Jak funguje kůň - část 9.: Krk a jeho svaly

Minule jsme se seznámili s kosterními svaly, konkrétně s jejich stavbou a funkcí. Nyní je na čase představit jednotlivé svaly v těle koní. Protože však nechci opisovat učebnice anatomie, nebudu se zabývat v následujících článcích detaily, ale zkusím čtenářům přiblížit spíš principy, funkci a umístění jednotlivých svalových skupin a jejich vliv na pohyb, vzhled a pozici těla koně z jezdeckého hlediska. Podívejme se nejdříve na svaly, které hýbou krční páteří, protože pozice hlavy, krku a následně hřbetu jezdeckého koně je žhavým diskusním tématem už několik staletí.

Jak známe z minulých dílů, páteř koně se skládá z mnoha obratlů, které jsou navzájem spojené velkými a malými klouby s omezeným pohybem a jejich pevnost je pojištěná různě pružnými vazy. Páteř je nesmírně důležitá pro pohyb koně, proto musí být opatřena celou řadou svalů, které tento pohyb umožňují a modifikují. Zároveň musí být dostatečně stabilní, a to během pohybu i u stojícího koně, aby zůstala ve tvaru klenby, aby ji těžké vnitřnosti neprohnuly dolů, aby vydržela rovná během silného posunu přicházejícího zezadu - a aby na koni vůbec jezdec mohl jezdit. Pokud budou svaly trupu slabé a netrénované, nošení jezdce by pro páteř koně znamenalo velké poškození. Bohužel nejeden kůň by mohl vyprávět…
 
Svaly ovlivňující páteř lze jako celek rozdělit podle různých kritérií na několik skupin:

1a. hluboké svaly
Jsou těsně u páteře, krátké a většinou segmentované, jedná se o systém svazků svalových snopců různě spojující jednotlivé obratle a ovlivňující jejich vzájemný pohyb a postavení. Jejich ovládání už vyžaduje od koně dobrou koordinaci a kvalitní gymnastický výcvik - rovnoměrné ohnutí podle poloměru projížděného kruhu není pro koně ani trochu jednoduchý cvik a nelze ho požadovat po koni mladém či nepřiježděném! Tyto svaly také obsahují hodně receptorů, které do mozku vysílají detailní informace o pozici či pohybu jednotlivých částí páteře.

obr. 1

1b. povrchové svaly
Jsou delší, silnější, výrazněji ale neohrabaněji „hýbou“ páteří a snáze se trénují. I kůň bez pečlivého výcviku dokáže ovládat tyto svaly bez problémů, protože to nevyžaduje jemnou koordinaci.
Svaly trupu lze rozdělit i podle umístění vůči páteři (obr.1). Díky vzájemné koordinaci je pak páteř (naznačená bílými tečkami) stabilizovaná, přestože se do jisté míry podílí na pohybu.

2a. ohýbače páteře (modré)
Jsou svaly na spodní straně obratlů nebo dokonce mimo páteř v dolní části trupu. Jejich stah vyvolá ohnutí (čili vyklenutí směrem nahoru) celé páteře nebo její části. Patří sem tzv. dolní krční svaly, některé svaly ramenního pletence, bedrovce a břišní svaly.

2b. natahovače páteře (červené)
Se upínají na obratle shora, svým stahem vyvolají natažení (prohnutí dolů) páteře nebo její části. Patří k nim horní krční svaly a svaly hřbetní, na ně pak v oblasti křížové kosti navazují svaly hýžďové a zadní svaly stehenní.
Až na několik výjimek jsou všechny svaly koně párové (vpravo i vlevo). Pokud se sval stáhne jen jednostranně, nevyvolá prohnutí či vyklenutí páteře, ale její ohnutí na stranu a často i její rotaci (čili pootočení podél podélné osy).

Svaly ovlivňující tvar, postavení a pohyb krku
Aby byl krk koně dostatečně pohyblivý, ovládá ho hodně svalů, z nichž mnohé jsou segmentované a umožňují přesný pohyb jednotlivých obratlů. Společně se šíjovým vazem nesou tíhu hlavy a krku, ovlivňují jejich pohyb a držení, dále regulují rovnováhu koně a ovlivňují i pohyblivost a pozici hřbetu.

1. Dolní krční svaly
Jejich hlavní funkcí je při oboustranném stahu snižovat krk a hlavu a vyklenout krční páteř (flexe), v případě jednostranného stahu se podílejí na ohnutí krku do strany (lateroflexe). Tyto svaly jsou slabší a menší, protože snižování krku usnadňuje gravitace zemská.

