Recepty

Jak krmit drobné exoty, čímž se myslí v devadesáti devíti procentech astrildovití, najdete v každém článku, napsaném o těchto ptácích. Protože jsou to v přírodě „trávožrouti“, tedy klasičtí zrnojedi, jejichž hlavní potravou jsou semena trav, která loupou ze slupky před tím než je polknou, nečiní jejich potrava v kleci prakticky žádné problémy. Každý ví, že je krmíme prosem, což je vlastně také jen tráva. Prosa ovšem existuje mnoho druhů, které se od sebe liší jak barvou, tak i velikostí zrna. Ptáci žerou všechny druhy, některé ovšem raději. Takové proso, které ve velké oblibě nemají, obvykle sežerou až naposledy, protože i tady platí, že hlad je nejlepší kuchař. Chovatel, který umí svoje svěřence dobře pozorovat záhy zjistí, která semena jim chutnají nejvíce, která nejméně. Není účelem ptákům podstrojovat a krmit je jenom tím, co jim chutná nejvíce. Naopak, účelem je, donutit ptáky, aby brali co nejpestřejší potravu, ale přitom zůstali v té nejlepší kondici. To je ovšem do jisté míry individuální a záleží na každém chovateli, jak se takového úkolu zhostí. Pokud máte svůj čas péče o ptáky jistý, můžete je krmit naprosto přesně v danou dobu, potom tím nejlepším znamením jsou prázdné, vymetené misky a ptáci čekající nedočkavě na svůj nový příděl. Pokud si ovšem nejste takovou pravidelností jisti, musíte pro jistotu dávat nějaké to krmení navíc a to již není to pravé ořechové. Ptáci totiž nejprve sežerou to, co jim nejvíce chutná, potom mírně hladoví a čekají na nový příděl dobrot, aniž by sežrali pro ně méně atraktivní část své dávky. To je jenom pár vět o základním krmení, které však musí mít stále k disposici. Dneska to již není žádný problém, protože nabídka na trhu je opravdu dobrá. V tomhle nechci nikomu nic radit, nejsem žádný kolovrátek.

• 8 lžic klíčeného prosa.


• 4–5 lžic čisté rašeliny.


• 1 lžíce pšeničných klíčků.

Druhou složkou potravy, kterou obvykle astrildovitým podáváme, je tak zvaná vaječná míchanice. Ani tohle není v dnešní době žádný problém a pokud o tom píši, bude to vždycky jen obehraná písnička. Přesto mi dovolte několik slov. Základní složky jsou vlastně dvě. V první řadě na tvrdo uvařené slepičí vejce a mrkev. Obojí nejlépe nastrouhané – ručně! Jak vejce, tak i mrkev jsou však materiály, které se k sobě lepí a to je špatně. Proto je mícháme s něčím suchým, s něčím co dobře vsakuje vlhkost a odděluje tak jednotlivé části vejce a mrkve od sebe tak, aby se to ptákům nelepilo na zobák. V nouzi stačí pro takový účel obyčejná strouhanka. Dříve si chovatelé pekli podle různých receptů vlastní „buchtu“, sušili ji a drtili. Byl to vlastně domácí piškot. Dnes seženete na trhu všelijaké suché míchanice. V podstatě jsou dvojího typu. Buď docela suché, anebo takové mastné. Většina papoušků bere takovou míchanici ve stavu suchém, tedy ve stavu v jakém ji koupíte. Drobní ptáci většinou tuto suchotu neberou. Takže jim strouhám obvyklé vejce a mrkev a jako „oddělovadlo“ používám nějaké průmyslově vyráběné míchanice. Pokud se taková směs správně provlhčí, žerou pak ptáci i tuto míchanici. Jako první však vždy sežerou bílek ze strouhaného vejce. Míchanice musí být mírně vlhká, to cítíte v ruce, ale nesmí se lepit, to také nejlépe poznáte v ruce. Nejvíce se mi osvědčuje, když koupím jednu míchanici olejovou a jednu suchou a smíchám je dohromady půl na půl. Jenže tohle jsou všechno staré, klasické recepty a já je obvykle vůbec nečtu, protože na nich nic objevného neshledávám. Jde jen o to, jak to správně namíchat a také samozřejmě o to, aby to dohromady nebylo zbytečně drahé.

