Porod v přímém přenosu

První krytí proběhlo 30. 8. 2007 a o dva dny později 1. 8. 2007 proběhlo překrytí. Dvacet devět dnů od prvního krytí nám ultrazvukové vyšetření potvrzuje, že je Sally březí a na snímku je zcela zřetelně vidět šest štěňátek – maličkých kuliček.
Doba březosti je pro naši maminu krásné období. Naše fenka je přímo mateřský typ. Krátce po krytí se její chování zcela mění k lepšímu. Je velmi umazlená, stále se dožaduje pozornosti všech členů rodiny. Stává se pohybově daleko aktivnější a pryč je její pohodlný život na gauči. Na dlouhých procházkách je neustále vpředu a v pohybu. A to je u naší pohodlné fenky jev zcela výjimečný, protože obvykle se loudá někde daleko za smečkou a jde si svým pohodovým opatrným tempem. Na tváři (dá li se to tak říct) má přímo usměvavý, zářivý a velmi šťastný výraz. Kdo ji zná říká, že přímo před očima zkrásní.

27. 9. 2007 pět dní před porodem měříme poprvé teplotu, která je 37,9 °Celsia, Sally má obrovské bříško a váží necelých 40 kg.
28. 9. 2007 čtyři dny před porodem je její teplota 37,6 °Celsia, Sally je v dobré kondici a ještě si troufneme na kratší procházku. Sally pohyb nedělá žádné větší potíže a nezaostává za námi. Ještě netušíme, že nás čeká bezesná noc. Sally v noci chodí po domě, začíná těžce dýchat, v porodní bedně se točí stále dokola, hrabe všechny textilie pod sebe a snaží se udělat pelíšek. Nepoměrně hodně pije a každé tři hodiny vyžaduje venčení na zahradě. Pro jistotu si ustelu vedle porodní bedny, ale do rána toho moc nenaspím.

29. 9. 2007 tři dny před porodem má Sally 37,4 °Celsia. Celý den je neklidná, těžce dýchá, polehává v porodní bedně s hlavičkou položenou mezi předními tlapkami a pospává. Bezesná noc se opakuje.

30. 9. 2007 dva dny před porodem jsme naměřili teplotu 36,9 °Celsia a den i noc proběhly naprosto stejně jako ty předešlé. Sally se začíná otáčet dozadu a častěji si olizuje vulvu. Daleko intenzivněji pod sebe hrabe, točí se dokola a snaží se udělat pelíšek. Zpod stolu povytahovala noviny, nanosila si je do porodní bedny a tam je dokonale rozcupovala.
1. 10. 2007 den před porodem klesá teplota na 36,6 °Celsia a váha se vyšplhala na 41,5 kg. Sally těžce dýchá, hodně pije a má potíž udržet moč. Je velmi neklidná, stále se ohlíží a olizuje se. Vzhledem k tomu, že vždy rodila 61. den a nyní je to již 64. od prvního krytí, začínáme mít obavy a kontaktujeme veterináře. Ten nás pro jistotu objednává na druhý den na ultrazvuk. Sally měla první porod velmi komplikovaný, a tak mám strach ji nechat v noci samotnou. Již počtvrté si ustýlám vedle porodní bedny, nevyspalá a unavená. Čeká nás další náročná noc.

2. 9. 2007 v noci jsme toho moc nenaspali, Sally byla velmi neklidná. Po čtvrté hodině ranní začíná Sally prudce dýchat a přicházejí první stahy, které se po krátké době opakují. Sally je zkušená mamina. Pokojně si prodýchává a s další vlnou stahů zatlačí.
První štěně přivede na svět ve 4 hodiny 39 minut. Vypuzení proběhlo hladce. Spolu se štěnětem vyšla plodová voda, mazlavá zelená tekutina a menší množství krve. Přistrčila jsem štěně k mamině a ostatní nechala na ní. Sally roztrhla obal, štěňátko z něj vyprostila, očistila, překousla pupeční šňůru a placentu snědla. Maličké jazykem pečlivě omyla. První štěňátko je světle zlatá fenečka, váží 429 g a má se čile k světu. Na váze sebou mrská a je obtížné ji přesně zvážit. Když se to konečně podařilo, přikládám ji Sallynce k cecíku.

