Nevítaní hosté voliér

Na jaře roku 2007 jsem navštívil téměř dvacet chovatelů papoušků v ČR. Většina z nich není nikde registrovaná a odborné časopisy nečtou. Ptáky nakupují a následně prodávají na trzích. Nejprve mne upoutala konstrukce voliér. Vstup do nich je řešen takovým způsobem, že umožňuje ptákům snadno uletět. Mnohem závažnější byla však skutečnost, že po vstupu do voliéry u chovatele číslo jedna jsme oba zapadli až nad kotníky do 25 cm vysoké vrstvy trusu a slupek ze slunečnice. Urychleně začaly z chodbiček uvnitř vrstvy vybíhat myši domácí a skrz pletivo mizely v dáli. Všiml jsem si také velkého zápachu z myší moči a trusu. S úlevou jsem voliéru opustil, vytřepal nečistoty z obuvi a sledoval, jak se myši vracejí zpět do chodbiček. Některé však vlezly přímo do misek s krmivem, původně určeným nikoliv myším, ale papouškům. Po nakrmení se myši do krmiva vymočily a zanechaly zde trus. U tohoto chovatele jsem si nic nekoupil ani neobjednal. U chovatele číslo dva byla situace podobná, avšak s tím rozdílem, že v koutku každé voliéry měl plastovou přepravku na pečivo obrácenou dnem vzhůru. Taková přepravka umožňuje, aby do zakrytého prostoru bylo možné umístit návnadu, pastičky a očekávat snížení počtu myší. I u dalších patnácti chovatelů byla situace podobná. Tito chovatelé si možná neuvědomují důležitost čistoty, pořádku a zdravého chovu. Myš domácí (Mus musculus) může onemocnět a nakazit papoušky, ale někdy také člověka. Salmonelóza způsobená zárodky Salmonella typhi murin a Salmonella enteritidis je jedním z nejčastějších onemocnění myší. Zvířata, která zárodky vylučují a sama neonemocnějí, označujeme jako nosiče. Pseudotuberkulóza je onemocnění vyvolávané zárodkem Pasteurella pseudotuberculosis murium, probíhající u myší převážně jako infekce skrytá – latentní. K objevení zřetelných příznaků vedou některé stressové stavy, jako jsou druhotné infekce salmonelóza a ektromelie, tj. neštovice. Zánět mozkových blan (Lymfocytární choriomeningitida) je dosti rozšířená virová nákaza, která postihuje myši domácí a zpravidla probíhá v latentní formě. Toxoplasmóza je nebezpezpečná především proto, že jde o nákazu, která je přenosná nejen na všechna domácí zvířata, ale také na člověka. Onemocnění u myší vyvolává vývojové stadium kokcidie z rodu Isospora. Z cizopasných červů je třeba jmenovat některé tasemnice např. Hymenolepis nana, Hymenolepis diminuta, jejichž boubel se vyvíjí v bleškách a jímž se myši infikují při vykusování blech ze srsti. Onemocnění je přenosné na člověka, zejména na děti nedbající osobní hygieny.

Z ostatních červů se vyskytují u myší někteří roupi, např. Syphacia obvelata, Aspicularis tetraptera a mnohem vzácněji Heterakis spumosa. Červi žijí po celou dobu ve střevě, kde rovněž kladou vajíčka, která s trusem opouštějí hostitele a dostávají se do volného prostředí. S potravou jsou přijímána do trávicího traktu a vyvolávají invazi v chovu papoušků. Tak dojde k postupnému promoření všech jedinců.

U myší bývají rovněž zjišťovány boubele tasemnice (Taenia crassicolis), které se nacházejí na játrech v podobě měchýřků. Z vnějších parazitů je třeba jmenovat vši, např. Polyplax serrata, a blechy, jejichž typickým představitelem je Leptopsylla segnis. Uplatnit se mohou i zákožky Notoedres alepis, způsobující svrab. O myších je známo, že s oblibou šplhají po větvích a pletivu především v nočních hodinách. Vyrušují tím spící ptáky, kteří v úleku a ve tmě mohou narazit na pevnou překážku a zabít se. Myš je schopná vlézt i do hnízdní budky, vyplašit samici sedící na vejcích a být příčinou toho, že budoucí matka se do hnízda již nevrátí. V jižní části Francie vyzkoušel majitel restaurace a současně chovatel okrasných ptáků v boji proti myším domácím do Evropy dovezená morčata (Cavia porcellus). Důležité je, aby se jednalo o chovnou skupinu sestavenou z několika samic a samce. Je ověřeno, že v průběhu několika dnů všechny myši opustily nejen voliéru, ale také její nejbližší okolí. Morčata mají tu výhodu, že nešplhají na větve keřů a stromů. Nemohou tak ohrožovat hnízdící ptáky. Vysoko umístěná krmítka pro ptáky jsou pro morčata nedosažitelná. Živí se trávou a granulovaným krmivem. Chovatel mladá morčata prodává a tím financuje nákup granulí. Příroda obdařila morčata velkou bojovností. Na podlaze voliéry nestrpí žádný živočišný druh. Z tohoto důvodu nebudeme zkoušet chovat s nimi křepelky. Francouzský chovatel má celou podlahu voliéry zatravněnou a rostou zde také olivovníky, oleandry a tamarišky.

Dalším nevítaným hostem je potkan, dosahující délky až 27 cm. Pochází z Asie, avšak do Evropy se dostal jako spolucestující na námořních lodích. Z hospodářského hlediska to je nejškodlivější savec, který ničí zásoby potravin, přenáší nebezpečná onemocnění a zabíjí okrasné ptactvo. Mnoho chovatelů má především chybně postavené základy voliéry, což potkanům umožňuje se podhrabat a překousnout slabé a často zkorodované pletivo, položené pod trávníkem a vrstvou zeminy. Lasice kolčava (Mustel nivalis) dosahuje délky 26 cm a ačkoliv loví především myši domácí, při nedostatku potravy proklouzne do voliéry a může nám způsobit velký smutek. Další lasicovitou šelmou je tchoř tmavý (Putorius putorus), dosahující délky až 44 cm. Do našich voliér vniká především v noci a zanechává za sebou spoušť. Největší z nich je kuna lesní (Marets martes), dosahující délky 53 cm. Její hlavní živou kořistí jsou veverky, živí se však také ptáky. Škodu nám mohou způsobit také zdivočelé kočky. Pro odchyt škodné používáme nejčastěji bednové pasti, méně již pasti sklopné. Nejlepší ochranou pro naše ptactvo je dobře postavená voliéra. O stavbě voliér se zmíním v některém z dalších čísel Fauny.