Vlast a rozšíření panenek Nalezneme ji v severní a východní Austrálii, v úžinách na Nové Guinei, kde obývá pobřežní pásy. Nejraději se zdržuje v...
Vlast a rozšíření panenek
Nalezneme ji v severní a východní Austrálii, v úžinách na Nové Guinei, kde obývá pobřežní pásy. Nejraději se zdržuje v rákosových porostech u řek a v bažinách, především na zemi. Obratně šplhá po stvolech rákosových porostů, také po obilí, kde vybírá zrní z klasů. Za potravou létá do těsné blízkosti lidských obydlí.
Kulovitá hnízda si panenky staví nízko v trávě nebo v hustých keřích. Základem stavby je suchá tráva, na výstelku vezmou především jemnou trávu a trochu peříček. Na zemi sbírá oblíbená zrníčka. Pilně a velice obratně šplhá po kolmých stvolech rákosu, obilí, lísky a dalších a přitom si obrušuje drápky, které jinak rychle přerůstají, což jim hrozí zachycením a případným zlomením nožky.
V době hnízdění žije v párech, ale když hnízdění skončí, shromažďuje se do ohromných hejn, která páchají veliké škody na obilí, především ječmeni. V místech, kde se stavějí přehrady, se používá zadržené vody k zavlažování rýžových polí, tam nachází panenka společně s jinými druhy ptáků dostatek potravy. Množství slétajících se ptáků dělá takové škody zemědělcům na úrodě, že se musí chránit používáním sítí nebo placenými hlídači.
Na trhu se
Panenka hnědoprsá poprvé v Evropě (Londýn) objevila v roce 1860, do Německa se dostala asi o deset let později. První odchov byl zaznamenán v Anglii v roce 1906. S výjimkou let první světové války až do začátku druhé světové války byla hnědoprska na trhu pravidelně. K novým dovozům došlo až v letech 1950–1951. Vždycky patřila k oblíbeným a vyhledávaným druhům u chovatelů. V současné době se vyskytuje v nabídkách chovatelů a dovozců velice vzácně. Kdo bude mít o panenky hnědoprsé zájem, musí navázat široké kontakty. Musí počítat s tím, že sehnat je nebude snadné, ale mohu ujistit každého zájemce, že když mu to vyjde, bude s nimi velice spokojen a bude se snažit počet ptáků rozšířit a natrvalo ve svém chovu udržet.
Popis
1,0 temeno hlavy a zadní krk šedohnědý, hřbet a lopatky světlejší. Kostřec a svrchní krovky ocasní zlatožluté, tváře a hrdlo černé s jemnými osténky. Strany krku, vole a horní prsa jsou kaštanově hnědé, od bílého břicha ohraničené černým páskem. Spodní krovky ocasní a boky černé. Strany břicha hnědé se střídavě černými a bílými pásky. Křídla světle hnědá, zobák světle šedý.
0,1 je zbarvena stejně, pouze někteří jedinci mají drobné odlišnosti. Délka je 11,5 cm.
Krmení
Doporučuje se nepředkládat krmivo na zemi, ale na krmícím stolku vysokém asi jeden metr. Za suchého počasí, podle možnosti každý den, podávám panenkám kytici čerstvých divokých bylinek se semeny v různých stadiích zralosti. Velice oblíbené a zdravé jsou tyto druhy: žabinec ptačinec, čekanka obecná, smetánka lékařská, rdesno ptačí, pastuší tobolka, jitrocel větší a další. Základem krmení je směs drobnozrnných pros, především senegalské proso v klasech. Poslední jmenované jsem na naší zahradě vyséval začátkem dubna na záhon o rozměrech asi 15×15 metrů. Jakmile se objevily první klasy se zrním ve stavu mléčné zralosti, dával jsem je panenkám přednostně denně. Bylo zřejmé, že jim toto proso velice chutná. Ještě doplním, že do misek s drobnozrnným prosem můžeme přidávat menší množství semen plevelných rostlin, ovšem také drobnozrnných. Při sestavování jídelníčku nesmíme zapomínat na krmiva živočišného původu a to po celý rok. V době před hnízděním a samozřejmě především při hnízdění budeme tato krmiva podávat denně v množství podle spotřeby, rozhodně nebudeme ptáky překrmovat. V teplých dnech budeme zbylé krmivo odebírat, protože se rychle kazí a mohlo by vyvolat u ptáků nemoci vnitřních orgánů. Doporučuji dávat v letním období živočišná krmiva v menších dávkách několikrát denně čerstvá.
