Panenky – rod Lonchura 23. díl

Panenka muškátová – Lonchura punctulata

(Linnaeus, 1758)

Synonyma: amadina muškátová
Anglický název: Scaly–breasted Munia
Spotted Munia
Spice Finch
Německý název: Muskatfink

Velikost:
délka 97–120 mm
křídlo 48–57 mm
ocas 42–45 mm
Hmotnost: 12–15 g

Rozšíření:
druh vytváří v areálu svého výskytu třináct poddruhů (zeměpisných forem).

1. L. p. punctulata – panenka muškátová indická

Zbarvení:
obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Hrdlo, brada, maska a čelo kaštanově hnědé. Temeno týl, zadní krk, křídla a kostřec hnědé. Na křídlech a kostřeci mohou mít některá pera světlejší osten. Svrchní krovky ocasní jsou neintenzivně oranžové. Prsa, boky a střed svrchního břicha bílé s černými lemy per, které vytvářejí perlení. Břicho smetanově bílé, spodní krovky ocasní krémové s naznačeným tmavším vlnkováním. Zobák černý, oko hnědé, nohy šedé.
Mláďata jsou celkově hnědá, na spodině světlejší. Zobák šedý, oko tmavé.

• Panenka muškátová indická.

Výskyt:
Pákistán, Indie, Bhútán, Srí Lanka (Cejlon).

2. L. p. subundulata – panenka muškátová barmská

Zbarvení:
hrdlo, brada, maska a čelo červenohnědé. Temeno, týl, zadní krk, křídla a záda hnědé. Od temene po záda mohou mít některá pera světlejší ostny, v křídlech mají některá pera světlejší okraje. Kostřec olivově žlutozelený s příčnými hnědými proužky. Svrchní krovky ocasní olivově žlutozelené. Ocas hnědý. Prsa, boky a svrchní břicho bílé, pera mají červenohnědé okraje tvořící perlování. Břicho a spodní krovky ocasní jsou smetanově bílé, na spodních krovkách naznačené tmavší proužkování.
Výskyt:
Indie – Assam, Bangladéš, Barma.

3. L. p. yunnanensis – panenka muškátová junanská

Zbarvení:
brada, maska, líce a čelo hnědé. Temeno, týl, křídla a záda hnědá, některá pera na těchto partiích mohou mít světlejší ostny. Kostřec a svrchní krovky ocasní olivově zelenožluté, ocas hnědý. Na hrdle úzký proužek s drobným perlením. Prsa, břicho a boky bílé s hnědými lemy per, které tvoří perlování. Spodní břicho a spodní krovky ocasní krémové, na spodních ocasních krovkách náznak tmavšího vlnkování. Vrchní zobák tmavě, spodní světle šedý. Oko tmavé.
Výskyt:
jižní a západní Barma, Čína – provincie Junan.

4. L. p. topela – panenka muškátová čínská

Zbarvení:
brada, maska, čelo a líce kaštanově hnědé. Temeno, týl, zadní krk, křídla a záda hnědá, se světlejšími ostny některých per. Kostřec, svrchní krovky ocasní a okraje ocasu olivově žlutozelené. Na kostřeci hnědá kresba. Prsa, boky a břicho bílé, s kaštanově hnědými okraji per, která tvoří perlování. Spodní břicho a spodní krovky ocasní bílé.

• Panenka muškátová čínská.

Výskyt:
Thajsko, Vietnam, Laos, Kambodža, Čína, Tai-wan.

5. L. p. cabanisi – panenka muškátová filipínská

Zbarvení:
Brada kaštanově hnědá, hlava, záda a křídla šedohnědá, na zádech mohou mít některá pera světlejší ostny. Kostřec a svrchní krovky ocasní olivově žlutozelené s naznačeným hnědým vlnkováním. Prsa, boky a svrchní břicho krémové, pera mají hnědé lemy, které tvoří perlování s očkem uprostřed. Spodní břicho a spodní krovky ocasní krémové. Zobák šedý, horní čelist tmavší.

• Panenka muškátová filipínská.

Výskyt:
Filipíny.

