u nás jedna z nejlepších a na tom říjnovém jarmarku pak mívají pořadatelé té soutěžní výstavy jakousi upoutávku. Takový koutek s jednou voliérkou, pečlivě zdobenou, několik bodovacích klecí s ptáky, propagační letáčky a podobně. Obvykle u toho někdo sedí, nudí se, občas odpoví na nějaký ten dotaz. Také jsem tam několikrát seděl. Někdy si tam však vytrpíte svoje. Třeba před léty nám tam jeden mistr zahradník přinesl takovej nějakej divnej smrček, zasazenej v obyčejným kbelíku, jako výzdobu. Prosím tě, vobčas to zalej, aby nechcíp. Do smrti na to nezapomenu. Seděl jsem tam, připraven na dotazy o ptácích, jenže každý, kdo přišel, ukázal prstem na ten podivnej smrček a povídá: prosím vás, je to Formánek? Poprvé jsem vytřeštil oči a cože? Pak jsem vedl omluvný monolog v tom smyslu, že ten koutek je o ptácích, kytky jsou pouhá výzdoba a že tedy bohužel nemohu sloužit. Na ptáky se neptal nikdo! Samej zahrádkář. Za ty tři dny, které jsem tam sloužil, mě huba bolela a měl jsem tik. Když jsme to v neděli uklízeli, přišel i mistr zahradník. Hned jsem se k němu hrnul. Vendo, proboha tě prosím, co je to za podivnej smrček? No, to je Formánek! Krve by se ve mně nedořezal, ale že jsem profík, tak jsem měl schovanýho jednoho tuplovanýho panáka slivovice. Musíte vědět všechno, když se vystavujete davům. Jo, ten Formánek byl nějakej hajný, kterej si náhodou všimnul, že jeden jediný smrčíček v té nekonečné řadě pidistromečků ve školce je nějakej divnej. Dal jej na stranu, stromeček vyrostl do podivného tvaru, později se však ukázalo, že normálně se množit nedá. Jenom musíte sázet a zakořenit jeho větvičky. Asi se tento postup také nějak správně jmenuje, ale to už na mě radši nechtějte.

Králíček ohnivý.

V letošním roce jsem doufal, že v Lysé již statovat nebudu muset, vzhledem k handicapům, které jsem utrpěl v posledních dvou letech. Jo, jenže vona se omladina nějak nehrne a tak tam posedávali chlapci, který se dívaj na tenhle svět přes osmdesát let a ještě se tvářili křepce. Tak jsem jednu sobotu musel vzít také. Jako obvykle jsem měl o zábavu postaráno. V pátek přede mnou sloužil jeden, co svoji duši upsal kanárům. Ty teda zná a umí. Naše domácí ptáky bohužel neumí. To byla zrada. V ten den tam totiž někdo z návštěvníků přinesl malinkého ptáčka, který podle jejich mínění musel být nějaký exot, ještě to v životě neviděli a toho musíme přeci zachránit. Tak milého ptáčka nějak chytili a usoudili, že to musí být kruhoočko. Ale jak jej zachránit? Tak jej přinesli do toho našeho koutku, znalec kanárů usoudil, že ten mrňous je zdravej, což tedy být musel, protože to přežil. Večer mi telefonovali, abych sebou vzal nějaký krmení pro kruhoočka. Ráno jsem vyrazil, vlakem, protože parkování svěřilo město soukromé firmě a ty to berou zodpovědně a zkasírujou vás až v Nymburce. Celou cestu mi vrtalo hlavou, jak se kde mohlo vzít nějaké kruhoočko a pojal jsem důvodné podezření, že to bude určitě docela jiný pták. A také, že ano. Přicházím k té voliérce a již z dálky vidím, jak se odtamtud snaží vymanit nešťastný králíček ohnivý. Pro pána Jána, ještě si toho všimne nějaká ochrana přírody a na malér máme zaděláno. Co s tím? Já mám zamontovaný železa v zádech a dovnitř nevlezu, abych toho nešťastníka chytil. Tak mobiluji. Síť se jenom žhavila a operátoři si vesele mastili kapsy. Nakonec musel přijet z vedlejšího Nymburka majitel těch ptáků, kteří do té voliérky původně patřili, lehl si na zem, jednu ruku protáhnul pod dvířky a my jsme mu nadháněli toho nešťastníka. Naštěstí jej lapil záhy. Odnesl jsem jej ven a vypustil z ruky na větev smrčku. Jen se malinko přičísnul, urovnal malinko pocuchané peří a již začal pečlivě prohledávat větvičku po větvičce, kde by jako bylo něco k snídani. Tak ahoj!

