Kam a proč mizí vrabci?

O tom, že vrabců stále ubývá, se v poslední době dost napsalo, i ve Fauně napsal pan Podpěra pěkný článek o vrabcích. Vrabec možná z našeho okolí téměř zmizí a nikdo nebude vědět proč. Jako důvod jeho úbytku se uvádí různé důvody, jak jsem četl nedávno i elektromagnetické vlny. Když jsem četl první články o snižování počtů vrabců, tak jsem říkal: „Ať se přijdou podívat k nám“, uběhlo pár let a vrabci jsou pryč i zde.

Úbytek vrabců pozoruji na vlastní oči, a je to úbytek katastrofální. Štítovou stěnu domu máme porostlou břečťanem. Je vysoká dvanáct metrů, široká devět metrů, břečťan na ní roste již desítky roků, a tak je hodně zarostlý. Ještě před čtyřmi roky v něm spávalo od podzimu do jara několik stovek vrabců. Přes léto tam spávalo vrabců jen několik, hlavní nápor začínal v říjnu a končil v dubnu. Často jsem je ze dvora nebo zahrady pozoroval a snažil se je spočítat. Přilétali po hejnech, nejdříve si sedli na stromy v zahradě a jestliže nikoho v blízkosti neviděli, tak zalétli do břečťanu. Pokud byl někdo v blízkosti, tak do břečťanu nezalétli a na stromech čekali až odejde. Tak přilétalo hejno za hejnem, snad z celé vesnice, a postupně se usazovali v břečťanu ke spánku. Mnohokrát jsem se snažil zjistit jejich přibližný počet. Dalo se jen přibližně spočítat množství vrabců v jednotlivých hejnech a počet hejn již nebyl problém spočítat. V hejnech bývalo 30 až 50 vrabců, celkový počet nocujících mě vycházel na 500 až 600 vrabců. Jakmile zalétli do břečťanu, rychle ztichli, ale za to ráno, to byl koncert. Nerozlétli se ihned po probuzení, ale asi půl hodiny si všichni něco štěbetali a teprve po tom odlétalo hejno za hejnem. Jestliže jsem během tohoto štěbetání zatleskal, tak na malou chvíli ztichli, ale po chvíli pokračovali dál. Byla to atrakce, jejich ranní štěbetání bylo slyšet hodně daleko. Vedle stěny s břečťanem máme vjezd do dvora a na něm byla každý den lopata vrabčího trusu, to byla negativní stránka, ne však na obtíž.

Břečťan býval tak plný, že někteří vrabci spávali i v dosahu rukou ze země. Bohužel nemám to nijak zdokumentované, na fotografii by to nebylo vidět a na kameru jsem to nenatočil.

V břečťanu vrabci nikdy nehnízdili, každý rok tam však pravidelně hnízdí jeden pár kosů. Velkého množství vrabců po hromadě využíval krahujec, který se je při zalétávání do břečťanu snažil lovit. Určitě i nějakého ulovil. Jednou, když jsem stál na vjezdu u vrat a pozoroval vrabce, se přede mnou něco mihlo a hned na to jsem ucítil ránu do kolena. Byl to krahujec, vzpamatoval se rychleji než já a odlétl.

Před třemi roky bylo nocujících vrabců již méně, loňskou zimu ještě méně a letos v břečťanu nocuje pouze jeden! Večer vyhlížím alespoň jedno hejno a nic. Ze skleníku na papriky jsem v létě vypouštěl dva vrabce, kteří nemohli trefit ven. Možná je to ten jeden z nich, co spává v břečťanu, ale kde je druhý a kde všichni ostatní? Nikdy, i když bylo „převrabcováno“ se nestalo, že by vrabec zůstal ve skleníku. Že by na ně přece jen působily elektromagnetické vlny? To je jen spekulace, možné je však všechno.

Podle tak rychlého úbytku se nejenom nemnoží, ale musí předčasně hynout i dospělí jedinci. Vidět dnes někde vrabčí hnízdo v okapu nebo pod střešní taškou se rovná téměř zázraku.

PS: Dnes přilétli vrabci tři.