Cestování dopravními prostředky

Autobusem
Cestování se psem autobusem je poměrně nepohodlné pro psa i jeho pána, nejedná-li se o zájezdový autobus přímo určený k cestování se psy. Takové zájezdy jsou často přizpůsobeny právě přepravě psů a diváků na výstavu nebo je vypravují kynologické kluby na nejrůznější akce a snaží se účastníkům cestu co nejvíce zpříjemnit. Je zde počítáno s přestávkami na venčení a napojení psa.
V autobuse hromadné dopravy za psa zaplatíte poloviční jízdné a v žádném případě nesmí cestovat na sedadle. Musí být opatřen náhubkem a vodítkem a musíte pro něj najít takové místo, kde nebude překážet spolucestujícím a zároveň jimi nebude příliš utlačován. Pro malé psy je možné využít přepravování v přepravce k tomu určené. Je nutné mít na mysli, že v autobuse, stejně jako v autě, může být psovi nevolno.

Vlakem
Cestování vlakem je oproti autobusu podstatně pohodlnější, ovšem jen za předpokladu, že pojedete málo obsazeným vlakem, či si zamluvíte (zakoupíte) celé kupé. Ve vlaku zpravidla psům nebývá nevolno, daleko lépe se zde pes cítí a má pro sebe více prostoru. I zde platí poloviční jízdné. A i zde musí mít náhubek a být připevněn na vodítku. Také ve vlaku může být pes v přepravce - jako spoluzavazadlo. Při zachování maximálních rozměrů dokonce pak není nutné platit za psa jízdné, neboť je brán jako spoluzavazadlo. Při přestupování bývá poměrně hodně času, a proto budete mít i čas na vyvenčení psa. Každopádně si zjistěte přesné časy odjezdu a eventuelních přestupů.
První cestu v autobuse i ve vlaku (na kratší vzdálenost) by měl pes absolvovat ve štěněčím věku, nejlépe v období socializace. Vhodné je odbýt si tuto cestu v náručí majitele, je-li to alespoň trochu možné. Štěně tak získá nové zkušenosti, které mu i vám pomohou zdolat cestování v dospělejším věku psa.
Složitější je nastupování větších plemen do vlaku. Je vhodné necestovat sám a přijít ke vlaku několik minut před jeho odjezdem. Dostat velkého a dospělého psa do vlaku může být někdy potíž. Doporučuji vystupování a nastupování absolvovat s pomocí kamaráda či člena rodiny. Majitel vyjde po schůdkách do vlaku a na pamlsek bude lákat psa dovnitř. Některého psa není zapotřebí dlouho přemlouvat a ladně do vlaku vyskočí, jiný pes bude potřebovat čas i pomoc osoby stojící u vlaku, která se jej pokusí doslova vyzvednout a zezadu do vlaku „vtlačit“. Musí následovat obrovská pochvala a samozřejmě i pamlsek. Doporučuji psovi nasadit náhubek, aby se v případě, že by si připadal v ohrožení, neohnal po osobě, která mu do vlaku pomáhá a nezpůsobil jí tak zranění.

Letadlem
Psi v letadle zpravidla cestují v zavazadlovém prostoru, ve speciálních přepravkách. Některé společnosti psy v přepravce přepravují jako spoluzavazadlo, tedy v místech pobytu cestujících, ale v tomto případě má přepravka určenou maximální velikost. Jestliže je pes přepravován v zavazadlovém prostoru, na dlouhých cestách se personál o ně postará tak, že jim poskytne vodu, případně i krmivo. Pokud se rozhodnete přepravovat psa v letadle, včas si zajistěte letenku a s ní i místo pro vašeho psa v letadle, neboť kapacita pro přepravování zvířat je značně omezena. Zároveň se ještě před zakoupením letenky velmi podrobně informujte o přepravě – podmínkách a umístnění psa v letadle.