Jestli měl ten zrzavej revolucionář, jehož myšlenky způsobily na světě tolik malérů a mrtvol v něčem pravdu, tak tedy v tom, když nabádal: učit se, učit se, učit se! Tak proto ty historky doplním tím, že vám nejdřív řeknu o králíčcích a také o kruhoočkách.

Propagační koutek v Lysé nad Labem.

Králíčci, rod Regulus, dříve v češtině také pojmenovaní jako zlatohlávci, jsou naši nejmenší ptáci vůbec. Většinou jsou řazeni do čeledi pěnicovitých, tak na pomezí mezi pěnice a lejsky. Nebo i do samostatné čeledi králíčkovitých. Jsou to ptáci severní polokoule, kde většinou obývají rozsáhlé jehličnaté lesy, jak v Evropě, tak i Severní Americe. Jsou malí,většinou zelení, v křídlech mají příčné světlé pásky. Jejich hlavní ozdobou je zbarvení hlavy, kde mají zářivě žluté až oranžové podélné pásky přes temeno hlavy, lemované černými páskami. Tuto svou nápadnou ozdobu hlavy dokáže králíček v rozčilení vztyčit. To však viděl na vlastní oči jen málokdo. Nové české názvosloví uvádí celkem šest druhů tohoto rodu. U nás se vyskytují dva druhy a to sice králíček obecný Regulus regulus (Linnaeus, 1758) a králíček ohnivý Regulus ignicapilla (Temminck, 1820). Dva druhy jsou pak endemité, když jeden z nich se vyskytuje na Kanárských ostrovech, králíček kanárský – Regulus teneriffae a druhý na Tchajwanu – králíček tchajwanský – Regulus goodfellowi. Zbylé dva druhy pocházejí z Ameriky. Králíček zlatohlavý – Regulus satrapa a králíček americký – Regulus calendula. Náš nešťastník, který málem doplatil na lidskou dobrotu a neznalost životem, byl králíček ohnivý. Začátkem října právě protahovali severští králíčci přes naše území odněkud z Pobaltí kamsi na jih. Jsou to ptáci, kteří téměř docela postrádají plachost, pohybují se po větvičkách někdy téměř přímo před vaším nosem. Můžeme je vidět u nás celoročně, i v zimě, ale ti zimní asi nebudou ti naši, ale hosté odněkud ze severu. Dříve jich bývala i v pražském okolí hojnost. Dnes to již s nimi není nijak nápadné, ale předloni ještě jeden pár hnízdil na sousední zahradě, i když prostředí nebylo pro ně zcela typické. Zdá se však, že je dokáže v letních měsících uživit i jen několik opravdu vzrostlých jehličnanů. Králíček ohnivý býval dříve mnohem vzácnějším, v současné době se zdá, že se začal šířit a především protahuje přes naše území ve větších počtech. Takže pozor! Ne všechno, co se vám nějak líbí a co neznáte je skutečně exotické. Ne všechno, co ve své horlivosti hodláte pro přírodu udělat může být ku prospěchu. Nejdřív musíte znát. Pokud znáte, potom vám jen tak někdo nemůže věšet rozličné bulíky na nos. To je ten největší přínos, jak pro vás, tak hlavně i pro přírodu.

