Máte problém …

Zpomalení
Zpomalení koně se dá aplikovat ve dvou verzích. První je celkové zpomalení koně, který se rozbíhá, sotva začneme nasedat. Druhá verze je zpomalení jednotlivě v každém chodu zvlášť.

Je třeba mít zvládnuté spolehlivé zastavení.

Klidný krok s volnou otěží, zklidněný kůň i jezdec.

Vezměme to tedy popořadě. Celkové zpomalení „koně utíkavého“ začíná schopností zůstat stát (viz článek „Zůstat stát“ ve Fauně č. 24/2006 ) a couvat. Není-li ze země zvládnuté stání i couvání, není dobré začít na koně vůbec nasedat. Předpokládejme, že tyto cviky bez problémů zvládáte ve všech situacích. Tedy začneme nasednutím na stojícího koně. Jestliže se nám koník rozešel, couvneme ho zpět na původní místo a pochválíme. Pochválíme slovně, drbáním a také uvolněním tahu otěží, případně přiložených nohou. Jinými slovy, přestaneme na koně jakkoliv působit tlakem. Jestliže se koník opět okamžitě rozchází, v klidu jej zacouváme znova a opět následuje uvolnění. Je třeba trpělivosti zvláště u koní, kteří byli zvyklí na jiný režim (dostihoví, rychlostní...). Zpravidla však kůň princip pochopí velmi rychle, vzhledem k přípravě ze země. Jestliže kůň reaguje jen váhavě, můžeme být intenzivnější tím, že couvneme ještě o několik kroků dále, než bylo původní místo. Couvání musí být klidné, bez trhání za udidlo, otevřené huby a podobně. Máme-li s tímto problémy, vrátíme se zpět ke cvičení couvnutí ze země. Používáme-li v sedle udidlo, můžeme je použít i ze země, ale cvičení tomu musí být náležitě přizpůsobeno. To znamená bez trhání, cukání či vlnění vodítkem nebo otěží. V tomto případě použijeme jen stupňující se stálý tlak a uvolnění s pochvalou. Jestliže nám kůň při nasedání pěkně stojí, můžeme postoupit dále.

Pokus o zpomalení vyvázáním není ani o přiježděnosti, ani o vztahu.

Než začneme cválat, musíme mít dobře zvládnutou ovladatelnost.

Při rozcházení koně vždy začneme krokem. Jistě se shodneme, že rozklusat či nacválat koně z místa ihned po nasednutí je hloupost, vedoucí k neposlušnému, nervóznímu koni. Koně rozejdeme jemnou pobídkou holení (kopání a bič je nutné vynechat). Otěže necháme volné. Jestliže se kůň rozejde rychlejším chodem než krokem, zastavíme a pochválíme za zastavení. Tento princip opakujeme, dokud kůň není ochotný vykročit krokem a po pár krocích zastavit. Postup krokem-zastav-krokem-zastav opakujeme, dokud jej kůň nezvládne precizně. Dokud se necítíme bezpečně a máme pocit „bomby před výbuchem“ zůstáváme v kroku. Krokové pasáže můžeme prodlužovat, oživit zatáčením, kruhy, slalomem. Vždy však musíme mít pocit, že koně ovládáme a zvládneme kdykoliv zastavit, případně zacouvat. Při zastavení počkáme s pochvalou, dokud kůň nestojí opravdu v klidu, přešlapování a opakované pokusy o rozejití nechvalte. Snažte se zůstat v pohodě a cvičit v klidném prostředí, které kůň důvěrně zná.
Podobně postupujeme při naklusání z kroku. Snažíme se, aby naklusání nebylo hektické, uspěchané, aby krok nepřecházel rovnou do cvalu. V případě, že kůň nakluše příliš hekticky nebo rovnou nacválá, zpomalíme ihned do kroku a zastavíme. Pochválíme za zastavení, vyčkáme chvíli a zkusíme znovu. Jakmile se nám cvik povede, koně pochválíme, sesedneme a ukončíme práci. Vše stále upevňujeme velkou pochvalou. Začínáme v prostředí, které je pro koně nejjednodušší. Nejhorší varianta je zpomalování na místech, kde je kůň naučený cválat. Tady trénujeme jako poslední. Můžeme brát jako výzvu naučit koně na cvalové louce jít krokem, nacválat, zpomalit do kroku a zastavit. Jsou samozřejmě možné i jiné variace, ale vše naprosto pod kontrolou.

Zpomalování koně tímto způsobem je pro koně bolestivé a neúčinné.

Cval zkoušíme nejprve na klidném místě.

Teprve po dokonalém zvládnutí kroku a klusu můžeme přejít do cvalu. Jestliže při tomto výcviku koně necháme cválat tak jak byl zvyklý a „zdrhat“, výcvik tím velmi zpomalíme, koně zmateme. Navíc si způsobíme špatné vykročení k učení kontrolovaného cvalu. Kontrolovaný cval vychází z toho, že kůň již dobře reaguje na zpomalení a zastavení z klusu a kroku. Nebrání se udidlu či ohlávce, je ochotný poslechnout v různých situacích. Při prvních pokusech na pobídku do cvalu necháme koně nacválat jeho tempem a po několika cvalových krocích jej opět zpomalíme do kroku. Při problémech jej můžeme stočit na kruh a zpomalit na kruhu. Poté zpomalit do kroku, zastavit, pochválit. Před dalším pokusem vyčkejte, než se kůň v zastavení zcela neuklidní. Takto pokračujeme, dokud nereaguje okamžitě po povelu zpomalením do nižšího chodu tak, jak požadujete. Z výcviku je potřeba naprosto vyloučit jakékoliv trhání za udidlo, silné projíždění udidlem v hubě a prudké tahání. Jestliže kůň špatně reaguje ve cvalu, vrátíme se zpět a pilujeme dokonaleji klus a krok. Držte se citlivého a jemného používání uzdění. Při správném cválání je také potřeba se zamyslet nad možnými vadami vlastního sedu. S tím se obraťte na trenéra. Máme-li požadavky na svého koně, je třeba je mít i na sebe. Jestliže se vyskytne opětovný problém v jakékoliv fázi, vraťte se o krok zpět. Vytrvejte na svých požadavcích a neustupujte z nich. Stejně tak by se měli chovat všichni, kdo na „vašem“ koni jezdí.
Při posuzování koně s tímto problémem je třeba také zvážit režim, ve kterém žije. Celodenní boxové ustájení bez výběhu může být příčinou nahromadění energie a horší ovladatelnosti koně. Proto i zde můžeme hledat důvod.

text a foto: Zuzana Prokopová