Zkušenosti s motýlkem modrobřichým - Uraeginthus ianthinogaster (Reichenow)

Německy: Veilchenastrild
Anglicky: Purple Grenadier
Synonymum: Astrild modrobřichý

Motýlek modrobřichý a jeho čtyři příbuzní (rudouchý, modrohlavý, angolský a granátový) mají svůj domov v Africe. Jsou jedinými druhy astrildovitých, kteří jsou převážně modře zbarveni. Rozlišují se čtyři zeměpisné formy. Nalezneme je v jižní Etiopii, v jihovýchodním Sudánu, severním Somálsku až po severovýchodní Tanganiku. Všude v těchto prostorách je dosti hojný. Obývá suché stepi porostlé vysokou trávou, kde hnízdí v hustých a trnitých křovinách. Žije velice skrytě, ale plachý není. Svá kulovitá hnízda staví jen volně z trávy a vystýlá je peřím. Živí se především semeny trav i jiných rostlinek a různým hmyzem. Je známo, že slouží jako spolehlivý hostitel při odchovu vdovky Fischerovy (Vidus Fischeri), která obývá východní Afriku. Na trhu byl tento druh motýlků vždy vzácný. Já jsem se s ním setkal jen jedenkrát v zooobchodě Stephana Quaisera v Liberci a od té doby už uplynulo mnoho let. Motýlci modrobřiší byli teprve v letech 1929 a 1933 občas nabízeni v Německu a v Anglii. Ve větším množství se dovezli v roce 1956 do Anglie a v šedesátých letech na evropskou pevninu.
Čerstvě importovaní motýlkové jsou velice choulostiví a vyžadují delší dobu aklimatizace s rovnoměrnou teplotou 20–25 °C. Je třeba si uvědomit, že i po úspěšně skončené aklimatizaci zůstanou i nadále citliví na chlad. První úspěšný odchov byl ohlášen z Anglie ze známé Kestonské farmy. O dalším úspěšném odchovu se dovídáme až v roce 1962 od dánského chovatele W. Langberga. Názory chovatelů na obtížnost chovu se celkem rozcházejí, ale v současnosti máme více zpráv pozitivních.

Ke krmení podáváme různé druhy drobnozrnných pros v suchém i naklíčeném stavu, lesknici, senegalské proso v klasech, pokud možno také ve stavu mléčné zralosti. Dále zelené krmivo, zvláště oblíbený je žabinec ptačinec. Nikdy nesmí také chybět živá živočišná potrava. Motýlci berou přednostně čerstvé kukly lučních mravenců. Neodmítnou také kvasné mušky (Drosophila), luční plankton (loví se entomologickou síťkou), roupice (Enchytraeus albidu), dafnie (perloočky – vodní blechy), komáří larvy, sušené jepice. Vítané jsou také bílé larvy potemníka moučného (mouční červi) právě převléknuté, jsou-li větší, je vhodné je přestřihnout. Motýlci přijmou také luční kobylky, moly voskové (Galleria mellomella), čtvernožce obilní (Gnathocerus cornutus), červy (Tubifex), zelené mšice a jiné druhy. Je samozřejmé, že motýlky musíme na uvedená krmiva pomalu zvykat.
V současné době je na trhu široká nabídka kompletních vaječných směsí, velice hodnotných a téměř bych řekl nepostradatelných. Nesmíme také zapomínat na multivitaminy, aminokyseliny (nejlépe vše ve vodě rozpustné), minerálie a stopové prvky. Důležité je vše podávat v předepsaných a užitečných dávkách.
O méně obvyklém pozorování napsal chovatel Sonnenschein. Jeho motýlci modrobřiší s oblibou slupovali slabou bílou kůru z břízy, tu pak v zobáku převalovali a rozžvykávali na drobné kousky, které potom polykali. Tato kůra obsahuje určité saponiny, eterické oleje a třísloviny, které mohou být pro zdraví motýlků přínosem.
Způsob toku motýlků modrobřichých můžeme srovnávat s tokem motýlků rudouchých, které naši chovatelé dobře znají. Většinou se odbývá na zemi, jen výjimečně ve větvích. Sameček vezme do zobáčku stéblo trávy nebo peříčko a tančí drobnými poskoky okolo samičky. Sledovat tento ceremoniál je velice příjemné.
