Rod: Tupinambis

Vyznačují se velkými štíty na hlavě, jejichž uspořádání je podobné jako u čeledi Lacertidae. Šupiny na povrchu těla jsou spíše drobné a oválné, kdežto z břišní strany větší a čtyřúhlé. Nápadný je dlouhý, růžový až červený, silně rozeklaný jazyk, který je zatažitelný do pochvy.

Ocas, který zabírá o něco více než polovinu celkové délky, je odlomitelný. Regeneruje poměrně dobře, zvláště u mladších jedinců, ale trvá to delší dobu a ačkoliv je jeho tvar přirozený, přesto nedosahuje délky ocasu původního a zároveň postrádá i původní zbarvení.

Tupinambis nigropunctatus - teju žakruarů - dorůstá maxim. délky 120 cm, z čehož připadají tři pětiny na ocas. Zbarvení těla je leskle černé s větším množstvím nepravidelných skvrn a skvrnek žluté, zlaté až oranžově žluté barvy. Tyto skvrnky sice naznačují uspořádání do příčných i podélných pruhů, ale jsou kus od kusu jiné a tudíž vhodné k individuálnímu rozlišení jedinců. Ocas je příčně pruhovaný. Břišní strana je zlatavě žlutá s tu a tam se objevující tmavou skvrnou.

Vyskytuje se od savan až po pralesy v ústí Orinoka a v celé severní části jižní Ameriky - Kolumbie, Venezuela, Guyana, Surinam. Dává přednost blízkosti vody. Příkladem rozšíření i způsobu života může být poznámka J. Walshe a za chránění 246 ks T. nigropunctatus při napouštění Afobacké přehrady v Surinamu roku 1964 /přes 1300 km2/. Zatopené území bylo původně údolí s hustým porostem deštného lesa s průměrnou roční teplotou 27 st. C a relativní vlhkostí 81%.

Tento druh, jako i ostatní, vyžaduje při chovu v zajetí přiměřeně velké terárium. Jako minimální by mohlo být uvažováno chovatelské zařízení 1 x 1 x 1 m, lépe však je prodloužit délku na dvojnásobek. Dno pokryjeme směsí rašeliny s pískem a prostor rozčleníme silnými větvemi a pokroucenými kořeny. Všechno zařízení dobře upevníme s ohledem k váze zvířat kolem 5 kg a častému hrabání. Zvlášť je třeba dát pozor na neupevněné kameny a oblázky, které mohou při hrabání zvířat způsobit rozbití skla nádrže. Nesmíme opomenout včlenit do ubikace větší misku s vodou nebo mělký bazének, protože tejové s oblibou vyhledávají vlažnou vodu k odpočinku.

Denní teplota v celém prostoru ubikace by se měla pohybovat v rozmezí 26 - 32 st. C s možností vyhřátí na 40 st.

C. V noci postačuje běžná pokojová teplota 20 - 24 st. C. Pokud zajistíme v nádrži dostatečnou intenzitu osvětlení a přísun veškerých látek pro organismus důležitých, nemusí být trvalé UV záření nezbytné. Přesto lze doporučit alespoň občasné použití horského slunce.

V potravě nejsou příliš vybíraví, ale výrazně upřednostňují živočišnou složku, především pak syrové maso a živé hlodavce.

Samička snáší kolem 8 vajec, někteří z autorů udávají jejich počet i na desítky v jedné snůšce, do stromových hnízd všekazů rodu Nasutitermes /Vogel/. Inkubace nakladených vajec trvá při 30 st. C přes 5 měsíců, mláďata se líhnou ve velikosti kolem 22 cm. V zajetí se při dobré péči dožívají až 10 let.

V přírodě se dokáže při vyrušení pohybovat jen po zadních končetinách rychlostí kolem 20 km/h, v zajetí však tuto schopnost neuplatňuje vzhledem ke ztrátě plachosti i zmenšení životního prostoru /Vogel/. Přesto jde o zvířata nesmírně zajímavá a do určité míry i „ochočitelná“. Všiml jsem si, že zvláště samci trpí v zajetí nezřízenou žravostí, proto je nutný určitý krmný režim. Jestliže nebudeme v tomto směru dostatečně přísní, dokáží se někteří jedinci přežrat až ke zvracení.

Tupinambis rufescens - Teju červený

- dorůstá rovněž až 120 cm a výskytem je vázán na listnaté a křovinaté lesy severní Argentiny. Způsobem chování se od obou příbuzných neliší.

Tupinambis teguixin - teju pruhovaný

- může dosáhnout délky až 140 cm, pravidlem jsou ovšem exempláře běžné velikosti kolem 1 m, zbarvené černě s namodralým leskem a příčnými pruhy vznikajícími ze žlutých skvrn. Obdobné bíložluté skvrny jsou na hlavě i končetinách, ocas je příčně pruhovaný.

Vyskytuje se v rozličných biotopech Brazílie, Bolívie a Paraguaye. Jeho životní prostor není vyhraněný, proto může být nalézán od savan po deštné lesy.

Pro chov tohoto druhu se hodí terária 200 x 150 x 100 - 200 cm, jejichž substrátem je písek. Vnitřní zařízení tvoří pevně ukotvené kmeny a kořeny a větší nádoba na vodu, alespoň 30 x 40 cm. Denní teploty v rozpětí 25 - 30 st. C s lokálním ohřevem na 40 - 45oC, v noci pokles na 20 - 22 st. C za současného zvýšení vlhkosti porosením. Rogner uvádí, že u chovatele Köhlera dosahovala její hodnota 70 - 100 % r.v. ráno a 55 - 80 % kolem poledne. Nutná je vyšší intenzita osvětlení - 12 hodin denně a UV ozařování lampou Osram - Ultravitalux 20 min. z 1 metru /rovněž u Köhlera/.

Samičky snáší 4 - 32, obvykle 8 - 12 vajec velikosti asi 5 x 3 cm. V přírodě je umisťují do termitiště, v zajetí zahrabávají, nebo kladou do úkrytu. Při 30 st. C a vysoké vlhkosti se mláďata líhnou za 152 až 171 dní ve velikosti 22 - 24 cm. Do roka dorůstají do celkové délky 40 cm.

V potravě není tento druh vybíravý. Přijímá větší hmyz, ryby a především myši všech velikostí. Nepohrdnou ani potravou rostlinnou v podobě ovoce či klíčených semen.

Vhodné je se zmínit, že někteří chovatelé upřednostňují chov v hygienických, respektive laboratorních podmínkách na podkladu hoblin a s použitím omyvatelných úkrytů. Rogner se navíc zmiňuje i o chovu ve venkovních teráriích v oblasti Alabamy /USA/, kde zvířata zimují po dobu zhruba 6 měsíců zahrabána až 70 cm pod povrchem. I za těchto podmínek se úspěšně množí.