Obr.2: snížení a klenutí krku při zvednutém kohoutku - žádoucí pozice při výcviku jezdeckého koně, známá jako „vytažení krku dopředu a dolů“. Snížení a částečné vyklenutí krku vyvolá oboustranný stah kloněných svalů (modré), které táhnou 3. - 7. krční obratel dolů k prvnímu žebru, a hrudní části dlouhého svalu krčního (zelená), která k sobě táhne ze spodní strany první hrudní a poslední krční obratle. Díky tomu tento sval zároveň se snižováním krku zvedá kohoutek, což je pro správný výcvik koně žádoucí, protože to podporuje správné vyklenutí hřbetu. Pomáhají jim svaly ramenního pletence, a to kývač hlavy (sternocephalicus, červený) táhnoucí dolní čelist k hrudní kosti, který se kromě snižování a klenutí krku podílí na „zaklapnutí hlavy na kolmici“ a je důkazem toho, že uvolněný kůň pracující pružně krkem, musí mít uvolněnou čelist a živou hubu, a také zvedač hlavy (brachiocephalicus, žlutý), který spojuje pažní kost s týlem a způsobuje, že kůň při sníženém krku „vystrčí nos před kolmici“, a že pohyb hrudních končetin ovlivňuje i pohyb hlavy.

Obr.3: vyklenutí přední části krku a snížení hlavy - hrozí nebezpečí „zarolování“ či „falešného krku“. Krční část dlouhého svalu krčního (oranžová) a dlouhý sval hlavový (zelený) stahují první krční obratle a lebku směrem k bázi krku, takže klenou týl a přední část krku a pokud převládají nad svaly z obr.2, způsobí, že nejvyšším bodem koně není týl (což je žádoucí), ale druhý krční obratel. Kůň sice vypadá „kulatě“, ale jeho krk se zkracuje (tvoří písmeno S), báze krku a kohoutek klesají a s nimi se propadá i hřbet.

2. Horní krční svaly
Jejich úkolem je natahovat a zvedat krk a hlavu (extenze), při jednostranném stahu se podílejí na lateroflexi. Tyto svaly jsou silnější, protože pracují proti gravitační síle Země.

Obr.4: velmi silný řemenovitý sval (fialový) se na každé straně krku rýsuje pod kůží a spojuje týlní kost s kohoutkem. Pod ním v hloubce, po stranách šíjového vazu, je mezi kohoutkem a týlem silný polotrnový hlavový sval (fialový). Tyto svaly vyplňují prostor mezi krční páteří a hřebenem krku, propůjčují krku koně žádoucí klenutý tvar, „nesou hlavu shora“. Zvedají a ohýbají krk a hlavu a otevírají týl (vystrčení nosu dopředu). Po stranách obratlů se od kohoutku k týlu táhne nejdelší krční sval (hnědý), který směrem dopředu pokračuje až k nosiči a týlní kosti jako nejdelší nosičový a nejdelší hlavový sval. Na horní plochy a k trnovým výběžkům obratlů přiléhá krční část trnového svalu (růžová). Tyto dva svaly se podílejí na zvedání a ohýbání krku a pokračují podél hrudní a bederní páteře až ke křížové kosti, takže stabilizují páteř a funkčně propojují krk se hřbetem a bedry (béžová=nejdelší sval hřbetní), přenášejí pohyb pánevních končetin přes hřbet až na krk a hlavu).

Obr.5: schéma některých krčních svalů koně: 1 - polotrnový hlavový sval, 2 - řemenovitý sval, 3 - dlouhý sval hlavový, 4 - kloněný sval, 5 - jazylkové svaly.

Obr.6: řetězec svalů propojující záď se hřbetem a krkem až hlavou. 1 - nejdelší sval krční přechází v 2 - nejdelší sval hřbetní, 3 - hlouběji u trnových výběžku je trnový sval krční a přechází v 4 - trnový sval hrudní.

Obr.7: na zvedání báze krku (čili krční páteře před kohoutkem) se podílejí i některé svaly ramenního pletence: 1 - kápový sval (trape- zius) - plochý a tenký, leží pod kůží v oblasti kohoutku a spojuje lopatku s horním okrajem šíjového vazu a nadtrnovým vazem, pod ním se nachází 2 - kosočtverečný sval, který spojuje lopatku s trnovými výběžky krčních a předních hrudních obratlů, propůjčuje tvar krku před kohoutkem a vyplňuje prostor po stranách kohoutku, dále lopatkopříční a pilovitý krční sval, které taktéž spojují lopatku s krčními obratli. 3 - šíjový vaz.

3. Hluboké krční svaly, které se podílejí na rotaci a laterální flexi krční páteře, udržují stabilitu jednotlivých obratlů, zdola jim pomáhá dlouhý krční sval, shora nejdelší krční sval a krční část trnového svalu.

4. Hýbače hlavy jsou krátké svaly v oblasti zátylku, spojují hlavu s 1. a 2. krčním obratlem a starají se o pohyb hlavy do všech stran.

5. Dlouhé jazylkové svaly spojují jazylku (což je tenká kost, která hýbe jazykem) nebo hrtan s hrudní kostí nebo ramenní povázkou. Jsou schované v dolní části krku v hloubce pod kývačem a zvedačem hlavy. Stahují jazyk dozadu, takže i živá a měkká činnost jazyka je při ježdění úzce spjatá s krkem a pohybem hrudních končetin. Zároveň to jsou svaly, které kůň „používá“ při klkání.