6. L. p. fretensis – panenka muškátová sumatránská

Zbarvení:
u tohoto poddruhu existují dvě barevné varianty. První se vyskytuje v jižním Thajsku, Malajsii a Singapuru. Brada, maska, líce a čelo jsou kaštanově hnědé. Temeno, zadní krk, křídla a záda hnědá s menším počtem per se světlými ostny. Kostřec a svrchní krovky ocasní hnědé, pera mají světlejší okraje. Ocas hnědý. Prsa a boky bílé. Na prsou okraje per hnědé, na bocích tmavé (hnědočerné), které tvoří perlování. To je na prsou drobnější. Břicho a spodní krovky ocasní bílé, na spodních krovkách ocasních náznak tmavšího vlnkování. zobák černý (tmavý).
Druhá varianta se vyskytuje na Sumatře (Indonésie). Svrchní prsa, brada, maska, líce a čelo červenohnědé. Temeno, týl, záda a křídla hnědá s ojedinělými světlejšími ostny per. Kostřec hnědý s náznakem drobného šedého vlnkování. Svrchní krovky ocasní tmavě hnědé se šedými širšími okraji per. Spodní břicho a spodní krovky ocasní krémové. Vrchní zobák tmavý, spodní šedý.

• Panenka muškátová sumatránská.

Výskyt:
jižní Thajsko, Malajsie, Indonésie – Sumatra.

7. L. p. holmesi – panenka muškátová bornéská

Zbarvení:
hrdlo, brada, maska, líce a čelo hnědé. Temeno, zadní krk, záda a křídla šedohnědá s několika světlejšími ostny per. Na zadním krku, zádech a křídlech jemné tmavší vlnkování. Kostřec šedohnědý se světlejším vlnkováním. Svrchní krovky ocasní a ocas šedé. Prsa a boky bílé s tmavými (černohnědými) lemy per. Břicho a spodní krovky ocasní bílé. Zobák šedý.

• Panenka muškátová bornéská.

Výskyt:
Indonésie – ostrov Borneo (Kalimantan).

8. L. p. nisoria – panenka muškátová jávská

Zbarvení:
horní prsa, hrdlo a příuší kaštanově hnědé. Brada, maska a čelo tmavěji hnědé. Temeno, zadní krk, záda a křídla hnědá. Kostřec a svrchní krovky ocasní šedohnědé se světlejším vlnkováním. Spodní prsa a boky bílé s hnědými lemy per. Břicho a spodní krovky ocasní krémové s náznakem tmavšího vlnkování. Oko hnědé, zobák šedý, horní čelist tmavší.

• Panenka muškátová jávská.

Výskyt:
Indonésie – Jáva, Bali, Lombok.

9. L. p. baweana – panenka muškátová baweanská

Zbarvení:
brada, maska, líce a čelo kaštanově hnědé. Temeno, záda, křídla, kostřec a svrchní krovky ocasní šedohnědé. Na kostřeci a svrchních krovkách ocasních olivově žlutozelené okraje. Prsa a boky bílé s šedými okraji per, které tvoří perlování. hrdlo bílé s červenohnědými okraji per. Břicho a spodní krovky ocasní bílé. Zobák šedý, horní čelist tmavší.
Výskyt:
Indonésie – ostrov Bawean.

10. L. p. fortior – panenka muškátová sumbawská

Zbarvení:
hrdlo, brada, příuší, maska a čelo hnědé. Temeno, zadní krk, záda a křídla tmavěji hnědá. V těchto partiích je několik per se světlejšími ostny. Kostřec hnědý, svrchní krovky ocasní šedohnědé se světlejším vlnkováním. Prsa, boky a svrchní břicho bílé, s hnědými okraji per, které tvoří perlování. Spodní břicho a spodní krovky ocasní bílé. Zobák šedý, horní čelist tmavší.
Výskyt:
Indonésie – ostrov Sumbawa.

