S láskou

I staří koně mají právo na slušné zacházení.

Seriál o tom, jak koně něčemu naučit jsem se rozhodla doplnit o vlastní filosofii vztahu ke koním. Nemusíte se jí řídit, ale můžete se zamyslet. Chci psát především o tom, jak se ke koni chovat v jakékoliv situaci, při každém setkání.

Ideální prostředí pro odpočinek.

O podmínkách chovu se vede mnoho plamenných diskusí ve stájích i na internetových serverech. I já se přikláním ke způsobu venkovního odchovu, přizpůsobeném konkrétnímu koni. Preferuji volný pohyb na pastvině (ve výběhu) a ustájení v přístřešcích ve skupině koní (včetně hřebců). Tento způsob chovu však nelze aplikovat bezhlavě. Je třeba přemýšlet o složení stáda, o bezpečnosti výběhu, velikosti přístřešků a v neposlední řadě také o okovaných zadních nohou i jiných aspektech. Také je třeba brát ohled na věk koně a tím pádem možnost zpracovávání potravy - výživný stav. Podle mého názoru je lepší deka ve výběhu, než teplo, prach a někdy i čpavek ve stáji. Pro starší a dušné koně je pobyt venku velkým přínosem i v mrazech. Rozdělení stáda je třeba věnovat velkou pozornost. Nejde jen o případné nežádoucí připuštění, ale také o staré, nemocné či jinak handicapované koně, kteří dominancí jiných koní mohou trpět. Také zdravé hříbě si se "staříkem" nevyhraje stejně, jako kdyby bylo ve stádě se svými vrstevníky. Samota je pro koně ubíjející podobně jako pro kterýkoliv jiný stádový živočišný druh. Zanechává psychické následky a radostné zařehtání na uvítanou je třeba brát s rezervou. Když jste pro koně jediným rozptýlením dne, nemusí být bohužel toto zařehtání projevem lásky. V lidských věznicích je několikadenní samotka brána jako zpřísněný trest, u koní se často nebere ohled ani na samotku celoživotní.

Příklady táhnou.

Pravděpodobně se shodneme na tom, že každý kdo vlastní koně, má je určitě svým způsobem rád. Někdy však zůstává rozum stát nad způsoby projevů lásky ke zvířeti. Když procházím stáj a z boxů slyším náctileté slečny častovat koně hlasitými nadávkami, za které by se nemusel stydět ani "čistokrevný dlaždič", nerozumím tomu. A u nadávek většinou nezůstane, někdy můžeme vidět i fyzické útoky jak ze strany lidí, tak následně i koní. Kde se bere tato agrese? Jaké má důsledky v pozdějším životě lidí a jejich koní? Je možné tolerovat toto chování? Mladší se samozřejmě učí od autorit. Je tedy na dospělých vést mladší generaci ke slušnému a spravedlivému zacházení se zvířaty. Mnohdy však ani dospělí nedokáží ovládat své chování dostatečně. Kůň se nikdy zlý nerodí. Jejich agresivita či naopak netečnost, apatie a "smutek" jsou způsobeny lidmi, kteří se kolem koní pohybují. Hřebec se může chovat jako beránek a valach jako bestie. Vše záleží na výchově koně během jeho života a na chování lidí, se kterými přijde do styku. Výchova často může souviset s podmínkami chovu. V boxe ustájený chovaný kůň může mít pravděpodobně přebytek energie a trpět nudou. Z těchto důvodů plynou nejrůznější vady chování, lidmi zvané zlozvyky. Klkáním a hodinařením počínaje, nekontrolovatelnou agresivitou konče. A teď ruku na srdce, je správné trestat koně za zlozvyky, které mu způsobil člověk? Lépe snad bude odstranit příčinu.

Budování důvěry u hříběte.

Další věcí je zbytečná a bohužel až příliš častá agresivita ošetřovatelů a jejich neodborné zacházení s koňmi. Jak je možné, že člověk vystudovaný v oboru, vede do výběhu současně dva koně s opačnou hierarchií ve stádě. Slabší nechce jít – loudá se. Dostane hlasitě vynadáno a často i výprask od ošetřovatele. Když vyhoví ošetřovateli, riskuje výprask od vedoucího dominantnějšího koně, kterému by se ve výběhu zdaleka vyhnul. Podobných příkladů je bohužel příliš mnoho. Někdy pramení z nedostatečného vzdělání a z neschopnosti nebo nevůli přemýšlet o svém počínání. Koně nikdy nic nedělají schválně. Lidé je však často uvádějí do situací, ze kterých vede cesta jen přes větší či menší násilí a tím i riziko zranění. Jestliže váš kůň kouše, je třeba přemýšlet proč. Jestliže kope, ničí box, je často pokousaný, zraněný, apatický, vyplašený … je třeba přemýšlet proč. Proč hřebec stejného plemene může být krotký a ochotnější než valach? Protože vždy záleží na prostředí a podmínkách, ve kterých žije. Trauma a psychické poškození lze koni způsobit i přílišným ošetřováním a polidšťováním jak při fyzické péči, tak i při výchově. Opět se domnívám, že důvodem jsou nedostatečné znalosti ohledně fyziologie a etologie koní (přirozené / instinktivní chování). Už jste byli někdy v situaci, kdy se snažíte někomu něco vysvětlit a on prostě nedokáže pochopit? Dovedete si představit, že by dotyčný řešil tuto situaci agresivitou vůči vám? V takové atmosféře neporozumění bohužel žijí někteří naši čtyřnozí přátelé. Komu z nás někdy „neujely nervy“, ale zasloužil si tento emotivní výlev kůň? Negativní emoce do světa koní nepatří. Kůň je svým chováním obrazem svého člověka.

Pochvala je pro spokojenost koně důležitá.

Nechtějme znát jen tělo koně, ale snažme se vžít i do jeho duše – z pohledu koně nikoliv člověka. Hledejme pro své koně stáje, ve kterých je vlídné zacházení samozřejmostí. Kde se koně dobře cítí i vypadají. Kde stájové zlozvyky nemají místo. Kde zranění a chronické nemoci jsou výjimkou. Kde se lidé usmívají a koně nám důvěřují. Kde se děti učí úctě ke koním. Kde nejsou koně horší ani lepší – kde všichni jsou dost dobří. Pomozme koním stát se lepšími a sami se staňme lepšími pro své koně. Vnímejme a přemýšlejme o tom, co nám „říkají“. Nezavírejme oči před jejich tichým utrpením. Prosím, chovejme se ke koním s láskou …

Nové podněty a společné zážitky jsou přínosné pro obě strany.