Popis: 1,0 proužek nad uzdičkou, kroužek okolo oka, brada a úzký proužek na čele jsou modré. Hlava a krk červenohnědé, hřbet a křídla hnědé, často s červenohnědým nádechem. Vrchní krovky ocasní jsou modré, ocas je černý. Vole a horní prsa červenohnědá jako hlava. Spodina je temně modrá, na prsou je červenohnědý příčný pruh. Oko a okraj víčka jsou červené, zobák je červený, nohy černavé. 0,1 proužek nad uzdičkou a kroužek kolem oka jsou světle modré až bělavé. Hlava a krk světleji červenohnědé než u samce. Hrdlo červenožluté, střed spodiny bělavý, prsa boky světle červenohnědé. Některá pera mají světlé špičky, čímž může vzniknout příčné páskování. Hřbet a křídla jsou světlejší než u samce. Délka obou pohlaví je 135 mm.
Chov: jak jsem již zmínil, jsou motýlci rudobřiší i po úspěšné aklimatizaci trvale citliví na chlad, především těžce snášejí chladno s vysokou relativní vlhkostí. Na to musí chovatel stále pamatovat a vytvořit ptákům odpovídající podmínky. Není to jistě jednoduché, ale při dnešních možnostech lze správnou cestu najít. Uvedu jeden příklad z mé dlouholeté praxe. Můj dobrý kolega chovatel Sláva Moupic si na mé doporučení vybudoval pro své astrildovité zařízení k celoročnímu provozu. Na jedné straně byla postavena od země dobře izolovaná betonová deska. Přední i zadní stěna, jakož i polovina střechy, byly zhotoveny z dvojitých dřevěných desek, vyplněných vrstvou skelné vaty. Druhá polovina střechy, která byla nasměrována na jihovýchod, byla zhotovena ze dvojitých skleněných desek. Zde byla také umístěna dvě okna na větrání. Vnitřní prostor byl rozdělen na jednotlivá oddělení o velikosti 2×1×2 m (dך×v). Je samozřejmé, že si každý chovatel může rozměry upravit podle potřeby i místa, které má k dispozici. Také bylo pamatováno na obslužnou chodbu. Průletová okénka umístěná v horní části přední stěny vedou do výletových voliér. Tyto voliéry byly jen 100 cm hluboké, byly opatřeny uzavíratelnými dřevěnými klapkami ovladatelnými ocelovými lanky. V každé voliéře bylo na protilehlé straně připevněno jen jedno bidélko k posezení. Okenní klapky byly zavírány každý večer a v případě náhlé změny počasí zůstaly uzavřeny po celý den. Podlaha výletů byla pokryta směsí hlíny a písku, byla často uhrabávána a udržována v čistotě. Veškerý život ptáčků se odbývá ve vnitřních voliérách, proto jsou vybaveny stvoly rákosu (zelené i suché), větvemi borovice nebo jedle, bezu černého nebo hroznatého, pámelníku bílého, případně meruzalky zlaté. Z otáčivých rostlin je vhodný chmel otáčivý, opletník plotní nebo rdesno Aubertovo. Všechny uvedené rostliny jsou snadno dostupné a proto i nahraditelné. Voliéry musí být možno větrat i vytápět. Ideální je možnost napojení na ústřední topení z domu s termostatem. Zvolíme-li ekonomicky vhodné zdroje, budeme moci mít voliéry v provozu po celý rok, což je velice výhodné. V takovém chovatelském zařízení je samozřejmostí instalace osvětlení jak plného, tak i orientačního. Takto jsem měl vše instalované v mém chovatelském zařízení a musím říci, že to nemělo chybu. Používal jsem zářivky s růžovým světlem.