11. L. p. sumbae – panenka muškátová sumbská

Zbarvení:
svrchní prsa, hrdlo, brada, maska a čelo světleji hnědé, příuší a strany krku šedohnědé. Temeno, zadní krk, záda a křídla červenohnědá. Kostřec, svrchní krovky ocasní a ocas krémově žlutohnědé. Prsa a boky bílé s tmavými okraji per, které tvoří perlování. Břicho a spodní krovky ocasní bílé.
Výskyt:
Indonésie – ostrov Sumba.

12 L. p. particeps – panenka muškátová celebeská

Zbarvení:
Horní prsa, hrdlo, brada, tváře, čelo a temeno hnědé. Zadní krk, záda, křídla a kostřec hnědé. Na kostřeci úzké světlé vlnkování. Svrchní krovky ocasní olivově žlutozelené. Spodní prsa svrchní břicho a boky smetanově bílé, s tmavými lemy per, které tvoří perlování. Spodní břicho a spodní krovky ocasní smetanově bílé.
Výskyt:
Indonésie – Celebes (Sulawesi).

13. L. p. blasii – panenka muškátová timorská

Zbarvení:
svrchní prsa, hrdlo, brada, hlava, záda a křídla červenohnědá. Od temene ke kostřeci naznačeno tmavší proužkování. Kostřec, svrchní krovky ocasní a krajní ocasní pera olivově žlutozelená. Prsa, svrchní břicho, boky a spodní krovky ocasní smetanově bílé s tmavšími lemy per, které tvoří perlování. Spodní břicho smetanově bílé.

• Panenka muškátová timorská.

Výskyt:
Indonésie – ostrovy Timor, Tanimbar, Flores.

Tento druh byl introdukován v Austrálii, na Okinavě, ostrově Ryukyu, Havaji, Mauritiu, Reunionu, Seychelách, Palau, Karolínách, Portoriku a na Floridě (USA).
U všech poddruhů je rozdíl ve zbarvení samce a samice velice malý, u některých chybí zcela. Obecně lze říci, že u samců sahá perlování ve středu těla níže, mnohdy až na spodní břicho. Také zbarvení té části břicha bez perlování a spodních krovek ocasních bývá tmavší, intenzivnější. Tyto rozdíly ale nejsou zcela spolehlivým vodítkem. Je logické, že ptáci mají značnou barevnou variabilitu. O tom svědčí i počet poddruhů. Rozhodujícím faktorem pro sexaci je zpěv samců.


