Život se psem ve městě

Hodně volného pohybu
Zásada číslo jedna je, že obzvláště pes bydlící se svým majitelem ve městě musí být co nejrychleji a nejdůkladněji socializován. Většinou probíhá socializace městského psa víceméně přirozeně a skoro nepozorovaně, ale majitel by na ni měl neustále myslet a výchovu psa směřovat k jeho bezproblémovosti nejen v komunikaci, ale i v chování k okolí.
Velmi důležité je, aby štěně mělo hodně volného pohybu, a to v každém prostředí (na poli, v lese, na sídlišti, ve městě). To znamená, že by první dva až čtyři měsíce by mělo být voděno na vodítku minimálně a mělo by mu být umožněno prozkoumávání okolního světa a nabírání nových zkušeností. Svět však skrývá mnoho nástrah, které musí mít člověk na paměti (dopravní prostředky, odpadky …) a musí se naučit včas a správně reagovat. Nejvíce nebezpečná jsou auta. Auta způsobují nejvíce smrtelných úrazů psů, většinou díky malé předvídavosti a nepozornosti majitele psa. Dalším nebezpečím jsou rušivé jevy, které majitel podcenil (například kočka nebo jiný pes na druhé straně silnice) a nezvládnuté přivolání psa. Štěně se musí setkávat od nejútlejšího věku s auty, ale zásadně na vodítku!
Již od prvního okamžiku je možné vypozorovat, jestli máme štěně temperamentní – chvilku je zde, chvilku jinde, štěně pomalé či ustrašené, které se neustále drží v blízkosti člověka nebo naopak štěně nadmíru samostatné, které se bez rozmyslu vrhne kamkoliv, aniž by volání a zakazování svého majitele bralo v potaz. Podle celkového chování psa je nutné při výchově a socializaci postupovat. Neexistují šablonovité postupy stejné pro každého jedince. Přesto existují určitá pravidla a základní metody, kterých je vhodné se držet a z nich vycházet. Je nutné se rychle naučit odhadnout bezpečnost určité situace či místa. Každodenním pozorováním velmi brzy zjistíte, co od svého psa můžete čekat i jak a kdy reagovat. Jestli je nutné psa přivolat nebo ho můžeme nechat volně pohybovat.

Pozor na dělobuchy a jiné pronikavé zvuky
Dalším, i když jistě ne posledním, nebezpečím jsou příliš silné, nárazové zvuky jakými jsou např. petardy, dělobuchy, kapsle apod. Takové zvuky jsou pro psychiku a vyrovnanost psa velmi stresující. Často na první pohled silný, vyrovnaný či dokonce velmi dominantní pes má po Silvestru nebo i po jediné ráně petardy (i někde v dálce) několika minutové a dokonce i několika hodinové trauma. Většinou dobře vyvinuté, psychicky nenarušené štěně, zvyklé již od chovatele (v době vtiskávání) na různě silné zvuky, se ihned nedá na panický útěk, když uslyší v dálce ránu. Ale pokud neopatrností nebo neomaleností okolí taková rána zazní v bezprostřední blízkosti štěněte (i dospělého psa), bude tímto pravděpodobně poznamenán do konce svého života. Takový šok, především v období socializace, snadno zlomí v psí dušičce neohroženost a jistotu. K předcházení těchto stresových situací, existuje bohužel jen velmi málo rad. Přesto alespoň některé:
• štěně berte pokud možno od chovatele, který svým odchovům věnuje patřičnou pozornost a zvyká je mimo jiné i na nejrůznější zvuky.
• Pozvolna a s rozumem přivykejte svého psa již od štěněčího věku na rány a různé zvuky (v tomto vám může být nápomocno i kynologické cvičiště).
• S blížícím se Silvestrem voďte ve městě a na sídlištích štěně zásadně na vodítku a snažte se nebezpečným místům co nejvíce vyhýbat. Štěně brzy bez větších problémů přivykne „ranám v dálce“ a nárazové zvuky ve větší blízkosti už pak nebudou takovým problémem.

Pokud váš pes má z těchto ran panickou hrůzu a žádné postupné metody na odstranění strachu z nárazových zvuků nepomáhají, je možné se poradit s veterinárním lékařem a na Silvestra či v den konání ohňostroje a podobných akcí podat psíkovi uklidňující léky. Jakmile už strach z nárazových zvuků u psa existuje, jedná se o psychický problém, náprava je velmi složitá a bohužel v naprosté většině v plné míře neodstranitelná.