Druhá fenka na sebe nenechává dlouho čekat. Vypuzení proběhlo stejně hladce a Sally si všechno obstarala sama bez mé pomoci. Světlo světa „spatřila“ ve 4 hodiny 51 minut. Je světle zlatá a její porodní váha je 334 gramů.
Třetí pejsek si dal na čas a nechal na sebe čekat téměř hodinu. Sallynce dalo dost práce jej vypudit. Pejsek přišel na svět zadečkem, placenta zůstala v děloze. Narodil se v 5 hodin 47 hodin, váží 453 g a je světle zlatý.
Holky se snad na svět derou daleko rychleji, protože za necelých devět minut v 5 hodin 56 minut se narodila další zlatá fenečka s porodní váhou 331 g. Sallynka překousla pupeční šňůru a začala holčičku pečlivě omývat. Placentu, která hrála všemi barvami, hlavně černou a zelenou, jsem jí musela odebrat.
Čtyři štěňátka, která se narodila za hodinu a čtvrt, Sally vyčerpala. S chutí se napila a na necelou hodinku usnula. Seděla jsem u ní, pozorovala ji a přála si, aby další potomci byli kluci a já tak mohla uspokojit přání lidiček, kteří čekají právě na pejsky.

Hodiny ukazovali 6.46 a přišly další stahy. Sally usilovně tlačila a těžce dýchala. Další štěňátko šlo opět zadečkem a dalo mamce opět dost zabrat. Štěňátko nebylo v obalu, pravděpodobně se z něho vylouplo, když ho Sally tlačila porodní cestou ven. Narodil se další vymodlený pejsek, váží 376 g. Sally mu překousala pupeční šňůru a začala ho intenzivně masírovat jazykem. I tentokrát placenta nevyšla.
Sally se rozhodla vstát, napila se vody a šla se na zahradu vyvenčit. Rychle jsem stáhla nasáklé prostěradlo a porodní bednu jsem převlékla do čistého.
Před půl osmou začaly stahy a Sally vypudila dalšího potomka Vyšel bez obalu, se zbytky mazlavé černozelené tekutiny, s menším množstvím krve a nejevil známky života. Byl to pejsek. Byl udušený, snad spíše utopený. Všechny moje pokusy o oživení byly marné. Bylo mně hrozně. Ještě nikdy se mně to nestalo. Když jsem ho držela v dlaních a dívala se na jeho bezvládné tělíčko, neudržela jsem slzy. Trápilo mě, že jsem nejspíš neměla čekat a jet na ultrazvuk o den dříve.