Panenka muškátová je přímo „nepostradatelným“ druhem otevřené a polootevřené krajiny, buše se stromy a křovinami, sekundárních lesů s travnatými světlinami. Jde o velmi adaptabilní druh. Můžeme je pozorovat v zemědělsky kultivované krajině, parcích, sadech, zahradách, ale i v urbanisticky zastavěných zónách. Je pravděpodobně nejběžnějším a nejpočetnějším druhem panenek v Asii (Restall). Primárně je tato panenka obyvatelem nižších poloh, ale lze ji zastihnout na kultivovaných pozemcích i nad 2000 metrů nad mořem (Himalai). V Číně byla dokonce pozorována ve výšce 3000 m. n. m (Caldwell, 1931). Panenka muškátová je velmi sociálním druhem. Objevuje se i v menších skupinách, ale většinou v hejnech asi o stech jedincích. Mladí ptáci po odloučení od rodičů vytvářejí velká hejna, někdy společně s ostatními druhy panenek. Tato hejna pak migrují za potravou. Základem krmné dávky jsou drobná semena trav a bylin, ale podnikají nálety i na kulturní plodiny (rýže, obiloviny apod.). Potravu sbírají na zemi, ale často ji vybírají přímo z květenství. Oblíbenými druhy krmiv jsou Panicum maximum, Sorghum bicolor, Pannisetum sp., Paspalum, Digitaria apod. Především po vyhnízdění navštěvují ptáci pole, kde mohou vzhledem k jejich počtům, napáchat i velké škody. Za potravou létají hejna společně, stejně tak i hřadují a nocují. I v době hnízdění se jednotlivé páry spojují v menší hejna na cestách za potravou. Ptáci hnízdí jak po jednotlivých párech, tak i v koloniích. Hnízda staví na nejrůznějších stanovištích – vysoká tráva, křoviny, stromy, ale často zahnízdí i na budovách. Hnízdo se nalezlo i na obchodním centru, na basketbalovém hřišti i na dveřích domů. Bývá umístěno ve výšce 1,5–12 metrů. Má kulovitý tvar, někdy s menší vletovou rourkou. Spleteno bývá ze slámy, trávy, bambusových či rákosových listů. Samička snáší obvykle 5–6 (někdy až 10) vajíček, inkubační doba je 13–14 dnů a mladí vyletují za 18–21 dnů.
Panenka muškátová byla do Evropy dovezena poprvé počátkem 18. století. Od té doby je dovážena pravidelně a ve velkém množství. Nejčastěji bývají importovány poddruhy topela (Čína, Hong Kong, Indočína), fretensis (Malajsie, Indonésie) a některé další poddruhy z Indonésie.
Určení jednotlivých zeměpisných forem nebývá jednoduché a tak je v chovech zcela běžná situace, kdy jsou párováni ptáci dvou různých subspecií. Tento stav není ideální, ale na druhou stranu ani dovozci nemohou zcela jednoznačně určit, např. u indonéských poddruhů, příslušnost k zeměpisné formě, protože často neznají místo odchytu. Měl jsem v karanténě několik set panenek muškátových poddruhu fretensis a i zde byla značná barevná variabilita, především v rozsahu a intenzitě perlování (tečkování) na spodině. Ptáci jednoznačně pocházeli z Malajsie a jednalo se tedy o příslušníky jedné (výše uvedené) zeměpisné formy. Ptáci přicházejí do Evropy ve velmi dobrém stavu. Ztráty jen málokdy dosáhnou nebo přesáhnou 5 % (u uvedených importů byly ztráty do 3 %). Pouze vyjímečně se objevují gastrointestinální potíže způsobené stresem. Přesto je lepší po jejich naskladnění nasadit dietu, bylinné čaje nebo extrakty a zabezpečit dostatek klidu, alespoň v prvních dnech po naskladnění.
Občas se objevuje kokcidióza nebo invazní tracheobronchytida, ale ne příliš často a ve slabších invazích. V následném chovu pak stojí za zmínku cochlosomóza. V zásadě je tento druh z veterinárního pohledu bezproblémový. Po naskladnění potřebují teplotu 22–25 °C, při vlhkosti 60–70 % r. Hodnoty lze snižovat celkem rychle, vždy ale v závislosti na zdravotním stavu a kondici ptáků. Koncem karantény je odpovídající teplota asi 20 °C, při vlhkosti 50–55 % r. Ihned po naskladnění ptáci berou dobře běžnou směs zrnin pro panenky, kterou podáváme zpočátku v suchém stavu. Pokud probíhá vše dobře a neobjeví se alimentární obtíže, můžeme nabízet tuto směs i předklíčenou. Poměrně rychle si ptáci zvyknou na vaječnou směs. O živé krmivo mají zájem pouze individuelní. V době karantény ale raději případný deficit bílkovin snižujeme dotací aminokyselin. Důležité je správné dávkování vitaminů a