Jenže, teď se mi podařilo spatřit něco, co jsem ještě v exotářské literatuře nečetl, ale co víc, zatraceně mě to zaujalo. Způsob jak ptáky zaujmout a dostat do nich, respektive přinutit je zkonzumovat věci, kterých by si jinak vůbec nevšimli. Jak jsme již řekli, astrildovití jsou zrnojedi. Semena trav sbírají v přírodě jak přímo z rostlin, tak i se země. Nejméně 50 % své potravy seberou přímo se země, ne-li i více. My jim dáváme jejich semena do misek, abychom si ulehčili práci s úklidem. Když už, tak nejlepší jsou ploché, nízké a široké misky. Drobná semena však ptáci sbírají nejraději přímo se země. Kdysi jsem měl třeba pár amad Gouldové. Ptáci v prvních málo dnech po vylíhnutí mláďat krmili pouze jitrocelovým semínkem, kterého jsem tenkrát na jednom úhoru nasbíral asi za dvě hodiny dobře čtyři kila. Ovšem brali toto semínko jen když bylo nasypáno na zem, do písku. Z misky si vzali jen proso. A právě letos jsem uviděl asi správný trik, jak ptákům vyhovět. Tak tohle mě opravdu zaujalo. Navíc se tam objevily i složky, které jsou více než zajímavé.

Úspěšný chovatel amad modrolících nám představil směs, o které jsem ještě nic neslyšel. To samozřejmě vůbec neznamená, že by snad o ní vůbec nikdo neslyšel a dokonce je i možné, že to znají všichni, ovšem kromě mě. Ale rozhodl jsem se, že o tom budu psát, protože je známo, že opakování je matka moudrosti.

• 1 lžíce hrubé sojové mouky.


• 1 lžíce pivovarských kvasnic.

Takže ten chovatel vezme naklíčené proso ve složení, které mají ptáci nejraději, přiměřené množství. Přiměřené množství znamená takové množství, které ptáci sežerou tak maximálně za dva dny. Vloží do misky a nasype hrst čisté rašeliny a dobře promíchá. Směs je mírně vlhká, ale sypká. Potom nasype polévkovou lžíci hrubé sojové mouky a opět po polévkové lžíci další přídavky, kterými jsou pivovarské kvasnice, sušené bylinky a vitaminový přípravek Nekton. Na plochou misku o průměru asi 10cm nalétávali ptáci okamžitě systémem hloubkových bombardérů Ju–88 Stuka.

Jak jsem se vrátil domů, vrhnul jsem se do průzkumu a příprav. Rašelina. Žádný problém a lacino. Pytel 99 Kč o obsahu 50 l. Nekupujte žádnou zem, ale jen čistou rašelinu. Soběslav. Pak jsem koupil sojovou mouku, ta je již dražší, stálo to něco pod dvacku a vydrží mi to tak měsíc a půl. Potom existuje dobrá věc, kterou mnozí chovatelé znají. Pšeničné klíčky. V Globusu je mají 20 dkg za 9,90 Kč. No, nekupte to! Dají se dobře skladovat v nějaké pixle s víčkem, eventuelně sklenici a máte jich za padesát kilo. V téhle směsi se dobře provlhčí a ptáci je berou. Jsou však dobrým kypřícím prostředkem do vaječné míchanice, když se to příliš lepí. Nejzajímavější složkou té rašelinové směsi jsou však pivovarské kvasnice. To je samozřejmě zatraceně výživná věc, to nám nemusí nikdo moc vyprávět, i když je bereme nejraději v tekuté podobě. Hned jsem si říkal, že tohle by u nás neměl být problém. Byl. Kupodivu byl. I když to zná leckdo, v práškové podobě jsem to jaksi nemohl zpočátku sehnat. V lisované podobě by to mělo být k sehnání běžně, ale nebylo. Tam se to jmenuje Pangamin a dělá se v několika druzích. Jeden znalec mě dokonce sdělil: „to seženeš v lékárně, voni si to ženský plácaj na ksicht“, což mě zvláště zaujalo, jak obsahová stránka tohoto sdělení, tak i jeho literární hodnota.