Před mnoha lety jsem mým panenkám i jiným druhům astrildovitých pěvců dával, jak bylo tehdy běžné a chovateli doporučované, slepičí vejce vařená natvrdo.Vejce se vložilo do studené vody a vařilo se nejméně 10 minut, potom se nechalo pozvolna vychladnout. Vejce se nastrouhalo, přidalo se trochu strouhanky a nastrouhaného dětského piškotu, strouhané mrkve, nadrobno nastříhaný žabinec ptačinec nebo mladé kopřivy, slabě poprášené vitamínovým přípravkem. Velice se mi osvědčil přípravek zn. VITAMIX pro výkrm a odchov drůbeže, který skutečně zlepšuje využitelnost krmiva a tím udržuje zdravotní stav ptáků. Setkal jsem se také s názorem, že je zdravější připravovat vaječnou míchanici z vajec, která syrová vyklepeme na malý pekáček, postavíme na tepelný zdroj a mícháme tak dlouho, než je vajíčko suché a tedy i úplně sypké. Pak přidáme vše ostatní a ihned můžeme zkrmovat. Jako výborné živočišné krmivo mohu doporučit také kukly lučních mravenců rodů Losius, Tetramorium aj. Na jejich sběr se můžeme vydat začátkem června, podle počasí, a v malém množství je přidáme do měkké (vaječné) míchanice. Oblíbené jsou dávky moučných červů (larvy potemníka moučného) spařené a potom většinou na polovinu délky nastříhané. Velmi vhodné jsou také larvy bílé, tedy ve stavu ihned po svléknutí. Nabídka živočišných druhů vhodných pro ptáky je velice široká a přínosná, ale panenky je ne vždy přijímají. Bylo by třeba postupně vše vyzkoušet a panenky na ně navyknout, ale určitě by se to vyplatilo.
Chov
Když se mi před léty naskytla příležitost k nákupu panenek hnědoprsých, vůbec jsem nezaváhal. Ve skleníku jsem připravil voliéru o rozměrech 2×2×2,30 m (dך×v), kterou jsem vybavil kromě suchých větví také zelenými keři brslenu japonského (Evonymus japonica) zasazenými v hlíně do dostatečně velkých plechovek. Aby se nemohli ptáci v plechovkách utopit, naplnil jsem je mechem. Od blízkého rybníka jsem nanosil stvoly čerstvého rákosu, které sahaly od podlah až do stropu, dojem byl velice příjemný. Na stěny voliéry jsem zavěsil do výšky asi 180 cm větší počet hnízdních budek o rozměrech 10×10×15 cm. Byly zeleně natřené a přední stěna byla z jedné třetiny otevřená. Misky s krmením a jedna větší miska s vodou byly umístěné hned za vchodem do voliéry na zemi. Dno voliéry bylo vysypáno 10 cm vysokou vrstvou říčního písku. Do voliéry jsem vypustil po páru tyto druhy ptáků: panenka hnědoprsá,
Zebřička pestrá stříbrná a bílá, motýlek rudouchý, malé stračky a malé amaranty. Bylo zajímavé pozorovat, jak si tato společnost, dalo by se říci různorodá, v tomto prostředí rychle zvykla a jak se všichni dobře snášeli, jako by zde žili již dlouhou dobu. Zvláště pěkné bylo pozorovat panenky, jak čile a obratně šplhají po rákosových stvolech stejně jako naši rákosníci.