minerálních látek, hlavně vápníku (Ca). Ptáci nebývají příliš nervózní ani po importu, po adaptaci se ještě více uklidní. Dobře adaptovaní a aklimatizovaní ptáci jsou nenáročnými a odolnými chovanci. Podobně jako ostatním druhům panenek, jim rychle přerůstají drápy. To by si měl chovatel hlídat a včas je zastřihovat. Tyto panenky jsou klidné, až nenápadné. Páry často sedávají vedle sebe. Jejich menší pohyblivost může přivodit obezitu. Je proto vhodné rozumné dávkování krmiv. Nevýhodou je nevýrazný (až chybějící) pohlavní dimorfismus. Rozhodující je zpěv samce. Ten zpívá velmi často, takže sexace není až tak náročná. Na mikroklima nemají velké nároky. V mimohnízdním období postačí denní teplota 16–18 °C, s možným nočním poklesem na 12–10 °C, při vlhkosti asi 50 % r. V době hnízdění pak potřebují denní teplotu 20–22 °C, s možným nočním poklesem k 15 °C, při vlhkosti asi 60 % r. Nároky na prostor také nemá panenka muškátová velké. K realizaci chovu nebo odchovu stačí klec o délce alespoň 60 cm, kde chováme ptáky samostatně po jednotlivých párech. V malých voliérkách (0,3–0,5 m3) se můžeme pokusit o společný chov dvou až tří párů. Zkušenosti s tímto typem chovu nejsou ale zcela jednoznačně kladné. Ptáky lze chovat i ve velkých společných voliérách. Panenky muškátové jsou snášenlivým druhem. Vhodnější je, pokud si ptáci mohou vybrat partnera do páru samovolně, ale obvykle bez problémů přijmou i toho dodaného chovatelem. Dobře sestavený a připravený pár zahnízdí krátce po sesazení. Ptáci staví hnízdo v budce nebo košíčku (12×12×12 nebo 15×15×15 cm), ale občas si postaví i volné hnízdo (častěji ve voliérovém chovu). Na jeho stavbě se podílejí oba partneři, samec nanáší stavební materiál, samička jej zpracovává. Předkládáme suchou i zelenou trávu, kokosová a sisalová vlákna, podélně cupované listy rákosu nebo kukuřice, chlupy apod. Při toku samec velmi často zpívá. Poskakuje na místě – „péruje“, pak se mírně vzdálí od samice, ale hned se k ní zase přibližuje se vzpřímeným tělem. Peří na bradě, hrdle a břiše má načepýřené. Někdy mívá stéblo v zobáku. Přisednutím a pohybem ocasu nahoru a dolů vyzývá samici k páření. V sezení na snůšce se ptáci přes den střídají, ale často se v hnízdě zdržují oba společně, podobně jako v noci. Na kontrolu hnízda nejsou ptáci citliví. Mláďata jsou po vylíhnutí světlá, bez chmýří. Na horním patře zobáku mají typickou, podkovovitou kresbu. Na hnízdě je krmí oba rodiče. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,7 mm. Po vylétnutí je rodiče ještě asi dva týdny dokrmují, pak je odstavíme. Po výletu se mláďata ještě několik dnů vracejí do hnízda odpočívat, na noc pak ještě déle. Pokud k tomu mají možnost, nocují v hnízdech i staří ptáci v mimohnízdním období. Přepeřování začíná ve stáří dvou až tří měsíců a probíhá dosti pomalu. Je závislé na řadě faktorů – vlhkost, teplota, výživa apod. Bývá ukončeno ve stáří 4–6 měsíců. Do plného adultního šatu ptáci přepeří až druhým rokem. Chovné páry necháme vyhnízdit v jedné sezóně nejvýše třikrát a pak ptáky rozdělíme podle pohlaví.
V mimohnízdním období tvoří základ krmné dávky kvalitní směs zrnin pro panenky v suchém stavu. Dále nabízíme zelené krmivo, ovoce a zeleninu, květy a pupeny stromů a keřů. Jednou za týden podáme vaječnou směs, kterou lze obohatit o některou speciální směs pro drobné plodo či hmyzožravé ptáky nebo o sušené gamary, dafnie apod. Ve dvou až čtyřtýdenních intervalech dotujeme aminokyseliny. Vitaminy a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro danou periodu.
V období hnízdění krmnou dávku rozšíříme o předklíčené zrniny, nedozrálá semena trav, bylin a obilovin (pšenice). V době odchovu podáváme vaječnou směs, kterou lze obohatit výše uvedeným způsobem. Můžeme nabídnout i živou potravu, ale většina párů o ni nejeví příliš velký zájem a ptáci ji k úspěšnému odchovu nepotřebují. Jednou za týden až dva dotujeme aminokyseliny. Vitamíny a minerálie dávkujeme způsobem obvyklým pro toto období.
Panenku muškátovou a její chov lze doporučit i začínajícím chovatelům.

text: Michal Vít, kresba: Eva Vítová