Budu se tedy věnovat sdělením o pangaminu neboli pivovarským kvasnicím, které jsem nakonec sehnal v požadovaném, práškovém stavu. Pro jistotu jsem po obdržení vzorku do nich vrazil špičku jazyka a mohu tak konstatovat, že to musí bejt vopravdu zdravý, anšto to má výraznou pivní chuť, po lžících se to ovšem jíst nedá, to by se vám slepila huba. Pro člověka zůstává nejvýhodnějším stav tekutý. Přímo do vaječné míchanice se to taky nehodí, lepí to. Snad jedině něco zamíchat nejdříve do pšeničných klíčků a potom to vrazit do té míchanice. S tou rašelinou se to míchá velice dobře, nelepí to. Pivovarské kvasnice v lisované podobě ovšem nejsou naprosto stejná věc jako prosté kvasnice sušené. Ty lisované, zvané také Pangamin jsou totiž konečným produktem a obsahují kvasnic asi 50 % a dalších 50 % tvoří odtučněný mléčný polotovar s obsahem bifidobakterií a případné další výtažky. Nicméně základní funkci, kterou potřebujeme získat pro ptáky plní právě pivovarské kvasnice. V první řadě jsou významným zdrojem vitaminů řady B. Tyto vitaminy můžeme sice ptákům podávat v podobě multivitaminových preparátů, ale není to docela totéž. Vitaminy řady B jsou sice rozpustné ve vodě a také je ptákům rozpuštěné ve vodě obvykle podáváme, protože jenom tak máme určitou jistotu, že se do jejich těla vůbec dostanou, ale není to zase až tak přírodní proces. Vitaminy celé řady B, včetně vitaminu B 12, získané prostřednictvím pivovarských kvasnic, se totiž do těla dostanou současně s celou další řadou všelijakých přírodních látek, které však vstřebávání vitaminů podporují. Propagační materiál vyjmenovává mimo jiné i tyto důležité schopnosti pivovarských kvasnic: potlačují růst patogenních mikroorganismů tvorbou kyseliny mléčné, octové a máselné (potlačují hnilobné procesy a působí proti zácpě). Působí imunostimulačně - ochranně proti patogenům, stimulují odolnost proti bakteriálním infekcím. Napomáhají obnovit normální střevní mikroflóru v období rekonvalescence po antibiotické léčbě! Produkují vitaminy skupiny B (včetně B 12), vitamin K, ulehčují vstřebávání a využívání vitaminů. Zlepšují vstřebávání a efektivnější využití dalších druhů minerálů a mikroelementů z potravy a stopových prvků (zinku, mědi) významných z hlediska imunologických reakcí organizmu. Snižují obsah cholesterolu v krvi. Inhibicí hnilobných bakterií snižují obsah amoniaku a toxických aminů v krvi. Je toho strašně moc, ale dá se to shrnout do jednoduchého poznání. Člověk již někdy v pravěku přišel na to, že pivo je zatraceně zdravý nápoj, proč by se jinak pachtil s jeho výrobou? Tahle učená pojednání jen blíže osvětlují, proč tomu tak je. Pivovarské kvasinky se sbírají při výrobě piva a šlo jen o to, jak je lépe využít, protože dříve to býval vlastně odpad. V Braníku se do toho kdysi dali a vyvinuli způsob, jak je šetrně sušit, aby se po jejich usušení zachovalo co nejvíce jejich dobrých vlastností. To se podařilo. Od té doby je odzkoušeno, že i v chovu zvířat působí pivovarské kvasnice přímo zázračně. Krávy více dojí, prasatům to chutná a teď, jak se zdá, se našel způsob, jak to příhodně dostat do klecních ptáků. Zpočátku jsem sice nemohl najít dodavatele, protože za velice příhodnou cenu je sice dodávali, ovšem v pytlích. To se také vyřešilo a na poslední burze na Kladně již byly tyto kvasnice k mání za příhodnou cenu a v rozumném množství rozvážené. Takže již vesele míchám tuto odkoukanou směs pro své vlastní ptáky. Mám z toho dobrý dojem, v některých klecích to mizí všechno, včetně rašeliny.

• 1 lžíce sušených bylinek.


• Hotová míchanice.