A teď ta kruhočka. Takové kruhoočko je skutečně rovněž malý ptáček, se špičatým a úzkým zobákem, podobným jakým se pyšní i králíček, je také dokonce nějak celkově šedozelené, ale má typický bílý kroužek okolo oka. Ten kroužek není lysina, jak tomu také někdy bývá, ale je to bílé peří. Odtud pak pojmenování těchto ptáků. Pro chovatele je zcela zásadní, že zatímco králíčka v kleci neudržíte, kruhoočko pak ano a dokonce známe i odchovy pocházející z voliér. Oba tito ptáci jsou sice svojí podstatou hmyzožravci, ale králíček bere jen opravdu malý hmyz a hlavně jeho vajíčka, krohoočko si přidalo do svého jídelníčku i něco ovoce a v zajetí dobře berou i továrně připravované speciální směsi. Moučného červa krohoočko vezme, králíček si o něj ani neušpiní zobák. Snímek kruhoočka, které vám představuji, byl pořízen již více jak před čtvrtstoletím a to na světovém šampionátu v Olomouci v roce 1980. Můžete si všimnout, že pták má uzavřený kroužek, šlo o odchov. Nové české názvosloví řadí kruhoočka do samostatné čeledi Zosteropidae = kruhoočkovití, kterou najdeme zařazenou mezi květozoby a medosavky. Jsou to ptáci tropů od Afriky přes jihovýchodní Asii až po severní Austrálii a ostrovy v Tichomoří. Je jich více jak sto druhů, Karásek dokonce říká, že až 180 druhů, přičemž pak nejvíce z nich je řazeno do rodu Zosterops. Karásek pak tvrdí, že do Evropy bylo v těch časech dovezeno jen osm druhů. Sám pak vyjmenovává na 11 druhů kruhooček. Místy jde o ptáky velmi hojné a také domorodci často konzumované. Jeden náš biolog, který se živil bojem proti hmyzím škůdcům rostlin a dokonce působil nějaký čas v takové funkci ve Vietnamu, si chtěl několik těchto ptáků přivézt domů. Koupil jich proto několik párů na trhu. Přejete si je zaříznout, anebo si je odnesete živé? Tuto historku potom dával u nás doma k lepšímu.

Králíček ohnivý.

Příslušnost nějakého ptáka do čeledi kruhoočkovitých by neměla být velkým problémem. Pokud by však šlo o určení druhu toho kterého kruhoočka, snadno zjistíme, že se okamžitě dostaneme do problémů. Jednak na tyto ptáky neznám nějakou specializovanou literaturu a potom i v českých pramenech nelze najít nějakou kontinuitu. Vezmeme-li třeba nejčastěji jmenované krohoočko, potom zjistíme toto: Karásek pod číslem 352 uvádí Zosterops palpebrosa (Tem.) = kruhoočko indické. Otevřu-li Atlas ptáků světa, tak zvaného Goslera, potom najdu na straně 272, Zosterops palpebrosa = kruhoočko východní. A když pak otevřu tak zvané nové české názvosloví, které bylo uveřejněno pod názvem: Soustava a české názvosloví ptáků světa, naleznu pod vědeckým pojmenováním Zosterops palpebrosus (Temminck, 1824) = kruhoočko pruhoprsé. Takže po mně nechtějte, abych nějak hlouběji studoval krohoočka. Věnuji se v současnosti astrildovitým a čím více materiálů jsem nasbíral, tím méně toho vím. Vím, že nic nevím. Ona je to nakonec slavná věta, již od dob starého Řecka.

Již od těch časů se také traduje, že nakonec by mělo být nějaké ponaučení. Přímo se nabízí. Když dobře umíte pozorovat svoje okolí a máte k tomu i minimální paměť, dokážete si odvodit, jak by asi vaše okolí mohlo vypadat, aby to nebylo příliš k horšímu. Nesmíte však lehkomyslně přebírat cizí myšlenky, návody a doporučení. Obvykle se pod tím skrývají docela jiné věci, než vy si myslíte.