Autem
Reakce psů na cestování v autě jsou různé. Jsou sice plemena, která jsou pro cestování jako stvořená a na jízdu v autě se těší, avšak u všech plemen jsou jedinci, kteří berou cestování jako nutné zlo. Pokud si štěně vezete domů právě autem, již tuto první cestu poznáte, kolik práce s navykáním na jízdu budete mít. Přesto se jeho chování při následujícím cestování může změnit.
Psa naučte slušnému chování v autě pokud možno i v případě, že s ním nehodláte cestovat (jezdit na dovolenou, na výstavy …). Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat přepravit psa autem a navíc, je to taková „předpříprava“ před první jízdou autobusem. V žádném případě neomezujte jízdu autem se psem pouze na cestu k veterináři. Tento fakt může vytvořit u psa nežádoucí spojitost: auto = veterinář. Nejenže je pravděpodobné, že pes následně bude odmítat dobrovolně nastoupit do vozidla, ale také snadno může psychické trauma způsobovat při cestování nevolnost, a to i již tehdy, než se auto rozjede.

Seznámení
Štěně s autem nejdříve seznamte – vezměte ho dovnitř, když auto stojí a nikam nehodláte jet. Doporučuji první cestu absolvovat na velmi krátkou vzdálenost, nejlépe v období ranného štěněcího věku. Tato jízda by měla být jakýmsi seznámením psa s vozidlem a měla by působit na psa doslova kladně. Tím je myšleno, že nějaké násilné držení psa na zemi nebo křičení nesmí připadat v úvahu! Naopak. Auto by mělo být plné psích hraček, měla by zde vládnout za všech okolností pohoda a před vystoupením z auta by pes měl dostat odměnu, třeba piškot.
Je-li to možné, posaďte psa na zadní sedadlo (event. vedle řidiče) s tím, že jej bude na klíně držet jiná osoba. Pes by měl mít na krku obojek (vodítko je většinou na přítěž). Pokud máte co do činění s obřím plemenem, kterého již ve třech měsících není možné pohodlně na klín usadit, posaďte se dozadu a nabídněte mu místo vedle sebe na sedadle nebo vytvořte dostatek prostoru na zemi před předním sedadlem a posaďte psa na podlahu tak, aby se sedělo pohodlně jemu, tak i vám.
Nechejte štěně, aby se podle svého gusta uvelebilo (je jedno, stočí-li se do klubíčka či se posadí a bude se rozhlížet).
Nezapomeňte si k ruce vzít starý ručník či hadr, aby interiér auta v případě nevolnosti psa zůstal čistý a zbytečně nedocházelo k nervozitě osazenstva.
K každém případě zachovejte klid a snažte se navodit dobrou a uvolněnou atmosféru. Můžete si se psem (nebo i s řidičem) povídat, psíka hlaďte nebo mu nabídněte oblíbenou hračku. Až nyní by měl řidič auto nastartovat a plynule se rozjet. Většina psů tuto „změnu“ skoro ani nepostřehne, jiní se budou zmateně rozhlížet, výjimečně i hystericky naříkat a snažit se dostat z auta ven. Vaším jediným úkolem je držet psa opatrně a šetrně, aby mu držení nezpůsobovalo bolest, ale také aby nemohl seskočit z klína – sedadla či obtěžovat řidiče. Po několika stovkách metrů zastavte, psa ještě v autě odměňte pamlskem a vystupte. Je dobré psa nechat proběhnout nebo se pěšky vrátit domů.
Je lepší, pokud psa z auta vynesete, než jej nechat vyskočit. Ovšem někdy to pro jeho váhu či velikost prostě není možné. Tímto by měla být ukončena první lekce jízdy v autě. Nyní již budete vědět, co od svého psa můžete očekávat a tomu přizpůsobit další jízdy v autě.