Po několika dnech začaly panenky stavět hnízdo v budce zavěšené nad stvoly rákosu. K stavbě použily jemnou lesní trávu, na výstelku zcela mělké hnízdní kotlinky travní laty. Hnízdo jak má být, bylo sice překlenuté, ale velice ledabyle. Po uplynutí čtrnácti dnů (25. 8.) jsem objevil v hnízdě první vejce. Celková snůška činila tři vejce, které panenky střídavě velmi pilně zahřívaly. Přesto jsem jim nedůvěřoval a vejce jsem podložil chůvičkám. Vylíhlo se jedno mládě, ve zbývajících vejcích oba zcela vyvinuté zárodky uhynuly. Chůvičky se o mladou panenku, která byla zcela holá, měla růžovou barvu s nádechem do žluta, vnitřek zobáku jasně žlutý, velmi dobře staraly. Po 22 dnech mládě zcela opeřené a letuschopné hnízdo opustilo. Přebarvování mláděte probíhalo velice pomalu a trvalo téměř šest měsíců. Bylo zřejmé, že se jedná o samičku a proto jsem k ní přikoupil samečka a sestavil tak druhý nepříbuzný pár. Starý chovný pár, kterému jsem vejce odebral, do konce kalendářního roku k dalšímu hnízdění již nepřistoupil.
Všechny ptáky jsem v prosinci ze skleníku přemístil do menších klecí v bytě na přezimování. Celý skleník jsem důkladně vyčistil. Stěny jsem vybílil, dřevěné díly umyl horkou vodou a potom vystříkal dezinfekčním prostředkem. Z podlahy jsem starý písek odnosil a vyměnil za nový čistý. Také hnízdní budky jsem vynesl ze skleníku abych je umyl a pak vydezinfikoval. V tomto ročním období nebyly ještě k dispozici rákosové stvoly a proto jsem do voliéry umístil rovné pruty z keře lísky. Pokud jde o šplhání panenek, udělaly stejnou službu. Zima proběhla celkem příjemně, takže jsem mohl celou ptačí společnost 9. 3. přemístit do připraveného skleníku. Starý pár panenek hnědoprsých jsem vypustil do voliéry 200d×150š×230v cm a druhý, nově sestavený, do voliéry 200d×200š×230v. Zdálo se, že starý pár nyní začal pelichat, ale sameček samičku vytrvale a silně proháněl, až padla vyčerpáním na zem. Chvíli byl klid, ale všechno se znovu opakovalo. Ptáci létali z jedné strany voliéry na druhou, od podlahy až ke stropu sem a tam, což trvalo až do začátku stavby hnízda. Samička snesla pět vajíček, které zahřívali oba rodiče střídavě. Chtěl jsem zjistit, jak se bude nyní pár chovat a proto jsem mu vejce ponechal. Zdálo se, že je všechno na dobré cestě, ale jakmile se mláďata vylíhla, rodiče je z hnízda okamžitě vyházeli. Po uplynutí deseti dnů snesla samička znovu pět vajíček, které jsem ale ihned podložil chůvičkám. Vylíhla se čtyři mláďata, ale do soběstačnosti byla vychována tři. Abych docílil nutné přestávky mezi hnízděním, vyměnil jsem posledních pět vajíček za tři vajíčka chůviček, z nichž byla dvě oplozena. Vylíhla se obě mláďata, která hnědoprsky bez problémů vychovaly. Když mladé chůvičky opustili, zakrátko snesla hnědoprska znovu pět vajíček, která jsem opět podložil chůvičkám. Z této snůšky vychovaly chůvičky čtyři mladé. Koncem srpna jsem další hnízdění odchytem samečků ukončil. Chci ještě dodat, že panenky uskutečnily všechna hnízdění ve stejné budce. Stále lituji, že jsem poslední snůšku neponechal hnědoprskám, abych se přesvědčil, zda by konečně samy mladé neodchovaly.