V průběhu let jsem získával z odborné literatury i ze styku s chovateli informace o chovu motýlků a proto bych nyní s některými čtenáře seznámil. U chovatele Langberga si pár motýlků modrobřichých postavil v krátké době hnízdo v křoví z kokosových vláken. V zahřívání vajíček se oba ptáci střídali. Pár chovatele Schmidta byl chován v místnosti, kde byla udržována stálá teplota 21–23 °C. Ptáci si postavili hnízdo během tří dnů ve smrkových větvích. Bylo kulovitého tvaru s úzkým vletovým otvorem, jako stavivo byla použita suchá tráva a sisalová vlákna. Ze snesených šesti vajíček bylo jen jedno oplozené. Inkubační doba byla 13 dnů. Staří krmili mládě moučnými červy, mravenčími kuklami, naklíčeným prosem, vaječnou míchanicí a různým zeleným krmením. Mládě opustilo hnízdo za 21 dnů a bylo úspěšně odchováno. Jiný kolega si koupil z importu dva páry motýlků modrobřichých, kteří byli v perfektním zdravotním stavu i v dokonalém opeření. Každý pár pustil samostatně do klecí 100×50×50 cm. K pití podával odvar z heřmánku a třikrát v týdnu přidával ve vodě rozpustné vitamíny. Ke krmení podával speciální směs semen z obchodu. Po krátkém uvykáni rozhazoval po zemi čerstvé mravenčí kukly, které motýlci rádi sbírali. Za příznivého letního počasí byly oba páry motýlků koncem července přemístěny do bohatě osázených zahradních voliér, k hnízdění ale nedošlo. Důvod byl jednoduchý - ptáci ještě nebyli zcela přepeřeni ze šatu mládí a nebyli tedy pohlavně vyspělí. Koncem září došlo k přemístění do místnosti do klecí o rozměrech 100x50x50cm. Zde si pobyli až do jara a potom byl každý pár přemístěn samostatně do nových zahradních voliér o velikosti 2,5×1×2 m (dך×v). Nyní se projevovali samečkové vůči samičkám velice agresivně. Neustále je pronásledovali, takže se samičky musely po většinu dne zdržovat v houští voliér, což trvalo nejméně tři týdny. Potom se chování samečků zcela změnilo k lepšímu, zklidnilo se, takže bylo možno od zamýšleného přesunu upustit. Oba partneři si stále probírali peří. V křovině až u stropu voliéry bylo postaveno hnízdo a jeho stavba trvala asi týden. Byla snesena dvě vejce, z nichž jedno nebylo oplozeno, ve druhém zárodek uhynul. Tato snůška byla samozřejmě odebrána a samička ihned snesla další čtyři oplozená vejce. Po uplynutí třinácti dnů byla v hnízdě čtyři holátka, která měla černě zbarvenou kůži. Po tomto zjištění byl pár třikrát denně krmen mravenčími kuklami, o které měli ptáci velký zájem. Opět došlo ke změně. Sedmý den přestal sameček mladé zahřívat, devátý den i samička, přestože byla dobře krmena. Tři mláďata byla úspěšně vyvedena a dokrmena samečkem, protože samička začala znovu snášet. Byl sice teprve konec srpna, ale protože se počasí silně zhoršilo, byla celá rodinka přemístěna do místnosti. Zde sameček v krmení pokračoval a o dva dny později se také přidala samička. Po pěti týdnech byla mláďata soběstačná. Jejich opeření bylo zbarveno žlutohnědě. Druhý pár motýlků modrobřichých začal hnízdit až po pětitýdenním pobytu v zahradní voliéře. Hnízdo bylo postaveno také v hustém křoví, až pod stropem voliéry. Samička snesla tři vajíčka, ze kterých se po třinácti dnech vylíhla tři mláďata, která rodiče krmili pouze sedm dnů a potom je opustili. Po uplynutí deseti dnů snesla samička znovu čtyři vajíčka, jelikož to bylo až 4. září, byla naděje na úspěch celkem malá, navíc bylo velmi špatně počasí s nočními teplotami okolo 5 °C. Bylo nápadné a jistě pozoruhodné, že pták, který právě snůšku zahříval, zakrýval vletový otvor pírkem z výstelky. Třináctý den se vylíhla dvě mláďata, čtrnáctý den další dvě. Kvůli pokročilé roční době bylo možno podávat ke krmení pouze mravenčí kukly z mrazáku. Rodiče zahřívali mladé plných čtrnáct dnů. V hnízdě se pravidelně zdržoval jeden z rodičů, ale přesto dvě z mláďat uhynula. Bez dalšího váhání byl chovný pár okamžitě přemístěn do teplé místnosti do klece. Přes tuto velikou změnu rodiče i nadále o mladé pečovali. Za tři dny mladí motýlkové hnízdo opustili a rodiče se o ně starali až do jejich soběstačnosti. V následujícím roce se chovateli podařilo odchovat pět mladých, což dokazuje svědomitou péči.
Podobně jako jiné druhy rodu Uraeginthus, tak i motýlci modobřiší se dobře snášejí s většinou druhů astrildovitých pěvců, ale s ostatními druhy rodu Uraeginthus nikoliv. Proto je zajisté na místě maximální opatrnost. Pokusně byla oplozená, ale opuštěná vajíčka motýlků modrobřichých podkládána motýlkům rudouchým, kteří vylíhlá mláďata spolehlivě odchovali. Také byl zaznamenán úspěšný odchov pod chůvičkami japonskými, což ale lze pokládat za mimořádný případ. Někteří odborníci říkají, že se chůvička k odchovu motýlků nehodí pravděpodobně proto, že šťávy vylučované z volátka jsou pro motýlky málo stravitelné. Touto problematikou by bylo potřeba se podrobně zabývat, než by se udělal konkrétní správný závěr.

Rudolf Vít