Různé chování
Pokud se pes od počátku bude chovat přímo vzorně, můžete přeskočit spoustu následujících „lekcí“ až na tu, kde budete učit psa setrvat na místě, které mu doživotně pro cestování v autě určíte.
Zda bude mít váš pes žaludeční problémy často zjistíte až při delších cestách. Avšak i pro toto je možné leccos udělat. Jsou však jedinci, kteří z jízdy v autě mají špatný pocit již po několika desítkách metrů. Začnou nadměrně slinit, jsou očividně velice nervózní a schopní zaneřádit všemi způsoby během několika okamžiků celé auto. Je však nutné podotknout, že to jsou opravdu výjimky, ale jsou. Jiní psi se mohou pustit do demolování auta a naproti tomu se najdou tací, kteří ihned usnou a jsou schopni v autě spát i deset hodin. Naštěstí posledně jmenovaných je většina.
Nemůže-li majitel či člen rodiny sedět přímo u psa, je vhodné, když je obklopen hračkami a nějakým použitým – již nošeným oblečením svého pána (svetr, batoh …). Právě známý pach „svého člověka“ psa uklidňuje.
Zvláštnosti psího chování dokazují i projevy některých psů. Někteří jízdu v autě tak milují, že vyskakují do kteréhokoliv otevřeného auta (byť jim je po několika kilometrech špatně). Jiní mají k jízdě v autě odpor a dostat je do auta stojí majitele mnoho přemlouvání a trpělivosti. Problémy s nevolností v autě mají především mladí psi. Často je to způsobeno strachem z „neznámého“.

Základní pravidla pro přepravování psa
I cestování se psem, ať už má či nemá žaludeční problémy či traumata z jízdy, má další, velmi důležitá pravidla. A to nejen bezpečnostní:
1. Psa přepravujeme zásadně tam, kde má dostatek čerstvého vzduchu bez průvanu a zplodin z výfuku, na místě odkud nemůže ohrozit řidiče a plynulou jízdu, stejně tak tam, kde nemůže dojít k jeho zranění a kde se cítí bezpečně.
2. Pes by neměl cestovat nezajištěný a volně se pohybující na zadním sedadle sám bez osoby, která by na jeho počínání dohlížela. Nejde jen o bezpečnost psa, ale také o zdraví všech pasažérů a ostatních účastníků cestovního ruchu.
3. Při zaparkování auta nenechávejte psa po delší dobu zavřeného v autě a už vůbec ne v horkých letních měsících, kdy rozpálený interiér auta lehce přesáhne 50 °C. Pokud tak musíte na pár minut učinit a nejedná se o horké letní týdny, zaparkujte vozidlo do úplného stínu (nezapomeňte, že stín se pomalu, ale neustále přesouvá), otevřete okna a zajistěte je speciální mřížkou proti vyskočení psa z auta, případně i vniknutí zloděje. Snažte se pobyt psa v autě zkrátit na minimum a velmi často jej kontrolujte. Poskytněte mu neomezený přístup k vodě. V žádném případě psa nenechávejte zavřeného v kufru. Obzvláště velké zdravotní komplikace (v některých případech mohou končit až smrtí psa) mohou nastat u plemen se zkrácenou čenichovou partií (boxer, Pekinéz, Mops, King charles španěl, buldok ...).
4. Dobrou pomocí proti znečištění auta či vašeho oděvu jsou role kuchyňských papírových utěrek. Odmotané množství přizpůsobíte problémům, i velikosti psa a rozhodně nešetřete.
5. Při jízdě nedovolte psovi vystrkovat hlavu z okénka. Ač to působí legračně a zároveň se můžete domnívat, jak je to pro psa blahodárné, opak je pravdou. Následkem bývají nemalé zdravotní komplikace, především nejrůznější záněty spojivek, vniknutí malých mušek na rohovku či úrazy oka větvičkami keřů lemujících silnici …
6. Je-li to ve vašich možnostech, okénka u zadních sedadel nebo u kufru auta kombi (podle toho v jakém autě a kde je pes přepravován) zastiňte žaluziemi nebo dnes snadno dostupnými slunečními clonami. Pokuste se problémům předcházet.
7. Před delší jízdou podejte včas psovi, o kterém víte, že jízda v autě mu nedělá dobře, uklidňující lék na žaludeční problémy (veterinář vám sdělí nejvhodnější přípravek). V případě nouze použijte lék pro malé děti s obdobnými problémy při cestování.
8. Psa několik hodin před cestou (minimálně 8–12), ani během cesty nekrmte a vodu podávejte dle potřeby, ale pouze v malých dávkách. Pravdou však je, že u některých jedinců například několik suchých piškotů, sucharů nebo rohlík před cestou působí velmi příznivě. Také pro psy, kteří jsou zvyklí na pravidelný přísun potravy vždy ve stejnou hodinu, nemusí být nekrmení zrovna nejšťastnější řešení. Proto v tomto bodě je zapotřebí trochu experimentovat.
9. Snažte se jet plynule a rovnoměrně. Časté prudké brzdění a ostré zatáčky právě podtrhují žaludeční problémy.
10. Především zpočátku často zastavujte (asi po půl hodině) a dejte psovi čas na proběhnutí a „nabrání sil a pozitivního myšlení“. Jakmile již bude váš pes na jízdu v autě navyklý, postačí přestávky po čtyřech až šesti hodinách.
11. Je-li to možné, snažte se psa nasměrovat tak, aby byl ve směru jízdy auta.

