Kočičí reakce

Kočičí srst za normální situace těsně přiléhá k tělu. Jednotlivé chlupy se však mohou kdykoli vztyčit. Děje se tak, když se kočka poleká a má strach. Pak se chlupy naježí podél páteře a na ocase. Ocasem kočka dokáže vyjadřovat svoji náladu. Je-li kočka v klidu, vyrovnaná, visí jí ocas volně dolů. Zdvižený ocas většinou vyjadřuje radost. Při souboji dvou kocourů však může vyjadřovat také zuřivost. V rozverné hravé náladě dostává ocas tvar otazníku. Jestliže kočka pohybuje ocasem sem tam, vyjadřuje tím vzrušení – pozitivní i negativní. Když švihá ocasem ze strany na stranu, je velice rozzlobená. Vyletí-li ocas najednou vzhůru, kočka pravděpodobně zaútočí. Ve výhružném postoji je ocas zdvižen jen u kořene a jeho špička sebou cuká.

Rozlišujeme asi osm kočičích postojů:
1. Když se kočka raduje, vypadá to, jako by jí nohy o něco povyrostly. Hlavu má zdviženou, trup lehce vyklenutý vzhůru, ocas vztyčený, jen jeho špička se pohybuje.
2. Kočka s hravou náladou drží hlavu vzhůru a ocas stáčí do podoby otazníku. V tomto postoji poskakuje, běhá tryskem po bytě, občas hravě zaútočí na druhou kočku nebo hračku.
3. Má-li kočka strach, stočí se. Při útěku se snaží být co nejnižší a nejdelší.
4. Má-li strach a neví si rady, zalézá někam do rohu a dává najevo připravenost k obraně pro případ, že by ji útočník napadl nebo se snažil dostat do její blízkosti.
5. Pokud chce kočka zaujmout nebo ohrozit jinou kočku, je vzadu vyšší než ve předu. Z tohoto postoje většinou přechází do útoku.
6. Rozpolcenost (útok nebo ústup) vyjadřuje tak, že zadek podsune pod tělo a přední polovina těla jakoby couvá. Z tohoto postoje kočka buď útočí nebo uniká. I v tomto postoji je kočka schopna obrany.
7. Rozhodne-li se kočka pro ústup, přikrčí se, zadní tlapky poklesnou a hlava se skloní. Přesto je kočka stále připravena k obraně.
8. Je-li pohotovost k obraně i k útěku v rovnováze, dává kočka celým tělem najevo zuřivost. Celá se vtyčí, naježí chlupy, udělá kočičí hřbet a vytrčí ocas vzhůru.