Zbývá poslední součást této směsi, kterou jsou sušené bylinky. Ten chovatel mi prodal za cenu deset euro igelitový pytlík o obsahu asi deset litrů. To je slušné množství a za opravdu lacinou cenu. To u nás asi jen tak neseženete. Má to výraznou vůni a on to kupuje od místní velké restaurace, kde to používají, prý do salátů. Něco jako provensálská směs bylinek. Tohle je také zajímavé. Když drobným exotům dáte v mimohnízdní době hrst nějakého vonného sena, obvykle to zanedlouho zmizí, všelijak to žmoulají, až to sežerou docela. Zřejmě je to významným zdrojem něčeho, co jim chutná a co potřebují. Teď jde o to, jak to sehnat za příhodnou cenu u nás. Někde to asi musí jít. Množství, které jsem získal za cenu zhruba 300 Kč by mi stačilo dobře na rok. Za tuto cenu to rozhodně nepořídím někde v oblíbených bioprodejnách, tady asi ne. Jenže ono se něco takového používá i u nás do některých potravinářských produktů. Třeba Globus prodává škvarkovou pomazánku s bylinkami, je to dobrý a tyhle bylinky budou to pravý, co hledám. Přitom nemohou být za cenu, za kterou vám je nabídnou sólo. Takže zbývá buď objevit zdroj za přijatelnou cenu, anebo si něco takového usušit sami. Takový recept ovšem nemám vymyšlený. Nicméně je možné uvažovat o samovýrobě něčeho takového na základě starých zkušeností. Nejperspektivněji vidím k usušení mladé jarní kopřivy. Potřebné množství je možné získat snadno a v minimální době. Někde ve stínu pomalu usušit, sdrhnout a listy rozdrolit třeba šlapáním v silnějším igelitovém pytli. Vhodná by byla i nať kořenové zeleniny, mrkve, petržele, cerelu. Některé vonné bylinky jako třeba bazalku není nutné asi dodávat v tak velkém množství, jde spíše o složku dodávající příjemný dojem. Je to však prima, protože to provoní celou ptačírnu, celé chovné zařízení. Některé léčivky, které snadno sklidíte rychlým způsobem, třeba srpem, by bylo dobré také využít. Například hluchavku bílou. Tady se nápadům žádné dveře nezavírají. Jsem přesvědčen, že bychom se mohli v krátké době dočkat i nějakých receptů vymyšlených chovateli, jak nejsnadněji něco takového získat. Nebo snad nějaké kořenářky? Jde jen o to, jak něco takového získat za přijatelnou cenu.

Tato směs, jejímž základem je tedy naklíčené proso a rašelina, vyvolává u ptáků přirozený zájem o hledání potravy na zemi, kde rozhrnují zem zobákem a hledají něco, co budí jejich pozornost. Jednak je to činnost, zábava a potom přijmou i něco, co je jinde vůbec nezajímá, protože se to tam přirozeně také vůbec nevyskytuje. Na takovouto vrstvu této směsi je výhodné podávat i moučné červy. Některé ptáci sežerou ihned, ty které nesežerou se schovají do vrstvy směsi, nerozlezou se a ptáci je uloví později. Chystám se vyzkoušet namíchat do této směsi i sušené mravenčí kukly. Ptáci je obvykle příliš neberou. Vždy však jde o způsob předložení takové potravy. I my lidé jsme zvyklí na určitý způsob předkládání potravy. Když vám někdo předloží vaši večeři místo na talíři na prkýnku od záchodu, pochybuji, že se budete olizovat. U ptáků jde o to, aby vhodnou potravu nalezli tam, kde jim jejich instinkty radí, že je to vhodné k sežrání.

Věřím, že je stále dobré hledat nové, vhodné postupy, které by mohly přinášet lepší výsledky v chovu ptáků. Čím více ptáků bude v našich klecích z odchovů v péči člověka, tím lépe. A také bych radil, aby chovatelé přestali používat termín chov ptáků v zajetí. Je mylný, zavádějící a vyvolává špatné asociace. Chov ptáků v klecích je vystaven asi největšímu tlaku ze strany všelijakých, tak zvaných ochranářských organizací, které razí dojem, že v dnešní době je neopodstatněný. Je to spíše názor postarších dam, typu baronky von Botzenheim, vdovy po generálovi, skvěle popsaných Jaroslavem Haškem v pasáži z vojenského špitálu na Karlově náměstí. Jsou nadmíru snaživé, bohužel té věci většinou nerozumí a ani ji nechápou. Bývají však dobře hmotně zaopatřené a neváhají svoje prostředky vložit do nějaké činnosti, která je podle jejich chápání věci prospěšná, čímž se potom dobře živí další skupiny lidí. I kdyby to mělo být kontraproduktivní, zbytečné a ničilo to něco, co je vlastně určitou částí kulturního dědictví většiny národů. Václav Kruis, někdejší známý ornitolog a organizátor kroužkování ptáků u nás, když jsem jej kdysi navštívil v jeho bytě, ve vysokém stáří, měl doma i dvě klece, kde jsem viděl i motýlky a tygříčky. V té době již většina terénních ornitologů vůbec neholdovala exotickému ptactvu a také ani jiné ptáky nedržela doma. I vyjádřil jsem své překvapení a dostalo se mi téhle odpovědi: jak jinak, prosím vás, chcete rozumět ptákům, když se na ně denně nedíváte? A vo tom to je!