Která místa pro přepravu psa jsou nejvhodnější
Nemyslete jen na pohodlí vašeho psa nebo na čistotu auta. Důležitá je také bezpečnost vaše, ostatních cestujících a psa. V současné době se nám nabízí mnoho řešení a různé vymoženosti, jak přepravu psa dobře zabezpečit. I když se mnohdy jedná o investici nemalou, je to většinou napořád. Nehledejte tedy to nejlevnější řešení, ale to nejbezpečnější a nejkvalitnější.
Nejdříve si uvědomte, jak rozměrný bude váš pes až doroste do své maximální výšky a váhy. Dalším významným aspektem je typ auta jaké vlastníte. Máte-li auto kombi, či podobné auto s rozměrným, vzdušným a světlým přepravním prostorem, tak jednoduchým připevněním mřížky či síťky, kterou nabízí různí výrobci a prodejci kynologických potřeb, zajistíte omezený, ale nadmíru dostačující a bezpečný prostor pro přepravu vašeho psa. Pro znásobení bezpečí, a to především při náhlém a nečekaném brzdění auta, je vhodné připnout psa na přiměřeně dlouhé vodítko. Ale pozor. Jeho délka musí být taková, aby se do něj pes nezamotal a zároveň ho příliš neomezovala v pohybu. Pokud zakoupíte přepravku či klec (box na přepravu zvířat) vhodné velikosti, sice „životní prostor“ psovi ještě omezíte, ale pro bezpečnost vašeho psa i řidiče je to velmi vhodné řešení. Pes si velmi brzy na přepravku zvykne a bude se v ní cítit jistě, tedy většinu cesty prospí. Tuto přepravku je nadmíru vhodné si pořídit, když nevlastníte-li auto typu kombi či dodávky. Přepravku se psem jednoduše umístíte na zadní sedadlo, ale nezapomeňte ji zabezpečit proti převržení či pohybování se v zatáčkách a při brzdění.
Přepravka určená právě k tomuto účelu je vhodná jak pro štěně, tak pro dospělého psa. Je také dobrým řešením, je-li váš pes „ničitel“ interiéru vozu.
Důležité upozornění při nákupu: nezapomeňte velikost přepravky volit takovou, aby nejen psovi vyhovovala, ale také, aby se vešla do místa, kde chcete psa přepravovat.

Více o speciální přepravce
Pokud se rozhodnete pro přepravu psa ve speciální přepravce, je vhodné na ni psa nejdříve navyknout mimo auto. Není od věci přepravku používat zároveň doma i jako místo odpočinku - pelíšek. Za pomoci pamlsku doma psa vlákejte do přepravky a uvnitř ho odměňte nebo položte dozadu přepravky oblíbenou hračku či kost. Napoprvé tam psa ještě nezavírejte, a to ani „na zkoušku“. Byla by to pro něj zrada a příště by pravděpodobně dobrovolně do přepravky vejít nechtěl. Také doporučuji „vcházení do přepravky“ pojmenovat - použít povel. Dávejte do ní pamlsky a po vydání vybraného povelu např. „dovnitř“ nebo „boudička“ psovi ukažte pamlsek, který se v přepravce nachází. Později čas od času po dobu několika minut psa v přepravce zavřete. Chvalte ho, odměňte přes mřížku a po chvilce přepravku otevřete a psa pusťte ven. Opět ho odměňte. Toto opakujte pokud možno často, aby pes nabyl přesvědčení, že díky přepravce může dostat spoustu dobrot. Dobu pobytu v přepravce měňte a nenápadně prodlužujte. Zároveň psa zvykejte na samotu - tedy vaši nepřítomnost.
Chcete-li psa v přepravce přepravovat, či jinak vhodně ji využívat, tak váš pes nesmí nikdy díky přepravce nabýt špatných zkušeností. Proto tlačení psa do přepravky využitím síly nebo za trest apod. je nemyslitelné. Také se v každém případě vyvarujte bouchání do přepravky (ať chtěné či nechtěné). Nebo její upadnutí na zem. Také náhodné a nešťastné uhození psa prázdnou přepravkou při jejím přemísťování může mít negativní následky a pes ji může začít brát jako „nástroj zla“.
Do přepravky, i když si na ni pes již zvykl, čas od času dejte pamlsek, žvýkací kost či jeho oblíbenou hračku. Pes nesmí nabýt přesvědčení, že v přepravce bude vždy uzavřen, proto je-li to možné, občas mu dovolte do přepravky vstoupit, vzít si odtud oblíbenou hračku a opět klidně odejít.
Tuto přepravku je také možné používat pro přepravování psa v hromadných dopravních prostředcích.