Můj tichý smutek narušila brbláním Sallynka, která vstala z porodní bedny, odešla o patro níž ke vchodovým dveřím, u kterých zůstala stát. Vzala jsem ji před dům vyvenčit.
Když jsme se vrátily a já ji pustila do domu, namířila si to chodbou přímo do prádelny, kde jsem ji našla čekat ve sprchovacím koutě. Usoudila jsem, že Sally nejspíš cítí, že již přivedla na svět všechna štěňata a chce osprchoval pozadí. Prcku, kalhotky a ohon jsem ji důkladně omyla a osušila. Porodní bednu převlékla do čistého a uložila do ní mamku se štěňaty.
Zatímco Sally odpočívala, seděla jsem u ní a pozorovala štěňata. I přesto, že v pelíšku vrnělo pět nádherných miminek, nemohla jsem se zbavit smutku. Sally usnula a štěňátka usilovala o ten „nej“ cecík. Uplynuly čtyři hodiny a blížilo se poledne. Když přišly po tak dlouhé době další stahy, předpokládala jsem, že Sally vytlačuje uvíznuté placenty. Zůstala jsem jí na blízku, abych je ihned odstranila. Těsně před dvanáctou přišlo, to co jsem už vůbec nečekala. Narodil se další krásný zlatý pejsek a jeho porodní váha je 419 g. Vyšel hlavičkou napřed a bez obalu. Placenta i tentokrát nevyšla. Velmi mě to vzhledem ke čtyřhodinové pauze překvapilo. Vzápětí začaly stahy znovu. Sally začala prudce dýchat a tlačit. Ve 12 hodin 26 minut přišel na svět další pejsek, avšak bez známek života. Byla jsem naprosto zoufalá, a i když jsem tomu nevěřila, v tom zoufalství jsem se podruhé pokusila štěňátko oživit. Vzala jsem ho do pleny a začala jsem mu třít hrudníček. Z nosu a z tlamičky mu začala vytékat zelená vazká tekutina. Položila jsem pejska do pleny v dlaních, hlavičku jsem si přichytila a prudce jsem s ním škubla obloukem směrem shora dolů. Z tlamičky i nosu mu vytekla opět vazká tekutina. Známky života však nejevil. Začala jsem ho rozdýchávat umělým dýcháním. Po každém vdechnutí z něho znovu a znovu vytékala tekutina. Střídavě jsem mu masírovala hrudník, střídavě vdechovala vzduch do plic. Čas byl neúprosný, už více jak sedm minut jsem své marné pokusy opakovala. Najednou se mi zdálo, jako by se maličký slabě nadechl. Znovu jsem mu třikrát vdechla do plic a nepřestávala masírovat hrudník. Pejsek se opravdu krátce nadýchl. Nevěřila jsem tomu, co vidím. I když se chlapeček nehýbal, hrudníček se mu lehce zvedal. Položila jsem ho mámě mezi přední tlapky, ale ta o něj neprojevila zájem a věnovala se olizování předposledního potomka. Hodiny ukazovaly 12.43. Držela jsem ho v dlaních a stále lehce masírovala hrudník. Najednou jsem si nebyla jistá, jestli jsem udělala dobře, když jsem ho oživovala. Od porodu uplynulo hodně minut, a tak dlouho byl mozeček tohoto tvorečka bez kyslíku. Jaký bude mít život, když nebude v pořádku. Takové myšlenky se mi honily hlavou. Jenomže pes není člověk, příroda se sama postará a nenechává slabé jedince přežít. Ještě dlouho jsem chlapečka držela v dlaních a přála si, aby to zvládl. Po necelé půlhodině se začal pozvolna projevovat i pohybově. Pomalu, ale přece. Když jsem za další půlhodinku telefonovala kamarádce, že Sally je už konečně matkou, ječelo toto moje stvořeníčko u telefonu tak, že mi pořádně nerozuměla, co říkám. Zpočátku měl problém chytit správně mamku za cecík, ale do večera se srovnal s ostatními sourozenci. Pejsek váží 419 g, má zlatý kožíšek a na hlavičce světlejší skvrnu po mamině.
Vzhledem k tomu, že do pozdního odpoledně nevyšly zbytky placenty, zajeli jsme k veterináři na ultrazvukové vyšetření. To nám potvrdilo, že žádné další štěně nikde neuvízlo. Pan doktor píchl Sallynce injekci na vyčistění a stažení dělohy. Uděláme ještě kontrolní převážení a honem zpátky k miminům. Váha Sally nám ukazuje 34,9 kg.
Po dvou dnech jsme byli objednaní na kontrolu. Pan veterinář udělal ultrazvukové vyšetření, změřil teplotku, Sallynku prohlédl a konstatoval, že je zcela v pořádku. Děloha je čistá a pěkně se stahuje. Ještě hupnem na váhu, která ukazuje 33,5 kg a můžeme domů za dětičkama plnit své mateřské povinnosti.