Eublepharis macularius macularius (gekončík noční) obývá území od jihovýchodu Afghánistánu přes Pákistán až po sever Indie. Velmi dobře popisuje jeh...
Eublepharis macularius macularius (Gekončík noční) obývá území od jihovýchodu Afghánistánu přes Pákistán až po sever Indie. Velmi dobře popisuje jeho život v Afghánistánu ve své práci Muhamad Sharif Khan. Na severu a západu Afghánistánu obývá křemičité skály. Zde žije ve větších koloniích. Gekončíci obývají skalnaté dutiny a hloubí si rozsáhlé tunely. Po vstupu do takové nory narazíme na větší prostor, který slouží k odpočinku. Ze vstupní chodby vedou boční chodby, které slouží k ukládání snůšek. Dalším obývaným biotopem jsou hliněné pláně s travnatým porostem a lesy, kde se zdržuje pod kameny a padlou kůrou. Zde žije více samotářsky nebo v malých skupinách dvou až tří jedinců. Nevyhýbá se ani lidem, a tak žije ve vesnicích a městech, kde obývá staré odvodňovací kanály, v jejichž betonových korytech jsou spousty skulin. Usídlili se také v opuštěných lidských obydlích.
Teplota v Pákistánu v době aktivity kolísá mezi 22–24 °C v březnu až po 40–45 °C v červnu a červenci. V prosinci a lednu může teplota klesnout až na 3–5 °C. Vlhkost vzduchu je ideální okolo 45–56 %. V horkých letních dnech ovšem teplota stoupá a vlhkost se snižuje až na 23–32 %. V tomto období gekončíci málo aktivují a obvykle zůstávají ve svých úkrytech. Na konci léta však přichází monzunové deště, vlhkost stoupne až na 70 % a gekončíci aktivují již před soumrakem. Tento jev můžeme pozorovat také v teráriu, když navečer, před zhasnutím světla, porosíme terárium, gekončíci vylézají ze svých úkrytů a vydávají se na lov.
Rozmnožovací cyklus začíná po zimování, které probíhá v severním Pákistánu od září do března. Na jihu země gekončíci zimují až od listopadu nebo nezimují vůbec. Období páření nastává ihned po odzimování. To samci aktivně vyhledávají samice. Tato aktivita je velmi intenzivní až do července. Páření probíhá stejným způsobem jako v teráriu. Samec se rychle přibližuje k samici a zakusuje se jí do šíje. Pokud je samice svolná, tak se zastaví, nadzvedne kořen ocasu, samec pod ni podstrkuje kloaku a vysunuje pravý nebo levý hemipenis. Ke spojení dochází okamžitě. Páření, která byla pozorována v přírodě trvala pět až deset minut. Samice jsou březí deset až dvacet dnů, potom snáší vejce do vytvořených chodeb v jeskyni nebo je kladou pod kameny. Vždy vyhledávají místo, kde je vyšší vlhkost a nikdy tam nesvítí přímé slunce. Vejce měří 31–35×13×16 mm. Snůšky jsou dvakrát až čtyřikrát za rok, obvykle po dvou vejcích. Zajímavé je, že samice vyhledává vždy stejné místo ke snůšce a to i po několik let. Obvykle tráví střežením vajec hodně času. Mláďata se líhnou po proříznutí obalu vaječným zubem. Po narození měří 81–103 mm. Růst je velmi intenzivní, v jednom roce jsou již dospělá. Zatím neexistují žádná data, jak dlouho gekončíci žijí v přírodě.
Nároky gekončíků na potravu nejsou veliké. Obvykle loví vždy po soumraku. Vybírají si z velké škály hmyzu a bezobratlých. Například kobylky, brouky, malé štíry, housenky a stonožky. Jsou ovšem zaznamenány i případy, kdy vzrostlejší zvířata pozřela menší gekony, hady a slepáky. Přirozenými nepřáteli jsou lišky, šakali, mangusty, sovy, varani, agamy, kobry a větší užovky.
Eublepharis macularius se vyskytuje i na dalších lokalitách, kde vytváří své poddruhy. Eublepharis macularius fuscus se vyskytuje v Bombaji v Indii, Eublepharis macularius montanus žije v Karachi v Pákistánu, Eublepharis macularius fasciolatus obývá lokality v Lahore a Punjab v Pákistánu.