Jiné možnosti
Další možností vhodného zabezpečení psa při přepravě jsou tzv. psí pásy a různé sedačky, které jsou vhodnější pro klidnější jedince. Nejsou příliš vhodné pro hravá štěňata. Pes zde často nemá mnoho pohodlí a navíc je snadno svými zuby zničí. Přesto možná při jejich bližším prozkoumání najdete zalíbení právě v těchto bezpečnostních opatřeních.
Pro malá a středně velká plemena jsou snadno k dostání molitanové tašky opatřené uvnitř karabinkou a ze dvou třetin v horní části uzavíratelné zipem. Zde má psík dostatek prostoru i pohodlí a pokud je na tuto tašku alespoň trošku zvyklý (opět je nejlepší vyzkoušet setrvání v ní doma a také v ní psa chvilku nosit), nebude ji chtít opustit. Můžete ji umístit jak na podlahu vozidla, tak na kterékoliv sedadlo v autě, třeba i vedle spolujezdce. Tato taška je s malou úpravou použitelná i jako psí pelíšek a často si ji pes velice rychle oblíbí. Ne každý pes si snadno navykne na přepravku, proto taková taška bývá nejjednodušším řešením, jestliže se vhodně v autě připevní.
Samozřejmě pes může být v autě i na volno, ale opět připomínám, že v tom případě by v autě měl být někdo, kdo by se o psa postaral. V žádném případě mu nedovolte přeskakování ze zadních sedadel na přední a naopak.
Někteří psi se nejlépe cítí na zemi. Ale pozor. Nepřipoutaná či jinak nezabezpečená malá plemena se nepozorovaně mohou vtlačit pod (před) přední sedadlo, a to i u řidiče, což je pro kontrolu nad vozidlem značně nebezpečné.
V neposlední řadě jsou k vidění speciální vozíky za auto, pro jednoho či hned několik psů různých velikostí. Avšak nemůže se jednat o vozík – přívěs ledajaký. Musí být velmi dobře větraný, bez průvanu a bez možnosti vniknutí nadměrného množství zplodin. Musí být z dobrého a bezpečného materiálu a dvířka musí být 100 % zajištěna proti samovolnému otevření nebo otevření psem. Každopádně i psi přepravovaní na přívěsu musí mít dostatečné množství zastávek na proběhnutí a příjem vody. Také na jízdu ve vozíku je třeba psa navykat nejdříve na krátkých vzdálenostech, neboť hluk, omezený prostor a nepřítomnost majitele jsou velkou zátěží na psychiku psa.
Pokud máte auto čtyřdveřové, tedy s „klasickým“ kufrem, je zde ještě jedna možnost. Odklopit jedno či obě dvě sedadla a tím psovi zajistit dostatek vzduchu i místa a navíc i bezprostřední kontakt s vámi. Je možné použít i další pomoc, a to nepromokavou plachtu či gumovou vanu přímo vyráběnou pro pobyt psa v místech zadních sedadel, které zamezí jejich ušpinění. Avšak ne u každého vozidla existuje tato možnost. V každém případě se vyvarujte zavřít psa do kufru bez vhodné úpravy interiéru auta.