Druhý pár panenek hnědoprsých zahnízdil ihned po přemístění do skleníku v připravené budce. Ze tří snesených a oplozených vajíček se po patnácti dnech vylíhla tři mláďata, která byla bezvadně odchována. Po dosažení soběstačnosti a odchytu mladých, zahnízdil pár podruhé, ale již v jiné budce a snesl šest vajíček, ze kterých bylo odchováno šest krásných mláďat. Po jejich odchytu bylo postaveno třetí hnízdo, ale dříve než došlo ke snůšce se oba partneři rozpelichali. Toto pelichání mělo normální průběh a trvalo asi 47 dnů. Nové peří mělo bledší zbarvení a normální intenzita se dostavila až koncem přepeřování. V tuto dobu hnědoprsky často pospávaly, ale důsledek nemoci to rozhodně nebyl. Jakmile přepeřovaní skončilo, postavily si nové hnízdo a to, které si připravily před pelicháním, opustily. Samička snesla tři vajíčka, z nich byla odchována bezvadná tři mláďata. Krmena byla navlhčeným vaječným krmivem s nadrobno nastříhaným žabincem ptačincem a ihned po vylíhnutí bílými, čerstvě svléknutými moučnými červy. Čerstvé mravenčí kukly dostávaly moje hnědoprsky během celého hnízdního období denně, ale měly o ně jen malý zájem. Jakmile dosáhnou mláďata stáří asi čtrnácti dnů, dávají rodiče přednost naklíčenému prosu.
Panenky hnědoprsé jsou snášenlivé a mírumilovné se všemi ptáky, se kterými obývají voliéru. Co považuji za zvláště pozoruhodné a dokonce nápadné je, že chovný pár, který opět hnízdí, trpí ve své blízkosti již samostatná mláďata z předchozího hnízdění. Také jsem nikdy nepozoroval, že by chovný pár útočil skrz pletivo do sousední voliéry na její obyvatele. Je celkem nápadné, že se nechávají hnědoprsky odhánět od krmítka i daleko menšími zebřičkami.
Hnědoprsky jsou velice čistotné. Kdykoliv jsem vyměňoval v mísách znečištěnou vodu za čistou, ihned se sem slétli mladí i staří, aby se vykoupali. Často se přitom tak důkladně promáčejí, že ani nemohou normálně létat. Hnědoprsky až nápadně milují horké sluneční paprsky. Sedají s rozčepýřeným peřím po celém těle a s vějířovitě rozloženými pery ocasními tiše v nejvyšších větvích voliéry. Ve skleníku si u mne sedaly těsně pod skleněnou střechou a svými dlouhými drápky se držely nosníků železné konstrukce, takže se doslova ke sklu tiskly. Vždycky na ně byl nádherný pohled. Samečkové neúnavně zpívají po celý den. Komicky působí, když ke zpívajícímu samečkovi přisednou jiní nezpívající, přiblíží své zobáčky k jeho zobáčku a bez hnutí mu naslouchají. První pokusy zpívání, dokonce v typické pozici, můžeme pozorovat u mladých ve stáří sedmi týdnů. Mladé hnědoprsky jsou velice hravé. Dokud jsou umístěné ve velké voliéře, nacházejí zde dostatek rozptýlení. Šplhají po rákosových stvolech nebo rovných prutech lísky. Přenášení trávy, stébel a také koupání je zaměstná na celý den. Když jsou ale v malém prostoru, mají dlouhou chvíli a tak se zabavují vzájemným vytrháváním nejčastěji ocasních per. Komicky na mne působilo, když se hnědoprska zavěsila jednou nohou na pletivo a druhou nohu volně visící ve vzduchu si čistila zobáčkem. Drápky rostou hnědoprskám velice rychle i přesto, že mají zajištěnou možnost šplhání. Stav musíme stále sledovat a pamatovat na přistřihování přerůstajících drápků. Při této práci musíme dávat veliký pozor, abychom nepřestřihli nerv, který prochází středem drápků až do špičky. Hnědoprsky lze snadno křížit s ostatními druhy rodu Lonchura. Na tomto úseku dosáhli zahraniční i naši chovatelé mnoho dobrých zkušeností.
Kříženci jsou ještě ve třetí generaci (F3) plodní. Zvláštně pozitivně se hodnotí, že právě kříženci s chůvičkami jsou spolehliví při umělém odchovu.
Každému chovateli mohu panenky hnědoprsé vřele doporučit.